Zrcadlo týdne 16. – 22.7. 2018

0

Události tohoto týdne se v domácím řečišti točí okolo nově složené a následně parlamentem posvěcené vlády a zvláště další výměny persony na ministerském křesle po P. Krčálovi, jehož diplomová práce se ukázala být (opět) z velké části opsána. Sociální demokraté si přiťukli další hřebíček do pomyslné politické rakve k čemuž přispěl notnou dávkou i předseda J. Hamáček jmenováním J. Maláčové do uvolněného postu, přičemž udivuje zejména rychlost jejího jmenování. V oranžové partaji jde o poměrně nevýraznou a neznámou osobu, zato je však „in“ v „gender“ problematice a tradiční pojetí rodiny ji příliš neoslovuje – je tedy „evropský typ“ političky, což koresponduje s idejemi jejího manžela, člena ČSSD a státního tajemníka pro evropské záležitosti.

V celkovém pohledu bude nová Babišova vláda pod velkým tlakem, neboť se do ní „opírají“ nejen kritici z řad tzv. „Demokratického bloku“ (ačkoliv první slovo tohoto názvu by její členové hledali ve slovníku – opravdu – cizích slov), ale i ze strany „tiché podpory“, neboť členská základna KSČM je v tomto směru rozťata ve dví a nejinak vypadá situace i v ČSSD a celkově i ve společnosti, na což poukazuje i zpráva Social Watch ČR, přičemž některé její závěry je třeba brát s jistou rezervou. Samostatnou kapitolu by mohlo tvořit programové prohlášení vlády, které by ve zbývajícím období nebyl schopen splnit ani Superman s atomovým pohonem, přičemž se v něm příliš neřeší naše ekonomická závislost na Německu a její důsledky. Jako sekundární vlna se mediálním prostorem stále pohybují následky „rozpravy“ před hlasováním o důvěře vládě, zvláště pak nepovolená demonstrace před Poslaneckou sněmovnou. Pod dlouhodobou palbou kritiky je i „naše“ Česká televize, kteráž jak se zdá, v poslední době opravdu „graduje“ – zejména někteří její komentátoři.

V poloze mediální ještě chvilku zůstaneme. Obecně je znám fakt o první oběti v mediální válce – o pravdě, zvláště jde-li o skutečný válečný konflikt. Syrské bojiště odhalilo pravdu v plné nahotě a vyplatilo se počkat. Odhalení aktivit „Bílých přileb“ bylo jen otázkou času, právě tak údajné použití bojových plynů B. Asadem, přičemž oficiální zpráva z vyšetřování OPCW tak nějak „zapadla“, neboť se nehodí do rámečku s obrázkem právě vyrobeného nepřítele.

Asi 800 příslušníků píárové organizace Bílé přilby, která v Sýrii pomáhala Al Kajdě a dalším džihádistům a zajišťovala Západu zprávy o „Asadových chemických útocích“ a tím i argumenty k útokům, má být ze Sýrie evakuováno přes Izrael do Jordánska… a usadí se v Británii, Německu a Kanadě… podle německého Bildu na celý exodus, který prý započal v sobotu večer, dohlíží OSN… Není bez zajímavosti, že lídři Bílých přileb nedostali loni víza do USA ani na slavnostní ceremoniál, když propagandistický dokument o nich získal Oscara, a někteří členové se nemohli vrátit ani do rodné Británie… oba státy je odmítly „kvůli vazbám na islámský terorismus“…

T. Spencerová, FB

Ze stejného soudku bude patrně i hysterie okolo důležitého setkání amerického prezidenta D. Trumpa s jeho ruským protějškem V. Putinem. Již před samotnou schůzkou dávaly různé instituce i politikové na vědomí nelibost, že se něco takového vůbec uskuteční. Těžkou hlavu měly hlavy států jako například P. Porošenko, neboť jeho noční můrou by mohlo být uznání Krymu za ruské území ze strany D. Trumpa, mnoho mohly ztratit i zbrojní velikáni neboť mír, případně uvolnění mezinárodního napětí, je v tomto případě naprosto nežádoucí. Těžce vyráběný nepřítel za těžké peníze – Rusko – by tudíž mohlo být naprosto ztracenou investicí, nehledě na poslání mnohých NGO-ček a programů politických stran, které těží z uměle vyvolaného strachu z ruské „agrese“ včetně mnohých partají na našem politickém hnojišti. Antiruská karta by najednou byla Černým Petrem v rukou těch, kteří jí dávaly dosud smysl a hýčkaly ji v zájmu svých investic a plánů. To vše dává zcela jasný obrázek o tom, že na mínění většiny lidstva se neberou žádné ohledy jestliže jde o peníze a moc a rovněž o tom, že války zde budou i nadále, což není právě nejlepší vyhlídka pro budoucnost. Ze samotných závěrů setkání, přednesené na tiskové konferenci, nelze nic konkrétního vysledovat, o to více se otevřela stavidla spekulací a je zábavné sledovat, jak si jednotlivá média v různých zemích přebírají informace po svém, ta naševčetně ČTnevyjímaje. Ve spojených státech jde hysterie do otáček, D. Trumpovi se hrozí „odejitím“, američtí demokraté požadovali vyslechnout Trumpovu tlumočnici, což zablokovali republikáni a nervozita stoupá. Vrcholem Trumpovy „drzosti“ byla pozvánka pro V. Putina do Bílého domu, velmi těžký náboj proti Trumpově opozici. Osobně se domnívám, že spoustu informací, které si D. Trump s V. Putinem vyměnili, nemůže americký prezident ventilovat naplno a v tomto ohledu nemá na domácí scéně vůbec lehkou pozici, naproti tomu V. Putin je v relativně lepším postavení, nicméně musí „držet basu“, aby svému protějšku doma neublížil.

