Zrcadlo týdne 2. – 8.9. 2019

0

S nástupem dětí do školských zařízení začíná další etapa letošního roku, která v mezinárodním i domácím měřítku přináší další kvanta událostí. Téma, které se přelévá z minulých týdnů se týká maršála I.S. Koněva, tedy zejména jeho sochy umístěné v rajónu starosty O. Koláře v městské části Praha 6 a která vyvolává stále více emocí na obou stranách pomyslné názorové barikády, přičemž děje okolo sochy dalece překračují tyto nechutné tahanice a zasahují do mnoha oblastí společenského života. Ze strany O. Koláře rozhodně nejde o uklidnění situace, neboť by mohl celou kauzu rychle odpískat celkem jednoduchou akcí – hlasováním v zastupitelstvu. Jenže notičky jeho liberální partaje (TOP-09) budou zřejmě hrát jinou písničku a jde spíše o zvýšení teploty společenského varu ve snaze násilné změny politických poměrů v zemi jenž započali „Chvilkaři“ a kteří jsou stále aktivní. Vedlejším produktem tahanic o maršálovu sochu je diskuse o válečných poměrech doma, potažmo i v celé Evropě v době druhé světové války a snaha interpretovat liberální vidění světa i v tomto historickém období, aniž by se vzala v potaz celková situace a vyzobávají se pouze střípky válečných dní – zejména je úsměvná teze o tom, že Praha sovětská vojska nepotřebovala – pak ale nedává logiku, proč Praha volala tak zoufale rozhlasem o pomoc. Jistě, v těchto květnových dnech již byl Berlín sověty dobyt a válka formálně skončila, tudíž argumentace silně zavání jinou paralelou – rokem 1990 a odsunem sovětských vojsk z našeho území, jenž údajně „vyjednal“ M. Kocáb, který na tom dodnes staví svou kariéru. V rámci současné protiruské kampaně se však hodí jakýkoliv argument a na přetřes se dostávají i různé smlouvy a dohody, jimiž se mlátí Rusku o hlavu – viz setkání státníků k výročí zahájení druhé světové války v Polsku níže. Do víru politicky orientované hysterie pronikají i informace poněkud přízemnějšího rázu – na pozemcích Koněvova monumentu mají být údajně podzemní garáže, což celé situaci dodává nový náboj. Pod maršálovou kovovou postavou se tento týden sešli rovněž jeho zastánci a na pavoučích sítích internetu je k dispozici jejich petice, je samozřejmé, že liberálně skloněná média včetně „nezávislé“ České televize informovala o událostech po svém a při čtení některých komentářů někdy zaráží (ne)logika diskutérů – mnozí by demonstranty podpořili, ale vadily jim rudé vlajky se srpem a kladivem (bývalé to symboly SSSR). Je otázkou, jaké vlajky by tedy měly vlát – snad tibetské či duhové? Imaginární (přesněji politicky vypočítavý) „hněv“ liberálních opozičníků se skrze maršála Koněva obrátil také na prezidenta M. Zemana, který se k událostem rovněž vyjádřil a do ohně názorů přilil palivo i ruský ministr kultury V. Medinský, který názory M. Zemana s povděkem kvitoval, načež liberálním sluníčkům začaly praskat cévky vztekem. Samotný prezident čelí ještě ústavní žalobě, která míří do poslaneckých lavic a bude se projednávat koncem měsíce září, v souvislosti s výroky ruského ministra Medinského přibude patrně do seznamu jeho hříchů ještě vlastizrada, což je v tomto kontextu daleko za hranicí politické blbosti jeho odpůrců. Již v minulém týdnu bylo v tomto sloupku poukazováno na nesmyslnost hodnocení všech politických i vojenských person, majících v české kotlince svůj piedestal – zde jeden příklad za všechny:

„Jsem jednoznačně pro, abychom proti necivilizovaným kmenům nasadili jedovatý plyn.“ Anebo „postupovali jsme systematicky, vesnici po vesnici, a ničili jsme domy, zasypávali jsme studně, vyhazovali do povětří věže, poráželi velké stromy dávající stín, pálili jsme obilí a rozbíjeli rezervoáry při trestném ničení. Všechny příslušníky kmenů jsme usmrcovali oštěpy nebo mačetami.“
W. Churchill

Faktem zůstává, že boj o maršálův pomník zdatně využívá liberální opozice („demoblok“ + Piráti) a události se snaží gradovat na maximum – přichází totiž velký Listopad a již dnes přicházejí informace o houfování davů a přípravě zbraní i střeliva všeho druhu určených k násilnému a nedemokratickému svržení současného politického vedení země.

