V sedmém díle Minipříručky domobrance se bude David Buchtela (velitel regionu ČECHY-STŘED) zabývat problematikou konfliktních situací a případného zásahu domobrance (nebo občana) proti útočníkovi. Tato část Minipříručky tak navazuje na předchozí část věnovanou domobraneckým hlídkám, kdy se může hlídka nebo jednotlivý domobranec velmi snadno ocitnout v konfliktní situaci. V souvislosti s teroristickými útoky v řadě evropských zemí a připravované novele ústavního zákona o bezpečnosti ČR se tato část věnuje i problematice případného použití palné zbraně na veřejnosti (např. proti teroristovi).

KONFLIKTNÍ SITUACE A JEJICH ŘEŠENÍ

Většina lidí se snaží řešit případné potíže s ostatními nekonfliktní, diplomatickou cestou, v mezích a s využitím platných zákonů. Bylo by příjemné, kdyby se všichni k sobě chovali přátelsky a s pochopením, bez ohledu na situaci. Bohužel všichni lidé takoví nejsou, proto můžete dříve nebo později narazit na někoho, kdo bude prosazovat svůj názor hrubou silou. Je tedy nezbytné být na takovou konfliktní situaci připraven.

To nejhorší, co lze v takové situaci udělat, je přijmout tzv. hozenou rukavici a začít řešit spor také hrubou silou. Chcete-li z případného konfliktu vyváznout ve zdraví a bez problémů se zákonem, ideálním řešením je se takovému konfliktu zcela vyhnout. Stačí v sobě potlačit touhu po odplatě a konfliktní osoby si nevšímat nebo se ji vyhnout. Často stačí jen přejít na druhou stranu ulice, zajít na chvíli do nejbližšího obchodu apod.

Určité typy lidí jednoduše vyráží na veřejnost s tím, že konfliktní situace přímo vyhledávají a pro vyvolání konfliktu jim stačí i drobná záminka. Řada lidí (za běžných okolností i „normálních“) navíc ztrácí zábrany po požití alkoholu nebo jiných omamných látek. Takové lidi je dobré neprovokovat a máte-li pocit, že se k něčemu schyluje, snažte se problém nejprve řešit slovně. Taková jehla ze stříkačky feťáka infikovaného žloutenkou přinese člověku z dlouhodobého hlediska větší potíže než např. „čistý“ zásah nožem.

Pokud není jiné východisko a dojde i na fyzický kontakt, držte si útočníka co nejdále od těla, i když se on bude pravděpodobně snažit o opak. Vhodnou pomůckou pro takový „souboj“ je obranný sprej (tzv. „tekutá střela“) a teleskopický obušek, za předpokladu, že zvládáte alespoň základní techniky jeho použití. Pozor, v opačném případě se může snadno stát zbraní v rukou útočníka.

Pomocí obušku lze celkem úspěšně kontrolovat situaci i v případě, že čelíte mírné přesile (2-3 útočníků) a díky jeho délce lze udržovat od útočníka dostatečný odstup. V očích zákona navíc použití obušku působí mnohem lépe (přiměřeněji), než např. použití nože či střelné zbraně. Přesto dokáže být obušek v řadě případů stejně účinný a s menším rizikem problémů se zákonem nebo dokonce nechtěného zranění nezúčastněných osob. Další vhodné a nevhodné obranné prostředky jsou popsány v 5. části Minipříručky.

I když se to na první pohled může zdát nelogické, je důležité dát útočníkovi možnost dát se na útěk po odražení jeho útoku. Nesnažte se mstít. Je to nejen protizákonné, ale útočník se tak sám stává obětí a může na vás útočit ještě intenzivněji (z jeho pohledu se vlastně brání) a na začátku drobná šarvátka tak snadno může přerůst v boj o život. Lze pak těžko rozlišit, kdo je útočník a kdo oběť.

V případě zadržení útočníka a jeho spoutání (tj. omezení jeho svobody pohybu) je nutné ho předat neprodleně Policii ČR.

PRÁVNÍ ASPEKTY ŘEŠENÍ KONFLIKTNÍ SITUACE

Zákon č. 2/1993 Sb. - Listina základních práv a svobod

Čl. 23

Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

Zákon č. 89/2012 Sb. – Občanský zákoník

§ 14 Svépomoc

(1) Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.

(2) Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.

§ 2900 Prevence

Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

§ 2901

Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.

§2903

(1) Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

§ 2905 Nutná obrana

Kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku.

§ 2906 Krajní nouze

Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající.

§ 2907

Při posouzení, zda někdo jednal v nutné obraně, anebo v krajní nouzi, se přihlédne i k omluvitelnému vzrušení mysli toho, kdo odvracel útok nebo jiné nebezpečí.

Zákon č. 40/2009 Sb. – Trestní zákoník

§ 28 Krajní nouze

 (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.

