Zrcadlo týdne 1. – 7. 4. 2019

0

Českým mediálním prostorem stále doznívá kauza V. Klause mladšího vypuzeného z řad ODS, jenž v uplynulých dnech obhajoval i svou pozici ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a jehož byl předsedou, přičemž jeho oponent M. Baxa (ODS) zvládající již nyní více než desítku jiných funkcí, odešel z tohoto klání poměrně drtivě poražen – z 21 hlasů obdržel pouhých 6, z nichž jeden byl jeho vlastní, což jen těžce nesl šéf strany s modrým opeřencem ve štítu P. Fiala a jehož partaj se stále nese v duchu boje proti komunismu (na voliče již nezabírající téma), čemuž konečně odpovídají i volební preference (nicméně ODS není jedinou stranou potýkající se s vnitřními problémy a klesající oblíbeností ve společnosti). Co se ovšem týče naší mládeže a dětí, je věru co napravovat, neboť jedovatý nálev do hlav studujících z oboru multi-kulti, LGBT, účelové přepisování historie, inkluze a dalších současných „chuťovek“ probíhá již zcela otevřeně skrze silně ziskové „neziskové“ organizace a nově vyrůstající generace zvolna zapomíná, na co že vlastně slouží horní končetiny (tedy krom ovládání klávesnic mobilních telefonů a počítačů).

Velké pozdvižení mezi politiky i občanstvem způsobilo zrušení plánované konference Rodina a její práva v 21. století na níž se měly probírat mnohé tématické bloky včetně kontroverzního norského Barnevertu, násilí na dětech a mnoha dalších témat v dnešní době obzvláště aktuálních. Viděno z výše kroužícího káněte, má tato událost několik rovin: Jeden z organizátorů akce M. Pour (ANO) zřejmě neodhadl dopad konference na celou politickou i občanskou společnost a tím, že pozval britského aktivistu T. Robinsona popudil mnoho politických oponentů (lze-li ovšem Piráty v čele s I. Bartošem vůbec považovat za relevantní oponenty). Europoslanec T. Zdechovský (celkem vzato v souladu se svým chlebodárcem) například uvádí, že T. Robinson neměl na konferenci co dělat a neměl k tomuto tématu co říci, ovšem jeho slova vyvrací ve svém komentáři E. Svobodová:

Tak už je to tady zase. V pátek se v poslanecké sněmovně měla konat konference “Rodina a její práva ve 21. století” s tématickými bloky jako Mezinárodní vztahy ve věci práv dětí nebo Dítě jako objekt zločinu. V tomto bloku měla jako host vystoupit jedna z obětí Rotherhamského skandálu. To je ten případ, kdy pákistánské muslimské gangy v mnoha britských městech desítky let za mlčení úřadů znásilňovaly, vydíraly a nutily k prostituci a drogám britské školačky. Spolu s ní měl vystoupit známý britský aktivista Tommy Robinson, jehož zásluhou se kauza přestala zametat pod koberec…
…Úderka Antify v Parlamentu rozjela den před konferencí nátlakovou akci, za kterou by se nemusely stydět nejtvrdší normalizátoři. Slovník připomíná agitky Rudého práva proti “ztroskotancům a zaprodancům”. Pokud máte na StB a jejich spolupracovníky nepěkné vzpomínky, pozor na vysoký tlak, tohle je úplný návrat do minulosti…
E. Svobodová, www.protiproud.cz

