Zrcadlo týdne 14. – 20.10. 2019

0

Tento říjnový týden je doslova „nabušen“ domácími i zahraničními událostmi, načež je velmi těžké rozlišit, které z událostí budou mít větší vliv na naši budoucnost. Na domácí scéně dosud rezonuje rozloučení s pěveckou legendou K. Gottem, přičemž jedním z nejhlasitějších kritických hlasů se nesl od J. Hutky, který stále vsází na notně ošuntělou antikomunistickou kartu (což ostatně činí dodnes i některé politické partaje) a jeho ego, jež je mnohem vyšší než jeho pěvecký přednes, jej utápí v samolibosti a zhrzenosti. J. Hutka však v zásadě kopíruje jen linii dnešní „pražské kavárny“, která vsází na totéž a již za pár týdnů budeme svědky velkolepé show v jejich režii při oslavách třech desítek let od předání moci a již dnes můžeme sledovat „předskokany“ – všelijaké výstavy „paměti národa“, budování muzeí současné „paměti národa“ a další „paměťové“ akce. Je velmi typické pro bývalé chartisty, že si vyhrazují právo na to, být tím, co J. Soukup na TV Barrandov označil jako „lepšolidi“ – jejich chování má však velmi daleko nejen ke křesťanským hodnotám, ale jejich nenávistné postoje a denně vylévané kýble špíny na kohokoli s jiným názorem, mohou být sotva spojovány s lidstvím, kterým mimo jiné oplýval v té ryzí podobě i K. Gott. Žlučovité snahy J. Hutky sotva povedou k naplnění sálů při jeho pěveckých exhibicích (na rozdíl od těch, co skutečně umí), natož k pochopení, že antikomunistický boj je v současné době již pasé stejně jako kalhoty do zvonu. Hutkovo doslova hulvátské chování však není v současné společnosti (bohužel) žádným výjimečným jevem a zatímco někteří vládní zaměstnanci jsou zděšeni nenávistí na digitálních sítích a navrhují cenzuru, „lepšolidé“ mohou své intelektuální zvratky kálet kam a na koho chtějí a vše je v pořádku. Třešničkou na pomyslném dortu jsou potom kázání pubescentů o tom, že jen zralí lidé jsou schopni žít ve svobodě. Svět je skutečně postaven na hlavu.

V tomto týdnu vešel ve známost i rozsudek Ústavního soudu, v němž tato instituce rozhodla o protiprávnosti zdanění tzv. církevních restitucí. S rozsudkem se jen těžce smiřovali komunisté a ani reakce vlády nebyla jednoznačná, v každém případě byly a jsou církevní restituce předmětem neustálých diskusí – bohužel již tak trochu mimo mísu, neboť tento novodobý tunel byl již vyražen a v zásadě se pouze diskutovalo o tom, zda by z něho mohla mít alespoň malý užitek i státní pokladna. Jinou kontroverzní reguli odmítla zrušit sněmovna, v tomto případě se jednalo o zákaz prodeje ve vybraných státních svátcích, přičemž skutečnou korunu nasadila této novele zákona místopředsedkyně ČSSD A. Gajdůšková, kterážto poučila zdejší lid, že o svátcích se nemá chodit nakupovat, nýbrž slavit. Zdá se, že nová doba povinných účastí na různých demonstracích a tryznách s mávátky v rukou se opět blíží. A v obchodní branži zůstaneme – na světě je novela z dílny Ministerstva zemědělství o zákazu slevových akcí velkých řetězců, což bude mít samozřejmě vliv i na naše peněženky.

Zajímavou notickou z uplynulého týdne je i vyznamenání T. Halíka z rukou německého prezidenta F.W. Steinmeiera, což evokuje k mnohým úvahám. T. Halík je velmi kontroverzní postavou „pražské kavárny“ a jeho minulost je velmi zajímavá, přičemž Halíkovy filozofické úvahy, vzpomínání na listopadové události před třiceti léty a zejména slova o převlékání kabátů je v tomto kontextu čtení pro opravdu silné žaludky a není divu, že mnoho českých diskutérů bojuje proti jeho „hlubokým“ myšlenkám po svém – humorem.

