Zrcadlo týdne 13. – 19.8. 2018

0

Události uplynulých dnů se v našich zemích částečně přelévají z minulého týdne – zejména smrt tří českých vojáků v Afghánistánu nastartovala celonárodní diskusi o smyslu zahraničních misí a to prakticky ze všech myslitelných úhlů pohledu. Své si při tom řekli nejen publicisté, literáti a blogeři, nýbrž i politické figury naší parlamentní a senátní scény a v neposlední řadě i bývalí či současní vojáci z povolání a bezpečnostní analytici. Poněkud ostřejší reakce si vysloužila slova náčelníka generálního štábu A. Opaty, jenž vyzýval k jakési spravedlivé odplatě a jenž svůj výrok později mírnil. Je nabíledni, že téma zahraničních misí je i součástí předvolební kampaně, jež začíná zvolna nabírat na obrátkách, ačkoliv témat vhodných pro politickou garnituru jež se bude ucházet o hlasy voličů je povícero a k nejžhavějším zatím stále patří migrace, kterou oficiálně vládní strany včetně premiéra A. Babiše sice odmítají, nicméně skutky jsou poněkud v rozporu s prohlášeními. Premiér byl ovšem v tomto týdnu v hledáčku médií hned několikrát a jeho „hadovitost“ se ukázala v plném světle při diskusi o rozpočtu pro neziskové organizace, načež bude zřejmě A. Babiš navíc čelit trestnímu oznámení ze zahraničí. V horkém létě se na povrch prodral i staronový a léta neřešený problém domácího horkokrevného romského etnika (všimněte si, že událost v Dubí iDnes okamžitě označila za rasovou), což vyvolalo nepokoje nejen v samotném Dubí, ale v širokém okolí. Události se chytla i politická strana DSSS ve snaze nasbírat politické body, ovšem někteří demonstranti se pustili do řádně označeného reportéra Parlamentních listů, čímž politická partaj u veřejnosti o mnoho bodů zase přišla. Události spojené s Dubím mají dle mého soudu několik rovin: I dobrá myšlenka, prosazovaná ovšem násilím a nedodržováním zákona může být jen na škodu, řešení je přitom poměrně jednoduché – vypustit ze slovníku slovo „rasistický“ a soudit trestné činy bez ohledu na barvu pleti či jiné znaky. Že se tak neděje, je evidentní. Léta pěstěná „pozitivní“ diskriminace dává jakýmkoli menšinám (typická „liberální demokracie“) pocit nedotknutelnosti a není divu, že ji patřičně využívají. S tím souvisí i problematika „neziskových“ organizací, které nemá stát ani pod kontrolou.

„My totiž náklady na neziskové organizace vůbec nesledujeme,“ objasnil dosavadní přístup. Schovává se to prý do „provozu“.
A. Babiš

Politická kampaň se nám roztáčí i v České televizi, své si zažil nezávislý kandidát za SPD I. David, jenž byl konfrontován D. Drtinovou, J. Patočka se ostře obul do prezidenta M. Zemana, což okomentovali jeho bývalí kolegové z ČSSD a jejich hodnocení J. Patočky nevyznívají právě lichotivě. KDU-ČSL se pokouší odvolat syrskou velvyslankyni v Sýrii E. Filipi, v centru dění s ocitl neúspěšný kandidát na prezidentský stolec M. Horáček, jehož minulost jej neúprosně dohání.

Malé ohlédnutí si zaslouží událost s názvem Prague Pride 2018, neboť již na první pohled je zřejmé, že nejde jen o práva menšin na skotačení v pražských ulicích jednou ročně, nýbrž o celou škálu aktivit nadnárodních korporací, politických stran, firem i jednotlivců zabalených do jednoho balíku s názvem „Podpora LGBT aktivit“. Zajímavá jsou i hesla na transparentech účastníků z nichž jeden takový pomalovaný „papundekl“ nesl výzvu k upálení policistů a ten neušel pozornosti bývalé policistce, jež podala podnět k prošetření policejnímu prezidentovi. Osobně na mě dělá Prague Pride dojem, že jde o reinkarnaci prvomájových pochodů s inovovanými prvky – vyrob si plakát jaký chceš (je jedno, co na něm bude) a přidej se k nám do průvodu.

