Zrcadlo týdne 15. – 21. 10. 2018

0

Uplynulým týdnem samozřejmě vibrovaly dozvuky komunálních a senátních voleb a začalo období lepení vládnoucích koalic a partají, leckde i regulérní boje o stolec v komunální sféře nejvyšší – o starostovský/primátorský, přičemž v některých obvodech jde o regulérní boj, v jiných je již rozhodnuto a do křesla starosty se leckde posadí zadky značně „nevšední“ – jako například na pražské městské části Řeporyje. Hodnocení výher a proher jednotlivých stran se věnovala média hlavního proudu i alternativa včetně sociálních sítí, s týdenním odstupem času lze konstatovat jen toliko, že drtivou většinu komunální politiky tvoří nezávislí kandidáti a co se týče senátních výsledků lze konstatovat jen fakt, že bývalé levicové strany jsou v těžké depresi přičemž nejvíce získaných senátorských postů patří ODS, avšak (zejména) v druhém kole byla účast voličů natolik nízká, že na oslavné fanfáry by předseda ODS měl vyčkat do následujících voleb. Smutným faktem ovšem je, že i přes nízkou účast voličů se do Senátu většinou protlačili kandidáti vstřícní k migrantům s devótním postojem k EU a všem těm genderovým a LBGT nesmyslům včetně – mírně řečeno – velmi vstřícným postojem k německému landsmanchaftu. V souvislosti s těmito letošními volbami se rojí i úvahy nad změnou volebního systému a jeden ze signálů vzniknuvších právě z uplynulých volebních dnů je fakt, že společnost se názorově stává radikálnější. Zvláště dusná povolební situace se nachází uvnitř KSČM, jejíž předseda V. Filip tvrdě odmítá jakoukoliv odpovědnost za pokles preferencí i volební debakl.

Nemusíme hledat program této strany (Piráti), ani vyjádření jejích protagonistů při různých debatách a diskusích. Stačí se podívat na několik fotografií, kde je zachycen současný předseda strany Ivan Bartoš a hned zjistíme, kolik uhodilo. Např. zde Bartoš v říjnu 2017 na demonstraci  na Hradčanském náměstí hned vedle transparentu „UPRCHLÍCI VÍTEJTE! NACIONALISTI TÁHNĚTE!, Bartoš držící vlajku s logem Antify.  Zde Bartoš na videozáznamu z pochodu krajní levice. A tato strana si dělá ambice na post pražského primátora!
Z. Lanz, prvnizpravy.cz

Do volebního klání byl chca nechca zatažen i pražský Hrad, jenž ústy mluvčího J. Ovčáčka zkritizoval nového poslance – rektora Masarykovy univerzity M. Beka nařknuv jej farizejem a naopak – zastání na Hradě našel profesor J. Piťha, jenž rozhýbal adrenalin zejména některým neziskovkám jenž na jeho osobu chystají trestní oznámení, přičemž PAN (velká písmena jsou dle mého soudu na místě) profesor Piťha ve šlépějích mistra J. Husa neřekl nic víc, než holou skutečnost, tedy pravdu. Ostatně jeho hlas není a nesmí být ojedinělým, což si – jak pevně doufám – myslí většina tohoto národa. Mezitím se v tichosti po našich komunikacích prohání americká technika mířící přes Slovensko dále na východ a americká armáda, potažmo NATO, tiše v České republice plánuje modernizaci vojenské infrastruktury. Zato poslanec R. Vondráček (ANO) bude pravděpodobně „grilován“ a „usmažen“ dolní komorou Parlamentu ČR neboť se odvážil cestovat do Ruska a hovořit s lidmi, jež jsou na sankčním seznamu EU a USA a není jistě bez zajímavosti, že návrh na „grilovačku“ podává J. Lipavský (Piráti). V této souvislosti a zejména s nadcházejícími oslavami kulatin vzniku ČSR se v mainstreamových médiích bude jistě hodně slavit, nicméně je třeba konfrontovat původní ideály s dneškem a o tom přinesou zprávy jedině alternativní média – jako „ochutnávka“ může být článek J. Bašty na PL, P. Hampla na portále www.euportal.cz, J. Kobzy na PL nebo L. Luzara či R. Valenčíka tamtéž. Rovněž by nebylo na škodu zavzpomínat na některé osoby veřejně známé co dělaly v době ne tak dávné – před rokem 1989.

