Sedmidenní maraton událostí se na domácím jevišti projevil v několika rovinách. Pokračující jednání o nové podobě budoucí vlády se dostávají do stále užší uličky a zbývá jen doufat, že nebude slepá, přičemž občas z úst politiků zaznívají i hlasy po obratu zpět a vypsání nových voleb, z čehož by určitě neměly některé politické subjekty právě radost, neboť výsledky agentur, sledujících veřejné mínění, přinášejí nepěkné vyhlídky například pro STAN, TOP-09 či KDU-ČSL. I nadále je hlavní překážkou horké křeslo Ministerstva zahraničí, do něhož stále tvrdohlavěji prosazuje Hamáčkova ČSSD velmi diskutabilního kandidáta s velmi diskutabilní minulostí M. Pocheho. Prosazované „násilí“ vtlačit M. Pocheho do ministerského křesla je velmi očividné a celým mediálním trhem se nyní rozebírají důvody jeho kandidatury. Proti jeho nominaci ostře vystupuje i „tichý společník“ KSČM a velmi důrazně i prezident M. Zeman, který jej přijal v Lánech a z očí do očí mu zopakoval své výhrady.
Vláda v demisi nám ovšem již nějakou dobu vládne a vyvolává svými kroky i bouřlivé reakce, přičemž většinou jde o činy jednotlivých „demisních“ ministrů – rezonují zvláště jména K. Valachové (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy), do které se zprudka pustila i média hlavního proudu za její činnost ve sportu, K. Šlechtové (Ministerstvo obrany, původně Ministerstvo pro místní rozvoj), kterážto se na obou ministerstvech chovala jako těžko ovladatelná střela a rovněž L. Metnara (Ministerstvo vnitra) za jeho podpis pod Marakéšskou deklaraci, přičemž si „vysloužil“ od aktivisty J. Černohorského za tento počin trestní oznámení.
Českým veřejným prostorem pomyslně vybuchla nálož odpálená A. Merkelovou, jejíž proslov ke Světovému dni uprchlíků obsahovala slova, která rozkmitala emoce až do nejvyšších pater Pražského hradu.
„Proto je náš vzpomínkový den věnován obětem uprchlictví a vyhoštění – obětem, protože valná většina těch, kteří prchají, jsou oběti. Němečtí vysídlenci a jejich rodinní příslušníci dobře znají dosah tohoto pojmu. Vysídlenci byli oběťmi, které trpěly hořkou nespravedlností. Ale nesmíme špatně rozlišovat příčiny a účinky. Vysídlení a uprchlictví Němců byly bezprostředními následky Německem vyvolané druhé světové války a nevýslovných zločinů spáchaných během nacionálně-socialistické diktatury. To nicméně nemění nic na tom, že pro vysídlení chybělo jak morální, tak politické ospravedlnění.“
Německá kancléřka se již delší dobu pohybuje minovým polem a zdá se, že na jednu právě našlápla. Reakce veřejnosti i politiků je vesměs jednoznačná, zcela jistě se blahem tetelí B. Posselt, který se A. Merkelové jasně zastal. Na naší domácí scéně obhajuje slova německé kancléřky poměrně známá sorta politiků a veřejně a mediálně činných osob. Jestliže zastánci tohoto projevu upozorňují na „vytržení z kontextu“, měli bychom tedy dát do kontextu celé dvacáté století v souvislosti s Německem, což ve svém komentáři naznačuje například J. Paroubek.
Domácí azylová politika se zmítá ve větru politických nálad a sběru politických bodů před blížícími se komunálními volbami. Český „demisní“ premiér A. Babiš se nejdříve nechal slyšet, že dorazí na nedělní „mini summit“ zemí EU do Bruselu (24.6. 2018), kde se má jednat o migrační politice. Na čtvrteční schůzce lídrů Visegrádské skupiny ale své rozhodnutí změnil s tím, že bude „držet basu“ s ostatními. Nedělní bruselské jednání je reakcí na migrační kvas v Německu a počínající rozkoly v tamní vládě, přičemž v Bavorsku se chystají na obnovu hraničních kontrol a jedním z navrhovaných řešení je, že uprchlíci zadržení na hranicích nebudou do Německa vůbec vpuštěni. V souvislosti s posilováním rakouských hranic by to v podstatě znamenalo, že pověstný „černý Petr“ by zůstal na české straně. A. Babiš se českým hraničním kontrolám brání, na druhé straně vyhrožuje, že budou-li z německé strany vraceni uprchlíci, je rozhodnut poslat na státní hranici armádu. Zbývá jen malá otázka – jakou armádu?