Vzhledem k blížícímu se kulatému výročí srpnových událostí roku 1968 se dá předpokládat zvýšená aktivita protirusky naladěných politických partají, vyváženějších komentářů o tomto výročí bývá pomálu, nehledě na fakt, že i přímí účastníci popisují události ze svého úhlu pohledu a ten nemusí být nutně objektivní. V první fázi byl zkritizován prezident M. Zeman, jenž ústy mluvčího Hradu J. Ovčáčka sdělil, že nechystá žádný zásadní projev k padesátému výročí srpnových událostí na což reagovala například M. Pekarová Adamová z TOP-09, která nešetří kritikou na hlavu státu a za vzor dává slovenského prezidenta A. Kisku, jež je dle jejích slov i „stínovým“ prezidentem naším (o Kiskových „morálních kvalitách“ se můžete dozvědět například na serveru Infovojna.sk). Vlažný postoj k srpnovému výročí zaujal i V. Klaus starší a před objektivitou informací varuje i politolog Z. Zbořil. Jistý pohled do osmašedesátého roku vnáší i ruský dokument s českými titulky – i zde je třeba kriticky přemýšlet o podávaných informacích a konfrontovat je s jinými zdroji.

Trumpova politika připomínající řádění stáda slonů v továrně na porcelán přináší výsledky, byť ne vždy takové, jaké si USA představovaly. Zvláště dobře je to znát ve vztazích s Tureckem a dvojnásobné zvýšení amerických cel na ocel a hliník z Turecka považuje T. Erdogan za „ránu do zad“, přičemž turecká lira se díky tomu propadla na historické minimum vůči dolaru. Erdogan se však cítí být hodně nad věcí, jedná o vstupu do zemí BRICS, podporuje osu Rusko – Írán, stíhá americké poradce a vojáky na základně Incirlik, kupuje ruské systémy S-400… Odklon od USA je více než zřejmý a směle se pustil se svým bratrem ve zbrani (je stále členem NATO) do obchodní války, načež vztahy s Německem, jež nebyly v posledních letech právě vřelé a horoucí se snaží uhladit. Vyvolaná obchodní válka dostala do ulic tisíce lidí, přičemž hlava státu ideologicky „přikrmila“ davy výzvou na zbavení se americké měny a zdá se, že toto zrno padlo na úrodnou půdu. Sankční politika se zdá být u D. Trumpa velmi oblíbená, na vybrané ruské a čínské firmy uvalil sankce za obchodování se Severní Koreou a po – celkem vzato – fiasku v jaderném vyjednávání s Kim Čong-unem vzaly opratě do rukou obě rozdělené korejské země a vzájemně se sbližují.

Zatímco Čína v rámci Trumpovy obchodní války přestává z Ameriky fakticky dovážet zemědělskou produkci, Rusko jí nabídlo svých milion hektarů, aby si ji vypěstovala sama… nový level jejich vztahů… už se nedá sázet na to, že by se Rusko bálo invaze milionů Číňanů… nebo na Kissingerovy nápady, že lze mezi obě země vrážet klíny… a panovat…
T. Spencerová, FB

Události v Jemenu po tragickém zásahu autobusu, v němž zahynuly většinou děti, vyvolal odezvu doma i ve světě. Slovenský poslanec L. Blaha se opřel do médií i politiků ohledně hodnocení této tragické události a znovu poukazuje na dvojí metr při posuzování podobných „akcí“ ve světě. Patrně pod tíhou této události svolala OSN na 6. září jednání znesvářené strany na mírové rozhovory do Ženevy, je ovšem velkou otázkou zda k nějaké dohodě dojde, neboť ve hře jsou miliardy dolarů zbrojních firem a různé geopolitické zájmy, jež se zdají být vysoko nad lidskými životy.