Proč chce starosta Kolář v dnešní době polarizovat společnost a v roce 2017 nechtěl? No protože celé to divadlo s odstraněním a zakrytím sochy maršála je jen příprava na naplánovanou demonstraci na Letné 17. listopadu. Pan starosta dle mého názoru chce rozjitřit rány, polarizovat, budit nenávist a agresi. O to podle mě jde. A věřte, že tahle příprava na listopad není jedinou a čeká nás jich ještě mnohem víc.
J. Levová, PL

Souvislosti s maršálem Koněvem mají i události okolo premiéra A. Babiše, jenž čelí tlaku opozice z několika stran, přičemž jednou ze sporných akcí byla i výstavba Čapího hnízda a v tomto týdnu se na světlo světa – pravděpodobně „únikem“ – dostalo i vyjádření státního zástupce J. Šarocha, který stíhání A. Babiše v této věci pozastavil, načež se strhla mediální mela a – jak jinak – jednotlivá mediální vydavatelství si zprávu „přečetlo“ po svém. Dalo se čekat, že po tomto „objevu“ bude opozice nabíjet ostrými a pálit jako o překot a to včetně „Chvilkařů“, aniž někoho z nich zajímala podstata výroku. Faktem zůstává, že ani v komentářích k této problematice není jednoznačné stanovisko a poslední tečku může učinit až soud – do té doby se bude jakákoli informace o Čapím hnízdě obracet jako kopí proti hrudi A. Babiše a on by měl mít největší zájem na řešení tohoto problému. Prozatím se v českém mediálním prostoru vesele spekuluje a názorů na tuto kauzu je prakticky tolik, co komentátorů.

Neméně rozruchu ze strany „Chvilkařů“ bylo původně okolo ministra kultury, s jejímž jmenováním prezident M. Zeman tak otálel a na nový stolec byl nakonec dosazen L. Zaorálek, který ještě před svým jmenováním na tento post dělal na sjezdu ČSSD velká ramena, nicméně jeho kroky tomu absolutně neodpovídají – krom politických tlachů a nároků na další finance do kultury stačil anulovat výběrové řízení na ředitele Národní galerie (tudíž J. Fajt je z obliga a lidé zapomeňte na moje hříchy) a stejný krok následoval i v případě muzea v Olomouci. Dokonale poslušný ministr a návrat k bývalým „pořádkům“.

Z podobného soudku politických událostí je i případ starosty městské části Praha 7 J. Čižinského a jeho vazbami na funkci tzv. „nočního starosty“ – Parlamentní listy přinášejí velmi zajímavé zprávy o tomto „projektu“, který by měl zajímat především voliče této městské části. Velmi dobře to ilustruje, co všechno je v této zemi možné.

“Chci se vyhnout zjednodušující zkratce a zdůrazňuji, že takzvaný noční starosta není funkce jednoho člověka, který bude v noci chodit po ulicích a žádat bavící se lidi, aby se ztišili. Je to tým lidí, který bude zavádět systematická opatření. Nepůjde o rychlou změnu mávnutím kouzelného proutku,” uvedla radní Hana Třeštíková (Praha Sobě). Podle ní je nutné vyvážit soukromý a veřejný zájem.
Aktuálně.cz

V politických vodách se zavlnilo od nově nasazené štiky se jménem Trikolora, která v uplynulých dnech vytasila svůj hlavní program, kterým hodlá oslovit voliče v následujících volbách. Vzhledem k jejímu vedení jsou některá témata již dobře známa, neboť se k mnoha domácím i světovým událostem veřejně vyjadřuje. Z celkového pohledu může Trikolora nabídnout tradiční konzervativní skutečně pravicovou politiku a rozhodně bude tato nová partaj v opozici „demobloku“ i Pirátům, v případě úspěchu by mohla být tím stěžejním partnerem v koalici s hnutím ANO (pokud bereme v potaz průzkumy veřejného mínění z posledních měsíců – hnutí ANO je stále na špici), ačkoliv má Trikolora i témata, jenž A. Babiš bude stěží skousávat.

