Zrcadlo týdne 2. – 8.7. 2018

0

Okurková sezóna právě začíná, nicméně svět je neustále v pohybu a čas prázdnin a dovolených přináší stále nové informace. Na domácí politické půdě se neustále přemítá o postoji KSČM k budoucí vládě, což nedává spát zejména těm stranám, jež si daly do svých politických cílů tepat do starých, předsametových pořádků a dosud stále méně a méně chápou, že svět se mezitím posunul o notný kus vpřed a řeší úplně jiné problémy. Snad se vyprázdněnost a politická slepota spojená s nenávistí u některých partají projeví i v komunálních a doplňovacích senátních volbách, přičemž budou odejity voliči a skončí na pověstném smetišti dějin, kdež už hnijí ostatky jiných partají i jednotlivců. Tichá podpora komunistů však – ne zrovna tiše – rezonuje i v samotné KSČM a prognózy některých analytiků předpovídají této straně když už ne přímo politickou popelnici, pak jistě cestu k ní a jako věrný partner ji bude doprovázet ČSSD. Na druhé straně je velkou otázkou, kam se nasměrují voliči těchto stran, neboť „klasická“ levice už na naší politické scéně v podstatě neexistuje, byť dělení na pravou a levou část politického spektra se zvolna opouští. V politicky ztichlé atmosféře tohoto týdne se jen čas od času objevuje kanonáda – jednu takovou spustil i J. Soukup na TV Barrandov a adresoval ji TOP-09, M. Kalouskovi a na západ od našeho pomezí i A. Merkelové a E. Macronovi. V novějším díle se vrací k nepovedené hymně a sleduje okolnosti její tvorby. Do premiéra se pustila ekonomka H. Lipovská poukazujíce na nesmyslnost plánovaného schodku státního rozpočtu v době růstu HDP. O koloniálním charakteru České republiky se ví už poměrně dlouho, příčiny se nacházejí v časech těsně post sametově revolučních a čím dál častěji se skloňuje jméno prezidenta Havla. V současném dění se komentáře věnují především nenápadnému „utahování šroubů“ práv a svobod obyčejných lidí a jen málokterá politická strana se vyjadřuje i k situaci těch nejchudších, neboť si tím automaticky koleduje o nálepku „populistická“. Na přetřes přišla i „naše“ Česká televize, o jejíž objektivitě a průhledném hospodaření nepochybuje snad jedině její ředitel. Tiše a nenápadně vzniká na našem území centrum satelitní rozvědky NATO s označením SATCEN.

Světové politické vody bouří hned v několika oblastech jejichž společný jmenovatel se nazývá – peníze. Přetahovaná o potrubí Severního proudu dvě má pokračování a z baltských zemí zaznívají občas názory, které si odporují navzájem, což může být i případ Estonska, jejíž ministr požaduje zastavení prací, naproti tomu europoslankyně z téže země tvrdí, že potrubí v každém případě bude. Ukrajinský Kyjev má ale ve věci jasno a tvrdí, že nebude. Zdá se, že vítězem nakonec budou sázkové kanceláře.

O peníze jde ale zcela jistě Spojeným státům, zejména poté, co D. Trump zahájil „válečné tažení“ ve věcech cel a mýtného. Situaci je třeba posuzovat z mnoha hledisek, o tom už jsme psali v minulých týdnech. Že Trumpova obchodní politika vyvolá ve světě reakce bylo více než zřejmé. „Svůj“ pohled přináší český bývalý podpředseda Evropského parlamentu L. Rouček, za zmínku stojí jeho slova:

„…tento člověk, když chce prosazovat Ameriku na prvním místě, poškodí ostatní země. A to nejen nás, jako EU, ale i další země – Čínu, Rusko a rovněž samotné Spojené státy. Poškodí celou světovou ekonomiku.“

(Jinými slovy – pokud chcete hájit svoji zemi před exportním deficitem, je to špatně. Nejsem ekonom, ale selský rozum napovídá, že pokud budu chtít něco dovážet, musím rovněž něco vyrobit a naopak to vyvézt ven, abych měl na nákup. Bilance exportu a importu by měla být v ideálním případě vyrovnaná, což v případě USA rozhodně není. V tomto směru přemýšlí D. Trump jako obchodník.)