Británie si zažívá svoji multi-kulti politiku na plno, o čemž svědčí neustálá řada případů spojených s tímto „kulturním obohacením“ britských ostrovů načež se rozmáhá „novinka“ – polévání kyselinou a jen za týden se registruje 15 těchto incidentů, většinou v samotném Londýně. Občas se ovšem stane, že útočník špatně odhadne situaci – skupina polských občanů jednoho takového chytila a vzala spravedlnost do svých rukou. Říkat nahlas, co se skutečně v anglických městech děje je ovšem politicky nekorektní a je vstupenkou na politický hřbitov, své o tom ví S. Championová, zastupitelka Rotherhamu. Za rasismus je již považována britská minivlaječka zapíchnutá do hamburgeru, salámová metoda politické korektnosti zkrátka funguje, byť je ještě stále dost lidí se zdravým uvažováním. Město Birmingham je prvním a již téměř dobytým územím islámu, celá čtvrtina obyvatel jsou muslimové a je jen otázkou nejbližších let, kdy se zbytek nemuslimského obyvatelstva přestěhuje jinam. Nový „britský seriál“ popisuje s dobrou dávkou ironie T. Vyoral a jeho název zní „Novičok“, zajímavý příběh podává řidič kamionu, jenž vezl náklad do Británie a cestou mu do vozidla „přistoupili“ černí pasažéři.

Zprávy z Ukrajiny jsou víceméně monotónní, kyjevské vedení neustále přemýšlí o návratu Krymu pod svoji nadvládu, byť bývalý velitel batalionu Ajdar S. Melničuk připouští, že to bude těžké. Naproti tomu náměstek ministra pro dočasně okupovaná území(!) J. Grymčak hrozí Rusku, že se v případě útoku udusí vlastní krví a ukrajinskou armádu vychvaluje do nebes, přičemž ta čelí obrovským problémům a na tato silácká slova Rusko ani nereaguje. V antiruské hysterii jdou někteří činitelé tak daleko, že to silně připomíná řezání větve pod zadnicí, která na ní sedí – jako v případě generála V. Vovka, jenž navrhuje zcela uzavřít hranici s Ruskem včetně finančních a obchodních vztahů, ministr infrastruktury V. Omeljan zveřejnil informaci o tom, že podepsal dokument, který zapříčiní, že do Ruska budou chodit jen medvědi – jde pravděpodobně o přerušení železniční osobní dopravy z Ukrajiny do Ruska. Pikantní na celé záležitosti ovšem je, že manželka V. Omeljana S. Bevza jakožto módní návrhářka prodává své výrobky v Rusku. Na jaře příštího roku čekají Ukrajinu prezidentské volby a P. Porošenko již značně nervózní, většina politologů se domnívá, že ihned po volbách, ve kterých zřejmě Porošenko mandát neuhájí, opustí kvapem Ukrajinu a přemístí se do své luxusní vily ve Španělsku.

Stále více se ukazuje, že nová vláda v Itálii je celkem, jenž zasluhuje uznání a v jistém smyslu i tichou závist. Ministr pro rodinu L. Fontana , bývalý primátor města Verony, se opřel svojí knihou, vydanou na začátku tohoto roku pod názvem „Prázdná kolébka civilizace“ a jejíž spoluautorem je i současný ministr vnitra M. Salvini do současné demografické krize s varováním, že jde o likvidaci současné společnosti. Sám M. Salvini jde nekompromisní cestou i v oblastech, ve kterých my již léta tápeme – Romka s dítětem v náručí okradla invalidní italku o peníze, což bylo zaznamenáno na kameru, vyjádření Salviniho bylo nekompromisní a na naše poměry nepředstavitelné. Itálie se v současné době potýká i s nepříjemnými událostmi – zřícení dálničního mostu v Janově, na italském jihu v národním parku Pollino, po nárazových srážkách zahynulo nejméně 10 osob…

Migrační toky a problémy s nově příchozími ani v letních horkých měsících nepolevily, kriminalita v německých zemích stále stoupá a radikalizuje, přičemž řešení v nejbližším horizontu měsíců rozhodně žádné není a to i přes politické proklamace německé kancléřky A. Merkelové, jež se jela poradit s francouzským prezidentem E. Macronem. Tato německo-francouzská schůzka řešila mimo jiné i „rozsáhlou“ reformu unie a pokud se člověk začte do tiskových prohlášení, nenajde nic jiného než horu politických frází bez obsahu. Ani ujednání mezi Španělskem a Německem situaci nijak zvláště nezvrátí a je opět jen PR akcí bez hmatatelných výsledků. Jedinou možností z pohledu A. Merkelové je „spravedlivé“ přerozdělování migrantů po zemích EU, což je již notně ohraná písnička jež naráží na nezájem zemí V4 plus několika dalších. Německý federální úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) zcela realisticky uvádí, že jen zlomek odmítnutých žadatelů bude ze země deportováno a poukazuje zároveň na některé paradoxy – somálští piráti odsouzení německým soudem jsou i nadále v zemi a pobírají dávky od německých daňových poplatníků.

