Zrcadlo týdne 12. – 18.8. 2019

0

Půle měsíce srpna přináší do politických vod nový náboj ve formě nekonečné tahanice o post ministra kultury, přičemž var probíhá i v samotné ČSSD. Prezident M. Zeman tento týden odmítl jmenovat nově navrženého kandidáta ČSSD M. Šmardu, čímž popudil nejen ČSSD, ale ostře se do něho pustila i opozice z „demobloku“, která vítá jakoukoli záminku proti hlavě státu – dost jasně se nedávno vyjádřil poslanec M. Benda, dle kterého je přímá volba prezidenta chybou (zřejmě proto, že nevyhrál jejich podporovaný kandidát). Vnitropolitické boje se tímto krokem více zaměřily na hlavu státu, kterážto si – zatím alespoň ve verbální rovině – koleduje o další politický tlak, přičemž ale jmenování nebo nejmenování ministra do úřadu má mnoho právních výkladů a precedens bychom našli i u našich sousedů za bývalého úřadování prezidenty A. Kisky. Dá se ovšem předpokládat, že prezident M. Zeman nátlak ustojí, nicméně lze spekulovat, co vlastně stojí za celým pozadím s hrou o post nevýznamného ministra kultury, který by eventuálně mohl položit celou vládní koalici – nabízí se i myšlenka na vystrnadění ČSSD z vlády, jejíž ministři zrovna v kabinetu nezazářili (snad nejkřiklavějším případem je ministerstvo zahraničí ovládané formálně ministrem T. Petříčkem). Premiér A. Babiš opatrně lavíruje mezi Hradem a sněmovnou, neboť ještě před nedávnem s nominací M. Šmardy neměl problém, nyní ovšem prohlašuje, že s tímto ministrem by ve vládě nebyl a stejně betonovou pozici obhajuje šéf ČSSD, který s jinou variantou nepočítá a sám kandidát, jež před nedávnem prohlašoval, že mu o post zase tak moc nejde, nyní o křeslo tvrdě bojuje. V umírající ČSSD se stupňuje napětí mezi J. Foldynou a ostatními vrcholnými členy, kterému hrozí prakticky navlas stejný vyhazov z rodné partaje jako V. Klausovi mladšímu – upřímně řečeno, ČSSD již dávno není stranou z devadesátých let a J. Foldyna ční ze současných partajních linií jako pověstný hřebík ze zdi a dost možná skončí v Klausově Trikoloře. Při všech těchto hrátkách na politickém domácím jevišti se však jen málo občanů zabývá otázkou, kdo by v případných nových volbách měl zaujmout premiérský stolec a zda by nebylo ještě hůře než dnes.

Politický boj vládne i v ose ČSSD – SPD, která dlouhodobě na základě zkušeností z okolních zemí varuje před nebezpečím volné migrace, načež byla onálepkována jako extremistická strana plná různých fóbií a hlavně prokremelských agentů a k čemuž přispěla i zpráva z Hamáčkova úřadu. Lídr strany T. Okamura byl pražským městským soudem „odsouzen“ k omluvě Ústavu nezávislé žurnalistiky kvůli výroku o napojení na Sörosovy fondy, proti čemuž se předseda SPD hodlá odvolat a směrem ke vládním návrhům o dalším zvyšování věku odchodu do důchodu řekl jasné NE, přičemž SPD má vlastní návrh na zvýšení penzí, který ovšem koliduje s představami bruselské byrokracie.