 (2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

Při posuzování krajní nouze není rozhodující přiměřenost či nepřiměřenost způsobu odvrácení hrozícího nebezpečí. Rozhodující pro hodnocení vybočení z mezí krajní nouze je, bylo-li toto nebezpečí možno odvrátit jinak. Při hodnocení, zda nebezpečí bylo možno odvrátit jinak, je pak třeba brát v úvahu jen ty možnosti zasahující osoby, kterými bylo možno odvrátit nebezpečí včas, tj. ještě před porušením zájmu chráněného trestním zákonem, kterému nebezpečí hrozilo.

Za krajní nouzi lze v krajním případě považovat i zneškodnění (i usmrcení) útočníka, pokud je tím nezpochybnitelně zbráněno zranění a ztrátám na životech ostatních osob, tj. v dnešní době např. diskutovaný zásah proti teroristovi.

§ 29 Nutná obrana

 (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

 (2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

O nutnou obranu tak nepůjde tehdy, kdy útok již fakticky skončil, nebo kdy zasahující osoba reaguje na útok takovým způsobem, že útok ve skutečnosti oplácí a nikoliv odvrací. O vybočení z mezí nutné obrany pro její zřejmou nepřiměřenost půjde jen tehdy, jestliže zasahující osoba použila prostředku podstatně silnějšího, než bylo za dané situace potřeba k odvrácení útoku, nebo když škoda způsobená obranou j v hrubém nepoměru ke škodě hrozící z útoku.

Přiměřenost nutné obrany je potřeba posuzovat se zřetelem na všechny okolnosti situace a na vybočení z mezí nutné obrany nelze usoudit jen z toho, že napadený se bránil zbraní proti neozbrojenému útočníkovi, věkově ale podstatně mladšímu, fyzicky silnějšímu, známému svoji agresivitou a napadený tak měl oprávněný důvod obávat se o vlastní život.

Na nesplnění podmínek nutné obrany nelze usuzovat ani ze skutečnosti, že napadený se nevyhnul útoku jinak, než použitím obrany. Nikdo není povinen ustupovat před neoprávněným útokem na zájmy chráněné trestním zákonem, ale naopak má právo se proti takovému útoku bránit (v mezích nutné obrany). Není vyžadováno, aby se obránce snažil vyhnout hrozícímu nebo probíhajícímu útoku nebo aby použil nejdříve mírnější způsoby obrany a jejich intenzitu případně stupňoval.

O nutnou obranu jde i tehdy, kdy zasahující osoba odvrací přímo hrozící nebo trvající útok, který je namířený proti jiné osobě. O nutnou obranu však nejde, pokud zasahující osoba napadne útočníka po té, co jeho útok skončil, tj. ze msty.

§ 32 Oprávněné použití zbraně

Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.

O doporučeních při případném použití střelné zbraně je pojednáno v dalším textu.

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním – Trestní řád

§ 76 Zadržení osoby podezřelé

(2) Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.

Primárním bezprostředním ochráncem zájmů chráněných trestním zákonem je policejní orgán (Policie ČR). Policie však nemůže být všudypřítomná, ustanovení § 76 odst. 2 trestního řádu proto umožňuje komukoliv zadržet osobu přistiženou nejen při trestném činu, ale navíc i "bezprostředně poté". Není proto rozhodné, zda ze strany útočníka útok skončil či nikoliv.

Zadržení smí směřovat pouze k omezení osobní svobody, nesmí být tímto narušena osobní integrita zadrženého. Zadržovaná osoba se často svému zadržení běžným občanem bude bránit. Použití fyzické síly a případné ublížení na zdraví v důsledku tohoto zadržení je tak často jediným možným způsobem, jak osobu zadržet. Trestní odpovědnost při tomto (vždy přiměřeném) postupu s odůvodněním okolností nevzniká, je-li v mezích ustanovení o nutné obraně a krajní nouzi.

POUŽITÍ PALNÉ STŘELNÉ ZBRANĚ

Použití (palné) střelné zbraně na veřejnosti proti útočníkovi je nutné vždy chápat jako krajní způsob řešení konfliktní situace a je (i právně) odůvodnitelné pouze proti útočníkovi, který bezprostředně ohrožuje zdraví nebo život jiné osoby.

V souvislosti s teroristickými útoky v řadě evropských zemí připadá v úvahu oprávněnost použití palné zbraně proti osobám, které takový útok provádějí nebo se nepochybně chystají takový útok spáchat. Teroristé útočí v místech s velkou kumulací lidí a je nutno zdůraznit, že bezpečné použití střelné zbraně v místech s výskytem většího množství lidí je téměř nemožné.

Palné zbraně jsou velmi účinnými zbraněmi s ranivým (i smrtícím) účinkem na stovky metrů, je proto nutné při jejich případném použití mít na paměti hlavní pravidlo:

Nehrajte si zbytečně na hrdiny, střílejte jen v případě, kdy selhaly všechny ostatní možnosti a jen na takovou vzdálenost a takovým způsobem, kdy jste si jisti zásahem útočníka, aniž byste ohrozili jiné osoby v jeho okolí. Pamatujte, že účinný zásah útočníka vyžaduje mnoho hodin studia teorie a především praktického výcviku.