Samostatnou (smutnou) kapitolou jsou Piráti se svým vůdcem I. Bartošem, jež se ostře proti konferenci vymezili (slovo „vymezit“ není v tomto případě příliš přesné), za což sklidili na sociálních sítích i v některých médiích to, co sami již nějakou dobu sami zasévali. Není žádným překvapením, že o T. Robinsonovi se v médiích hlavního proudu píše jako o pravicovém extremistovi (Aktuálně.cz, ČT atd.), v tom lepším případě jako o trestaném aktivistovi (iDnes.cz). Viděno jistým úhlem pohledu je zrušení akce přínosem v tom směru, že ani největší optimista již nemůže nevidět mantinely svobody slova, určovaných řvoucí diktaturou menšin včetně nátlakových akcí tzv. „páté kolony“, k nimž údajně antifašističtí Piráti patří. Zároveň tato událost hodně vypovídá o „zásadovosti“ a „statečnosti“ pořadatelů a konec konců i o samotné oblasti jménem „Rodina a dítě“, která se tak stává dalším společenským tabu, přes které „nejede vlak“ na což ukazují i zahraniční události – v italské Veroně se uskutečnila podobná konference, která nebyla po chuti řvoucím menšinám.

S Piráty je spojena i další událost, kterážto potvrzuje slova E. Svobodové – z jejich dílny je nápad na vyvlastňování bytů případně na uvalování sankcí (pozoruhodný slovník převzatý zřejmě ze zámoří) na ty byty, které jsou v soukromých rukách a nevykazují známky obývání, což ve společnosti narazilo na poměrně velký odpor – a není to jediná kontroverzní věc spojená s touto politickou partají. Podivné nápady však proudí i z jiných politických stran – poslanec M. Brázdil (ANO) přišel s ideou vratné platby za přivolání sanitky ve výši jedné tisícikoruny, přičemž hlavní nosnou myšlenkou je v tomto případě mnohé urgentní přivolání záchranné zdravotnické služby k případům, které snesou odkladu. Logicky má ale navržený způsob „vratné zálohy“ mnohé nedostatky a ani samotným záchranářům není po chuti – nehledě na prostý fakt, že „obyčejný“ občan není studovaným lékařem a není schopen na místě určit sám sobě diagnózu a co se týče notorických notoriků – přivolávačů sanitek, nikdo z nich stejně tisícovku „nevytluče“. Osobně bych se poté i děsil skutečnosti, že půjdu na procházku, uchvátí mne mrtvička a já nebudu mít patřičný obnos na přivolání záchranné služby, případně až dospěji do věku nad sedm desítek let a nebudu mít právo ani na ošetření lékařem – jak zní legislativní návrh podaný v Holandsku. Tichými krůčky se zde jasně otevírá Overtonovo okno… (viz www.infovojna.sk a pořad Informačná vojna z 5.4. 2019).

Ekonomickou situaci naší země rozebírá ve svém článku ekonomka M. Šichtařová která konstatuje, že žádný zázrak to není a slibovaný efekt Babišova EET mizí jako jarní sníh, načež ekonomika zvolna brzdí, což na druhé straně není žádný div, neboť hlavním obchodním partnerem je stále sousední Německo a to se zvolna dostává do recese (viz níže). S penězi rovněž souvisejí aktivity samotného premiéra A. Babiše i jeho členů vlády a přihrávání „malé domů“ bude zjevné velmi brzy – až krajina zežloutne květem řepky.

Jedním z dalších témat, jež hýbou současnou populací a v níž hrají svoji „nezastupitelnou“ roli již vícekrát zmínění Piráti, je oblast cenzury a nedávno, zažívacím ústrojím evropské byrokracie prošlý tzv. „Autorský zákon“, jehož dopady na obyčejné uživatele internetu komentuje informatik P. Cimbál:

To záleží na tom, co vše je pod pojem „Internet“ zahrnuto. Konektivita zůstane stejná. Sociální sítě a mainstreamové portály budou cenzurovat stejně jako dnes. A když se někde objeví nedostatečně progresivní názor, bude různými elfy nahlášen a jeho pisatel zablokován. V horším případě skončí za to, co napsal, rovnou před soudem, protože naše policie zřejmě nemá nic lepšího na práci, než kriminalizovat internetové tlachy. Tedy to, co má na existenci uživatele v internetovém prostředí instantní dopady, to zůstane beze změny. Bohužel.
P. Cimbál, PL