Jedním z termínů, jež se brzy dostanou na index zakázaných slov je slovo „Vlast“ a potažmo „Vlastenec“ a „Vlastenecký“, proti němuž se již dnes vedou ve verbální rovině silné ataky probruselských eurohujerů, což bylo evidentně vidět v komentářích médií hlavního proudu o soukromé akci na zámecké zahradě v Příčovech u Sedlčan, jež shodou okolností probíhalo paralelně s pražským „duhovým“ pochodem:

„Myslím, že bych měl ze srdce pozdravit jedno setkání, které probíhá právě teď v Praze a musím vyjádřit potěšení nad tím, že to setkání našich velmi milých přátel, probíhá pod značkou LGBT. Myslím, že mnozí z nás bychom se k této značce mohli přihlásit. Ovšem jen pokud ta písmena znamenají Liberty, Guns, Beer, Trump,“ prohlásil L. Jakl za smíchu českých vlastenců.  Ostatně jeho slova potvrdila i desítka vyslanců LGBT komunity, kteří přišli “pozdravit” vlastence v Příčovech s typickou snahou zaujmout především přítomná média. Když si jejich zoufalého halekání přes plot s duhovými vlajkami nikdo příliš nevšímal, nasedli do dodávky, která je na akci z Prahy přivezla. Vrátili se podat zprávu svým soudruhům křepčícím na Letné před stanem na zdarma testování na AIDS a podobné radosti této pyšné (Pride) komunity, před níž navzdory rozšiřování pandémie ministerstvo zdravotnictví (narozdíl od cigaret) “uživatele” stejnopohlavního sexu nevaruje.
R. Pokorný, PL

Dohru bude mít tato soukromá akce i v rovině finanční, neboť hejtmanka Středočeského kraje J. Pokorná Jermanová hodlá vymáhat padesátitisícovou dotaci, o kterou požádali majitelé zámku na tuto akci a do protivlastenecké mozaiky přispěla i výše uvedená zpráva z Hamáčkova vnitra, ze které vysvítá, že vlastenci jsou maskovaní rasisté – ovšem levicový extremismus jako by neexistoval.

Česká ekonomika prozatím vykazuje jistý růst, byť jde zřejmě jen o „doběh“ dobrých ekonomických časů, neboť Slovensko již cítí znatelné zpomalení a ani světová ekonomika si nevede příliš excelentně, přičemž zároveň rostou domácí cenové relace. Zajímavý průběh má nákup vrtulníků pro českou armádu, kdež byly v původním výběru pouze americké stroje (ovšem „odborníci“ hýkali štěstím, že si mohou vybrat z několika typů), načež ministerstvo obrany své původní rozhodnutí změnilo a zdá se, že tentokrát bude posuzovány všechny aspekty nákupu – velmi dobře srovnal vztahy USA/EU bulharský odborník S. Bačev, jenž obchodní vztahy přirovnal k pistoli u spánku. Obchodní boj mezi USA a Ruskem o trh s plynem se dotýká i naší zemičky a v tomto směru bude velmi důležité sledovat, jaké klacky pod nohy budou padat investorům plynovodu Nord Stream 2, přičemž geograficky bližší (a tím i cenově přijatelnější) Rusko již v dodávkách LNG Spojené státy předhání. Z domácích luhů je i zprávička o problémech pražské mešity, která kvůli dluhům upadla v nemilost exekutorů a byla již vydražena, s čímž se muslimská komunita nehodlá smířit a bude intervenovat i u vlády. S financemi úzce souvisí i snaha německé vlády o zavedení tzv. „uhlíkové“ daně, která by se v konečném důsledku dotkla i zemí zdejších – budoucnost však ukáže, zda se z návrhu stane platná norma.

Válečné bubny v oblasti cenzury neutichají – ba zdá se, že novodobí bojovníci za tu svoji verzi svobodného slova notně přitvrzují a je opravdu velkou ironií doby, že si ten „správný“ výklad dějin i současných událostí platíme my všichni – ať už skrze své odvedené daně či koncesionářské poplatky ČT a ČRo. Jsme opět „vychováváni“ médii, které již nemá informovat, nýbrž tvarovat a hlídači správných postojů a názorů často sami „ujedou“ a vykládají nesmysly brežněvovského typu. V rámci údajného boje proti „nenávistným“ projevům se mažou ideově nevhodné příspěvky i celé bloky na sociálních sítích i jiných webech, ovšem nejvíce nenávisti projevují sami ochránci „hodnot“ aniž by domysleli důsledky svých činů v budoucnosti a jejich dvojí měřítko je snad nejvíce patrné v kritice některých národů, přičemž jiných etnik se nikdo nesmí ani slovem dotknout.

