Události doma i ve světě nabírají nový spád a nejinak tomu bylo i v tomto týdnu. Na domácím parketu vévodily okolo naší vlády, respektive jejího předsedy, jenž byl na sněmu své rodné partaje opětovně zvolen hlavou hnutí ANO. Již několikrát se ukázal premiér A. Babiš se svou „kluzkou“ politikou jako činovník, který se poddává tlaku zvenčí a na domácím poli zjevně ruší sliby dané ve volební kampani – zejména další level EET pro živnostníky zahýbal nejedním žlučníkem drobných řemeslníků a prodejců. Zdá se, že jedno z hesel jeho volební kampaně „ANO – bude líp“ se odsouvá na dobu vzdálenou a neurčitou. Na politickém pranýři se ocitl i mladičký ministr zahraničí T. Petříček se svou šedou eminencí M. Pochem v zádech, jež myslí i koná vyloženě v zájmu Bruselu přenášeje tím i do našich končin nebezpečnou infekci s názvem LGBT, imigraci, rozpad tradičních rodin i další moderní výdobytky, přičemž podporuje i ideu současné (doufejme že i nikoli budoucí) europoslankyně M. Šojdrové přijmout do zdejší krajiny údajné sirotky ze Sýrie, kterážto se touto utkvělou představou dostává do konfrontace a to i díky tomu, že nedokáže přesně definovat, co že za „děti“ to má vlastně být. Svoji „čočku“ nedostal však jen T. Petříček, ale svit pátrací lucerny padl rovněž na poslanecké náhrady některých členů tohoto zákonodárného sboru a věru není nad čím jásat, kam mizí peníze daňových poplatníků.
Neutuchající kritika „naší“ České televize se prozatím stále odráží jako hrách o stěnu, načež je více než zjevné, že toto médium si neplní své závazky dané zákonem a zejména garantované objektivní zpravodajství dostává řádně na frak – viděno ovšem z jiného úhlu pohledu, má Česká televize „propagovat“ oficiální vládní stanovisko a z tohoto pohledu je svým způsobem „tlumočníkem“ vládního postoje což je obzvláště tragické a svědčí to i o tom, že vláda může občanům lhát jak si zamane, ale diváci v ČT (zejména její zpravodajské sekci) jasně vidí, jak skutečně vláda koná a kam společnost vede. A to skutečně děsí.
Stranou pozornosti v českých zemích nezůstalo ani jedenácté výročí vyhlášení Kosova samostatnou zemí (jež mimo jiné dodnes neuznalo například Slovensko) a pod sochou svatého Václava v naší metropoli bylo živo. Co z mého pohledu pozitivního tato sešlost přinesla je fakt, že i díky informačnímu internetovému i mobilně-telefonickému nebi se k občanům dostávají i informace o skutečných událostech okolo bývalé Jugoslávie a v souvislostech i s dnešními událostmi ve světě je zřejmé, že demokracie má své jasné meze, které končí u přání velmocí a skutečných revolucí v tom pravém slova smyslu je v dějinách lidstva jako šafránu. Skutečné informace, jež se alespoň blíží k pravdě, se ovšem snaží překřičet novodobá páka probruselských i proglobálních elit ve formě neziskových organizací, takzvaných „sluníčkářů“, aktivistů a udavačů všeho druhu a na chvostu nezůstávají ani ti, jež vystihli dobu a vhodně převlékli úbor.
Spolu s vyřvávajícími hlasy těchto novodobých bojovníků za bruselské a globální nebe na Zemi kráčí ruku v ruce cenzura, jež nabývá stále zřetelnějších parametrů a paradoxem doby zůstává, že nejpoužívanějším slovem, linoucích se z jejich úst, je kouzelné slůvko „demokracie“. Zůstaneme-li v našich luzích a hájích, náš Trestní zákon byl obohacen o nový paragraf 7b zákona č. 141/1961 Sb., díky němuž má i řadový policista pravomoc vypnout jakýkoli web, pakliže pojme podezření že se zde porušuje zákon a věc nesnese odkladu – tedy není možné dostatečně rychle zajistit souhlas státního zástupce. V zásadě tak stačí jedno nepohodlné slovo a celý web se odporoučí a jak už je v zemi dvojích, trojích či vícero metrů zvykem, odnesou to především weby s tématikou nepohodlnou probruselskému a proglobálnímu režimu – stačí na to jednoduchý test. Svoji úlohu zde hrají i blížící se eurovolby a samozřejmě i migrační politika. Na piedestal nejlepších nápadů s tématem cenzura bych osobně postavil současného francouzského lídra E. Macrona, jež by za jakýkoli nenávistný projev ve tkanivu sociálních sítí „udělil“ doživotní zákaz na nich publikovat.