Reakce světa byla očekávaná, odpověděla Čína, Rusko, EU, Kanada a další státy. Jako „správný obchodník“ tlačí D. Trump rovněž některé země do nákupu výrobků zejména zbrojařského průmyslu, což některé z nich odmítají a například Indie se rozhodla pro ruské S-400, Itálie již nechce další stíhačky F-35, Turecko se rovněž otáčí k ruským S-400 a s nákupy F-35 váhá. Co se týče zbrojení, USA plánují v Evropě umístění modernizovaných jaderných bomb, což může být v souladu s tichou změnou strategie Pentagonu co se budoucnosti týče. „Jádro“ znovu ožívá na korejském poloostrově – podle očekávání se KLDR nechce tak rychle vzdát svých trumfů a na sladká slova ministra zahraničí USA M. Pompea o „radostné budoucnosti“ při úplné denuklearizaci KLDR reagovala velmi opatrně. Z jednání M. Pompea v Pchjongjangu tento týden ční opět americký nátlak a ta tam je atmosféra z jednání mezi D. Trumpem a Kim Čong-unem.

Problém D. Trumpa s vládními úředníky, Pentagonem a nakonec i domácím obyvatelstvem tkví rovněž ve snaze urovnat vztahy USA s Ruskem. Téměř hysterii vyvolává především plánovaná schůzka Trump – Putin v Helsinkách 16. července tohoto roku. Vyrážky z toho dostává zejména vedoucí byrokracie EU, ale rovněž domácí zbrojařská lobby, která by mohla dost ztratit. Vrásky na čele rostou i z možného uznání Krymu jakožto součástí ruského území ze strany D. Trumpa, o čemž se již objevily spekulace a ukrajinského vůdce P. Porošenka by zřejmě v tomto případě postihl těžký infarkt. Vezmeme-li v potaz Trumpovy kroky v posledních několika měsících, je zde evidentní posun v globální politice USA.

Svědčí o tom i pozvolné opouštění syrských plání, jimž Spojené státy podle D. Trumpa hodlají dát vale, ovšem zadarmo to nebude a USA zkoušejí vyměnit odchod ze Sýrie za větší tlak proti Íránu, což bude těžký oříšek a Rusko těžko „shodí“ svého partnera v obchodu i ve zbrani jako to udělaly Spojené státy se syrskými „rebely“ a částí kurdských bojovníků. O tom, že na vrub USA jde syrský terorismus není již sporu a zástupce poradce pro národní bezpečnost USA Ben Rhodes o tom otevřeně promluvil. Syrské vládní síly v současné době rychle postupují bojištěm a dosáhly hranice s Jordánskem, přičemž „rebelové“ složili zbraně a jedná se o jejich odsunu. Damašská vláda již vyzývá uprchlíky k návratu dmů.

Naše „stará, dobrá EU“ jede prozatím ve starých a notně vyjetých kolejích. Dobrou zprávou je, že Evropským parlamentem neprošel zákon o autorském právu, kterýžto přesto podpořili dva naši europoslanci – S. Polčák (STAN) a M. Šojdrová (KDU-ČSL) a mám podezření, že jej ani nečetli. Tím ovšem dobré zprávy končí, neboť uvedený zákon se pouze vrátil k přepracování. Obchodní válka mezi EU a USA se zcela jistě dotkne i naší kotlinky, neboť uvalená cla se týkají vývozu evropských automobilů na americký trh a jelikož jsme zřejmě největší fabrikou na výrobu autodoplňků, dá se očekávat stagnace prodeje a zvýšení nezaměstnanosti. Dusí nás i protiruské sankce, které na příkaz USA povinně drží země EU. Hřebíček na hlavičku klepl ruský analytik A. Vasserman, jež ve své besedě na YT kanále Politics global v jediné větě odhalil fungování evropské ekonomiky:

„Každá nově vstupující země se zavazuje k demontáži těch svých výrobních odvětví, která jsou už rozvinuta v zemích, které vstoupily do EU dřív.“

K tomu se nedá nic dodat.