Postupom času sa zo slova demokracia stáva stále vyprázdnenejší pojem, na ktorý sa každý odvoláva, no pre nikoho nemá konkrétny význam. Takzvaná vláda ľudu je iluzórna a bezobsažná fráza, ktorá vo svojej podstate znamená len výšku percent v prieskumoch. Skutočná agenda strán sa vytráca a mizne vo všeobecných floskulách, kde je vždy prítomné čarovné slovíčko zmena.
T.E. Rostas, Zem a vek

Stejně lítý boj probíhá i na úrovni LGBT agendy, kdež se menšiny domáhají práv, které jim údajně náleží, ovšem které jim v zásadě nikdo neupírá. Naší metropolí o víkendu prošel další ročník pochodu pod duhovým praporem s názvem Prague Pride, jenž ovšem posunul laťku o notný kus výše a to zejména podporou a minimálně tolerancí pedofilů a satanistů. Není to tak dávno co jsme na tomto blogu psali o článku slovenského deníku SME, ve kterém se autor snažil o „nový“ pohled na pedofilii, což nejen v zemi pod Tatrami vyvolalo bouřlivou reakci – neuteklo mnoho vody ve Vltavě a toto téma se již začíná propagovat i v tůních zdejších. Je již naprosto zjevné, že tato i další ukřičené akce za jakási podivná práva menšin jsou zároveň jakousi povinnou společenskou etiketou pro mnoho politických person a ani Prague Pride v tomto ohledu nevybočuje – v první linii byl viděn pražský primátor Z. Hřib (Piráti), jehož kontroverzní politická vize již napáchala škody i v mezinárodní rovině. Je potěšitelné, že alespoň část církve se k této nově vznikající společenské „normalitě“ staví kriticky (byť s některými slovy kardinála D. Duky nelze vždy bezvýhradně souhlasit), což zejména v dnešní době vyžaduje značnou část odvahy. Velmi zajímavou kapitolou jsou komentáře médií hlavního proudu, které označují odpůrce pochodu rovnou extrémisty. Podobnou „atrakcí“ se již může pochlubit i bývalé ocelové srdce země – Ostrava a v nejbližších letech lze očekávat, že tyto novodobé „poutě“ přeskočí i do jiných velkých měst. Šílenství se zkratkou LGBT táhne ovšem celým světem, přičemž dnes a denně jsou překonávány hranice lidské hlouposti a ohebnosti páteře před pár zlatkami, slíbené za popření vlastního rozumu i vlastní cti.

Gay-průvody a aktivity prý nikoho neohrožují. Tak si přečtěte tohle: “To, že heterosexuálové mají neférovou výhodu ve schopnosti plodit, musí být státem posuzováno jako porušení principu rovnosti.” A o kus dál se “expertka” zamýšlí nad tím, zda je možné tolerovat výchovu dětí v rodinách s maminkou ženou a tatínkem mužem.
Aktivisté vás ujistí, že tyhle myšlenky prosazovat nechtějí. Jsou to ti stejní aktivisté, kteří před pár lety závazně slibovali, že nikdy nebudou chtít homosexuální manželství ani homosexuální adopce. Těm můžete věřit.
P. Hampl, Pravý prostor