Cenzura je – krom omezení svobody slova i se všemi důsledky – poměrně výnosný byznys, stačí se porozhlédnout v domácích vodách na aktivity novodobého kovaného „ředitele“ J. Jandy bohatě placeného z našich daní za udávání (pardon – „nahlašování“) závadných myšlenek a jeho klony jako je Kremlin Watch a podobné spolky. Své si zažil i H. Berrezouga, jenž si naštěstí zachoval svou tvář:

Odstranil jsem svůj log z iDnesu po ultimátech, jelikož nejenže mě cenzurovali, ale chtěli ode mě, abych se sám začal ve svém myšlení cenzurovat, abych se podvolil a hrál podle pravidel, které oni převrátili naruby. Odstranění mého blogu měl být vzkaz právě pro administrátory, že v zásadních věcech týkajících se svobody myšlení nikdy ani o píď neuhnu a nikdy nikdo nade mnou nebude mít kontrolu, a to ani ti, u kterých jsem několik let publikoval! Podvolit se nesmyslným požadavkům a obviňování z rozšiřování náboženské nesnášenlivosti a paušalizace, aniž by to z mých textů dokázali, i když jsem je o to vysloveně žádal, ROVNÁ SE moje odstranění a následně zničení, jak intelektuálně, duchovně i bytostně. A proto jsem svoje texty raději odstranil sám, než aby oni odstranili moje bytí, a než abych se podvolil pravidlům, které nejenže oni sami přestali chápat a respektovat, ale prosazovat opak toho v jejich jménu.
H. Berrezouga

Myšlenky a ideje z fabriky jménem Evropská unie ani nadále nepřestávají překvapovat (ačkoliv jak se to vezme) a naše země se zájmem sledovala nedávný, svazácky prodchnutý projev eurokomisařky V. Jourové, v němž přesvědčovala dělný lid o tom, že dvojím metrům na kvalitu potravin je ámen, přičemž skutečnost je poněkud odlišná a spousta pozorovatelů dochází k názoru, že Brusel je skutečný blázinec. Z tohoto centra evropské říše pochází i tlak na jednotné myšlení a právě odtud se šíří virus se jménem cenzura, načež historie jasně ukazuje, že naprostá uniformita v názorech se na planetě Zemi nikdy nenacházela a jde o naprostou utopii – tedy pokud není cílovým stavem společnost ztvárněná ve sci-fi(?) filmu Equilibrium. Naproti tomu dokument o podstatě EU byl natočen bývalým moderátorem ČT S. Brunclíkem a rozhodně stojí za pozornost. Brusel je rovněž prvním městem, které pozastavilo plánovaný vývoj technologie 5G z důvodů neblahých účinků na zdraví obyvatelstva a je otázkou, jak bude reagovat zbytek EU a hlavně korporace, které by tak přišly o zisky – osobně očekávám obrovskou kampaň a různé zasvěcené „analýzy“ dosvědčující minimální vliv na zdraví. V rámci kampaně do eurovoleb zvolil maďarský premiér styl, při němž musí byrokratům v EU a všem eurohujerům zvonit ve sluchovém ústrojí:

Maďarský Orbán zahájil kampaň před květnovými volbami do Evropského parlamentu zveřejněním sedmibodového projektu proti migraci… mimo jiné by podle něj migraci měly řešit národní vlády a nikoli byrokrati v Bruselu, kteří by naopak měli přestat financovat neziskové organizace pomáhající migrantům s tím, že „nikdo by v Evropě neměl být diskriminován“ protože je křesťan…
T. Spencerová, FB