V EU prostoru se zavedl nový režim sankcí proti zemím, jež vytvoří nebo použijí chemické zbraně, což by byl jistě záslužný počin nebýt uplatňování dvojího metru – a v tomto případě se míří především na Sýrii a Salisbury.  S EU byrokracií rovněž bojuje Maďarsko, jež nehodlá v otázkách migrace ustoupit ani o píď a v Evropě zvolna dochází k paradoxu, že Maďarsko již dnes přijímá „uprchlíky“ z jiných evropských států, kteří prchají před islamizací svých zemí – zejména z Německa a Francie.

Slovenskem doznívá kauza sedmnáctileté gymnazistky Lívie, která neztratila zdravý selský rozum a proti které nyní brojí „sluníčkářská“ lobby; po jejím videu na YouTube se měla konat beseda proti extremismu na její škole pod vedením novináře z Deníka N (na www.infovojna.sk se deník přezdívá Deník Neandrtálce). Ostatně o ukázkové práci některých slovenských novinářů se můžete přesvědčit zde. Beseda byla však rázně uťata ředitelkou gymnázia – zřejmě v reakci na rodiče dětí. Televize Markíza zveřejnila průzkum agentury Focus ze které vyplývá, že A. Kisku by za premiéra chtěla přibližně třetina voličů, server www.panobcan.sk se zamýšlí nad tím, co přinesla (či spíše odnesla) tzv. „Sametová“ revoluce a expert Národní koalice se zamýšlí nad tím, co přinesla dotace 380 milionů eur na Romskou otázku. Zvláště zajímavý článek na serveru www.novinky.cz přináší recenzi nového filmu o slovenských domobrancích a přestože je velmi kritický, za zmínku stojí citace dokumentaristy J. Gebera:

A slovenská společnost? Ta se k nim (Slovenským brancům) velkou většinou staví s vlídným přitakáním. „Chtěl jsem mít ve filmu nějakou konfrontaci, ale nezaznamenal jsem vůči nim jediný protest,“ řekl Právu Gebert při uvedení filmu na letošním Berlinale, kde film silně rezonoval.

Americká armáda, potažmo NATO, hodlá v Polsku rozšířit leteckou základnu Powidz, kterou již dnes využívá NATO a USA na úkor 40 hektarů jedinečného lesního masívu, přičemž Varšava z toho důvodu odstranila zákaz ničení ptačích hnízd, neboť z jejího pohledu je bezpečnost v Evropě důležitější a opeřencům doporučuje přenést své potomky v zobáku do jiných míst. Pokud tuto zprávu čtou odborníci z řad ornitologů, musí mít své opeřené kamarády za mnohem inteligentnější než varšavskou byrokracii a naprosto s nimi souhlasím.

Německem doznívají bavorské zemské volby, ve kterých značně ztratili sociální demokraté (SPD) a CSU, přičemž posílili levicoví Zelení a šéfka německých Zelených K. Schulze nenechala nikoho na pochybách o tom, kdo stojí za všemi problémy dneška – staří bílí muži, jež se neumějí vyrovnat s diverzitou a ohrožují německou budoucnost. Naproti tomu německá AfD založila již avizovanou platformu „Židé v AfD“, čímž mnohým kritikům vzala vítr z plachet, neboť tuto stranu kritikové označovali za antisemitskou a její preference nadále rostou.

Itálie se v poslední době stále zřejměji dostává do konfliktu s bruselskou byrokracií, M. Salvini je nepochybně silný lídr, nicméně Itálie stojí před nelehkou budoucností, neboť vláda slíbila snižování dluhu a zároveň zavedení tzv. „nepodmíněného příjmu“, což by znamenalo jediné – v nejbližších letech žít na dluh. Krom jiného chystá ministr vnitra předložit zákon o sebeobraně – pokud bude občan se zbraní v ruce chránit svůj majetek, nebude trestně stíhán. Není ani divu, že M. Salvini leží mnohým organizacím a jednotlivcům v žaludku a že čelí dokonce i atentátům, přesto nejnovější průzkumy veřejného mínění ukazují na jeho naprostou převahu na politickém italském nebi.