Nad britskými ostrovy již zapadá evropské slunce a nastává čas půlměsíce. Brexit je již v plném proudu a premiérka T. Mayová hrozí svému ministrovi zahraničí B. Johnsonovi „padákem“ pokud bude zdržovat. Novinky poslední doby z této země se podobají stále více stejnému Absurdistánu, který vládne nad Ukrajinou. Genderové šílenství dosahuje vrcholu, od září se v nejméně čtyřech desítkách britských škol nebudou moci dívky oblékat do sukní a další LGBT výmysly jsou již na cestě. Korunu tomu všemu nasadila televizní a rozhlasová společnost BBC, která v interním průzkumu zjistila, že z celkového počtu cca 21 000 zaměstnanců je více než 400 transsexuálů a co vedení trápí nejvíce je fakt, že mezi zaměstnanci je málo lesbiček. V protikladu s tím je neskutečná propaganda multikulturalismu a islámu – není se ale čemu divit, když ministrem vnitra, jež zodpovídá za přistěhovalectví a boj proti terorismu je muslim Sajid Javid. Hranice, kdy v Birminghamu budou původní Britové menšinou se stáhla na rok 2021. Jak se poté bude „mydlit“ LGBT propaganda s nekompromisním islámem raději ani nedomyslet.

Jsou tu stále lidé, kteří milují ženu, protože není mužem, a muže, protože není ženou, svůj dům a kostel, protože jsou nádherně odlišné, pole a zahrady, protože jsou osobní, a vlajky, protože jsou svaté…

G. K. Chesterton

Novinka označovaná jako „opakovaný vtip“ je další otrava Novičokem, tentokráte v Amesbury, městečku vzdáleném od Salisbury zhruba 13 km. Prst opět ukázal na Rusko, později byla zpráva o ruské účasti dementována ovšem tak potichu, že to média hlavního proudu (vyjma Reuters) ani nezaznamenala. Jako tenká nitka se táhne nad každým prohlášením britských politiků nenávist k Rusku a Británie spolu s Ukrajinou představuje dokonalé „šití“ antiruské hysterie, přičemž bývalá to země Albionská již přestává být zajímavá jak pro podnikání, tak pro zahraniční dělníky a nelze se domnívat, že za tím stojí pouze Brexit.

Byla-li zde již řeč o ukrajinské zemi, otázka Krymu je v kyjevských kruzích stále žhavá a aktuální. Její lídr P. Porošenko slibuje, že nad Sevastopolem znovu zavlaje žlutomodrá vlajka, což již budí úsměvné reakce. Čím by se měl opravdu zabývat je oblast pitné vody, neboť kvůli nedostatku chlóru jakožto dezinfekce hrozí odstávka vody. Měl bych radu – nechť se domluví s Bílými přilbami, v Sýrii chlórem – jak se zdá – zase plýtvají. Téma Krymu bylo výbušné i na vídeňské ukrajinské ambasádě, v rakouském vydání Die Presse vyšel článek rozplývající se nad krásami Jalty, což velvyslance A. Šerbu rozpálilo do běla, neboť očekával popis všedního dne „ponurého policejního státu“ a informace o „každodenním zatýkání“ obyvatel. Problémy nastávají i ukrajinské armádě, neboť „nejbližší“ spojenci – USA – dodaly vojsku nové protitankové komplexy Javelin, kteréžto na ukázkových střelbách selhaly neboť – světe div se – měly propadlou dobu použitelnosti. Jo, obchod je obchod…