Útočník má vždy výhodu v tom, že volí místo a čas svého útoku a ten, kdo jeho útok odvrací, má velmi omezený čas na rozhodování, zda a jak palnou zbraň použije. Ani profesionál (policista) nemusí vždy adekvátně vyhodnotit situaci a odpovídajícím způsobem zasáhnout. Je proto nutné se na možnost takové situace připravovat předem (např. formou vhodného výcviku v rámci cvičení nabízených Národní domobranou) a zažít si některá důležitá doporučení:

  • Nepoužívejte střelnou zbraň pod vlivem alkoholu nebo jiných podpůrných látek – střelba v takovém stavu je nejen zákonem zakázána, ale představuje především mnohem větší riziko pro všechny přítomné osoby. Ze zákona je zakázáno nosit zbraň nebo se zbraní jakkoliv manipulovat na veřejnosti pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.
  • Nepřekážejte zasahujícím jednotkám Policie ČR a jiným ozbrojeným složkám. Zasahující policista může navíc chybně vyhodnotit i obránce jako útočníka. Vyvarujte se postavení v „palebné linii“ mezi (i za) útočníkem a zasahujícím policistou. I profesionál (policista) může minout, projektil vystřelený z jeho zbraně může proletět tělem útočníka nebo se odrazit a zasáhnout osoby za ním.
  • Nepoužívejte varovný výstřel „do vzduchu“ – vystřelený projektil může zasáhnout kohokoliv ve vzdálenosti stovek metrů od místa výstřelu.
  • Projektil vystřelený z vaší zbraně může útočníka také minout nebo proletět jeho tělem. Osoby nacházející se v tu chvíli za útočníkem jsou tak v ohrožení a to i uvnitř budov. Projektil se může odrazit od země, překážky, budovy apod. Odražená (a deformovaná) střela může způsobit podstatně větší poranění.
  • Výstřel v uzavřeném prostoru (např. vestibulu metra, nádraží, obchodního centra atd.) způsobí hluk (ránu) velké intenzity. Osoby s nechráněným sluchem (včetně střelce) mohou tak být i na několik desítek minut dezorientovány díky možnému poškození center rovnováhy v uchu.
  • Je podstatný rozdíl v přesnosti střelby (a účinného zásahu útočníka) v případě, že střílíte z pevné pozice na nepohyblivý terč a v případě, že se pohybuje terč (útočník) nebo vy, případně obojí.
  • Střelba stylem „double action“ (tj. výstřel promáčknutím spouště bez předchozího natažení zbraně) je méně přesná, než stylem „single action“ (nejprve natažení pak a následně výstřel stiskem spouště).
  • Pro spolehlivý zásah útočníka v neoptimálních podmínkách (v pohybu, bez možnosti v klidu natáhnout zbraň a zamířit) vyžaduje často dlouhodobý nácvik na střelnici. Scény z akčních filmů, ve kterých kladný hrdina strefuje záporné osoby každým výstřelem za všech okolností, jsou v běžném životě nereálné.
  • V případě střelby proti teroristovi je třeba zvolit optimální vzdálenost. Střelba na velkou vzdálenost snižuje přesnost zásahu, střelba na příliš krátkou vzdálenost zase zvyšuje riziko zasažení případným odpálením výbušnin na jeho těle.
  • I při úspěšném zneškodnění teroristy se k němu nikdy nepřibližujte, např. za účelem zjištění, v jakém stavu se nachází. Čas získaný zneškodněním teroristy využijte k rychlému přesunu sebe i osob v okolí do bezpečné vzdálenosti z důvodu nezanedbatelného rizika možného dodatečného odpálení výbušnin na těle teroristy a to i v případě jeho usmrcení.
  • V případě, že si troufnete střílet na útočníka, který drží ve své blízkosti rukojmí, vždy miřte na jeho hlavu tak abyste zasáhli mozeček a prodlouženou míchu (viz obrázek). Jen tak vyloučíte případné zmáčknutí spouště a zasažení rukojmího útočníkem při smrtelné křeči jeho prstů. Důrazně doporučuji toto přenechat profesionálním zásahovým jednotkám – riziko usmrcení rukojmího je v tomto případě obrovské!
  • Zastavení jedoucího auta střelnou zbraní není v reálném světě tak snadné jako ve filmech. Nejjistější způsob, jak zastavit nebo změnit směr jízdy, je mířit na řidiče. Zasažený řidič může strhnout volant nebo dát nohu z plynového pedálu a auto tak může změnit směr nebo zastavit. Auto s prostřeleným chladičem nebo koly ujede bez větších problémů ještě další stovky metrů.