Zprávy z oblasti cenzury a demagogie nelze začít jinak, než „naší“ Českou televizí a tento týden bylo okolo ní hodně veselo – v prostorách Poslanecké sněmovny se konal seminář o financování ČT a spíše než o seminář se jednalo o „grilování“, přičemž na pomyslném roštu se ocitl generální ředitel P. Dvořák a členové Rady ČT. Generální ředitel P. Dvořák si seminář v podstatě vymínil sám, aby poslancům mohl objasnit „specifika“ v hospodaření veřejnoprávní instituce a aby mohly být schváleny výroční zprávy o jejím hospodaření, na něž se již delší dobu ve sněmovně ukládá prach. P. Dvořák si však tímto krokem v podstatě uvázal oprátku, neboť informace, které se ocitly na světle Božím musely nadzvednout každého plátce koncesionářských poplatků. Česká televize je již nějakou dobu pod palbou kritiků zejména díky „objektivnímu“ zpravodajství i hospodaření – na problémy začal ukazovat ředitel TV Barrandov J. Soukup a nejčerstvějším kritikem se stal L.X. Veselý, jenž použil skutečně těžkou munici a zveřejnil video z „grilování“ ve sněmovně. Stručně shrnuto – ČT chybějí tři miliardy korun, P. Dvořák je ve střetu zájmů a zpravodajství této televizní stanice je neobjektivní a sloužící jen jistým názorovým proudům. Reakce na kritiku ČT na sebe nenechaly dlouho čekat a televize začala houfovat své zastánce, mezi obhájce patřili ve velké míře samozřejmě i zaměstnanci tohoto média a není žádným překvapením, že své meče k obraně vytáhly i partaje „demobloku“ včetně jejich pěšáků – „Chvilkařů“. Šípy obviňování létaly až k Hradu i k Poslanecké sněmovně, jakákoliv kritika je okamžitě zašlapávána do země, případně označena jako snaha o politické ovládnutí ČT, což je v tomto případě paradox, neboť ČT již politicky ovládnuta je. Výroční zprávy tak stále čekají na své (ne)schválení a v tomto směru se očekává další kolo lítých bojů. V obecné rovině cenzura zasahuje čím dál častěji a skutečně začíná opět doba, kdy se za „nesprávné“ názory půjde pykat před soud, což je v kontextu nadcházejících oslav třicátého výročí Velkého Listopadu nebývalý paradox. Ostatně ve světě je již vytvořen systém, který bude zanedlouho dobývat i evropské pláně a vidět je to na blokovaných tématech i v politické diskusi, kde verbální projev notně tvrdne – o práci mnohých „žurnalistů“ vůbec nemluvě.

Na stejnou notu se hraje i v oboru LGBT a v českých končinách se tato písnička začíná notně ozývat zejména z vládních míst a to čím dál častěji. Posledním výstřelkem je doporučení ministryně M. Maláčové (ČSSD) pro naše úplně nejmenší, s čím si mají hrát a jak mají vypadat genderově přijatelné panenky. Není jistě bez zajímavosti, že většina těchto „úžasných“ nápadů pochází především z dílny ČSSD, načež tato politická partaj se směle může zařadit do jedné lajny s celým „demoblokem“ a Piráty a nebude vyčnívat ani o píď. Je velmi potěšitelné, že proti těmto zvrhlostem se na naší politické scéně dokáží ozvat alespoň některé z politických stran i jednotliví politici, neboť je zřejmé, kam LGBT doktrína může v budoucnosti vést.

Britský(á) transgender(ka) dostala nabídku na natáčení porna, ale když se zjistilo, že má stále penis, byla odmítnuta… a policie to nyní šetří jako potenciální „zločin z nenávisti“… fascinující…
T. Spencerová, FB