Slovenskou politickou scénou kulminují prezidentské volby, po nichž se dostávají na světlo další zajímavé informace o nově zvolené hlavě státu – Z. Čaputové. Zajímavou skutečností je, že slovenské prezidentské volby byly s napětím sledovány i v našich zemích a po sečtení hlasů vypukl v táboře tzv. „Pražské kavárny“ nevýslovný jásot, což svědčí mimo jiné i o tom, kam bude Slovensko směrovat v osobě Z. Čaputové. Na druhé straně, vezme-li se prezidentská volba jako sportovní zápas, měla „Pražská kavárna“ výhru tak jako tak doma, neboť výběr mezi Z. Čaputovou a M. Šefčovičem byl – jak se říká – prašť jako uhoď, neboli jeden kandidát za dvacet a druhý bez dvou za osmnáct. Z pražsko-kavárenských kruhů se rovněž rozlily urážky na voliče jiných kandidátů, zatímco voliči prezidentky Čaputové jsou údajně inteligentní – tedy normální zdejší folkór kovaných „demokratů“, jež našim slovenským bratrům v tomto ohledu závidí. Samou blažeností se nad výsledky voleb rozplýval i dosluhující prezident A. Kiska (o němž nově zvolená hlava státu pronesla, že je jejím vzorem) a oznámil založení vlastní politické partaje, přičemž si tento morálně pokroucený politik vzal do úst slova M. Gándhího, aby zdůvodnil svou přítomnost na politickém parketu. Z PR hlediska si půjčil slova některých amerických prezidentů a jeho slovník se hemží zejména obratem „zlo“, aniž by jej přímo pojmenoval či ukázal na ně prstem. Vazby A. Kisky se slovenskou společností Eset (jež mimo jiné financovala kampaň i Z. Čaputové) jsou již veřejně známé, přičemž souvisí i s případnou trvalou vojenskou přítomností amerických vojsk na Slovensku, jehož písemné znění ministr M. Lajčák doposud odmítá zveřejnit. Nejistý je i osud parlamentem nedávno neschválené Istanbulské úmluvy, neboť konečné slovo bude mít zřejmě prezident/ka a v tomto případě je výsledek předem jasný.
Jak již bylo výše zmíněno, Německo se zvolna sklání k recesi, což bude mít dopad i na naše kraje, neboť náš západní soused je jedním z největších odběratelů a německé výrobny na našem území budou zřejmě propouštět zaměstnance. Co si ovšem Německo hájí zuby nehty, to je plynovod Nord Stream 2 a ani tlaky z Bruselu na tomto projektu nic nemění, naproti tomu svoboda slova, jak se zdá, je ve zdejších končinách mnohem osekanější než u nás a nálepkami se – i vzhledem k migrantům – rozhodně nešetří.

Přední německé ekonomické instituce snížily odhad růstu HDP o 60 procent, z 1,8 procenta na 0,8 procenta… Pence vyzval Německo, aby zvýšilo své výdaje na zbrojení v rámci NATO… Putin mezitím kousek od Moskvy slavnostně otevřel továrnu Mercedesu…
T. Spencerová, FB

Itálie, další „problematický“ stát v EU, pokročila v legislativě o obraně života, zdraví a majetku vlastních občanů a její senát schválil nový obranný zákon, jež značně „znevýhodňuje“ všechny kriminálníky, jež nyní riskují beztrestné zastřelení, což je oproti našim zemím i ostatním státům v EU velkým skokem vpřed, nehledě na fakt, že se v krajinách poklonkujícím Bruselu uvažuje i o zákazu nošení nožů a někde již zakázány jsou. Celá záležitost má samozřejmě i své stinné stránky, nicméně vše prověří až čas. Ukázkou vlastní hospodářské politiky Itálie budiž podepsaná smlouva s Čínou o spolupráci na její „Hedvábné stezce“, což sebou ponese i jistá rizika a bude hodně záležet na obratnosti vlády, kam až nechá zasáhnout čínské investice. Nadcházející volby do Evropského parlamentu vnímá M. Salvini jako příležitost ke změně Evropy a rovněž zde nezbývá nic jiného, než počkat na jejich výsledky.