Britské ostrovy žijí svým post Brexitovým životem, přičemž tato země se zdá být již za hranou své existence k čemuž přispívá i BBC svou novodobou „kulturou“ a přesvědčuje své diváky, že být heterosexuál již není „in“. I nadále se táhne téměř nekonečný seriál o otravě J. Skripala, což již i periodika hlavního proudu berou s velkou rezervou, neboť fakta se rozcházejí s realitou až příliš okatě. Pikantní nádech má dohra britských vojáků, jež se nechali fotograficky zvěčnit s novinářem T. Robinsonem, přičemž jeden z nich musel již údajně opustit britské ozbrojené síly, načež celá kauza se dostala do fáze celonárodní kampaně, podepisuje se petice a spousta dalších vojáků se přidala k protestům proti vyhození svého kamaráda z armády.

Ukrajinou probíhá i nadále postupná eroze mezinárodních vztahů a zejména s Ruskem, které jediné drží ještě Ukrajinu nad vodou. Nejnovějším počinem je nezávislost ukrajinské pravoslavné církve, což bude mít zcela jistě dopad i na již tak mizerné vztahy s Ruskem a nejen pravoslavní křesťané sledují tuto událost se zatajeným dechem, přičemž náznaky ukazují i na prstíky ze zámoří. Poněkud zneklidňující zpráva se týká zříceného ukrajinského dvoumístného stroje Su-27 v jehož kokpitu se nacházel americký instruktor. Kyjevem prošel i pochod, jenž nelze nazvat jinak než fašistickým, neboť se konal u příležitosti založení ukrajinské povstalecké armády (UPA) a stojí jistě za zmínku připomenout pro některé naše politiky, jak na konci 2. světové války „chrabře bojovali“ příslušníci UPA s neozbrojeným civilním obyvatelstvem zejména v Polsku:

Když bylo v roce 1943 téměř jasné, že Německo válku prohraje, změnili představitelé OUN svoji strategii a vyhlásili boj za osvobození Ukrajiny proti všem nepřátelům, mezi něž začalo patřit i Německo. 9. února jednotky UPA zahájily etnické čištění Volyně (severozápadní Ukrajina) bestiálním vyvražděním Poláky obydlené obce Parosl (oddíl Hrihorije Perehiniaka).[2] Akce vyvraždění Poláků (a ostatních menšin) na Ukrajině nebyla sporadickou událostí – operaci naplánovalo a nařídilo vedení ukrajinské organizace OUN-B (Dmytro Klačkivský, Vasil Ivachiv, Ivan Lytvynčuk)[3]. Po masakru v Parosli následovaly další případy vyvražďování obcí obydlených Poláky (Lipniky, Janova Dolina, Ugly, Konstantinovka, Osty, Uberez, Staryki atd.).[4] Kulminací vyvražďování byl červenec 1943. Operaci jednotky UPA zahájily 11. července 1943 („krvavá neděle“) a trvala do 16. července. Během operace bylo napadeno 530 polských vesnic, osad a statků a brutálně zavražděno kolem 17 000 polských civilistů.[5] V srpnu 1943 vyvražďovací akce UPA pokračovaly – napadeno bylo 85 dalších vesnic. Po krátkém období klidu v prosinci téhož roku UPA zahájila další vlnu vyvražďování trvající do první čtvrtiny roku 1944, kdy UPA využila období stahování se německých vojsk před útočící Rudou armádou.[6] Na jaře 1944 UPA přesunula hlavní působiště do východní Haliče a pokračovala ve vyvražďování. Celkový počet polských civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat) povražděných UPA během války (oběti byly často před smrtí brutálně mučeny) se odhaduje na 80 000–130 000. Vedení polských partyzánů (AK) důrazně zakázalo svým jednotkám provést odvetné akce proti ukrajinským civilistům, některé oddíly, ve kterých sloužili blízcí zavražděných polských civilistů neuposlechly rozkazu a vypálily několik ukrajinských vesnic (np. Sahryn). Za oběť nekoordinovaným polským odvetným útokům padlo odhadem kolem 10–15 000 Ukrajinců (členů OUN-UPA i civilistů – bestialita zdokumentovaná u mnoha činů ukrajinské UPA zde nebyla odhalena ani prokázána).[7] V letech 1943–45 rozpoutaly UPA partyzánskou válku jak proti jednotkám Rudé armády, tak proti Němcům. Nejznámější akcí jednotek UPA byl přepad kolony štábu velitele frontu Rudé armády generála armády Vatutina, při kterém byl tento významný velitel vážně zraněn a zakrátko zemřel. Hlavním článkem UPA byly kurině, tj. prapory, které byly rozděleny na 4–6 sotní, tj. rot. Velitelský kádr UPA byl složen ze zkušených velitelů, z nichž řada byla absolventy vojenských škol v Polsku i v SSSR. Uniformy vojáků byly různé, od stejnokrojů SS až po stejnokroje Rudé armády, ale všichni bez rozdílu nosili čepice s odznakem UPA, „trojzubcem“.
www.wikipedia.org