„Trump po summitu s Putinem při pohledu na tu hysterii doma „lehce brzdí“ a tvrdí, že nikdy netvrdil, že by se Rusko nevměšovalo do amerických voleb, prý se jen „přeřekl“, ale výsledek to prý beztak neovlivnilo… a jakmile navíc prohlásil, že věří americké rozvědce, zhaslo v Bílém domě světlo…“

T. Spencerová, FB

D. Trump má ve své vlasti ještě další problémy, které by mohly násobit důvody k „odejití“ a ty jsou v oblasti ekonomické. Napětí v obchodních vztazích zejména s Čínou nabývá na hustotě, hovoří se již o vyhlášené obchodní válce a D. Trump zvažuje i o zavedení cel na veškerý čínský import, čemuž se logicky Čína brání. Evropská unie se zvolna obrací se svými trhy jinam, v úterý byla uzavřena dohoda s Japonskem, která z 99% všeho zboží snímá cla. A co se ještě týče EU, diskusi vyvolává návrh směrnice, podle níž by každá členská země měla platit daň z nerecyklovaných plastů, což by do bruselského rozpočtu přineslo odhadem 250 mil. eur, přičemž kritikové nazývají toto opatření „pseudoekologické“.

Ukrajinské roviny v minulých dnech poněkud „vytočily“ Slovenskou pahorkatinu ústy ukrajinského velvyslance J. Mušky, který tvrdě kritizoval plánovanou návštěvu na Krym slovenského poslance P. Marčeka a několika dalších s pohrůžkou, že jim bude doživotně odepřeno vstupní vízum na Ukrajinu. Reakce A. Danka, předsedy SNS a NR SR byla adekvátně tvrdá a ukrajinský velvyslanec půjde zřejmě „na kobereček“, nicméně jisté politické strany jsou opačného názoru. Jiné problémy řeší ukrajinští dělníci v zahraničí, kteří se z mnoha důvodů začínají vracet na rodnou hroudu, vojáci pohraniční stráže obdrželi od svého nadřízeného rozkaz k přípravě na návrat Donbasu, aniž by jim nadřízený sdělil, kdy se tak stane. I. Barijev, člen extremistické organizace Medžlise krymsko-tatarského národa si pro ukrajinský tisk postěžoval, že Rusko plánuje vyměnit na Krymu původní obyvatelstvo za evropské Búry – Afričany: Narážel tak zřejmě na informaci o rodinách nizozemských osadníků v Jižní Africe, kteří v současné době prchají před násilím v jejich zemi, avšak tito osadníci jsou zemědělci a první rodiny budou umístěny ve Stavropolském kraji. Těžkou ránu ukrajinské státnosti zasadil italský vicepremiér M. Salvini, jenž bez obalu uvedl, že „Majdan“ byla pseudorevoluce placená ze zahraničí.

V otázkách legální i nelegální migrace je i nadále velmi živo a toto téma začíná být velmi aktuální i v našich zeměpisných šířkách. Hnutí „Žít Brno“ požádalo Babišovu vládu a italskou stranu o přijetí několika desítek migrantů do jihomoravské metropole, což se (naštěstí) vesměs setkalo s odmítnutím a na Facebookových profilech zazněl dobrý nápad: Chcete-li sem migranty, ubytujte si je ve vlastních rodinách (míněno na členy „Hnutí Žít Brno“). Dost na tom, že premiér této země neustále opakuje, že zde žádní uprchlíci nejsou, Teplice jsou zatím snad nejkřiklavějším příkladem postupné infiltrace. Namísto diskuse o problémech s masovou migrací a cizí kulturou se diskutuje o tom, jak umlčet, případně překřičet oponenty a smutné je, že i Vatikán si řeže jedinou větev na které sedí. Stále více je přitom zřejmější, že přesun obyvatelstva převážně afrického a asijského původu má destruktivní následky pro původní obyvatelstvo, jde především o ekonomické migranty a průvodním jevem je šíření netolerantního islámu. Příklady negativních dopadů je každý týden nespočet. Kdo si na celé záležitosti s migrací „mastí kapsu“ to jsou především pašeráci lidí, nejrůznější takzvané „neziskové“ organizace a majitelé hotelů, penzionů a ubytoven, jimž stát proplácí náklady za ubytování migrantů.

Z ostatních zpráviček:

Poté, co z Británie zaznělo, že už „zná identitu“ Skripalových (ne)vrahů a že jsou to „zcela určitě Rusové“… následovalo včera chvíli ticho… pak Rusko vyzvalo Británii, ať zveřejní jména, jinak prý bude Moskva britský postup považovat za chránění zločinců… následovalo chvíli ticho… a pak poslanec za Májovic konzervativce Ben Wallace konstatoval, že zpráva o „identitě“ patří do „kategorie špatných informací a divokých spekulací“…a zavládlo ticho…

T. Spencerová, FB

  • Epizoda jednoho psího hrdiny bojujícího proti džihádu.
  • Francouzská „protirasistická“ organizace odsoudila chorvatský fotbalový tým, přičemž se sama dopouští rasismu.
  • J. Assange začíná mít vážné problémy se svým azylem.
  • Evropská komise útočí na Maďarsko, přičemž Maďarsko jako jediná země V4 odmítá migrační pakt OSN – kdepak je dnes jednota V4?
  • Rusko pokračuje v dedolarizaci a nakupuje zlato.
  • Skandál na ministerstvu obrany USA – boty pro vojsko se ve skutečnosti vyráběly v Číně.
  • Zamyšlení o tom, proč některé „neziskovky stojí nad zákonem.

 

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...