I další červnový týden přinesl bohatou žeň událostí na tuzemské i cizozemské scéně, což svědčí zejména o tom, že svět je v pohybu a to nejen vzhledem k vesmíru. Domácím událostem i nadále vévodí kulturní show „Milionu chvilek pro demokracii“, na jehož pódiu se objevuje stále více herců i umělců z naší kulturní fronty, jejichž vidění světa je v některých případech opravdu fascinující – zejména herečce A. Geislerové by bylo záhodno připomenout, že venkov je prostor vyplňující celou mapu ČR mimo flek umístěný přibližně v jejím středu – Prahu a žije zde přibližně devět desetin z celkového počtu obyvatelstva, které nutně nemusí souznít s jejími představami o pouliční demokracii. Co se týče samotných faktů, jež organizátory ani demonstranty prakticky nezajímá, auditní zpráva z evropských byrokratických kruhů – která mimochodem obsahuje mnoho formálních chyb – bude nyní analyzována a českými úřady bude záhy odpovězeno. Samotný Agrofert k auditní zprávě dodává, že do profesionality má daleko, neboť na vedení koncernu se nikdo nenamáhal vznést jediný dotaz či vysvětlení. Z pohledu chlebodárců organizátorů, jež stojí v pozadí protestů včetně struktur EU, musí již nastávat v jejich řadách mírná panika, neboť premiér A. Babiš zatím neztrácí pevnou půdu pod nohama (již několikrát jsme se na tomto místě zmínili, že má za sebou skvělou partu PR agentů a právníků), nehledě na úvahu, co by přinesly případné mimořádné volby do našich politických vod případně co by znamenalo odstoupení premiéra ze svého postu. Zoufalá snaha médií i samotného organizátora protestů však naráží na tradiční skepsi většiny národa, který humbuk pod svatým Václavem sleduje a byv již poučen z různých jiných demonstrací a jejich zákulisí, klade si jednoduchou otázku: „Qui bono?“ Převratná doba komunikačních a informačních technologií, jež v českých zemích nastala přibližně od roku 2000, se nyní nutně globalistickým elitám nemůže hodit do karet – sice kontrují takovými „esy“ jako je například přední ochránce „hodnot“ J. Janda, nicméně tato léčba již nezabírá, tudíž lze logicky očekávat tvrdší cenzuru.
Mě tedy hlavně zaráží skutečně dvojí metr. Ten dvojí metr není jen o střetu zájmů. Přiznám se, že patřím mezi lidi, kterým by nevadilo mít premiéra s úspěšnými firmami, které něco vyrábí. Ještě bych mu fandila, že se uvolil dělat premiéra. Třeba typ podnikatele Tomáše Březiny, majitele firmy s miliardovým obratem. On je u mě vzor podnikatele, který bez dotací rozjel obrovskou firmu, zaměstnává lidi, vytváří hodnoty. Mně by vůbec nevadilo, kdyby byl premiérem. Problém je, když premiér bere dotace. Tam vidím střet zájmů ve vztahu ke kontrole. Říci, že odmítá auditorskou zprávu, je, jako by obec odmítla kontrolní zprávu. Přiznám se, že bych Bruselu zase tolik netleskala, nejsem zastáncem bruselských formálních zásahů. Ale když jsme se dívali na dotační kauzy, kdy se něco někam účelově převede, aby firma byla chvilku malá, pak zase velká– a na ni se čerpají dotace… Osobně si myslím, že nejde o jedinou firmu, která to dělá podobně. Považuji dotace za zlo podnikání a zrušila bych je úplně. Když se ale podíváme, co se děje ve firmách premiéra, jedná se o etický problém opomíjení práva ve stavu porušování dotačních podmínek a podobně. Kdybych to měla shrnout, tak jde o dvojí metr.