Babiš prostě nyní nemůže sázet na pozitivní reklamu. Naopak využívá té negativní, když se s ukřivděným výrazem na tváři nechává napadat uřvaným davem reprezentovaným obskurními postavičkami typu Minář, Klus nebo Geislerová. Strategie dělat ze sebe mučedníka mu evidentně vychází a přitom nemusí dělat vůbec nic, jen čerpat dotace. Spolek Milion chvilek neberu nijak vážně. Tihle aktivisté měli možnost kandidovat ve volbách, uspět v nich a pak spolurozhodovat. Takhle jenom řvou, cosi požadují, ale nic nenabízejí. Kdybych to měl shrnout stylem pana prezidenta, tak ani milion much mě nepřesvědčí o tom, že je lejno pochoutka.
J. Hradecký, Trikolora

Co se týče ostatních politických subjektů na našem politickém nebi, ze zpráv tohoto týdne je velmi zajímavý článek Parlamentních listů o bývalé političce J. Chalánkové, která svou rodnou partaj opustila – její slova pronesená na sněmu TOP-09 v roce 2017 se logicky nedostala na webové stránky strany a svědčí o skutečném směru TOP-09:

Konzervatismus se opírá o historií ověřené základy jako jsou řád, autorita, tradice, vlast, rodina, náboženství a soukromé vlastnictví. Tyto základy naše strana dlouho ctila nejen svým programem, ale také jeho každodenním uplatňováním, ať už byla ve vládě, nebo v opozici. Během času se, bohužel, naše strana začala posouvat nejen že k liberální, ale přímo progresivně levicové pozici. Efekt se dostavil. Zájem prosazovat konzervativní myšlenky už nám dnes prostě nikdo nevěří. TOP 09 přestala být stabilním a pevně zakotveným prvkem naší politické scény. A místo aby se snažila udržet si své přirozené voliče, zmítá se v moři představ jak a kudy oslovit nové. Dá se říci: ne, že voliči se rozhodli opustit TOP 09. Je to NAŠE STRANA, která se jako první vzdala svých přirozených podporovatelů.
J. Chalánková, sněm TOP-09 2017

Česká ekonomická situace se i v tomto týdnu jeví velice příznivě a zdejší populace prozatím celkem bez starostí utrácí, průmyslové zakázky jsou v dobrých číslech a stavebnictví je rovněž ve stoupající tendenci. Průměrná mzda přesáhla 34 000,- Kč, byť ČSÚ zároveň varuje, že na ni dosáhne sotva třetina obyvatelstva. Naproti tomu někteří ekonomové varují, že vývoj mezd se odtrhl od ekonomiky, rostou ceny zejména zeleniny a relativně dobrá ekonomická čísla evokují ke zvýšení minimální mzdy a samozřejmě k nárokům ministerstev na zvýšení jejich rozpočtů. Dlouhodobě neřešenou otázkou je důchodová reforma – znovu se objevují hlasy o dalším zvýšení věku odchodu do důchodu. Ministerstvo financí dává vládě návrh na zavedení tzv. „digitální daně“, což nepochybně narazí u dotčených subjektů, kurz eura se dostal na dvouleté minimum a v evropském měřítku se zvolna vyvolává diskuse o úplném zrušení hotovosti, jehož průkopníkem se zřejmě stane islamizované Švédsko. Pohled na evropskou ekonomiku jako celek však mnoho optimismu nedává.