Británie a Brexit – dvě slova, jež dominují ve zprávách ze zahraničí a jež připomínají nekonečný televizní seriál. Ani tento týden nebyl příliš rozdílný od těch minulých, nicméně jedna záležitost se přece jen změnila a zúžila vyjednávací prostor – britská dolní sněmovna rozdílem jediného hlasu v podstatě rozhodla o tom, že tzv. „tvrdý“ Brexit již není na pořadu dne a musí se vyjednat podmínky odchodu s vedením EU, čímž se brexitový gordický uzel stává ještě zamotanější. Britové tak patrně půjdou volit do struktur EU, na což se některé politické strany již údajně připravily, nicméně státní správa již začala vydávat cestovní pasy bez loga EU. Brexit je ovšem i příležitost k byznysu…

Charlie Romey, další Brit prý otrávený a nezabitý „smrtícím“ Novičokem, si stěžuje, že jej britské úřady nechávají v tmách, a tak si pro informace o své otravě (a tak vůbec) zašel za ruským velvyslancem v Londýně…
T. Spencerová, FB

Nový prezident se volil i na Ukrajině, nicméně hovořit o svobodných volbách lze jen s těžkou fantazií, neboť průběh i sčítání hlasů je na hony vzdálen evropskému standardu. Po prvním kole se vyselektovali dva kandidáti – současný vůdce P. Porošenko a televizní bavič a komik V. Zelenskyj. Bohužel pro ukrajinské voliče i svět se opakuje prakticky stejný scénář jako na Slovensku, byť srovnání silně pokulhává – volit P. Porošenka znamená těžce zhutnit již tak špatné vztahy se sousedním Ruskem a být o krok blíže k válce na evropské půdě, V. Zelenskyj je naproti tomu naprostý a zcela nečitelný politický amatér, jenž se bez „předepsaných not“ neobejde. Bylo jen otázkou času, kdy P. Porošenko svoji porážku v prvním kole svede na Rusko a naprosto v souladu se současnou protiruskou hysterií informuje o prvním kole voleb i Wikipedie (některé informace, zejména z oblasti politiky, může čerpat z tohoto serveru jen naprostý šílenec), přičemž celý svět již od událostí na Majdanu přesně ví, pod jakou botou je Ukrajina přišlápnuta, což jasně dokazuje výše finančních toků a doporučení amerického velvyslance K. Volkera ohledně podpory v druhém kole.

Americký „místodržící“ Volker vysvětlil Ukrajincům, že ve druhém kole prezidentských voleb mají dát hlas Porošenkovi, který je „sice zklamal, ale provedl v zemi tolik reforem, jako nikdo jiný za posledních dvacet let, a navíc vystoupil proti Putinovi“… pomůže to? …nebo je to naopak „polibek smrti“?… Porošenko příští týden zaletí do Berlína za Merkelovou, prý spolu poobědvají a něco řeknou médiím… Porošenko i vítěz prvního kola Zelenský mezitím odevzdávají krev i moč nebo vzorky vlasů, aby prokázali, že nejsou zhulení, opilí a tak vůbec… debata obou „čistých“ kandidátů na kyjevském Olympijském stadionu prý přijde na milion dolarů… fascinující reality šou…
Ještě z titulu své funkce Obamova viceprezidenta prý Joe Biden „přesměroval“ na Ukrajinu asi 1,8 miliardy dolarů „pomoci“, zatímco Bidenův syn Hunter dostával miliony dolarů od těžařské společnosti Burisma, která na Ukrajině úspěšně podnikala, konstatuje americký nejvyšší vládní kontrolní úřad…
T. Spencerová, FB

Neméně „hutné“ téma se týká kulatého výročí založení NATO, které vyvolává stále více otazníků a dle průzkumu britské agentury YouGov, ze které plyne několik zajímavých závěrů. Předně je to klesající tendence podpory této aliance v jednotlivých členských zemích, přičemž velký důraz kladou respondenti na článek 5 Stanov o kolektivní obraně, který ovšem není závazný a nic neslibuje – pokud by měli respondenti ponětí o nezávaznosti tohoto článku, je zřejmé, že podpora by byla mnohem menší.

