Zrcadlo týdne 16. – 22.9. 2019

0

Druhá půle měsíce září nabízí v tuzemském i cizozemském měřítku další várku událostí, které hýbou světem. V domácích vodách i nadále rezonuje téma památníku I.S. Koněva, o němž radní městské části Praha 5 v čele se starostou O. Kolářem rozhodli, že bude přemístěn, nicméně ukazuje se, že radnice se poněkud unáhlila, neboť památník se nachází v památkové zóně a o jeho odstranění by měly rozhodovat jiné instituce. Záležitost s pražským památníkem nutně evokuje otázky, proč se starosta O. kolář tak vehementně snaží odstranit sochu, stojící na tomto místě již od osmdesátých let minulého století – v úvahu přichází i fakt, že radnice na tomtéž místě plánuje postavit garáže, nicméně pravděpodobnějším důvodem bude spíše snaha O. Koláře o vlastní zviditelnění, přičemž do noty mu hraje i současná uměle vyvolaná protiruská hysterie (o tom, jak lehce se stát ruským trollem by mohl povídat poněkud kontroverzní A. Vondra), s níž ruku v ruce kráčí snaha o vlastní výklad historických událostí – zejména strany „demobloku“ se předhánějí o vyzobávání historických rozinek aniž by brali v potaz celkovou situaci v tehdejší ČSR právě ve dnech Pražského povstání. Naštěstí se novodobým vykladačům dějin především z řad neoliberálních „takydemokratů“ postavili nejen historikové, ale i značná část politického spektra a překvapivě i někteří jednotlivci „demobloku“. Proti O. Kolářovi, jenž byl iniciátorem úvah o odstranění pomníku se zvedla vlna nevole a to i v rámci jeho vlastní partaje (TOP-09), načež Aliance národních sil (ANS) již podala trestní oznámení a to nejen na starostu, ale i další osoby v této věci angažované. K pomníku se symbolicky připoutal řetězem i vnuk válečného veterána, což mimo jiné vyvolalo mnoho nenávistných komentářů – ovšem všechny hravě překonala slova „našeho“ ochránce všech hodnot J. Jandy, ze kterého nenávist přímo kape, přičemž neskutečnou tragédií je, že tohoto rozsévače nenávisti si bohužel platíme všichni bez rozdílu (mimochodem J. Janda by měl jako první sedět za mřížemi pro předsudečnou nenávist – to bychom ovšem nesměli žít v zemi dvojího metru). Smutným cynismem je, že velvyslanci tzv. „Západního“ světa se účastní odhalení mnohem kontroverznějších památníků.

Neméně bouřlivé téma, jež přesahuje několik kalendářních měsíců je i kauza „Čapí hnízdo“, respektive premiér A. Babiš, na němž oponenti hledají slabá místa a snaží se jej (i prezidenta M. Zemana) jakýmkoli způsobem odstranit z politického jeviště. Nutno dodat, že ani A. Babiš a ani M. Zeman nejsou v žádném případě bez chyb, nicméně v tomto případě odhodili leckteří aktéři politického divadla včetně některých tzv. „neziskových“ organizací rukavičky (v případě politiků i politickou kulturu) a pod tlakem útočí ze všech stran. Premiér A. Babiš se v kauze „Čapí hnízdo“ dočkal osvobozujícího rozsudku, což v řadách oponentů vyvolalo infarktové stavy – faktem ovšem zůstává, že tento rozsudek byl vynesen pro nedostatek důkazů a dotace, použitá na výstavbu Čapího hnízda byla vrácena. Verdikt ovšem vydráždil především „Chvilkaře“, kteří si nárokují čím dál více jakýchsi pravomocí a staví se do role mluvčího celého národa – spolu s většinou médií hlavního proudu. Pod kotel těchto událostí notně přiložil prezident M. Zeman svým výrokem o tom, že pokud bude stíhání A. Babiše v tomto směru obnoveno (může jej teoreticky obnovit nejvyšší státní zástupce P. Zeman), z titulu své pravomoci by stíhání zastavil. Těžko říci, co M. Zeman svým výrokem skutečně sledoval, v řadách „Chvilkařů“ i „demobloku“ však výrok „co bude, kdyby…“ vyvolal neskutečnou hysterii, přičemž pomyslnou jedničkou v nenávistných komentářích se stal výrok europoslance S. Polčáka (dříve TOP-09, nyní STAN). Jisté je, že debata o Babišově kauze již dávno ztratila jakoukoli racionalitu a používá se jako beranidlo „Chvilkařů“, přičemž volání „Hej, rup…“ při dobývání Hradu i Poslanecké sněmovny zní z řad „demobloku“ potažmo opozice jako celku. Kupodivu nejvyrovnanější komentář k Zemanovu výroku zazněl přímo od A. Babiše a rovněž ústavní právník Z. Koudelka chladí horké hlavy.