V euro-unijní rovině „září“ naše eurokomisařka skutečně jako hvězda – v Rumunsku je vyšetřována za falšování hodnotící zprávy o této zemi v oblasti práva a boje proti zločinu a korupci. Není třeba si dělat iluze o čistotě práva a rozsahu korupce v této zemi, nicméně z jistého úhlu pohledu je postoj Rumunska jen další ukázkou marné snahy o uniformaci všech EU zemí na jednotnou úroveň bez ohledu na místní poměry, o kterých by měli rozhodovat především občané sami – a že se občané této země s diktátory příliš nemazlí ukázali 25. prosince 1989. Evropská unie se zvolna mění v diktát a ve snaze předejít ozbrojeným střetům s nově usazovaným heterogenním obyvatelstvem chystá pomocí zákonných nástrojů omezit i právo na vlastní obranu, přičemž i zde se ukazuje, že situace v oblasti trestné činnosti migrantů je v různých zemích EU jiná a opatření postihne všechny země stejnou měrou. Potěšující je, že kritika vůči EU se již nese i z médií dříve nekritických k unii.
Tak jako byla nedělní debata spíše parodií na skutečnou debatu, začíná se i z Evropské unie zvláště vzhledem k chování bruselských institucí stávat parodie na – v mnohém nepochybně přínosnou – evropskou integraci a spolupráci. Bohužel.
www.reflex.cz
Slovenská scéna je zaujata prezidentskou kampaní, přičemž ani zde nechybí spousta silných slov a nařčení. Problémy však tuší i současný prezident A. Kiska, jenž se již nyní chystá na trestní oznámení po skončení svého mandátu, který na něho podal bývalý předseda vlády R. Fico. Událostí tohoto týdne se však stalo první výročí úmrtí slovenského novináře J. Kuciaka a jeho přítelkyně M. Kušnírové, která se dostala i na stránky zahraničních novin. Po celé zemi vyšly tisíce lidí na protestní pochody a z celkového pohledu se ze vzpomínky na dva mladé lidi stal spíše politický happening, kdež jednotlivé partaje sbíraly politické body. Na východě Slovenska se mezitím přesunují vlaky plné vojenské techniky směrem dále na východ…
Maďarský premiér V. Orbán připomínající třísku zaraženou v bruselské zadnici vyvolal ostrou polemiku nejen svým posledním avízovaným opatřením na podporu tradiční rodiny, ale nově i obviňováním vedení EU ze záměrné podpory migrace ve spojení s miliardářem G. Sörosem, proti čemuž se silně ohradil J. C. Junker a na jeho stranu se rovněž přidala i A. Merkelová. Z mého pohledu neřekl V. Orbán nic nového, pouze si „dovolil“ otevřeně říci to, co je veřejně již nějakou dobu známo – že migrace je řízený proces financovaný mimo jiné i G. Sörosem a jen je škoda, že tak silné osobnosti ve vedení státu nemáme i my.
O co přišel G. Söros v Maďarsku, o to více se snaží v Polsku, kde skoupil další část mediálního trhu a kdež může šířit svoji „filantropii“, neboť zde mu pověstná pšenka bude kvést jistě lépe než v orbánovském Maďarsku. Polsko se v současné době zmítá v mediální přestřelce s Izraelem ohledně druhé světové války, naproti tomu Varšava uspořádala konferenci, jejíž hlavním tématem byl Írán a jež se ve světě nesetkala s přílišným pochopením, neboť i zde bylo poměrně zjevné, že hlavní slovo má opět Izrael.
Příliš rozvášněný Netanjahu dokonce tweetoval, že se varšavská konference připravuje na „válku s Íránem“. Byl však donucen svůj tweet odstranit. Neměl jinou možnost, než sedět vedle delegáta z válkou zničeného Jemenu, loutky, kterou nastrčili představitelé Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, jejichž agrese vůči Jemenu má na svědomí stovky tisíc životů, hladovění ve velkém měřítku a epidemie.
www.zvedavec.org
Francií i nadále vládnou protesty Žlutých vest, byť již v menším měřítku než před koncem minulého roku, ovšem brutalita zdejší policie neutuchá a to vše za naprostého ticha oficiálních míst všech „demokratických“ zemí EU – patrně jde o často proklamované „evropské hodnoty“. Ani v Britských událostech není příliš změn a země řeší zejména trestnou činnost migrantů, na kterou je málo policistů a mnoho násilí tudíž prochází beztrestně, což je pobídkou k další vlně a kruh se uzavírá. I zde je na místě se ptát, zda skutečně Evropa stojí o tyto „demokratické“ hodnoty nebo je opravdu lepší opustit prohnilý spolek s názvem EU a hájit si své zájmy ve spolupráci s dalšími, podobně smýšlejícími zeměmi.