NATO bylo založeno podpisem Severoatlantické smlouvy dvanácti zakládajícími členy, jejichž počet se rozrostl na devětadvacet. Jediným závazným článkem ze čtrnácti je ten první ve znění: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“ V praxi je nejvíce zdůrazňován článek pátý o vzájemné pomoci při napadení, který závazný není.
A. Rašek, Literární noviny

Druhým zřejmým a viditelným aspektem je, že NATO hájí především své zájmy v zahraničí a nuceným prodejem své techniky a výzbroje členským zemím i své vlastní zájmy ekonomické, přičemž je smutným faktem, že první (závazný) článek Stanov porušilo NATO hned několikrát. Vztaženo na současnou dobu vytváří aliance pouze napětí mezi světovými velmocemi, což je patrné z prohlášení některých vysokých politiků i samotného šéfa norského původu J. Stoltenberga, kteří označili za hlavní hrozbu světového míru Čínu a Rusko, přičemž nejde ani tak o vojenskou hrozbu jako o ekonomickou ze strany USA a v tomto tlaku na „nebezpečné státy“ používají Spojené státy členské země jako štít, neboť čeho se američané bojí jako pověstný čert kříže, to jsou vlastní vojenské ztráty. Jak již několikrát v týdenním přehledu zaznělo (a stačí k tomu selský rozum), každá akce vyvolává protireakci, tudíž se nelze divit Rusku, že na stále se posunující cizí armády ke svým hranicím adekvátně reaguje. Je tedy otázkou, zda oslavy sedmdesátin NATO v tom pravém slova smyslu nejsou zároveň epitafem na hrobě Evropy a potažmo celého světa.

Spojené státy „bojují“ na svém vlastním dvorku s Tureckem, které se rozhodlo zakoupit levnější systémy protivzdušné obrany z Ruska, načež na úrovni viceprezidentů USA a Turecka vznikla přestřelka ultimát a je zjevné, že Turecko nepřistoupí na vztahy typu podřízený/nadřízený. Zoufalá je patrně i situace ohledně ruských hypersonických raket, neboť již z prvních reakcí USA bylo možno vyčíst, že momentálně nemají žádný obranný prostředek a nyní nevylučují ani jadernou odvetu. Snahu o rozpoutání další války ve světovém měřítku předvedl novinář F. Zakaria (jeho publikace jsou k dostání i v češtině) v souvislosti s Venezuelou, kdež se situace opět hrotí. Jiný publicista T. Meyssan popisuje situaci v USA ohledně strategie do budoucna a všímá si zejména kroků D. Trumpa, jež dal v minulých dnech sousedícímu Mexiku ultimátum ohledně migračních a drogových toků směrem do USA. Do problémů se dostali američtí farmáři, jež přišli o 40% své produkce díky záplavám a zejména dluhové pasti. Velkou kritiku sklidil D. Trump za kontroverzní krok ohledně „darování“ Golanských výšin Izraeli, přičemž Spojené státy tímto krokem porušují rezoluci OSN, kterou samy podepsaly:

Začněme tím hlavním, což je postupný rozpad amerického impéria. Nedávno jsem měl rozhovor se známým, který vidí situaci na Golanech jako US-okupaci na věčné časy. Trump svým dekretem velkoryse předal toto cizí území nelegálně okupované Izraelem této okupační velmoci. Opravdu zajímavý postup, hodný amerického génia. Dodnes je platná rezoluce RB OSN 497 jednohlasně schválená i od USA dne 17. 12. 1981. Text říká, že anexe Golan provedená Izraelem je a cituji originál rezoluce “null and void and without international legal effect”. Jinak řečeno, okupace Golan je zcela nulitní a nemá pro mezinárodní společenství žádný právní význam. A teď US-impérium popřelo samo sebe a dalo dekretem toto nezákonně okupované území Izraeli na věčné časy.
V. Umlauf, www.e-republika.cz

Jinou kapitolou je podpora různým teroristickým skupinám Spojenými státy, což opět není nic nového pod sluncem, neboť dohledatelných informací je přehršel, nicméně tentokrát tuto skutečnost dosvědčil bývalý důstojník CIA R. Steel pro polský list Opcja na Prawo a krom toho uvedl, že americké síly rozmístěné v Polsku jsou jen silácká gesta. Z tohoto prohlášení polské vedení státu radost mít nebude.