Evropsko-unijní prostor se s novým vedením pozvolna mění v klasickou diktaturu, což nutně musí potvrdit každý pozorovatel politického vývoje posledních několika let, přičemž nejviditelnější oblastí je migrace, zelené klimatické šílenství, cenzura i LGBT propagace a v posledních měsících i tvrdě politicky i obchodně propagovaná 5G síť, jež má být skutečnou sítí určenou pro dohled nad obyvatelstvem. Zatímco občanstvo na domácím parketu tancuje valčík hraný různými neziskovkami, na unijním plácku se chystá mnohem tvrdší hudba a blíží se nekompromisně doba, kdy za plné regály potravinových řetězců i vlastních žaludků budeme muset zaplatit svou daň – svobodu. Ty časy se skutečně (spíše neskutečně) rychle blíží

V naší malé zemi je přitom ještě svoboda projevu i nalévání propagandy na relativně dobré úrovni, jiná situace panuje u našich nejbližších západních sousedů, kdež je nejlépe vidět, že ta část Německa, která si prošla již jednou diktaturou (NDR), o tu druhou nestojí a zachovává si chladnější hlavu – zde v průzkumech vede AfD a situace vládní SPD v celém německém měřítku jde do kolen. Kancléřka A. Merkelová ovšem jede tu svoji „lajnu“ a nehodlá uhnout ani o píď – vzpomeňme v tomto ohledu na slova novopečené slovenské prezidentky. Německo krom jiného řeší i vojenskou situaci – spor se vede zejména o finance na zbrojení, kdež na pilu tlačí Spojené státy a vyhrožují, že své jednotky z Německa stáhnou, na což ihned reagovalo – v tomto ohledu více militantní – Polsko a nabízí své území, nicméně D. Trump váhá, neboť Rusko by zcela jistě na novou situaci patřičně zareagovalo. Společenská atmosféra připomíná v mnohém třicátá léta minulého století, byť občas si alespoň soudy zachovají zdravý rozum.

Itálie těchto dní zažívá politickou nejistotu, neboť po vládních koaličních hádkách využil dosavadní ministr vnitra M. Salvini popularitu svou i své partaje a tvrdě tlačí na předčasné volby v kalkulu velkého volebního vítězství. Z jistého pohledu jde ovšem o sázku na jednu kartu, neboť M. Salvini má v EU mnoho odpůrců a dá se předpokládat, že vedení EU nebude nečinně přihlížet a spustí protikampaň. Politická opozice přemýšlí o velké koalici a Německo s Francií Salvinimu rozhodně fandit nebudou. Samotný M. Salvini čelí i místním soudům v souvislosti s migrací, přičemž Evropa by měla jeho aktivity spíše podporovat – i zde je jasně vidět, že báchorky vedení EU o zastavení přílivu migrace jsou skutečně jen pohádkami.

Británie po volbě nového premiéra B. Johnsona řeší v prvé řadě odchod ze sítí Evropské unie, přičemž zároveň hledá dopředu potencionální obchodní partnery a do médií pronikají různé odhady důsledků Brexitu, které místy slibují až naprostou apokalypsu. I přes toto strašení však většina obyvatelstva podporuje Brexit a to i bez případné dohody s EU, která je v tomto směru naprosto neústupná. V politické rovině však odchod země z EU bez dohody vyvolává tlak politiků – zejména lídr opozičních Labouristů J. Corbyn je odhodlán bojovat o nové referendum a částečně spoléhá i na britskou královnu Alžbětu II., která by do celé záležitosti mohla sama zasáhnout.