Svět ekonomických dat je v posledních letech neustále ve varu a je-li něco opravdu zřejmé, pak pozvolný ústup dolaru coby světové rezervní měny o níž se před několika lety debatovalo maximálně v konspirativních kruzích, ovšem dnešek již tvrdě na tuto měnu doléhá, přičemž FED se snaží co může a to i tahy vyloženě překvapivými a svou roli hraje v tomto směru i americký prezident D. Trump. Na domácím ekonomickém parketu se střídají dobré zprávy s těmi horšími – v žebříčku konkurenceschopnosti jsme pocítili propad, zemědělská katastrofa se však konat nebude (byť každoročně zaznívá nářek na neúrodu toho či onoho). Zazářili jsme v investicích do výzkumu a vývoje, co naopak nepotěší budoucí důchodce jsou vyhlídky na penzi, z níž byste mohli alespoň přežít. Stále více je zřejmé, že nebylo žádnou chybou s otálením přechodu na euro, neboť Evropa jako celek ekonomicky příliš nezáří a svět obecně drží nad vodou víceméně jen spotřeba domácností a je otázkou, jak dlouho mu to vydrží.

V evropsko-unijním prostoru zaujaly tento týden především protesty v Katalánsku, kdež se konal soud s činovníky, jež stáli za pokusem o vyhlášení nezávislosti Katalánska na zbytku země. Devět osob z dvanácti obdrželo tresty v rozmezí od devíti do třinácti let odnětí svobody a to bezpodmínečně, což je v relaci s jinými trestnými činy neskutečně vysoký trest a není divu, že rozsudek vyvolal obrovské pozdvižení nejen v ulicích Barcelony, ale i ve zbytku Evropy. Neskutečným paradoxem je i zákaz vstupu do Evropského parlamentu řádně zvolenému C. Puigdemontovi, na kterého byl vydán zatykač a jemuž hrozí minimálně stejně vysoký trest. Je evidentní, že v Evropě nastává čas na politický disent a rovněž je zcela zřejmé, že z globálního pohledu nedopustí EU jakékoli formy tříštění na nezávislé státy, neboť Evropskou unii je potřeba ovládat jako celek. Na druhé straně mohou tyto události spustit jen další kolo eroze tohoto byrokratického bloku, což již lze v náznacích vysledovat. Evropská unie rovněž prodloužila nesmyslné sankce proti Rusku v ještě nesmyslnější kauze „Skripal“, přičemž zoufale potřebuje ruský plyn a spěchá na dostavbu plynovodu Nord Stream 2. V domácích vodách se vede spor o finance na předsednictví EU, které nastane v roce 2022, načež premiér A. Babiš zaujímá spíše pragmatický postoj – nikoli ovšem ČSSD.

Slovenskem otřásla v minulých dnech „Gorila“ – kauza, jež se táhne již nějaký ten rok právě chvěje slovenským politickým nebem a začíná nabírat na obrátkách jak ve verbální rovině mezi jednotlivými politiky, tak celými partajemi a jak se zdá, tak přesahuje dalece rámec Slovenské republiky jako takové. Ve společnosti vyvolala kauza patřičný tlak a bude zajímavé sledovat, co se z tohoto mnoho let starého problému vyklube a jaké bude mít dosahy. Podobně výbušný byl i klip oblíbené slovenské skupiny Elán, který byl evidentně namířen proti mnohým novinářům, s nimiž má i lídr této skupiny J. Ráž své zkušenosti. Klipem se začíná zabývat zdejší Generální prokuratura – patrně to byla dobře mířená rána, jež našla svůj cíl a to nejen na Slovensku, ale i v našich mediálních bažinách.

Polskem v minulém týdnu proběhly parlamentní volby, ve kterých jasně zvítězila strana Právo a spravedlnost (PiS) J. Kaczyńského, což nebude právě povzbudivá zpráva pro bruselské vedení EU, neboť Polsko bylo mnohokráte kritizováno za svou politiku odmítání migrantů a další prohřešky, na druhé straně tato země právě nepřispívá ke klidu ve středoevropském prostoru svou nenávistí k Rusku a až devótním postojem k USA, přičemž právě tato skutečnost je již diskutována v oficiálních médiích a to v souvislosti s tureckou agresí proti Kurdům.