Poté, co se provalila konspirační kauza Russiagate američtí demokraté zakrývají „své stopy“ a formálně přicházejí s kauzou Trumpových daňových přiznání… hlavně neřešit nic akutně naléhavého a svrhnout zvoleného prezidenta…
Krátce poté, co splaskla konspirační bublina Russiagate, americký Time v tématu pokračuje a na titulní straně má Putina, který už neovládá americké volby, ale rovnou celý svět… fascinující… kolik fantazií o Rusku a Putinovi asi tak může „zachránit náš svět“?… nebo lépe, na jak dlouho?… mimochodem, skoro polovina Američanů si myslí, že ve volbách v roce 2016 s cizími mocnostmi nespolupracoval Trump, ale Hillary
Američané si loni vypůjčili 88 miliard dolarů jen na pokrytí výdajů za zdravotní péči…
T. Spencerová, FB

Do popředí zpráv se zvolna dostává i Libye a především generál Ch. Haftar, jenž je momentálně nejsilnější vojenskou silou v zemi a velmi úsměvné je v tomto směru doporučení skupiny G7, aby ropné objekty nebyly využívány pro politické účely:

Jednotky nejsilnějšího libyjského „hráče“, generála Haftára, ovládlyměsto Garján asi 80 kilometrů od Tripolisu a na noc se zastavily asi 60 kilometrů před hlavním městem… za sekulárním Haftárem stojí klíčové státy arabského světa plus Rusko, Západ se pro změnu staví za islamistickou vládu v Tripolisu… do Tripolisu zrovna přiletěl i šéf OSN Guterres, aby prý dojednal konferenci „národního usmíření“, a zatímco mluvil o tom, že libyjský konflikt „nemá vojenské řešení“, velvyslanec OSN vedle něj prý seděl se založenýma rukama, z čehož „naši“ z Tripolisu usuzují, že OSN straní Haftárovi, aby vše už konečně a jednou provždy vyřešil sám… islamistická vláda z Tripolisu už povolala na pomoc své „smluvní“ ( a z evropských peněz placené) ochránce, džihádisty z Misuráty, kteří po svržení Kaddáfího režimu prosluli nejen brutalitou a mučením, ale například i otrokářstvím… Británie na záchranu islamistů z Tripolisu svolává mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN…
Zatímco Západ i Východ vyzývá znesvářené libyjské strany ke klidu, u Tripolisu se sporadicky střílí a OSN hodlá bez ohledu na cokoli pokračovat se svým plánem na „národní usmiřovací konferenci“… nově ovšem už za situace, kdy generál Haftár přiměl šéfa OSN jednat nejen s islamistickou (a světem uznávanou) vládou v Tripolisu, ale i s ním… už žádný “rebelský generál”, ale vše na principu „já pán, ty pán“…
T. Spencerová, FB

Velmi složitá je již několik let situace v Jemenu, o které média hlavního proudu víceméně mlčí, načež v zemi panuje hladomor díky ostřelování dodávek potravin a řádí cholera, neboť veškerá infrastruktura byla zničena. V tomto ohledu je nutno ocenit slova papeže Františka (je jen ke škodě, že jej nelze chválit i za jiné postoje), který tvrdě popsal situaci:

Papež obvinil Evropu a USA ze zabíjení dětí, neboť dodávkami zbraní do válečných zón typu Jemenu, Sýrie nebo Afghánistánu jen rozdmýchávají konflikty…
T. Spencerová, FB