Události uplynulého týdne se poměrně výrazně dotkly i Ruska, kdež probíhaly demonstrace v Moskvě ohledně komunálních kandidátek, přičemž zdejší policejní síly použily mnohde i brutálních zásahů a v policejních celách skončila více než tisícovka demonstrantů. Na události ihned reagovaly ambasády některých tzv. „západních“ zemí včetně českého „zamini“, které si ovšem vesměs vykoledovaly kritiku za zjevný „dvojí metr“. Důkladné posouzení moskevských událostí by přesahoval rámec tohoto bloku, nicméně z dostupných informací mimo předem zaujatá média hlavního proudu (která mnohdy psala důkladné nesmysly) lze vystopovat snahu o klasický scénář „barevné revoluce“, byť ani státní aparát nezůstane zcela bez poskvrny. Poněkud „mimo mísu“ jsou úvahy o roli prezidenta V. Putina v rámci současných událostí v Rusku obecně – jeho pozice i přes kolísající preference zůstávají v pevných kramflecích. Paniku (záměrnou?) vyvolala zpráva o výbuchu údajné jaderné rakety u Archangelska, přičemž všichni rusofobové se okamžitě nechali unést na vlnách vlastní fantazie a vykreslovali jadernou apokalypsu a některá média se vyloženě ztrapnila. Rusko je pod soustavným tlakem „západu“ načež si zažívá své problémy i ve své „domácnosti“ – požáry na Sibiři, ekonomiku země, provokace ve vzdušném prostoru… Mezinárodní i domácí uznání však sklidili piloti letounu Airbus A321 ruské společnosti Ural Airlines, kteří dokázali přistát krátce po startu a po srážce s hejnem racků v kukuřičném poli bez vysunutého podvozku a zachránili 226 cestujících a 7 členů posádky.

Volby do moskevské městské dumy se budou konat v jediný hlasovací den 8. září. Volební komise povolila jít do voleb 233 lidem, 57 lidí odmítla. Zároveň při ověřování podpisů zjistila volební komise města Moskvy několik narušení: u 33 neregistrovaných kandidátů našla v seznamech 339 mrtvých a u 29 z nich našla více než 14 tisíc neexistujících voličů.
Sputnik.cz

Zprávy ze Spojených států se v posledních měsících soustředí na obchodní vztahy s Čínou, která sama čelí zpomalení svého hospodářského růstu a není tedy divu, že rétorika obou zemí notně tvrdne, přičemž třetí stranou, která by mohla na sporech těchto zemí vydělat by mohla být Evropská unie. D. Trump však již obrušuje ostří své sankční politiky, neboť vidí meze svého konání a Čína rozhodně není v pozici kolonie. V jiné rovině se ovšem „bojuje“ v souvislostmi s událostmi v čínském Hongkongu, kdež ani naši někteří komunistobijci nezůstali pozadu, ovšem z čínské strany obdrželi jasnou odpověď:

Velvyslanectví uvedlo, že jednotliví politici a některé instituce v poslední době „vyjádřily chybné názory, a dokonce vydaly otevřené dopisy“ k otázce Hongkongu. Považuje je za vměšování do vnitřních záležitostí Číny. „Jsme rozhodně proti takovému chování. Současný stav v Hongkongu se vyvinul v extrémní násilí. Činy radikálních demonstrantů již dlouho nejsou otázkou svobody projevu a shromažďování,“ stojí v prohlášení. Demonstrace podle ambasády také otevřeně zpochybnily princip „jedna země, dva systémy“. „Tím vážně poškodily zájmy Hongkongu a taktéž zájmy zahraničních subjektů sídlících v Hongkongu. Násilné incidenty, ke kterým v Hongkongu dochází, nesou známky toho, že cizí síly v pozadí manipulují, plánují, a dokonce organizují jejich implementaci,“ uvedlo velvyslanectví. Čínská vláda nikdy nedovolí vnějším silám, aby zasahovaly do záležitostí Hongkongu, napsalo velvyslanectví. Za nejdůležitější označilo zastavení násilí a obnovení pořádku. „Naléháme na příslušné strany, aby přestaly ospravedlňovat násilné trestné činy tím, že usilují o lidská práva a svobodu a přestaly zasahovat do vnitřních záležitostí Číny pod maskou svobody a lidských práv,“ píše ambasáda.
Parlamentní listy