Německo se opět přiblížilo k novodobé totalitě, neboť se již veřejně dává na vědomí, že kdo se jen pohledem dotkne politického subjektu AfD, může jej to stát zaměstnání a společenské opovržení. Politicky je i nadále Rusko nepřítelem číslo jedna, nicméně německá ekonomika již začíná sčítat své ztráty ze zavedených sankcí a jiný nepřítel- společnost Huawei – již u kancléřky A. Merkelové není tak zatvrzelý nepřítel, jak se ještě na počátku tohoto roku zdálo. Co by nás všechny mělo zneklidnit je cvičení NATO v této zemi a její námět je atomová válka. Francií proběhly demonstrace hasičů, kteří bojují za lepší pracovní podmínky a paradoxně byli zmáčeni svými vlastními zbraněmi, kterými obvykle bojují proti červenému kohoutovi – vodními děly. Ozvaly se rovněž Žluté vesty, jejichž účast je ale již na hranici vnímatelnosti zdejších médií, natož vlády.

Jistý obrat nastal v jednání britského premiéra B. Johnsona ve hře o odchod z tenat Evropské unie a tentokrát povolil i jinak zapřisáhlý eurohujer polský D. Tusk, přičemž prvotní zprávy hovořily o průlomu v jednání, jiné zprávy však tuto tezi popíraly. V každém případě došlo k jistým posunům, ovšem čáru přes rozpočet udělal opět britský parlament, který rozhodnutí opět odložil, nicméně v tomto případě musí souhlasit s odkladem lídři všech zemí EU a nekonečný příběh tak pokračuje.

Dadaistické psychodrama kolem Brexitu pokračuje: poslanci britského parlamentu prosadili odklad Brexitu, o což Johnson do Bruselu požádal nepodepsaným dopisem, zatímco druhým, podepsaným, vše označil za chybu… a?… v Londýně mezitím prý až milion “poražených” v referendu o vystoupení z Unie, požadovalo nové, „opravné“ hlasování…
T. Spencerová, FB

Ukrajina se stále zmítá v politickém marasmu, do kterého je patřičně namočen i americký J. Biden a prezident V. Zelenskyj je otloukán ze všech stran bez ohledu na to, co by si on sám přál. Na jedné straně má zájem o ukončení krize v separatistických oblastech, na straně druhé je tu nemalá ultranacionální síla, která mu v tom brání, k tomu se přidávají problémy s oligarchou I. Kolomojským a rovněž obvinění proti bývalému prezidentovi P. Porošenkovi jsou prozatím v mlze, neboť nikdo zřejmě nemá od Majdanu čisté svědomí. Debaty o navrácení Krymu jsou jen chimérou a námětem pro sci-fi, neboť Rusko se k tomuto tématu nejednou vyjádřilo a považuje tuto záležitost za naprosto uzavřenou.

Zprávy z USA jsou v poslední době výhradně vojenského charakteru a není příliš divu – jedině tento průmysl ještě drží ekonomiku USA jakš takš nad vodou a tomu odpovídá i pozvolná likvidace mezinárodních smluv na toto téma a vnucování svých armádních výrobků svým „spojencům“, o České republice ani nemluvě, byť postoj D. Trumpa se v tomto směru značně rozchází s představami generality.

Co se týče armády USA, ta je zhusta kritizována za svůj odchod ze Sýrie, přičemž uvolnila ruce tureckým vojenským silám stojícím zejména proti Kurdům a v tomto ohledu mnohé zdroje (i vlastní) hovoří o zradě na Kurdech, kteří se do té doby podíleli na bojích proti ISIS. V zájmu objektivity nutno ale podotknout, že situace v této části Sýrie není nijak jednoduchá natož přehledná a mnoho komentátorů těchto událostí své informace sděluje spíše na základě sympatií k té či oné straně konfliktu. Faktem však zůstává, že první boje turecké armády posílené o spoustu fanatiků z řad tzv. FSA (Svobodné syrské armády) předčila i ta nejhorší očekávání a jak bylo očekáváno, první oběti se nacházely v řadách civilistů. Světem následně obletělo hrůzné video natočené na mobilní telefon jedním z „bojovníků“, při němž tuhla krev v žilách.