Zcela podobná situace panuje ve Švédsku a poslední události již nemohla ignorovat ani „naše“ Česká televize. Tlupy mladíků zapalovaly po celém Švédsku auta, přičemž na přivolanou policii se snesl déšť kamenů a různých předmětů. Jak se zdá, celá akce byla zřejmě koordinovaná a je zde důvod se domnívat, že islámští radikálové verbují jakousi dětskou armádu určenou právě pro tuto činnost, načež reakce státních úřadů je vskutku „originální“ – zadržení mladíci byli propuštěni a úřady budou domlouvat jejich rodičům. Švédsko je již jasně za hranou přežití původních obyvatel a další dobytou zemí a pravděpodobně to nezmění ani rostoucí vliv pravicové strany Alternativa pro Švédsko (AfS).

Situace ve Francii je poměrně stabilní, lze-li tak s jistou dávkou ironie nazvat to, co se tam již nějakou dobu v souvislosti s migrací děje. Stejně jako v německých oblastech zde kriminalita přímo bují a jako houby po dešti zde rostou mešity a islámské školy, přičemž financování těchto iniciativ přichází ze zahraničí. Další „ztracenou“ evropskou zemí se jeví Nizozemí jehož metropole Amsterdam má již dnes poměr původních obyvatel mladších 15 let vůči cizincům jedna ku třem, vítací politika Španělska s „dobráckými“ radami od MMF přibližuje tuto zemi mílovými kroky k další anexi muslimskou komunitou. Jistým světlým bodem může pro náš středoevropský prostor být skupina V4 + Rakousko a její protimigrační politika, nicméně vše závisí na soudržnosti těchto zemí a zejména na jednotlivých vládách vzešlých z voleb.

Z ostatních zpráviček:

„I když se Západ chlubí emancipací a právy žen, nejvíc žen v politice je ve Rwandě (61 procent) a následují Bolívie a Kuba… před Spojenými státy (a před Ruskem) je dokonce i Čína… není ale jasné, jakou váhu takové žebříčky mají… jména třebas Madlenky Albrightové, Condoleezzy Riceové, Hillary Clintonové nebo dnešní Nikky Haleyové… jsou synonymem krve a válek… a pak je tu taky ta podivná Angela… není divu, že žebříčku nejvlivnějších žen historie podle The Guardian vévodí Marie Curie následovaná Rosou Parksovou a sufražetkou Emily Pankhurstovou… čili svět, který je už dávno pryč… mimochodem, kandidátky do žebříčku pozoruhodně rychle došly, protože na dvanáctém místě je Panna Marie…“T. Spencerová, FB

  • Osud Juliana Assangeho visí na vlásku, ale v médiích je ticho… J. Pilger ostře kritizuje.
  • Vyzyvatel amerického dolaru má jméno petrojüan.
  • Přelomový soudní verdikt v kaze Roundup a přístup zemí EU.

„Stopy Roundupu, karcinogenního hubiče plevele od koncernu Monsanto, byly v USA objeveny v dětských snídaňových potravinách… tržní hodnota německého koncernu Bayer, který nedávno Monsanto koupil, se od chvíle, kdy soud v USA nařídil vyplacení skoro 290 milionu odškodného za rakovinu jednoho z farmářů, propadá… strach z dalších úspěšných žalob a z image globálního traviče zlevnil „Bajery“ o 16 miliard eur…“
T. Spencerová, FB

  • Petice za podporu manželství mezi mužem a ženou.
  • Máte odvahu strčit ruku pod tekoucí rozžhavený kov?

„Po „vygumování“ slavného amerického konspirátora Alexe Jonese ze sociálních sítí přišla Federální vysílací komise a zavřela mu jeho rozhlasovou stanici… svoboda projevu končí?“
T. Spencerová, FB

  • Ministerstvo vnitra rozdávalo nálepky ve zprávě o extremismu v ČR
  • Trochu českého humoru na závěr…

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...