Jak již z čínského velvyslanectví vyplývá, jde zřejmě o další pokus využít podhoubí nespokojenosti – v tomto případě se zákonem o vydávání trestně stíhaných osob do pevninské Číny – k politickým záměrům jiných mocností, nicméně úspěch organizátorů v pozadí lze v tomto případě jen stěží předvídat. K provokaci USA vůči Číně však bezesporu patří plánovaný prodej stíhaček F-16 na Tchaj-wan a ta již předem varuje před následky. Jiná situace panuje na Blízkém východě – USA stojí před konečnou verzí dohody s Talibánem a odchodem z Afghánistánu a v oblasti Perského zálivu vytvářejí Spojené státy velký sud se střelným prachem, přičemž do svých válečných aktivit tlačí i své spojence. Z celkového pohledu však americká dominance ve světě slábne a kupříkladu Írán, kol něhož se současná zahraniční politika USA točí, zcela bez servítků kritizuje americkou činnost v této oblasti a sebevědomě působí i v událostech okolo zadrženého tankeru.

Situace na migračním poli se podobá nekonečnému příběhu a pašeráci z „neziskových“ organizací pod rouškou záchrany nevinných obětí válečného stavu v té které zemi i nadále importují své zboží do Evropy a zejména Itálie, neboť italská pevnina je nejbližší zemi africké a ušetří se tím náklady. Tyto myšlenkové pochody jsou nepochybně alfou i omegou všech těchto „humanitárních“ pašeráků – svědčí o tom případy, kdy se některá země mimo Itálii ozve, že uprchlíky přijme, leč o jiné země není zájem – Itálie je prostě nejblíže. Obyvatelům ostrova Lampedusa přitom již dochází trpělivost. Jistou zvláštností přitom je, že právě Libye je momentálně velmi oblíbenou destinací zájezdových „záchranářských“ lodí a od září letošního roku tam údajně z bezpečnostních důvodů Česká republika ruší svou ambasádu:

V Libyi panuje chaos od roku 2011, kdy vypuklo povstání proti dlouholetému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu, kterého se povstalcům podařilo s pomocí Západu svrhnout. V zemi se ale nepodařilo nastolit stabilitu a v roce 2014 se bezpečnostní situace znovu zhoršila, což si vynutilo i evakuaci české ambasády v Tripolisu. Od dubna 2015 pak ambasáda působila ve stejných prostorách s českým velvyslanectvím v Tunisku.
autor pod značkou „mp“, Parlamentní listy

(Autor „mp“ by si mohl zjistit, jak asi vypadala „diktátorská“ Libye za M. Kaddáfího a je-li skutečně stav Libye tak katastrofální – což patrně je – ukažme prstem na pravého viníka tohoto stavu.)

Na migrační krizi se rovněž ukazuje nahota pokrytectví jednotlivých aktérů tohoto moderního show – jeden za všechny: R. Gere. A naopak – proti proudu migračního šílenství hraničící se sebevraždou jednotlivých národů jdou například hokejová legenda V. Vůjtek či M. Nový. Příkladů „soužití“ migrantů v Evropě je přitom dnes a denně spousta – stačí se poohlédnout do Německa, kde již dochází ke střetu civilizací a A. Merkelová ještě hodlá provozovat novou taxislužbu na moři. Paříž již nikdy nebude výkladní skříní Evropy a islám si již nyní vybírá oběti, Švédská média otevřeně lžou a autoři nevhodných příspěvků čelí brutálnímu nátlaku, samotný Brusel zakazuje alkohol neboť opilí migranti ztrácejí zábrany a naše slavné „zamini“ odrazuje od účelových sňatků s cizinci, přičemž jedním dechem dodává, že to není nic proti migrantům. Abychom však byli alespoň trochu soudní – jsou i opačné případy dost nechutného chování některých evropanů.