Pan prezident ale svým „úletem“ hodil řadě politických protivníků návnadu lákavé příležitosti, aby se veřejně ztrapnili vyjádřením mravního pohoršení nad nesmyslem. Celá skupina horlivců se nahrnula do večerního zpravodajství ČT24, kde bouřlivě předváděli své diletantství. Zvlášť na pováženou bylo horlení Jiřího Pospíšila, který – ač kdysi „na hodinu“ vyhozen z funkce ministra spravedlnosti – jistě ví, jaká je praktická možnost Miloše Zemana udělit v tomto případě abolici, ale ve snaze potupit ho účelově zapřel právnické vzdělání.
Z. Jemelík, LN

Se začátkem školního roku se zvolna rozvíjí i debata o směru našeho školství, přičemž některé informace ze školních škamen již vyvolávají rozpaky. Smutnou pravdou je, že do vyučování našich dětí zasahují nejen tzv. „neziskové organizace“, ale i politická garnitura, která radí učitelům, jak se mají například postavit k pátečním „klimatickým“ protestům jejich svěřenců. O kázni v některých zařízeních lze jen těžko hovořit a naprosto nemístná a absurdní je snaha některých novodobých mediálních svazáků typu P. Šofra, který chce určovat, kdo může vyučovat a kdo ne. Samostatnou kapitolou jsou vyučovací osnovy o historii, zejména druhé světové válce:

Manipulativní snaha autorů učebnice a objednavatelů RVP ( rámcové vzdělávací programy schválené MŠMV ČR ) dát SSSR -Rusko na stejnou úroveň jako nacistické Německo a jeho třetí říši graduje prohlášením, že sovětští představitelé a osvoboditelé měli být ihned po skončení Druhé světové války odsouzeni v Norimberku jako váleční zločinci hned vedle nacistických zločinců. ,,Soudní procesy po druhé světové válce byly vedeny pouze proti nacistickým zločincům, nikoli proti všem válečným zločincům ( třeba Winston Churchill, zrádci z Mnichova nebo americká administrativa, která svrhla atomové bomby? ). Vzhledem k tomu, že byl Sovětský svaz vítěznou velmocí, těžko si lze představit moc, která by před soudní tribunál postavila například důstojníky Rudé armády“ ( strana 94 ,,Soudy s válečnými zločinci“ ). A za co proboha? Za dobytí Berlína? Přitom argumenty autorů textu jsou vskutku slaboduché: ,,Formou genocidy bylo i to, že Rudá armáda odváděla Litevce, Lotyše a Estonce od 16 let a nevycvičené je stavěla při útoku do prvních řad, aby na ně Němci vystříleli své náboje“. Aha, takže zabili je Němci, ale ti za nic nemohou, protože „genocida“ to byla sovětská.
D. Novák, nwoo.org