Cenzura a ohlupování ve jménu liberálních „hodnot“ pokračuje neztenčenou silou, přičemž metody jsou pamětníkům dvacátého století v českých zemích notoricky známé. Na všelijaké indexy nevhodných názorů, zpravodajských a informačních serverů i knih se uvaluje čím dál tvrdší represe, „nevhodné“ příspěvky se mažou a mávátka v průvodech nahradily transparenty a hlasivky. V čele novátorského pojetí demokracie s liberálním zabarvením jsou naše média, jenž si ze své peněženky platí každý pozorovatel tohoto obskurního představení – platí to zejména o veřejnoprávní České televizi a Českém rozhlasu – osobně se trochu divím, že že se ještě používá slovo Český(á), přičemž obě instituce již nějakou dobu čelí tvrdé kritice za (ne)objektivitu zpravodajství. Je velmi příznačné, že v rámci „nenávistných projevů“ se může plivat jed a oheň směrem k Rusku a některé webové stránky v rámci ideového souznění s liberálním fašismem a přetékající nenávistí mají zelenou, jiné názory jsou tvrdě cenzurovány, jejich nositelé napadáni a společensky odstavováni. Tato liberální ideová taktika však nepochybně povede k opačnému efektu a historie to potvrzuje.

Jedním z nosných pilířů cenzury je tvrdě protlačovaná agenda LGBT se všemi atributy i důsledky, jež do budoucna přinese. V našich zemích se prozatím pořádají různé průvody exhibicionistů, jež s hlasitým křikem potřebují zdůraznit svoji sexuální orientaci, načež tlakem si skrze různé „neziskovky“ nárokují i práva, na něž z přirozené podstaty lidstva i náboženských tradic (včetně islámu) nárok sotva mají. Ze společenského hlediska – mluvíme-li o demokracii – jsou stále menšinou, která by měla být sice respektována, ale pravidla v demokratické společnosti určuje většina – nikoli síla hlasivek. Tato „novota“ však nevychází z národních a dokonce ani evropských kořenů, nýbrž z globálních kruhů a jejím cílem není nic jiného, než vytvořit chaos a konflikty, přičemž konečným cílem je snížení světové populace na „zlatou miliardu“. Evropa se svou pseudohumanitou je ideálním začátkem, nicméně lze předpokládat, že ani přes mohutné vylévání mozků skrze média, politické špičky i koncerny a celou plejádu LGBT šiřitelů včetně zarytých zastánců se ve světovém měřítku sotva podaří těchto met dosáhnout.

 

V evropsko-unijním prostoru se dokončují „práce“ na seznamech eurokomisařů z jednotlivých členských zemí a naše vlast bude mít tu „čest“ spatřit v křesle komisařky opět V. Jourovou, jež v minulém období proslula svou snahou o zpřísnění cenzury a planými sliby ve věci dvojité kvality potravin na území EU. Již z tohoto pohledu je zřejmé, že Evropská unie pluje stále stejným proudem pod novým vedením U. von de Leyenové, kterážto nezvládala ani ministerstvo své rodné země, zato bude určovat chod celé Evropy. Obrat nelze čekat ani ve vztazích k Rusku, byť některé země již volají po změně postoje včetně podnikatelské sféry v Německu i některých poslanců v srdci bruselské říše. Průzkum v naší zemi odhalil, že menšina občanů je pro EU, ale většina se cítí být Evropany; celkem logický závěr – nikoli pro některá média.

U vchodu do návštěvnického centra Evropského parlamentu visí na stěně deska s těmito slovy:
… národní svrchovanost je hlavní příčinou nejvíce plačícího zla naší doby a neustálého pochodu lidstva zpět k tragickému neštěstí a barbarství… Jediným konečným řešením pro toto nejvyšší a katastrofální zlo našeho času je federální svaz lidí. (Originál viz foto této desky.)
Tato preambule je ovšem v totálním rozporu s Ústavou ČR, která tím pádem překáží bruselské integraci, nebo-li nástupu nové totality.
P. Dudr, Pravý prostor