Ukrajinské roviny žily tento týden připomínkou pětiletého výročí událostí na kyjevském Majdanu, načež – jak už to bývá – na světlo světa po těch několika letech vyplouvají zajímavé informace o skutečných zákulisních událostech i o smutné roli Evropské unie v tomto nelegálním převratu. Po pěti letech profašistické vlády se tato země propadla hluboko a to nejen hospodářsky, ale především morálně a nové propočty ukazují, že Ukrajina dožene takzvaný „Západ“ nejdříve za 100 let a to ještě za podmínky, že se okamžitě přestane rozvíjet. Krizová situace ovšem může nastat ve vojenské oblasti (v ostatních aspektech již nad Ukrajinou „Západ“ zlomil hůl), neboť přestože není Ukrajina členem NATO, může vedení země stvořit „zvací dopis“ pro vojska Spojených států, jež by na hranici s Ruskem vyvolaly novou vlnu válečného napětí – že se tak možná již děje napovídá i občany sledovaný přesun vojenské techniky ze Slovenska na východ a nakonec i slova dosluhujícího prezidenta P. Porošenka, jehož volební kampaň je otevřeně neférová a „demokratický“ Západ opět demokraticky mlčí.
Bělorusko podle všeho prodává Ukrajině uhlí, které za babku nakupuje na Donbasu… Bělorusko, které vlastního uhlí moc nemá, loni zvýšilo svůj export (na Ukrajinu nebo mimo jiné do Pobaltí) 798krát… fascinující…
Ukrajinská policie dostala zákaz bránit Porošenkovým volebním štábům v nákupu hlasů, tvrdí ukrajinský právník a disident Andrij Portnov… média analyzují schémata, podle nichž Porošenko skupuje před volbami hlasy… „hlasovat“ o budoucím prezidentovi budou Ukrajinci na konci března
T. Spencerová, FB
Předlužené Spojené státy i nadále usilují o světovou dominanci a na své největší rivaly, kterými jsou Rusko a Čína, chystají další „vychytávky“ ve formě diverzí a hloubkové „tajné invaze“, což prohlásil náčelník štábu Vojenského letectva USA generál D. Goldgein. Silná slova od vysoce postaveného člověka země, která se dle posledních dat začíná drolit…
Američania jednostranne odstúpili od dohody o raketách stredného a krátkeho doletu z roku 1987. Od roku 1987 sa toho uskutočnilo veľa, Rusko a USA dohodu dodržiavali, no rakety začali vyvíjať aj iné krajiny (Izrael, Pakistan, India, Čína…), ktoré žiadna dohoda nezväzovala. Preto sa dá chápať americká iniciatíva – odstúpiť od dohody, Američania však svoj odchod determinujú aj vlastnými nepriateľskými aktivitami voči Rusku a tvrdia, že od dohody odstupujú preto, lebo Rusi dohodu porušili. To je ďalšie klamstvo z dielne amerických elít, rovnaké ako klamstvá o Skripaľovcoch, Asadových chemických zbraniach a pod. Ako je americkým zvykom, mobilizujú svojich satelitov, pretože Američania vždy obľubovali v prvom rade nasadzovať svojich spojencov, aby zlizli rany namiesto nich.