Permanentní dusno visí stále nad Německem a v podstatě po celé Evropě v souvislosti s migrační – neřešenou – krizí. Po „velkém“ summitu EU v Bruselu, jehož výsledky si každý dotčený účastník v podstatě interpretoval po svém, zavládl v zemích dotčených migrací optimismus a A. Merkelová zářila spokojeností, přestože závěry summitu tomu neodpovídaly. Na domácí scéně německá kancléřka po konfrontaci s realitou a německým ministrem vnitra H. Seehoferem ztratila opět náladu a ministr zase trpělivost, načež nabídl svou rezignaci. Vládní krize byla na obzoru a účastníky sporu donutila zasednout k jednacímu stolu čehož výsledkem byl dokument o vzniku „tranzitních center“ na hranicích s Rakouskem a vrácení již registrovaných osob do první země, kde se jejich noha dotkla evropské půdy. V zásadě nic nového. Původní Seehoferův plán by znamenal vracení uprchlíků před hraniční čáru tam, kde se pokoušeli ji překročit, což by v našich zemích vedlo k akumulaci běženců v příhraničních okresech. Velkým problémem to ale bude pro země na vnějších hranicích EU – zejména pro Itálii a Řecko. V Rakousku po této německé poradě zavládl neklid a již se připravují na silnější ochranu jižních hranic, přičemž důležitým a sporným bodem bude velmi frekventovaný Brennerský průsmyk. Evropští politici se v mezičase navzájem navštěvují a vydávají – někdy i protichůdná – prohlášení, přičemž se každá země snaží hájit jen to své stanovisko. Společné řešení běženecké krize zatím na stole ale v žádném případě neleží. Zajímavou epizodou je případ francouzského velvyslance E. Fourniera v Maďarsku, který pochválil Orbánovu migrační politiku a o několik dní později už velvyslancem nebyl, neboť dostal od E. Macrona „padáka“, načež obratem obdržel vysoké maďarské vyznamenání jako „uznání jeho aktivit ohledně rozvoje maďarsko – francouzských vztahů“. O britské televizi BBC již zde byla zmínka a proto nepřekvapí reakce redaktorky E. Maitlis na slova maďarského ministra zahraničí P. Szijárta, podobnou zkušenost prodělal polský politik D. Tarczyński v konfrontaci s německou političkou ze strany Zelených (ultrasluníčkáři) na britském TV kanálu Channel 4. Kriminalitu běženců v Německu kritizoval i D. Trump, německé statistiky se však ohánějí upravenými čísly. Sociální systém kolabuje, ovšem někteří němečtí politici chytili příležitost „za pačesy“. Situace v některých evropských zemích je rovněž na pováženou – o Švédsku byla řeč již v minulých týdnech a stav se spíše přiostřuje, Španělsko se stává novou migrační trasou a to i díky levicové „vítačské“ politice vlády. Mimochodem pamatujete na loď Aquarius, kterou Itálie odmítla? Tak si počtěte, jak se tito „šíleně traumatizovaní běženci“ zachovali k darům Červeného kříže… Pravidla pro azyl se zpřísňují v Dánsku, Itálie přestává podporovat „neziskovky“, na Maltě probíhá soud s „neziskově-pašeráckou“ lodí Lifeline. Budoucnost nevypadá příliš růžově.

„…Andrej Babiš neříká pravdu a chlubí se něčím, k čemuž nedošlo. Měl by přestat s falešným uklidňováním veřejnosti. Na setkání totiž byly pouze odmítnuty kvóty, avšak nadále probíhá masivní přijímání nezákonných afrických a muslimských migrantů státy EU a snaha o jejich přerozdělování do členských zemí EU. A jelikož jsme součástí Schengenu, tito migranti mají následně volný pohyb.“ T. Okamura

Ostatní zprávičky:

  • Švýcarsko nakupuje zlato, Česká republika jde opačnou cestou.
  • Zamyšlení nad médii obecně.
  • Dohra jedné hry podruhé – pražané děkují Slušným lidem za odvahu.
  • Léčitelství na prahu vyhubení? I to se může stát.
  • Dvojí metr aneb je rozdíl, když omylem sestřelí dopravní letadlo US Army.
  • Věříte, že Miss roku je opravdu Miss? Soutěže krásy o nejkrásnější dívku se zvrhly v to, kdo umí nejlépe zamaskovat, že dívka není.
  • Zvrhlosti LGBT v Lotyšsku a ještě k tomu v politické kampani.
  • Úvaha o roli centrálních bank na naše běžné životy.
  • Doposud poměrně neznámá sudetoněmecká organizace zapouští kořeny v Čechách.
  • Cyril a Metoděj z pohledu dneška a jejich odkaz.
  • Jan Hus – má co říci dnešnímu světu?
  • Ještě jednou o Marakéšské deklaraci – aneb co podepsal Babišův ministr Metnar.
  • Přírodovědec V. Ziegler nejen o politice.
  • Francouzský prezident E. Macron zvažuje zavedení povinné vojenské služby.
  • Jistý turista navštívil Prahu a v hotelu narazil na neznámou věc. S prosbou o pomoc se obrátil na internetové fórum.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...