V oblasti cenzury a vymývání mozků v tomto týdnu jednoznačně „zazářila“ Česká televize se svým novým pořadem o „fake news“, která se po právu stala jasným propadákem. Propaganda, která se svým amatérským zpracováním jen stěží může rovnat i osmdesátým létům minulého století nezaujala ani v některých médiích liberálnímu pojetí demokracie nakloněných a na pořadu dne by mělo být otevření otázky financování veřejnoprávní televize z kapes nás všech, jež vlastníme televizní přijímače. Proti falešným zprávám chce nově bojovat i miliardář K. Janeček, jenž se přidal do fronty novodobých kazatelů správných názorů a samozřejmě veškerému zlu, který (nejen) v jeho pojetí proudí především z Ruska – ministr T. Petříček si kvůli tomu ustanovil svého politruka J. Šedivého a nazval jej „vládním zplnomocněncem pro nové hrozby“. Podobně neradostná je situace i v celé bruselské říši, kdež se již na některá témata uvalila verbální cenzura – po té literární je to jen další krok k totalitě. Typickým cenzorem jsou sociální sítě – zejména Twitter a Facebook, který musel tisíce šmírovacích aplikací smazat a jeho cenzoři mají ze své práce při mazání „fake news“ údajně velké šrámy na duši a trpí. Pozadu není ani Instagram, jenž maže fotografie pořízené na střelnici s odůvodněním, že fotky podporují násilí. Obávám se, že podobně dopadnou i klienti v našich zemích v souvislosti se snahou EU omezit zbraně. Někdy ovšem revoluce požírá i své děti – přední bijec za politickou korektnost kanadský premiér J. Trudeau má malér; média vyhmátla jeho fotografii 18 let starou, kde na školním večírku byl převlečen za Aladina z pohádky Tisíce a jedné noci a musel se veřejně kát a omlouvat. Kocourkov se nachází i v zámoří. Skutečnou perlu vypustil z dutiny ústní Ivan Havel (bratr V. Havla) řka, že někteří lidé by neměli mít právo volit, neboť demokracie je příliš demokratická. Skutečný klenot. Za opravdová slova týdne považuji úvahu F. Matějky – ta doba se však vzdaluje rychlostí světla…

Technicky vzato, žádná dezinformace neexistuje. Vše je pouze informací. Můžeme se jen bavit, zda pravdivou, nepravdivou, fakticky, sémanticky, zcela, částečně… Ale nálepkovat cokoli, co se nám nelíbí nebo s čím nesouhlasíme, jako dezinformaci je tuze laciné. Je potřeba přidat argument proč. A zdá se, že právě zde mají strážci novodobé jediné pravdy dlouhodobě potíže. A tak to chtějí takto vyřešit en bloc.
P. Cimbál, PL

Ekonomika v rámci celé EU zaznamenává citelný pokles, na což se snaží zareagovat ECB, jež stále ještě pod vedením guvernéra M. Dragiho spustila další kolo kvantitativního uvolňování, což ne ve všech zemích EU přivítali s nadšením. Nová pracovní místa v EU nepřibývají a německé automobilky začínají propouštět. V našich zemích schválila vláda rozpočet se schodkem 40 miliard korun a přestože ohledně ekonomiky žádný vítr momentálně nevane, recese se nezadržitelně blíží i do našich peněženek. Bouře vyvolaná útokem na ropné zdroje v Saudské Arábii zakývala s ropným trhem, čehož zdatně využili pumpaři, ačkoliv k panice bylo ještě dost daleko. Po ekonomické stránce se stále ještě vedou diskuse o stejně vysokých platech jako v západních zemích, nicméně realisté dobře vědí, že jde maximálně jen o politické plané sliby, neboť to není a nebude v zájmu velkých evropských zemí. Jiné diskuse se vedou ohledně zrušení hotovosti, po Švédsku se k podobnému kroku chystá i Rakousko a tady by mohl nastat skutečný problém. Premiér A. Babiš podepsal memorandum o vzniku Národního rozvojového fondu, což je kompromis bank a vlády, na kterém banky zároveň vydělají – rozhodně je to pro banky přijatelnější volba než sektorová daň. Ani v zámoří není ekonomická situace příliš růžová a Spojené státy čelí nepříjemným datům – dluh neutěšeně narůstá a k tomu je třeba přičíst i neochotu Ruska dále financovat americkou ekonomiku nákupem dluhopisů.