„Babiš se ohradil proti požadavkům CSU, aby byly hranice opět střeženy policisty. Jaký význam má tedy Babiš ve V4?“ Nela Lisková, FB.
Z dalších domácích událostí stojí jistě za zmínku výroční zpráva o extremismu z dílny Ministerstva vnitra, do níž výše uvedené ministerstvo zařadilo i politickou stranu SPD Tomia Okamury (a tudíž i jeho voliče – dodávám já), proti čemuž se jasně vymezila kancelář prezidenta republiky s poznámkou o „naprosté nepřijatelnosti“. Je zřejmé, že pokud se poslušně poklonkuje bruselskému úřednictvu, je vše v pořádku, v jiném případě jde o bezpečnostní riziko a extrémismus. Jako perlička z domácích luhů a hájů působí zprávička o udělení francouzského nejvyššího vyznamenání české ombudsmance A. Šabatové.
Na východ od nás, za řekou Moravou, řeší naši slovenští bratři podobné problémy jako my. Slovenští europoslanci chtějí rozšířit bruselskou propagandu ve školách, neboť mají pocit, že za euroskepsí je malá vzdělanost. Za vzdělávací časopis určitě není považován Zem a vek, který na základě udání na sociální síti stáhnul řetězec Tesco z prodeje a není to jediný titul o který jde. V poslanecké sněmovně je rovněž poměrně živo, jedním z výstupů tohoto zákonodárného subjektu je souhlas s přítomností ozbrojených sil USA na území Slovenska. Premiér Pellegrini žádá svůj rakouský protějšek o přehodnocení hraničních kontrol, které Rakousko zavádí kvůli migraci, podobnost s postojem A. Babiše je čistě náhodná. Ze stejného ranku je debata prezidentských kandidátů ve Slovenské televizi a praktiky, které používal J. Drahoš u nás se zřejmě kopírují.
Syrská půda se opět stává horkou, v jižní deeskalační zóně došlo k útoku teroristů z an-Nusrá na vládní síly, načež byli vytlačeni zpět, neznámé síly ostřelovaly i americké vojenské poradce v Al Tanfu, kteří si v Sýrii vybudovali 19 vojenských zařízení pro výcvik militantů. Došlo i na střet vládních sil s koalicí pod vedením USA. Na jihu Sýrie vzniká zapeklitý gordický uzel, který bude těžké rozetnout. Hlavu pozvedly i „Bílé přilby“ a opět začínají „hrát“.
„…mimochodem, v neděli v Haagu zasedá Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Západ si prohlasuje právo, aby OPCW nově měla právo nejen potvrzovat chemické útoky, ale také ukazovat na viníky. Až dosud to bylo v pravomoci “mechanismu JIM” spadajícího pod RB OSN, kde ale “řádí” Rusové s právem veta.
…suma sumárum, po neděli prudce přibude “chemických útoků spáchaných brutálním Asadem”, pročež Trump už obnovil financování Bílých přileb, zatímco Britové s tím nikdy ani nepřestali…
…a tím přibude i západních “kárných” útoků proti Sýrii. Ne že by to doteď nedělali, ale nově to bude jaksi “papírově čistší”…
…netvrdím, že to budou útoky nějak destruktivní, spíš píárové jako doposud, aby nikoho moc nenaštvaly a nezměnily rovnováhu sil…
…Západ totiž musí především odvrátit pozornost od své vlastní imploze a tun svých vlastních a už jen těžko řešitelných problémů…“ T. Spencerová, FB
Informace z Ukrajiny jsou již tradičně plné rozporů a absurdit, k tomu se ještě přidávají informace, ze kterých mrazí. Situaci na bojišti dostatečně popisuje Radim Lhoták na webu Protiproud. A tak zatímco je ukrajinská armáda v totálním rozkladu, vedení země usilovně přemýšlí, jak čelit neexistující ruské hrozbě a vymýšlí nové zbraně. Jistý ukrajinský bloger má jasno a navrhuje Donbas zalít napalmem a osít řepkou. Kdepak jsou ti všelijací ochránci práv a moralisté všeho druhu, jestli tohle není návod ke genocidě, tak tedy fakt nevím… A Donbas ještě jednou – chcete si zastřílet na lidi? Zaplaťte a můžete vyrazit na „lidské Safari“(!) Stále čekám, kdy dojde obyčejným ukrajincům s touto lůzou trpělivost. Potěšitelné je, že Ukrajina s Ruskem alespoň na vysoké úrovni komunikuje.