Osobní poznámka: Snad nejhorší fotografií z těchto dob pro mě osobně (dohledatelné na internetu) jsou malé děti oběšené na ostnatém drátu (z pochopitelných důvodů ji nepublikuji ani nedávám odkaz). Pokud někdo chce podporovat tyto následovníky a obdivovatele UPA, mám pro ně jediné slovo – opovržení.

Ruskem v tomto týdnu otřásla událost v průmyslové střední škole v Kerči, při níž zemřelo 21 lidí a další padesátka byla zraněna. Z původního teroristického činu byla událost překvalifikována na masovou vraždu, jejímž pachatelem byl osmnáctiletý student čtvrtého ročníku jež ihned po incidentu spáchal sebevraždu, přičemž nejprve vstoupil do školy s puškou, vystřílel všechny náboje a nato odpálil výbušné zařízení domácí výroby umístěné ve školní jídelně. Z dosavadních poznatků vyšetřovatelů byl útočník posedlý zbraněmi a zdá se, že tento incident nemá žádné politické pozadí, což ve svém komentáři k události potvrdil i ruský prezident V. Putin. Ruský prezident byl i nevídaně otevřený na setkání Valdajského klubu, kde čelil mnohým dotazům a v podstatě sdělil to, co je již nějakou dobu známo – Rusko rozhodně nebude tím, kdo první použije jaderné zbraně, ale pokud dojde k ohrožení Ruska, bude následovat tvrdá odveta (o ruském systému automatické obrany bez zásahu člověka již v minulosti V. Putin promluvil). Napětí mezi státy NATO a Ruskem je přitom stále častější a výroky některých vysokých důstojníků NATO hraničí až s přecitlivělostí vzhledem k tomu, jaké provokace provádí země NATO vůči Rusku:

Keď sme napríklad nacvičovali obranu pred balistickými raketami, zaregistrovali sme oveľa viac ruských lodí ako v minulých desaťročiach,” vyhlásil McMootry v interview pre The Telegraph a dodal, že ruská flotila sa priblížila k miestu cvičenia oveľa bližšie než obvykle. Podľa jeho mienky ruské lietadlá tiež lietajú veľmi blízko lodí NATO len preto, aby ukázali svoju prítomnosť. Generál sa domnieva, že sa tieto aktivity dajú označiť za provokáciu.
J. McMootry, holandská správa námořní pěchoty.
www. hlavnespravy.sk

Situace na Blízkém východě je stále rovna sudu se střelným prachem a  otevřeným ohněm nebezpečně blízko zápalné šňůry. Publicista D. Bandow v listě The National Interest informuje čtenáře o svém týdenním pobytu v syrském Damašku a doporučuje USA přestat s vojenskými aktivitami v této zemi, naproti tomu představitelé Sýrie zaslali RB OSN písemnou žádost o vyšetření používání fosforových bomb koalicí vedenou USA v provincii Dajr az-Zaur, což americká strana nedávno popřela. Světem otřásla vražda saúdského novináře D. Chášakdžího, jež vešel 2. října na saúdský konzulát v Istanbulu a již nevyšel – ne tak naše končiny a tzv. Západní civilizace, které spíše čekají, jak se situace vyvine. Je-li v některých událostech cítit zápach dvojího metru, pak v této kauze je evidentní. Na samém počátku této události Saudská Arábie jakoukoliv spojitost odmítala, posléze byla nucena přiznat jeho smrt přičemž vysvětlení je naprosto absurdní – novinář byl zabit při hádce v budově konzulátu. Ve vzduchu se vznášelo velké napětí mezi Saudskou Arábií a USA, načež D. Trump se s vysvětlením saudskoarabské strany spokojil a prohlásil jej za věrohodné. Svůj pohled na věc má F. Cunnigham a spojuje události s 11. zářím 2001.