Evropská unie se i nadále řítí časem a prostorem po svých vyjetých kolejích, nicméně obliba v tuto velkobruselskou říši u obyvatelstva zvolna chladne, tudíž se i v propagandě EU přitvrzuje a útočí se – jak jinak – zvláště na naše děti. Naše unijní komisařka V. Jourová se ostatně za tvrdší cenzuru nejednou vyslovila a zcela trefně pojmenoval její činnost prezident M. Zeman v rozhovoru pro Parlamentní listy:

„Nespornou výhodou paní Jourové je, že byla řadu let eurokomisařkou a s touto problematikou se nemusí seznamovat. Mohl bych odpovědět i tak, že eurokomisařka má pracovat v zájmu Evropské unie, a nikoli v zájmu České republiky,“ podotýká Zeman.
M. Zeman, PL

Mezi základní stavební kameny EU se řadí i podpora migrace a uměle vytvářená nenávist k Rusku, ovšem pro vedení Bruselu musel být studenou sprchou průzkum provedený Evropskou radou pro zahraniční vztahy, dle něhož by se v případě konfliktu mezi USA a Ruskem většina obyvatelstva chovala neutrálně (s výjimkou Polska). Není divu, že mnoho občanů i politiků by uvítalo jiný svazek v centru Evropy, založený na jiných principech než na nátlaku a vyhrožování – podpora nelegální migrace a dvojí metr při uznávání samostatnosti národů je snad nejlepším příkladem dneška.

Evropský soud pro lidská práva fakticky rozmetal dosavadní, deset let úspěšně opakovaný západní „příběh“ o Sergeji Magnitském, který měl být prý na základě falešných důkazů odsouzen (a ve vězení zemřel) za to, že odkrýval korupci… ale ve skutečnosti byl odsouzen zcela podle práva, neboť se sám podílel na daňových únicích… fascinující… v USA tzv. Magnitského zákon slouží k uvalování sankcí proti Rusku…
T. Spencerová, FB

Na slovenské domácí půdě v tomto týdnu čelil svému odvolání premiér P. Pellegrini, nicméně opozici se nepodařilo jeho odvolání uskutečnit a Slovensko pokračuje ve své politické bouřlivé atmosféře. Prezidentka Z. Čaputová mezitím v zámoří vystoupila na slavnostním večírku institutu Globsec v New Yorku, kde vyjádřila své obavy ohledně polarizace společnosti a zpochybňování liberálních hodnot. Těžko říci, zda si prezidentka uvědomuje, že v demokracii je společnost přirozeně polarizována – ani v dobách mezi léty 1948 – 1989 v našich zemích pod vládou jedné strany nebyla společnost jednotná a polarizovaná v jednotnou ideu, ovšem dost pravděpodobně se snaží o tuto chiméru pod taktovkou EU a všechny její kroky tomu nasvědčují.

Francií se opět rozhořely protesty Žlutých vest, jejichž řady ovšem notně prořídly, přesto došlo na potyčky s policií a desítky demonstrantů byly zatčeny. Demonstrace se odehrály v Den národního dědictví, načež prezident E. Macron nabádal protestující, aby nenarušili průběh oslav. Ukázalo se rovněž, že Macronova vstřícná politika vůči Rusku byla míněna zcela vážně:

Francouzský generální štáb se připravuje na obnovení širokého dialogu s ruskou armádou…
T. Spencerová, FB

Zprávy z Britských ostrovů jsou ohledně Brexitu značně rozdílné – zatímco premiér B. Johnson si pochvaluje pokrok ve vyjednávání s EU, šéf frakce Evropské lidové strany (EPP) M. Weber o žádném pokroku neví a místopředseda Irské vlády S. Coveney prohlásil, že se sice jednání vedou, ale k cíli je notně daleko. Naproti tomu vůdce Labouristické strany J. Corbyn má vlastní plán, který prozatím nijak blíže nespecifikoval a jeho strana je v otázkách Brexitu značně rozdělená.