Slovenská politická reprezentace a zejména prezidentka Z. Čaputová (nazývaná bruselskou velvyslankyní) postupuje evidentně v souladu s výše uvedeným citátem a politikou EU, neboť při každé příležitosti neustále zdůrazňuje evropskou jednotu a občas kope i proti své národní brance – snad nejmarkantnější kopanec vlastnímu národu uštědřila při návštěvě Německa. Neméně kontroverzní slova padla z jejích úst na adresu nového ústavního soudce, jenž má být vybrán ze čtveřice kandidátů a z nichž jeden je Š. Harabin – ten by v případě svého vítězství prezidentkou téměř s určitostí jmenován nebyl, proto i z tohoto důvodu oznámil stažení své kandidatury. Pokud tohle není zasahování do nezávislosti justice… Z tohoto pohledu má i jisté „potíže“ slovenská národní vlajka na hradním stožáru – ta se stala terčem liberálních eurohujerů a současné hradní paní se musí křivit obličej. Konec konců mnoho pokřivených obličejů musel vyvolat i průzkum oblíbenosti médií mezi učitelstvem, kdež jedním z nejdůvěryhodnějších médií se pro vyučující stal časopis Zem a vek. Jiná zajímavá statistika vyšla o mladých lidech…

V Polsku proběhly v první zářijový den vzpomínkové akce na faktický začátek druhé světové války (1.9. 1939), přičemž tyto akce měly poněkud trpkou a trapnou příchuť, stejně jako mix událostí posledních několika let. Na vzpomínkovou sešlost byli pozváni i zástupci strany poražené (Německo), zatímco faktičtí osvoboditelé nikoliv, což se neobešlo bez diplomatických šťouchanců. Snůška neskutečných žvástů zazněla z úst polského náměstka ministra zahraničí:

Vyhlásil, že Varšava si vybrala ako hostí krajiny Európskej únie, NATO a tiež zástupcov “Východného partnerstva“ na základe “súčasného kritéria“. Diplomat dodal, že Poľsko chce vzdať hold pamiatke tragických udalostí v “duchu historickej pravdy“, v čom Rusko údajne vôbec nie je zainteresované. Szynkowski tiež dodal, že Poľsko mení svoj prístup k historickým otázkam. Ako príklad uviedol tú skutočnosť, že pred desiatimi rokmi bol jedným z hlavných klientov podujatí venovaných výročiu začiatkudruhej svetovej vojny Vladimir Putin, ale tentoraz namiesto neho pozvali prezidenta USA Donalda Trumpa.
To je tiež historická zmena nášho prístupu k historickým otázkam, k tomu, čím sme sa zaoberali pred desiatimi rokmi,“ povedal diplomat.
S. Szynkowski, náměstek ministra zahraničních věcí Polska

Přepisování dějin tak nabralo novou úroveň, stejně jako snaha o vykopání nových zákopů mezi Ruskem, Polskem a obecně tzv. Západními zeměmi v Evropě, které by bez tehdejší role Rudé armády dnes vypadaly úplně jinak – nehledě na slovanské země, jež byly určeny ke zničení případně k totální germanizaci.

Rozbíjení chronologie je jedním ze základů propagandistické manipulace s dějinami. Také představě o tom, že 2. světová válka začala útokem na Polsko či podpisem dohody Ribbentrop–Molotov se vzpírá celá řada faktů. Je tudíž nutné znovu a znovu připomínat, že těmto událostem předcházelo přinejmenším sedm jiných velmi významných a dramatických příběhů, z nichž některé zásadním způsobem ovlivnily i osud Československa. A utvářely celkovou mezinárodněpolitickou atmosféru doby, která agresi vůči Polsku předcházela.
O. Krejčí, casopisargument.cz

Častým argumentem kritiků Ruska (nástupce SSSR) je pakt o neútočení s podpisy tehdejších zástupců SSSR a Německa V. Molotovova a J. von Ribbentropa ze dne 23.8. 1939, aniž by se bral v potaz širší pohled na politickou a vojenskou situaci v Evropě a zejména fakt, že SSSR podepsal smlouvu s Německem jako poslední:

Přehled:
Které země a kdy uzavřely smlouvy s Hitlerem
1933: Velká Británie, Francie, Itálie – pakt čtyř
1934: Polsko – pakt Hitlera s Piłsudským
1935: Velká Británie – Anglo-German Naval Agreement
1936: Japonsko – pakt proti Kominterně
1938 září: Velká Británie – Deklarace o neútočení
1938 prosinec: Francie – Deklarace o neútočení
1939 březen: Rumunsko – smlouva o hospodářské spolupráci
1939 březen: Litva – smlouva o neútočení
1939 květen: Itálie – pakt o spolupráci a přátelství
1939 květen: Dánsko – smlouva o neútočení
1939 červen:Estonsko – smlouva o neútočení
1939 červen: Lotyšsko – smlouva o neútočení
1939 srpen: SSSR – pakt o neútočení
Fb, Ivan Zbořil