Po dlouho očekávaném summitu USA – Severní Korea účastníci poměrně rychle vystřízlivěli, D. Trump opět prohlašuje Severní Koreu za mimořádně velkou hrozbu, byť malý úspěch byl zaznamenán v odložení společného vojenského cvičení jihokorejských a amerických sil a úsilí D. Trumpa, jak se zdá, směřuje nyní k ruskému prezidentovi Putinovi. Co nepříjemného ovšem USA čeká, to jsou obchodní problémy s Čínou.
Na evropském kontinentu řešíme zase byrokratické problémy, v tomto týdnu šlo o směrnici o autorském právu, přičemž naši Piráti apelovali na poslance, aby hlasovali proti přijetí. Marně. Evropský výbor JURI tento návrh směrnice schválil a nyní bude na řadě další postupné projednávání a další schvalování. Další cenzura internetu je na obzoru. Co se Bruselu zcela jistě nelíbí, je právě přijatý maďarský zákon s příznačným názvem „STOP SOROS“, kterým se na Parlamentních listech věnuje T. Spencerová.
Migrační téma začíná gradovat ve všech zemích, které s nelegální migrací již bojují a ty evropské země, jichž se lidský příval zatím dotýká jen okrajově, zvolna procitají. Německému ministrovi vnitra H. Seehoferovi zjevně dochází trpělivost a bezradná kancléřka A. Merkelová se bude muset v nejbližších dnech a týdnech činit. Jak už bylo psáno v domácích zprávách, jsou německé úřady ochotny sáhnout i k takovým opatřením, že Schengenská dohoda se zvolna stane minulostí. Hodně napoví výsledek nedělního rokování v Bruselu. Evropa zatím „ochutnává“ slasti spojené s návalem lidí vyznávajících naprosto odlišné hodnoty: Somálský uprchlík požaduje své právo znásilňovat, nucené sňatky dětí, vraždy a znásilnění nezletilých dívek, vydírání… Vlády jednotlivých zemí většinou migraci podporují – ať už otevřeně nebo skrytě – a justice koná ve prospěch cizinců. Poloostrovem naděje na změnu se nedávno stala Itálie, která již přešla od slov k činům a loď Aquarius plná běženců byla nucena zakotvit ve Španělsku. A další lodě jsou na obzoru. Rakousko si představuje vytvořit „osu ochotných proti nelegální migraci“, nicméně nebude to zřejmě tak jednoduché. Už z toho důvodu, že v celé migrační záležitosti je roztočeno mnoho peněz a v mnoha zemích bují černý obchod s doklady a vízy. Zajímavé bude rovněž sledovat, kdo z vysokých politiků na sebe vezme za migranty nakonec odpovědnost. Nejspíš se bude do poslední chvíle papouškovat fráze o lidských právech a evropských hodnotách. Britské ostrovy by o tom mohly vyprávět.
Střípky událostí:
- Řecko a Makedonie se dohodly na názvu bývalé jugoslávské republiky, vyhráno ještě není.
- Rusko se zbavilo poloviny svého portfolia amerických státních obligací.
- Hra na kovboje a indiány se může vymstít. Nizozemsko varuje.
- Když terorista zabije jiného teroristu a co z toho může vzejít.
- Britská policie „tvrdě“ zasahuje proti jedinému migrantovi (video).
- Kromě migrace řeší Rakousko a Německo ještě jiný problém – šmírování.
- Jak se dělá zpravodajství (video)
- I po letech stále živé téma – 11. září 2001.
- Dejte si pozor na pusu aneb nekorektní výrazy, které budou brzy zakázány i u nás.
- Ministr Pelikán odchází a jeho nápady, které zůstávají.
- Ohlédnutí za demonstrací na Klárově.
- Malé ohlédnutí v čase – Zuzana Roithová v době, kdy kázala o Lisabonské smlouvě – porovnejte s dneškem (video).
- „…mimochodem, co všechno obnáší ilegální agrese proti Jemenu:
— jednotky ze Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, USA, Británie, Francie a nejspíš i dalších zemí
— žoldáci z někdejšího Blackwateru, Súdánu, Kolumbie a dalších zemí
— zbraně z USA, Francie, Británie, Kanady…
— letouny k bombardování nebo tankování těch bombardujících startují nejen od Saúdů, ale také z US základen v Džibuti, Somálsku a Eritreji…
…jemenský rebelové přesto už tři roky “drží”…“ T. Spencerová, FB