Saúdové prý smolí zprávu, která opatrně a vybranými slovy přizná, že Chašúgdží byl zabit při „výslechu, který se zvrtl“… pár saúdských agentů bude „obětováno“… výměnou za to turecký vyšetřovací tým ve spolupráci se Saúdy sice prohledal budovu saúdského konzulátu v Istanbulu, ale výsledek se tutlá… Erdogan je zase na koni a „řídí svět“… pro nás ostatní z toho zatím vychází, že kromě rozřezání je Chašúgdží taky rozpuštěný a vypuštěný…
T. Spencerová, FB

V okolí afghánské základny Bagrám došlo opět k útoku na české vojáky, přičemž útok se odehrál ve stejný den, kdy Lidové noviny informovaly o zabití jednoho ze spolupachatelů srpnového útoku, při němž zemřeli tři čeští vojáci, načež událost vedení Ministerstva obrany odmítlo komentovat. Bezpečnostní analytik A. Šándor považuje informace za nešťastný únik, zajímavý komentář je z pera šéfredaktora Zvědavce V. Stwory.

Migrace je jasně celoevropským problémem a ani naše země, přes četná ujišťování vládních činitelů, nejsou žádnou výjimkou – vzhledem na členství v Schengenské dohodě je to logické. Na italské zážitky zřejmě nezapomene jistá Slovenka, která se chtěla družit s tuniským migrantem a následně byla znásilněna, načež M. Salvini žádá pro pachatele kastraci. Rakousko oznámilo uzavření několika center pro uprchlíky, jelikož pro ně nemá klienty – opatření rakouských orgánů proti migraci začíná fungovat. Dánský premiér nechce ve své zemi trvale usídlené migranty a na pořadu dne je revize azylového zákona, německý exprezident J. Gauck, dříve horlivý zastánce politiky A. Merkelové otočil a nyní je “zhrozený“ z uprchlické politiky, přičemž pokrytectví některých německých politiků je více než zřejmé – navenek podporují migraci, leč jejich děti chodí do vybraných škol s minimem dětí migrantů. Z německých krajů je i případ otce, jenž bránil svoji dceru před obtěžováním azylanta a skončil za to u soudu, českou stopu má i Syřan, který v Kolíně nad Rýnem útočil a později i držel rukojmí, neboť byl registrován v České republice. Ve francouzské Paříži byl pobodán azylantem muž, který je ve vážném stavu v nemocnici – migrant se nejprve pokusil vloupat do domu, když neuspěl, na vlakovém nádraží si vyhlédl oběť a zaútočil. Švédská společnost si momentálně prochází nebývalou krizí, naštěstí i zde jsou ještě politikové nepodléhající dnešnímu multikulturnímu, LGBT a gender šílenství:

Dnešní hrozbou Švédsku nejsou okupační síly (Německo, Sovětský svaz / Rusko), ale přicházejí z jiných směrů. Částečně z nadstátní a protidemokratické EU, která ohrožuje naše národní sebeurčení. A částečně z destruktivní politiky, který na nás sociálně-liberální establishment přináší už desetiletí. Výsledky posledních desetiletí masové migrace a multikulturalismu jsou jasné. Švédsko, kdysi bezpečná a homogenní země, je nyní stále více charakterizována rozkladem, segregací, vyloučením a nejistotou.
R. Jomshof, švédský politik za SD

Poněkud jiného druhu jsou australští politikové – zdejší senát odhlasoval usnesení, že „Není OK být bílý“ – lidská hloupost funguje i na opačné straně zeměkoule.

Z ostatních zpráv:

  • Kdo stojí za propagandou sexu bělošek s černochy a mísení ras v reklamách – video.
  • Skandály současné církve – příčiny a důsledky.
  • Vídeň kvůli GDPR smaže jména na bytových zvoncích.
  • Šéf NATO Stoltenberg a jeho minulost.
  • Úvaha nad konzumním světem od D. D. Caina.
  • E. M. Peprná a její zamyšlení nad zdánlivým bezpečím tohoto světa.
  • Co jste možná nevěděli o M. Horákové.
  • Říjen 1938 a napadení Těšínska Polskem – jedno smutné výročí.
  • Animované video o podstatě multikulturalismu.
  • R. Bačinský: Chlap se selským rozumem! Video.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...