Zejména Polsko se z pohledu předválečných dní druhé světové války nemá příliš čím chlubit a omluva na adresu českých zemí – zejména Slezska – by byla zcela na místě; jejich vojska využila tlak mnichovského diktátu a bez vyhlášení války napadla Těšínsko a část Slezska, přičemž dle pamětníků se polská soldateska chovala mnohem hůře, než pozdější německá okupační správa. Dnešní polské politické špičky však vytvářejí novou zónu napětí v Evropě a stejně jako další země bývalého východního bloku jen plní zadání svého zámořského „velkého bratra“.

Východní část Německa, přesněji Sasko a Braniborsko, prošla o víkendu volebním kolotočem, přičemž volby byly zvláště sledované, neboť z průzkumů veřejného mínění vyplývala poměrně silná pozice opoziční strany AfD, nicméně v celkovém součtu hlasů nakonec zvítězila CDU se ziskem 32,1%, ovšem druhou nejsilnější pozici uhájila právě AfD – obdržela 27,5%. Hodnocení voleb se samozřejmě liší podle (ne)zaujatosti jednotlivých komentátorů, faktem ovšem zůstává, že AfD výrazně posiluje a to nejen u „hloupých“ starců, jak se i u nás snaží liberální média podsouvat.

V Itálii se vynořila nová koalice poté, co se M. Salvini vlastní chybou vyšachoval z vládních pozic, což nepochybně uvítalo vedení EU, neboť stavidla migrace skrze Apeninský poloostrov mohou být opět zdvižena. Levicová koalice však nebude mít na růžích ustláno a vzhledem k četnosti mimořádných voleb v italské historii není ještě jisté, že vydrží alespoň – jak se říká – do švestek. M. Salvini se širokou podporou své strany boj určitě nevzdá a dočkal se i poděkování za svou dosavadní protimigrantskou činnost od svých nejvěrnějších.

Po francouzské seanci s názvem G7 se i nadále vedou diskuse o roli Ruska a jeho návratu do skupiny, přestože Rusko žádný zvláštní zájem o návrat nejeví a není divu, že nejhlasitějšími kritiky jsou právě polští představitelé – po D. Tuskovi se k Rusku kriticky staví i prezident A. Duda. samotná země galského kohouta se zvolna propadá do chaosu a návštěva této země již zavání notným rizikem.

Britskou veřejností se i nadále zmítá téma Brexitu, čáru přes rozpočet však dalšímu jednání učinila vynucená přestávka britského parlamentu, což značně zamíchalo karty především opozici. Představa premiéra B. Johnsona, který i nadále trvá na termínu 31.10., kdy Británie údajně opustí svazek Evropské unie, však sílí a na veřejnost pronikla i jeho slova o tom, že by se raději viděl mrtvý v příkopu, než zažádat o další odklad. Boj o tento termín bude zřejmě i Johnsonovým pomníkem – v dobrém i zlém slova smyslu a pokračování Brexitového kolotoče bude ještě zajímavým představením se širokým dopadem na tuto zemi i celou Evropu.

Ukrajinská politika se stále zmítá v chaosu a stále více se ukazuje, že přivést tuto zemi k opravdovému suverénnímu a prosperujícímu státu bude nejspíše tvorba na staletí. Peníze, které Evropská unie z daní svých občanů do této černé díry doposud nalila, je fascinující a bezprecedentní, jediný posun vpřed – spíše malý krůček – je úspěšná výměna ruských a ukrajinských vězňů a diskuse prezidentů obou zemí o urovnání konfliktu na východě země.

Spojené státy bojují svou obchodní válku s Čínou, kdež prvním dnem měsíce září začaly platit celní sankce a celá obchodní Trumpova strategie se dostane i před WTO, kdež Čína iniciovala jednání k této záležitosti. Výhrůžky ze strany amerického prezidenta již začínají být poměrně úsměvné, neboť pokles vlivu USA ve světě je již zřejmý, země je předlužená a D. Trump se snaží prodávat vše co má a všem, kdo chtějí koupit či koho přitlačí ke zdi aby koupil. Americké sankce se však dají obejít – jak se ukazuje i v případě nabídky Íránu.