Ukrajina přivítala v tomto týdnu slovenskou prezidentku Z. Čaputovou a v rozhovorech s prezidentem V. Zelenským si notovala především v otázkách nenávisti vůči Rusku a naopak pochválila vedení země za „viditelný velký pokrok“, což poněkud nekoresponduje se slovy prezidentky Estonska K. Kaljulaidové jež tvrdí, že Evropa je z Ukrajiny unavená. Ukrajina, která je ekonomicky u dna chce přesto navýšit výdaje na zbrojení a vzhledem k blížícímu se zimnímu období vyjednává s Ruskem o dodávkách plynu. Trnem v oku zůstává kdejaká soukromá návštěva Krymu, která se řeší přes ministerstva.

Ukrajina od počátku letošního roku zakázala skoro dva tisíce knižních titulů z Ruska… pašeráci mají pré…
T. Spencerová, FB

Jak již bylo výše uvedeno, Spojené státy zápasí s ekonomikou, která již hrozí kolapsem, přesto se USA snaží pomocí PR vypadat ve světě jako vůdčí síla a tomu odpovídá i mnohdy zoufalá rétorika některých vysoce postavených vojenských person – poslední výkřik směrem k Rusku zazněl od velitele Letectva USA v Evropě A.J. Harrigiana, na což ruská strana reagovala poměrně po svém. Do obtížné situace se USA dostaly na Blízkém východě, kdež došlo k napadení ropných rafinérií v Saudské Arábii, přičemž k útoku se přihlásili jemenští povstalci, jejichž zemi již čtyři roky bombarduje mimo jiné právě Saudská Arábie za podpory USA a asistencí západních zemí. Scénář, který se v posledních letech neustále opakuje, byl okamžitě použit i zde a zcela bez důkazů byl z útoku okamžitě obviněn Írán, jenž samozřejmě incident popřel, nicméně na „viníka“ bylo ukázáno prstem a ekonomické sankce následovaly. Velké fiasko pro USA je fakt, že ropná zařízení střeží americké protivzdušné systémy, které v tomto případě selhaly. Krom sankcí, které již nemohou být pro Írán nijak zvláště citelné, začalo se z USA i chrastit zbraněmi, ovšem do regulérní války s Íránem je ještě hodně daleko, neboť ztráty by by byly nepochybně na obou stranách konfliktu a D. Trump má před volbami – jistě by mu v kampani neprospěl náklad repatriovaných mrtvých vojáků a druhá věc je, jak by reagoval ostatní svět a co by to způsobilo s cenou ropy na světových trzích. Dá se tedy předpokládat, že zůstane pouze u silných slov z obou stran konfliktu. Jak již bylo uvedeno výše, po útoku na rafinérie okamžitě cena ropy povyskočila, nicméně ceny zůstaly u benzínových pump jen o málo výše než před útokem. Je zvláště zajímavé, že zatímco naše ministerstvo na útoky okamžitě reagovalo, o agresi Saudské Arábie vůči Jemenu se drží bobřík mlčení. Jako i v podobných událostech, tak i v tomto případě panuje ohledně útoku mnoho nejasností a pochybností a rovněž i zde je třeba si položit zásadní otázku, kdo by měl na tomto incidentu největší zájem.