J. Zwyrtek-Hamplová, PL
Dvojí metr, o kterém se zmiňuje J. Zwyrtek-Hamplová není žádnou novinkou ani v jiných společenských událostech – 10. června si české země připomněly 77 let od tragických událostí v Lidicích, kteréžto výročí spojené s německou okupací zvolna ustupuje do korektního evropského pozadí, neboť dnešní Německo je přece náš kamarád a co jsme si, to jsme si… Nás, dříve narozené v této souvislosti evokuje vzpomínka na „zlé“ Západní Německo (NSR) a „hodné“ Východní Německo (NDR). Což o to, jak lidickou událost, tak období socialismu můžeme svést na tehdejší politický režim, nebýt ovšem snah dnešního Sudetoněmeckého landsmanschaftu o revizi pohledu na poválečný vývoj a zejména snahu o zrušení dekretů prezidenta Beneše, což by vzato do důsledků mohlo opět ořezat mapu naší země ve prospěch Německa a došlo by tak paradoxně na slova našeho velvyslance v Německu T. J. Podivínského, jež vystoupil na letošním sjezdu tohoto spolku. Lidické události se tak opět zkřížily s minulostí i současností a dvojím metrem se měřilo i při kladení věnců – Noční vlci, chtěje uctít památku lidických obětí, byli nuceni svůj věnec položit mimo oficiální prostor, neboť údajně vadily ruské trikolóry na věnci – je ovšem zvláštní, že tatáž (ruská) trikolora na jiných věncích nevadila a na obtíž byla i ruská symbolika na oděvech jezdců.
„Sám to nechápu, je to pro mě obrovské zklamání. Přijeli jsme uctít památku občanů z Lidic. (Nepřijeli jsme nikoho provokovat.) Nynější občané nás potkávali a děkovali nám, že jsme přijeli […] Absolutně nepochopím, proč se tohle vůbec stalo […] Najednou se objevil zaměstnanec památníku a řekl – ‚žádné ruské symboly. Sundejte vaše vesty‘,“ řekl Marek Radkovič (viceprezident české sekce Nočních vlků).
Nechutně trapné představení v Lidicích! Noční vlci museli pokládat věnce k uctění památky obětí nacismu odděleně od ostatních! S mrazením v zádech mi to připomíná politickou segregaci ve fašistickém Německu! Štípněte mě, ale opravdu píšeme rok 2019 a žijeme v ČR, která má tak tragicky bolestnou zkušenost s fašisty??? A co nás čeká příští rok? To bude pokládat věnce v Lidicích sám vůdce sudeťáků Posselt a asistovat mu bude náš kníže za zvuků hymny NSDAP??? Oběti vypálení Lidic se musejí obracet v hrobě!
M. Hálek, z diskuse pod článkem
Václav Klaus mladší splnil dané slovo a představil nové politické uskupení s názvem Trikolora, které se bude v následujících parlamentních volbách ucházet o své místo na slunci a o přízeň voličů. Jak už to v politických i společenských vodách bývá, na nové hnutí se sypala jak chvála, tak i kritické hlasy a to zejména z řad ODS. Vzato s patřičným nadhledem – nové hnutí má rozhodně co nabídnout, V. Klaus mladší je znám především svou otevřeností a uvažováním šachového mistra, má odlišné postoje k novým „hodnotám“, které podporují všechny současné partaje (včetně KSČM a ČSSD) s výjimkou SPD a částečně i hnutí ANO. Dá se předpokládat, že nové uskupení přetáhne nemálo voličů partají, které se cítí být napravo, ovšem ideově se dají zařadit hluboce do levé části politického spektra a rovněž mnoho voličů ryze pravicového smýšlení, kteří dosud neměli příliš důvodů chodit k volebním urnám. Kritikové samozřejmě nešetří municí a hledají skulinky v představeném programovém prohlášení, poukazují rovněž na politické supernovy, které krátce zazářily a dnes je po nich tma. Ve stylu bulváru se k novému subjektu postavil Aeronet.cz s anonymním „panem VK“, který řeší především to, s kým se nový předseda stýká a stýkal, přičemž své nitky úvah nakonec váže k přesvědčení, že V. Klaus mladší nepochybně povede své voliče do náruče Sudetoněmeckých soudruhů. Šéfredaktor Aeronetu se zároveň sám pasoval do role hlídacího psa nových uskupení – patrně nová odnož „Kremlin watch“ – a z obsahu článku lze vyvodit jediný závěr: má-li vzniknout na naší politické scéně skutečně poctivá a vlastenecká strana, její předseda by musel být z Marsu a tudíž bez jakýchkoliv kontaktů se současnou společností. Nezbývá než popřát Trikolóře hodně štěstí a zda bude úspěšná, bude záležet na voličích.