…tzv. Syrskou národní armádu, která postupuje severovýchodní Sýrií po boku Turků, tvoří 42 džihádistických skupin, které po celou dobu války Turecko financovalo a vyzbrojovalo, a nejméně 18 z nich vyzbrojovaly přímo i USA… dokud masakrovali, znásilňovali a podřezávali krky (i dětem) proti Asadovi, západní mainstream a politici o tom všem cudně mlčeli, případně vše popírali coby “Asadovu propagandu” a dál je vykreslovali jako takřka sympatické “umírněné rebely”… jakmile ale znásilnili a prý i ukamenovali kurdskou političku, najednou jsou z toho palcové titulky a každému druhému se tu najednou chce “zvracet” a vyhlašovat Turecku válku (uvalovat proti němu sankce, vyhazovat je z NATO atd atp)… pravdou ale je, že bychom po osmi letech války proti Sýrii v reálu měli logicky vyhodit odevšad sami sebe, usankcionovat se do bezvědomí a pak se ještě i notně pozvracet… tož tak
T. Spencerová, FB

Pětatřicetiletá kurdská politička Hevrin Chalafová byla v neděli brutálně zavražděna a znásilněna na cestě z Rakky do Kámišlí poblíž dálnice M4 v severní Sýrii během turecké ofenzivy.
Vrazi si masakr natočili na mobilní telefony a videa rozšířili na internetu. Na záběrech je ležící a umírající Chalafová, na jejímž těle drží nohu ozbrojenec, který říká: „Tohle je tělo prasete.” Podle nepotvrzených zpráv byla následně připravena o hlavu.
N. Lisková, FB

Do víru této války se záhy zapojilo i letectvo Ruska a do oblasti bojů se přesunula i oficiální syrská armáda. Svět samozřejmě ihned reagoval a na adresu Turecka se snesla obrovská vlna kritiky, zazněly plamenné výzvy k sankcím ve formě embarga na zbrojní materiál i na ekonomické postihy, přijímaly se formální protesty, předvolávali velvyslanci na kobereček… Z celkového pohledu a následného vývoje ke konci tohoto týdne se zdá, že USA jasně ztrácí roli světového hegemona a kdo skutečně v tomto konfliktu politicky posílil, je Rusko. Vzhledem k faktu, že Turecko je členem NATO a navíc usiluje o vstup do EU, bude mít patrně turecká agrese dohru i na tomto poli, nehledě na skutečnost, že Turecko je i „dodavatelem“ uprchlíků a Erdogan se již před vypuknutím konfliktu netajil, že jakákoli kritika na jeho rozhodnutí bude mít za následek příliv nových azylantů. Konec týdne přinesl i relativní úlevu a nějakou formu dohody mezi všemi stranami konfliktu, byť napjatá atmosféra samozřejmě trvá.

Na základě (ústní) dohody s USA bude Turecko mít „bezpečnostní zónu“ na severovýchodě Sýrie, přičemž se potáhne po obou březích Eufratu na vzdálenost 444 kilometrů a do hloubky 32 kilometrů… většina kurdských jednotek se z této oblasti postupně stahuje, těm zbylým a bojujícím Erdogan hrozí okamžitým obnovením bojových akcí… všichni američtí vojáci, kteří jsou odvoláváni ze Sýrie, skončí prozatím v Iráku, oznamuje Pentagon… vědí o tom v Iráku?… nejen v Iráku, neboť podle Trumpa z kurdských rukou převzali mimo jiné syrské ropné Al Omar, které má potenciální kapacitu 125 tisíc barelů denně, čili, americké energetické embargo Sýrie pokračuje… vůdce republikánské většiny v Senátu Mitch McConnell má odsun ze severovýchodu i tak za „zásadní strategickou chybu“ a požaduje, aby se američtí vojáci do oblasti vrátili… francouzský Macron se prý o americkém odsunu ze severovýchodu Sýrie dozvěděl až z Twitteru, „jako kdokoli jiný“…
T. Spencerová, FB