www.hlavnespravy.skDonald Trump podepsal zákon, který Turecku stále ještě v NATO, zakazuje nákup amerických stíhaček F35, a to kvůli nákupu ruských protiraketových systémů S400… hlavním důvodem k zákazu je údajně obava, že by se Rusové díky svým S400 v Turecku rychle naučili, jak sestřelovat přítomné americké F35… Ankara, stále ještě v NATO, první ruské baterie dostane už letos v červenci, i když se dříve počítalo spíš až s koncem roku, přičemž celý systém má být aktivní do letošního října… a pro úplnost, současně tím Turecko odmítlo americkou nabídku, že by mu USA (namísto S400) prodaly rakety Patriot…
Washington naplňuje plány, o nichž už jsme se už zmiňovali na počátku února, a po „nakousnuté“ Venezuele se nově zaměřuje na „změny režimů“ v Nikaragui a na Kubě…
Stockholmský institut pro výzkum míru zveřejnil seznam dvaceti firem, které nejvíc vydělávají na válkách… americké zbrojovky jasně vedou…
T. Spencerová, FB
O co více problémů s vlastní kolabující zemí má vedení USA, o to více se snaží „tlačit“ na některé země ve světě, což v historii Spojených států není nic nového a Venezuela, se svou bohatou zásobou ropy je opravdu velkým lákadlem. Události ve Venezuele se každou vteřinou mění a znepřehledňuje a to i díky tomu, že naše – demokratickými hodnotami ověnčená – „západní“ média přináší pouze tendenční zpravodajství a paradoxně nejobjektivnějším médiem (co se týče zahraničních událostí) je ruská televize RT. Rusko i USA poslaly do země svoji dávku humanitární pomoci a zatímco ruský náklad dorazil bez potíží, americký uvízl na hranicích, neboť byl označen za „Trojského koně“ a pokrytectví. K hranicím se údajně přesunují i americké vojenské síly a poradce amerického prezidenta J. Bolton prohlásil, že dny D. Ortegy jsou již sečteny. Americký Demokrat B. Sanders odmítl uznat J. Guaidoa za legálního prezidenta a zřejmě si značně zkomplikoval svoji další politickou kariéru. V zemi se pořádají „humanitární“ koncerty, vyhošťují se diplomaté…
Sedm lidí napadlo venezuelský konzulát v ekvádorském Guayaquilu a zmlátilo tamní diplomaty a zaměstnance… za leden prý na stranu opozice přešlo 11 venezuelských diplomatů na misích v zahraničí… Venezuela mezitím zavřela hranice s Brazílií a může ta udělat prý i v případě těch kolumbijských… než se tak stane, neprezident/prezident Guaidó dal dohromady 80 poslanců parlamentu a vyrazil ke kolumbijským hranicím, že jako tu stále blokovanou americkou politickou „humanitární pomoc“ přenosí sami a ručně… už je to celé takové ajeťácké…
Venezuelská armáda gumovými projektily a slzným plynem zabránilaprůjezdu amerického „humanitárního konvoje“ z kolumbijské Cucuty, přinejmenším jeden z nákladních vozů vzplál… nejméně dva lidé byli zabiti, přes 300 jich bylo zraněno… Madurův režim tak vstoupil do otevřené konfrontace s USA… neprezident/prezident Guaidó má za to, že pro svržení Madura je třeba počítat se „všemi možnostmi“… Maduro po měsíci „změny režimu“ konstatuje, že se opozici nepodařilo dosáhnout vůbec ničeho… Washington Post odhaduje, že se Bransonova koncertu „pro Venezuelu“ zúčastnilo 200 tisíc lidí, byť se to číslo zdá být silně přefouknuté… nebylo příliš jasné, jak se Guaidó přes zátarasy na koncert na kolumbijské straně hranice dostal, než se objevily záběry, jak nastupujedo kolumbijského vojenského vrtulníku… k venezuelské hranici do Kolumbie dorazil i zvláštní Trumpův vyslanec pro „změnu režimu“ Elliott Abrams (s delegací), zatímco Guaidó by se měl v Bogotě v pondělí setkats americkým viceprezidentem Pencem… k americkým „měničům režimu“ se přidal i „socialista“ Bernie Sanders, který zatím ale odmítá uznat Guaidóa prezidentem… houstne to…
T. Spencerová, FB
Migrace jakožto další z proklamovaných „evropských hodnot“ i nadále tíží Evropu a národní „elity“ některých evropských zemí svým občanům notně „zatápí“. Své si „užívá“ Finsko, ve Francii muž pořezal několik lidí, v Německu rostou útoky nožem a mačetami, přičemž německá policie na základě politického zadání upravuje statistiky kriminality cizinců a britští studenti mají problémy se svobodou slova. I přes varovné konkrétní příklady se v našich končinách přesto najdou tací, kteří stále strkají hlavu do oprátky multikulturalismu aniž by popřemýšleli o smyslu svých slov a důsledcích svých kázání, přičemž sami ovšem příkladem nikdy nejdou.
Z ostatních zpráv:
- Kam až zachází LGBT propaganda – rozum zůstává stát…
- …a ještě jedno téma dnešních časů.
- Zajímavé video k přemýšlení.
- Varování před 5G sítěmi i mobilními telefony.
- Cizinci na práci? Další mýtus dnešní doby.
- Vojenský veterán M. Zapletal a jeho další čin, jež se „sluníčkům“ líbit nebude.