Jednou z věcí, která obletěla svět a silně zarezonovala i v evropsko-unijních pláních byl petrohradský projev ruského prezidenta V. Putina, jenž ohlásil změnu postoje své země vůči světu a to zejména v ekonomické oblasti. Politika Evropské unie pod silným tlakem zámořského bratra zaznamenala v posledních měsících obrat svého kursu směrem ke spolupráci s Ruskem, byť její dvojí ostří působí poměrně úsměvně a připomíná chytrou horákyni, nicméně působí silné podráždění na pevnině za oceánem, neboť vzájemné obchodní vazby by se měly odehrát v národních měnách – tedy v eurech a rublech. Typickým příkladem je stavba ruského plynovodu Nord Stream 2, který i přes některé překážky úspěšně kráčí ke svému otevření, načež Washington zvažuje použít svou taktiku sankcí a zajímavá je v tomto ohledu i pozice Slovenska, které plynové potrubí považuje za geopolitickou zbraň Ruska, nicméně na druhou stranu hlásí svoji připravenost k odběru této komodity. Jinými slovy – pokud jde o ekonomickou výhodnost, jde politikaření poněkud stranou. O ekonomické otázce a dvojím metru by mohla vyprávět Itálie, která nyní čelí pokutě za stav veřejných financí – ovšem v EU jsou mnohem žhavější kandidáti na disciplinární řízení a je otázkou, zda citelná pokuta za nedodržení rozpočtových pravidel pomůže italské ekonomice, ergo – zda má vůbec smysl pokutovat a navýšit tak státní dluh. Otázkou, která se evropskou byrokracií bude ještě nějaký ten pátek probírat, je kvalita potravin v post socialistických zemích.
V zemi našich východních bratří proběhla inaugurace nově zvolené hlavy státu Z. Čaputové, kterážto si dala nemalý cíl být prezidentkou všech a spojovat národ, o čemž lze již dnes s úspěchem pochybovat zejména s ohledem na některá její prohlášení. Ve vzduchu je stále ústavní stížnost jednoho z prezidentských kandidátů Š. Harabina, kterou se dosud soud nezabýval a nová prezidentka má na kontě první stín legálních pochybností. Odstupující prezident A. Kiska čelí další kauze a zdá se, že po ztrátě imunity v roli prezidenta bude mít problémy. Premiér P. Pellegrini po návštěvě Ruska čelí domácí rusofobní opozici, o postoji oficiálních vládních míst k Rusku bylo již výše psáno a to v souvislosti s plynovodem Nord Stream 2 a Slovensko se rovněž chystá na nákup nové vojenské techniky, na něhož byl vypsán tendr a bude zajímavé sledovat, kdo bude vybraným dodavatelem. Stejně jako v našich luzích a hájích snížila zdejší centrální banka odhad hospodářského růstu.
Události našeho severního souseda se týkají především uvažovaného navýšení amerických vojáků o 2000 osob a zejména rozmístění výzvědných dronů, což vyvolalo reakci ruských úřadů a vezmeme-li v potaz petrohradský projev V. Putina, lze očekávat, že tato aktivita nezůstane bez patřičné odezvy. Ostatně kovbojské kousky některých zámožných polských občanů jsou unikátní.
Německou událostí týdne, která prolétla českými médii byl každoroční sraz Sudetoněmeckého landsmanschaftu, kterého se zúčastnil český velvyslanec v Německu T.J. Podivínský, jenž svým projevem způsobil na pozadí výročí lidické tragédie poněkud rozpaky i odmítavé reakce. Do ohně česko-německých vztahů přilil další palivo německý ministr vnitra H. Seehofer svým nápadem uspořádat další ročník sudetoněmecké veselice v české metropoli, což už bylo zjevně moc i na mnohé činovníky naší politické scény. Poněkud po svém komentoval tyto události známý bloger L. Větvička.