Neziskové organizace tak pracují na záchraně lidí z gumových člunů ve Středozemním moři podle nepsaných pravidel, v nichž dominuje jednoznačně citové vydírání evropské veřejnosti. To ostatně předvedla i ona mladá sestra z organizace Lékaři bez hranic. Je to stále stejný postup, který tuto imigraci nepovažuje za ilegální, ale jako „pomoc v nouzi“. A je to právě tento postup, který tento typ ilegální imigrace do Evropy táhne a podporuje. Právě tento způsob aktivity je nutné postavit mimo zákon na celoevropské úrovni a nejen nařízením některých vlád (Španělsko, Itálie). Jinak se s ním bude Evropa potýkat neustále a povede jen k dalším politickým krizím na celoevropské úrovni.
J. Bartoň, Pravý prostor

Klimatická doktrína reprezentovaná G. Thunbergovou nabírá další obrátky a samotná představitelka nového ideového směru zamířila na summit OSN, kam měla v úmyslu dorazit jaksi „eko“, nicméně tento nedomyšlený záměr se jí poněkud vymknul z kontroly a plavba se záhy stala fiaskem. Nutno znovu dodat, že Gréta Thunbergová je pouhou obětí nechutné hry na klimatické změny, které sice skutečně probíhají, nicméně hráči v pozadí dobře vědí, že drastické plány na snížení emisí uhlíku jsou fatou morganou, ovšem na lidské hlouposti se dá vydělávat nejlépe. Ti, jenž G. Thunbergovou uvedli do její role a nezřízeně do ní vlévají sebevědomí, umí s lidskou hloupostí zřejmě dobře obchodovat – soudě podle ztráty soudnosti mnohých politiků (což by nebylo až tak neobvyklé), ale i některých vědců či veřejně známých osobností. Vítr by – stejně jako v případě migrace – mohl foukat z OSN a nakazil infekčním virem nejen naše školáky, ale inspiroval i spoustu „neziskovek“ prosperujících hlavně z našich daní. Mlžení s klimatickou změnou má ovšem již děsivé výsledky v sousedním Německu:

„Všechno zlé je pro něco dobré. A tak se možná ekologické šílenství zastaví tam, kde mocichtiví aktivisté začnou ohrožovat mocichtivé politiky. Ty druhé lze aspoň volit a odvolit. Koniáše terorizující společnost ve jménu záchrany čehokoliv a rovnosti kohokoliv s kýmkoliv a kdekoliv nikdo nevolil a většinu by nikdy nezískali,“ uzavřel Robejšek.
P. Robejšek, PL

Mnohem více pozornosti bychom však měli upřít na své životní prostředí a v tomto týdnu rozezněla sociální sítě zpráva o plošném hubení přemnožených hlodavců prostředkem Stutox-2, který si již vybral své oběti a Ministerstvo životního prostředí tuto zrůdnost naštěstí utnulo. Proti rozhodnutí ministerstva protestovali někteří zemědělci, avšak kupříkladu Asociace soukromého zemědělství rozhodnutí vítá stejně jako Agentura ochrany krajiny či strana DSZ. Skutečná klimatická katastrofa nyní probíhá v sibiřských lesích a dvě pozitivní zprávy závěrem: Ve státních lesích ČR brigádně pracuje na 170 studentů v rámci své výuky a Ministerstvo životního prostředí nehodlá zavádět uhlíkovou daň.

Z ostatních zpráv:

  • Jemenští povstalci působí škody Saudům – válka se přenesla i na jejich půdu.
  • Norská praxe odebírání dětí rodičům – klidně s pouty na rukou.
  • Jižní Kurily se objevily na oficiální stránce Olympiády 2020 jako součást Japonska.
  • Videozáznam Rockefellera k jeho plánům pro lidstvo.
  • První nákladní vlak projel po Krymském mostě.
  • Technologie 5G bude i ekologickou katastrofou.
  • K Zemi se blíží asteroid zvící Cheopsovy pyramidy.
  • České letouny L 159 excelují v USA.
  • Diskuse okolo stravenek v českých luzích a hájích.
  • Zajímavá úvaha P. Michalů na téma češství.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...