Zdá se, že Trump dál odmítá útok na Írán a upřednostňuje pokračovat v politice co nejmenšího zabředávání do mezinárodních problémů… může se přitom opírat o názor řady senátorů, kteří připomínají, že jemenské drony způsobily na saúdských ropných zařízeních relativně malé škody, které nejsou nic ve srovnání s tím, jaké zásadní ekonomické problémy by pro svět vyvstaly v případě „velké války“ proti Íránu… jestřábi v čele se senátorem Grahamem funí vzteky s tím, že svět bude takový postup považovat za důkaz „americké slabosti“, na což mu Trump vrací, že někdy je neútočení projevem síly, ale „někteří lidé to prostě nikdy nepochopí“… Trump do Rijádu vyslal ministra zahraničí Pompea, aby ukázal svou podporu Saúdům (a dokud bude Pompeo na „dostřel“ ať už z Jemenu, nebo z Íránu nebo odkudkoli odjinud, tak válka nepropukne zcela jistě), ale podle všeho dává přednost variantě, že by zodpovědnost za reakci na útok na svá ropná zařízení převzali sami Saúdové… na jedné straně to dává smysl, neboť Saúdové byli loni světovou trojkou z hlediska výdajů na zbrojení, takže kapacity formálně mají, na stranu druhou ale už jen jejich neschopnost porazit za skoro pět let chudý Jemen dává tušit, že nic nebude tak snadné… i když se saúdský král Salmán už kasá, že Saúdové si to vyřeší sami, což je ale třeba brát s rezervou, neboť už roky se traduje, že král trpí demencí a právě proto vládu svěřil svému synovi, korunnímu princi Muhammadu bin Salmánovi… nicméně, americký „deep state“ dál kuje železo a argumentačně „jistí“ válku, nejnověji „nejmenované zdroje“ (klasicky bez důkazů) tvrdí, že rakety na saúdské rafinérie byly „s vysokou mírou pravděpodobnosti“ odpáleny ze základny na jihozápadě Íránu, poblíž hranic s Irákem… hajly lajkly… důkazy prý USA předloží na půdě OSN, kde ovšem podle očekávání narazí na veto (přinejmenším) Ruska a Číny, což jim poskytne argument typu „zkoušeli jsme to, ale ti Rusové…“ na druhou stranu je ovšem jasné, že se aktuálně hraje o pozice USA (nejen) na Blízkém východě, neboť všichni američtí spojenci pozorně sledují, jak se Washington v praxi staví k těm, komu sliboval vojenskou ochranu a pomoc… k americké válce proti Íránu je tedy stále poměrně daleko, ale nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Chameneí za současné situace fakticky zakázal jakékoli kontakty s USA na jakékoli úrovni, načež i Trump konstatoval, že by se s prezidentem Róháním aktuálně „raději nesetkával“, takže napětí zůstává… mezitím prudce klesají vystřelené ceny za ropu, neboť Saúdové tvrdí, že škody nejsou vůbec tak zásadní a produkce ropy bude plně obnovena už do konce září… mimochodem, Írán tvrdí, že jej Saúdové akutně požádali o dodávky benzínu a prý jim může dodávat 20 milionů litrů denně… trolling?

Jemenští rebelové vyhlásili jednostranné příměří s tím, že ukončí bezpilotní a raketové útoky proti Saúdům, pokud Rijád učiní recipročně totéž… vyhrazují si ale právo útoky obnovit, pokud budou Saúdové ve své skoro pětileté agresi proti Jemenu pokračovat… Saúdové mezitím po týdnu vpustili na místo útoku zahraniční média, přičemž se změnily i údaje o útoku jako takovém – z původních deseti dronů jich nově útočilo už pětadvacet a rakety navrch… někteří američtí analytici při pohledu na snímky z místa konstatují, že díry po střelách jsou „podezřele pravidelné a výhodně umístěné“, což v zásadě jen zvyšuje spekulace o tom, že se útoky neodehrály tak, jak je zatím traktováno…
T. Spencerová, FB

Situace v Sýrii, respektive její malé části, je i nadále napjatá a v podstatě se zde rokuje stylem „o nás, bez nás“, byť za syrskou stranu může rokovat strana ruská, jež jako jediná má oficiální mandát zdržovat se na syrském území. Spojené státy se snaží v této části Sýrie udržet za každou cenu a tomu odpovídá i politika vyjednávání – Čína i Rusko vetovali pokus o zastavení palby v Idlíbu a bojovníci IS používají civilisty jako živé štíty. Jak se zdá, drony jsou v kurzu a syrská armáda zachytila jeden z nich – s kazetovými bombami.