Blízký východ je území značně problematické a nestabilní, přičemž olej do ohně krvavých událostí přilévají všechny zainteresované strany včetně USA a jeho zadní dvorek Izrael, jenž reagoval na útoky vedené z území Libanonu a protiútok se dal očekávat. Neklid v této části světa bude ještě dlouho trvat, neboť s každým takovým zásahem se zákopy mezi znesvářenými stranami prohlubují. Prakticky stejně komplikovaná situace panuje v Sýrii, kdež americká strana provedla úder na deeskalační zónu Idlíb, přičemž porušila veškeré dohody a ani nevarovalo zúčastněné strany. Nadto se ruská strana pozastavuje nad „západními“ technologiemi v rukou teroristů a turecký lídr R. Erdogan hrozí opět Evropě přílivem uprchlíků z této oblasti.

Uprchlíci, respektive migranti, jež jsou cíleně směřováni do Evropy skrze OSN a EU, již ve svých cílových zemích začínají být velkým problémem. V sousedním Německu vstřícná politika A. Merkelové vybírá nekompromisně svoji daň a varování přidává i německá zpravodajská služba, která varuje před ozbrojenými džihádisty. Krutou ironií osudu byl protest migrantů ze Somálska před kanceláří AfD, jenž se snažili vymáhat právo na migraci. V naší české kotlince se již muslimská komunita také zachytila drápkem a liknavost při vracení migrantů do sousedních zemí znamená jejich další nárůst. Na Slovensku stanuli před soudem dva cizinci pro plánovanou vraždu ženy, jež se zřekla islámu, ve Švédsku již probíhá regulérní válka gangů a britský soudce potvrdil, že úřady jsou ke kriminalitě migrantů liknaví a jejich zločiny kryjí. Další migrantská vlna se již blíží a jak již bylo uvedeno výše, Itálie bude zřejmě další otevřenou stezkou. A nakonec jedno video o tvorbě „neziskovek“…

Klimatický alarmismus si žije svým životem a její idol, psychicky postižená G. Thunbergová po dosažení břehů „svobodného světa“ pokračuje ve svém turné, přičemž v USA není publikum ještě tak nakaženo a uvítat ji přišlo jen několik stovek školáků. Těžkou ranou pro globálně klimatické hysteriky musí být zamítnutí žaloby Dr. M. Manna proti Dr. T. Ballovi – spor se vedl o data a grafickou podobu nárůstu globálních teplot na Zemi, přičemž Dr. M. Mann vytvořil vizuální znázornění nárůstu teplot, kterému se říká „Mannova hokejka“ a kterého se drží klimatičtí alarmisté dodnes. Naproti Ballova verze průběhu teplot v Evropě vykazuje poněkud jiný tvar a příznačné v celém případu je, že M. Mann dodnes odmítá zveřejnit data, ze kterých čerpal pro svůj graf. Nelze však očekávat, že se novodobí klimatičtí kazatelé vzdají svých dogmat a tak nás může ještě čekat mnoho překvapení i pokryteckých postojů. Co se ovšem týče životního prostředí, zde má člověk mnoho co napravovatdobrých zpráv je sice pomálu, ale přesto jsou. Mnohem horší jsou horké hlavy a někdy zcela nelogické kroky řetězců.

Z ostatních zpráv:

  • Děsivá statistika – ročně zmizí ve světě 7 – 8 milionů dětí.
  • Hongkongské úřady ustupují demonstrantům.
  • Násilí afričanů na afričanech – svět je plný násilí.
  • Facebooku opět „unikly“ miliony dat uživatelů.
  • Na světě je nová studie o pádu WTC v roce 2001.
  • Týden ve fotografii na portále Sputnik.cz
  • Úředníci si přišlápnou na české seniory – řidiče. Co takhle na mladé?
  • Motorkář a řidič automobilu zachránili v Belgii kotě na silnici.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...