Se syrskými událostmi souvisí i migrační tématika, která opět začíná nabírat na tempu, k čemuž přispělo i nové italské vedení, opět se otevírá balkánská trasa, řecké ostrovy jsou již přeplněné a dochází ke konfliktům, přičemž požadavky azylantů narůstají. V Rakousku došlo k vraždě sociálního pracovníka migrantem a ten následně unikl v autě, ve Francii učí islámští radikálové na veřejných školách a situace v sousedním Německu je v tomto kontextu více než zoufalá – každý, kdo poukáže na trestný čin migranta je automaticky označen za rasistu, v zemi již zakořenilo právo šaría a dětské sňatky jsou již smutnou realitou. Evropa stojí v tomto směru i díky Německu nad propastí. V české kotlince rezonuje stále návrh novely azylového zákona o strpění cizinců, který de facto znemožňuje vyhostit jakéhokoliv azylanta a to i přesto, že se dopouští trestných činů v jakémkoli rozsahu. Není žádným divem, že návrh pochází z dílny ČSSD, byť se J. Hamáček tvrdě brání, že na druhé straně se novelou azylový zákon zpřísňuje. Tímto krokem se ovšem veškerá zpřísnění v podstatě anulují a námitka, že návrh vychází z rozhodnutí Evropského soudu je rovněž lichá, neboť jeho nezapracování do zdejších zákonných norem nemá žádné sankce ze strany EU a jde tudíž o čistý alibismus – navíc již průhledný trik, kterak prosadit do zákona něco dobrého i zrůdného v jednom balíčku. Situace však i u nás začíná být již skutečně vážná – hovoří o tom případy, které se v naší zemi již udály a jež média hlavního proudu víceméně se stoickým klidem přehlížejí.

Zdá se, že v klimatickém tématu se karty rovněž konečně otáčejí lícem nahoru a začíná být zjevné, co za vším tím šílenstvím (krom peněz) stojí – více než jasně to řekla vysoká „šajba“ OSN Ch. Figueres: Snížení světové porodnosti, potažmo snížení světové populace. Není tedy divu, že se ve světovém měřítku zároveň prosazuje rozbití rodiny, transgenderismus a další „chuťovky“. Nezáleží ani na tom, že oxid uhličitý nemůže být viníkem globálního zvýšení teploty – snížení světové populace je zkrátka v plánu a ekologie má být jen jedním z „argumentů“ – k tomu bylo potřebné nalézt G. Thunbergovou. Že na její prorocké vize doplatí ti nejchudší je již vedlejším produktem nové doktríny, která se hbitě ujala i v našich hvozdech a tatáž doktrína má zároveň sloužit i nové liberální demagogii, neboť jedním z efektů je i tlak na vlády, které se těmto pořádkům prozatím úspěšně brání.

Ekoradikálové z Extinct Rebellion, jejichž spoluzakladatel avízuje, že cílem není jen „ochrana klimatu“, ale i svrhávání vlád nebo zničení myšlenky, že je „heterosexualita je normální“, mají podle průzkumu deníku The Telegraph plnou podporu osmi procent britské veřejnosti…
T. Spencerová, FB

Z ostatních zpráv:

  • Hra o odtržení Hongkongu od Číny pokračuje.
  • Protesty v Libanonu a co za nimi stojí.
  • Norská „proslulá“ organizace Barnevernet má další skandály.
  • Nová kniha o agresi NATO proti bývalé Jugoslávii.
  • Přivítání V. Putina v SAE – vskutku královské.
  • Padly tresty za stržení plachty na soše maršála Koněva – a co ti vandalové?
  • Zajímavý pokus městských služeb v Chánově – výsledky nepřekvapily.
  • Jména budoucích nositelů vyznamenání od prezidenta M. Zemana.
  • Ministryně A. Schillerová spojena s lihovou mafií.
  • Jen co „povolily“ mohutné sociální protesty v Ekvádoru, které donutily vládu ustoupit od sociálních škrtů, které požaduje MMF, propukla pouliční válka v chilském Santiagu, kde vláda chtěla zvýšit cenu veřejné dopravy… vláda vyslala do ulic vojáky s tanky, vyhlásila mimořádný stav, ale avízuje, že se nakonec nic zdražovat nebude… před pokračujícími protesty proti navyšování daní ustupuje nově i drolící se libanonská vláda… s neztenčenou intenzitou pokračují prodemokratické „války“ v ulicích Hongkongu nebo katalánské Barcelony… desítky tisíc lidí přišly v Římě podpořit donedávna ještě ministra vnitra Mattea Salviniho… mimochodem, ad Hongkong, čínský velvyslanec v Moskvě tvrdí, že do Hongkongu dorazili ukrajinští experti, kteří kdysi rozjížděli a řídili Majdan… T. Spencerová

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...