Řízená migrace do Evropy pokračuje neztenčenou silou, načež k dispozici je již několik tras včetně té italské, kterou otevírá nová italská vláda. Vzhledem k volnému a propustnému schengenskému prostoru tak lze těžko zjistit, kolik migrantů se v rámci celé Evropy pohybuje. Nový plán francouzského lídra E. Macrona v součinnosti s novou italskou vládou a Německem ohledně přerozdělování migrantů do zemí tzv. východního bloku pod hrozbou vysokých pokut, měl ostřejší odezvu prozatím na Slovensku a proti plánu na islamizaci Evropy stojí pevně v podstatě již jen Maďarsko, jehož premiér V. Orbán pochopil, co by znamenala výměna obyvatel jeho země za cizí prvek a kdo tomuto plánu tak ochotně pomáhá. Jak již bylo zmíněno, Itálie se pod pláštíkem nové vlády snaží opět otevřít stavidla migraci, což okomentoval M. Salvini, jež má obrovskou podporu svých příznivců a rozhodně neskládá ruce do klína. Lze jen doufat, že se znovu co nejdříve dostane do vedení země a učiní přítrž genocidě vlastního národa, která je viditelná na každém kroku. Velmi podobná situace (ne-li horší) panuje za našimi západními hranicemi, i zde se ovšem již objevují hlasy proti migrantům, nicméně je otázkou, zda již nebude pozdě na rozumné řešení. V Holandsku otřásl veřejností případ právníka zastřeleného za bílého dne na ulici, v Rakousku se uprchlík pokoušel podříznout hosta v restauraci, v Británii narůstají případy polití kyselinou, ve Finsku budou mít odmítnutí žadatelé sledovací náramky. V české kotlince se úřady zatím tváří, že se nic neděje

Klimatický alarmismus graduje každým dnem, přičemž soudnost a rozum jakoby emigrovaly na jiné planety. Po slavnostní plavbě G. Thunbergové do „Nového světa“ musela být ikona evropského klimatického masochismu nutně zklamána, neboť přivítání nebylo tak velkolepé a před Bílým domem počet novinářů několikrát přesáhl počet Grétiných příznivců. Postižená mladá dáma sbírá ocenění od stejně postižených organizací i jednotlivců, aniž by se vůbec tito novodobí patolízalové nové mesiášky zabývali podstatou věci. To by totiž mohli zjistit mnoho (pro ně) nepříjemných skutečností, ovšem víra je víra a s rozumem se nekamarádí.

Poslední stádium eko-trotlovství je v tom, že zahodíme do kýblu i zbytek soudnosti a veřejně prohlásíme, že nás spasí jen pubertální eko-mesiáši. A že je naší svatou povinností radostně a progresivně skákat podle korporátních not Grétologie.
V. Umlauf, e-republika.cz

Jsou totiž prognózy, které počítají s ochlazením planety a již několikrát se prokázalo, že globální oteplení je jen hra čísel na zakázku těm, kterým tato novodobá hysterie vyhovuje – to jsou většinou korporace, již méně se diskutuje o tom, jaký dopad budou mít přijatá opatření na střední a nižší ekonomickou skupinu a to vůbec nehovoříme o tom, zda člověk má vůbec možnosti globální klimatické procesy ovlivnit. Prozatím tedy vládne eko šílenství, jež má pramálo společného s pragmatickým a rozumným uvažováním, přičemž lze pochybovat o tom, že všichni aktéři v toto nové náboženství skutečně věří – u mnohých jde pouze o pozérství či vypočítavost, u studentů o obojí. Skutečná ochrana životního prostředí totiž vyžaduje píli, studium a práci – to je však zřejmě pro novou generaci naší mládeže, jež je zvyklá mít vše a to nejpozději ihned, příliš velké břemeno. Nechci ovšem lacině generalizovat a chvála všem, kteří si v této nezdravé době zachovali zdravý rozum.

Z ostatních zpráv:

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...