Petrohradský projev ruského lídra V. Putina byl samozřejmě především mířen na Spojené státy a váleční jestřábi okamžitě začali bubnovat ve válečném rytmu, ačkoliv v projevu nebylo řečeno nic nového – Putin především apeloval na zachování mezinárodního práva a není žádným tajemstvím, že USA si s mezinárodními normami těžkou hlavu nedělají a vystupují v pozici (rádoby) silnějšího. Nicméně rovněž bylo řečeno, že války se v současné době vedou především v rovině ekonomické a zde je reakce USA z jistého úhlu pohledu pochopitelná, neboť předlužené Spojené státy nemají příliš silné nástroje na smazání deficitu – nehledě na upadající roli ve světě i opouštění dolaru coby rezervní měny. Obchodní tlak na Čínu nemá prozatím žádný viditelný efekt – připomíná spíše bumerang – a D. Trump poněkud naivně očekává, že se čínský lídr připlazí po kolenou, jenže tato země se doslova zvedla z popela a spolu s Ruskem vytváří velmi silnou dvojku, kterou paradoxně vytvořily Trumpovy sankce, přičemž jasným předělem byla kauza společnosti Huawei, kterážto vytvořila spojenectví právě s Ruskem. Ani „přátelské“ vyhrožování na adresu Turecka nepřináší kýžený efekt – roznětkou byl nákup ruských systémů S-400 a celkově i více méně samostatná politika R. Erdogana a jako přes kopírák dopadla Indie, která dala přednost těmže systémům a sankce na sebe nenechaly dlouho čekat. Perličkou je zjištění amerických úřadů, že čínská společnost vyrábí jisté součástky pro stíhačku F-35 a hysterie nebere konce, zatímco české úřady došly k závěru, že společnost Huawei nepředstavuje zvýšená rizika a zůstává v tendrech.
Situace okolo Íránu se znovu vyostřuje poté, co v Ománském zálivu došly k úhoně dva ropné tankery a Spojené státy ústy M. Pompea okamžitě přispěchaly s tvrzením, že šlo o útok íránských sil a dodaly „zaručený“ materiál. Jedna z napadených lodí byla pronajata japonskou společností a na tiskové konferenci oznámil japonský ministr obrany, že nehodlá do vod Ománského zálivu posílat armádu, neboť situace nepředstavuje bezprostřední ohrožení jeho země. Prezident japonské společnosti pronajaté lodi na základě výpovědi přímých svědků označil americkou teorii útoku minami za falešné. Viděno z několika úhlů pohledu – situace až příliš nápadně připomíná jen další „falešnou vlajku“ ze strany USA za každou cenu vyostřit situaci okolo Íránu a na druhou stranu reakce Japonska svědčí o tom, že podobné holywoodské „akce“ jsou již notně profláknuté.
Sýrie se zvolna vrací k mírovému životu, nicméně dobojováno zdaleka není a k úplnému urovnání konfliktu by stačila jediná věc – vůle všech zúčastněných stran, která evidentně ze strany USA a jejich spojenců chybí, přičemž Spojené státy začínají rozehrávat podivnou partii na syrských válečných polích. Na skutečných polích zatím řádí požáry a v Damašku opět vybuchl sklad s municí.
Problémy s migrací pokračují dalším kolem a čím dál více se vybarvují jednotliví zainteresovaní aktéři – jinými slovy je čím dál zřejmější, odkud vítr vane. Generální tajemník OSN A. Guterres má za to, že „…otevřené hranice jsou zdrojem evropské síly…“, papež František hlásá, že …“Bůh nakonec zničí stěny mezi národy…“ a sám velký „filantrop“ G. Söros jej zdatně a uznale poklepává po ramenou. Co na tom, že jsou papežovy ovečky vražděny po tisících a jiná ideologie válcuje křesťany po celém světě, přičemž sama Evropa se mění ideologicky k nepoznání a krok za krokem si pečetí svůj osud. Naděje v evropském prostoru však ještě žije, ačkoliv jsou země, které již překročily ten svůj Rubikon…
Z ostatních zpráv:
- Hlas Evropy – video o dnešní Evropě.
- Barevná revoluce v Súdánu.
- Malajský premiér k sestřelenému letounu MH-17.
- USA oficiálně požádaly V. Británii o vydání J. Assangeho.
- Nová smrtící droga i u nás v ČR.
- Mohli bychom mít levnější mobilní služby, ale…
- Puma americká v českých lesích…
- Problém světového dluhu.
