Zrcadlo týdne 14. – 20.5. 2018

0

Domácí politická scéna nabízí tento týden stále stejnou „písničku“ – sestavování vlády a ladění jejího programu, což se neobešlo bez komentářů politologů i literátů všeho druhu. Na alternativní scéně se však všichni více či méně shodují na názoru, že si ČSSD vstupem do Babišovi vlády vyrývá svůj epitaf na pomyslný náhrobek politických dějin této strany a KSČM si tichou podporou vznikavší vládě chystá totéž. Hlavním sporným bodem ze strany KSČM již zbývá jen podpora zahraničních misí naší armády, s kterou KSČM nesouhlasí, nicméně senát s ní již vyslovil plný souhlas. Ze strany ČSSD se ještě čeká na výsledek stranického referenda, což by sice v konečném důsledku mohlo být zajímavé, neboť ČSSD je v názorech na společnou vládu značně rozdělená, nicméně obávám se, že vedení strany záporný výsledek nepřipustí, neboť korýtka jsou již přiřčena jednotlivým aktérům. Velké výhrady k ministerskému křeslu na „Zamini“ pro M. Pocheho má i prezident Zeman, neboť dle jeho vyjádření „…Pan Poche je člověk, který výrazně vystupoval ve prospěch migračních kvót, a jeho zaměření by tedy bylo v rozporu s oficiální zahraniční politikou nové vlády…“. Prezidentův důvod je poněkud úsměvný, neboť sám A. Babiš sice oficiálně popírá promigrační politiku své vlády, jeho činy (a činy jeho ministrů) však hovoří poněkud jinak.

S prezidentem M. Zemanem souvisí i doznívající kauza „Novičok“. Gazdíkova pidistrana STAN, respektive těch několik málo senátorů, kteří se omylem dostali do senátorských lavic, hodlá na prezidenta podat ústavní žalobu z velezrady, respektive prozatím „shromažďují materiály“a to jen z toho důvodu, že se náš nejvyšší ústavní činitel opovážil citovat zprávu BIS. Že jde o čiré zoufalství dokresluje i fakt, že některá média hlavního proudu kroutí nad tímto počinem hlavou. A aby bylo jasné, kdo tu vládne železnou rukou, naše ministryně obrany v demisi mezitím stačila odvolat ředitele Výzkumného ústavu B. Šafáře, zkušeného odborníka, aniž by měla odvahu mu do očí říci proč (což v podstatě všichni víme). Marně lovím v paměti, kdy měla naposledy naše země v čele obrany člověka, který danému oboru skutečně rozumí. A co se týče samotného „Novičoku“ a země původu této kauzy – Británie zvolna ustupuje z bitevního pole, neboť je čím dále zřejmější, že šlo pouze o dehonestaci Ruska, přičemž T. Mayové začíná zvolna hrozit „grilování“ a samotná ruská strana prohlásila, že zametání pod koberec ohledně J. Skripala rozhodně nehrozí.

Téma, které bychom ani my, občané naší krásné země, neměli nechat pod kobercem, se nazývá řízená migrace a pokus o výměnu obyvatelstva Evropy včetně islamizace a důsledky z toho plynoucí. Důkazů o všech negativech tohoto hromadného přesunu na náš kontinent je dost a dost, stačí jen hledat. Zjevné je ale to, že byrokratická a nedemokratická EU hledá všechny možné cesty, jak členské státy přinutit k přijímání takzvaných „uprchlíků“, byť v drtivé většině o uprchlíky vůbec nejde. Posledním počinem v tomto konání bylo „Marakéšské prohlášení“ podepsané evropskými ministry v rámci tzv. Rabatského procesu. Zatímco maďarský ministr Péter Szijjártó vyjádřil nad dokumentem zděšení a odmítl jej podepsat, za českou stranu ochotně připojil v patřičném úklonu svůj podpis ministr v demisi L. Metnar (ANO). Jakmile informace o podpisu pod tímto dokumentem prosákla do českých mediálních vod, premiér v demisi A. Babiš byl v podstatě donucen okolnostmi uspořádat tiskovou konferenci, na níž se poměrně impulzivně snažil celou věc bagatelizovat. Že se zde prášilo panu premiérovi od úst jako ve fabrice na cement, není nutno ani dodávat. Bizarnější situace nastala u našich východních sousedů, neboť Slovensko se pod listinu podepsalo, ale nikdo se k podpisu jaksi nehlásí. Tento dokument mimo jiné zavádí jednu novinku, snaží se z nelegálních migrantů vytvořit legální. A to už je jiná káva. A zatím se na nás valí další vlna od jihovýchodu… Potěšitelný vývoj je alespoň – kromě Maďarska – i v Itálii, ze kterého má Bruselská samozvaná vláda vrásky na čele.

V mezinárodních událostech doznívá izraelská střelba proti demonstrujícím Palestincům v pásmu Gazy. Osobně považuji celou otázku Izraele a Palestiny za velice složitou, tudíž zaujmout jednoznačné stanovisko snad ani nelze. O tom svědčí i komentáře jak politiků, tak občanů v různých článcích, přičemž kladná stanoviska k té či oné straně se navzájem prolínají a to – jak říká klasik – napříč všemi politickými spektry. Jednu z hlavních příčin „výbuchu“ už tak dost napjaté situace vidím ve snaze Izraele prohlásit Jeruzalém za své hlavní město, čímž dal Palestincům jasně najevo, že sen o Palestině jakožto samostatného státu je pasé. Jinou otázkou ovšem je, zda by Palestina splňovala kritéria samostatného státu. Faktem je, že reakce Izraele byla brutální a nepřiměřená.

Ruský Krym dostal do vínku jednu novinku – přes Kerčský průliv byl dokončen most, který slavnostně otevřel sám prezident V. Putin, čímž se ovšem ukrajinským představitelům nemálo zvedl krevní tlak a navrhují tuto stavbu zničit nebo alespoň vyčíslit škodu, která byla Ukrajině způsobena. Poněkud z jiného světa působí vyjádření T. Rogana, komentátora deníku Washington Examiner, který radí Ukrajině bombardovat most ukrajinským námořnictvem, proti čemuž se ruská strana logicky ohradila. Ostatně různá vyjádření nejvyšších činitelů Ukrajiny by už vydalo na slušně tlustý komiks.

Z ostattních zpráv:

  • I nadále probíhají jednání mezi KLDR a USA o denuklearizaci Korejského poloostrova, nicméně nebude to záležitost jednoduchá a pochybuji, že se bude hrát přesně podle amerických not
  • Do čela CIA se v USA dostala Gina Haspelová, jejíž činy a minulost hovoří samy za sebe
  • Evropská Unie nebude platit za ropu z Íránu dolarem a posílí obchodní vazby poté, co USA vypověděly s Íránem jadernou dohodu
  • Ruský parlament přijímá opatření proti zemím, které podporují protiruské sankce
  • Skandál v UNICEF vyplouvá na povrch
  • Ukázka integrace „uprchlíků“ v praxi – němečtí fotbalisté tureckého původu věnovali dres „svému“ prezidentovi
  • Srovnání potravinářských norem masných výrobků z roku 1977 s dneškem

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...