Jak již bylo výše zmíněno, situace ve Venezuele se zvolna vyostřuje a zatím se zdá, že tato země bude po Sýrii dalším znamením pro USA, svědčícím o konci bleskových válek skrze barevné revoluce. Éterem nyní běží ostrá komunikace mezi USA a Ruskem, potažmo N. Madurem a jediným mimoverbálním počinem je další „nehoda“ – tentokrát na ropovodu. V samotném srdci Caracasu mezitím probíhají demonstrace obou znepřátelených stran a ministři zemí G7 vydali prohlášení, že jsou znepokojeni (legální) ruskou vojenskou přítomností v této zemi.

Problémy s nově příchozími cizinci z afrických, asijských i jiných plání neberou konce a jejich zlatý důl jménem Evropa je natolik přitažlivá, že se nebojí násilí ani únosů. V řeckém uprchlickém táboře na základě falešné informace o volném průchodu do ráje, kde se nemusí nic dělat a ještě se za to platí, vznikla situace, kterou musela řecká policie notně krotit a ani po několika dnech není výbušné situaci konec. O chudobě migrantů nemůže být řeči – jen platba pašerákům je od dvou do čtyřech tisícovek eur a způsob, jakým se chovají k darovaným věcem, je více než výmluvný. Země, které podlehly tlaku řízené migrace již zažívají toto multikulturní obohacení na vlastní kůži – ve Švédsku soudy trestají i seniory ve vysokém věku za pouhá slova, rodiče se bojí své děti posílat do škol. Pikantní je únos lodi migranty, kteří se násilím domáhali evropských břehů, nicméně ani Malta ani Itálie nebyla ochotna je přijmout, přičemž M. Salvini použil zdravou logiku a vzhledem k tomu, že šlo o německou loď, doporučil přistát v Hamburku. Samotné Německo bylo zděšeno zprávou šéfa policejních odborů R. Wendta, jež bez obalu informoval o kriminalitě uprchlíků. Marocký migrant má na svědomí vraždu náhodného italského občana, neboť nemohl vystát, že vypadá šťastně a spokojeně, v Londýně byl ubodán muž, načež vrazi utekli do mešity a vmísili se do davu. Dánsko již zřejmě rovněž překročilo pověstný Rubikon a pokud ještě někdo věří, že multikulturní společnost bez problému funguje, má zdravotní problém (mimo těch, kteří jsou za tuto činnost placeni – zde bych užil slova kolaborant nebo sebevrah). Někteří muslimští představitelé jdou tak daleko, že požadují omluvu za porážku islámských vojsk před několika staletími a Evropská unie nás chlácholí, že to nejhorší máme za sebou, neboť nyní přijíždí do Evropy „pouhých“ 150 000 azylantů ročně. I v našich luzích a hájích se můžeme leckdy dozvědět zajímavé informace, například muslimský konvertita s moravskými kořeny M. Váhala (zde je evidentně platné rčení, že poturčenec je horší než Turek) vysvětluje pikantnosti ohledně kamenování za nevěru. Krom TV Barrandov s jeho otevřeností k těmto tématům je možno přičíst v poslední době i TV Prima, která odvysílala reportáž o prohrávajícím boji sicilského Palerma s migranty (na stránkách TV Prima můžete ostatně najít i komentáře T. Spencerové).

Z ostatních zpráv:

  • Kampak se poděly peníze z libyjských zmrazených účtů?
  • Vývoz léků z Ruska roste v desítkách procent.
  • Televize BBC varuje své zaměstnance, aby si nepouštěli pusu na špacír.
  • Zisky a tržby společnosti Huawei rostou sankce nesankce.
  • Úvahy nad americkým dolarem.
  • Velmi zajímavé informace o historii polských státních hranic.
  • Toto video si nenechte ujít – přátelství dvou zvířecích kamarádů se šťastným koncem.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...