Zrcadlo týdne 20. – 26.5. 2019

0

Tento májový týden byl ve znamení lítého boje o křesla evropských poslanců, přesto se na domácí společenské scéně scéně krom těžkých volebních kanonád děly i jiné zajímavé události, jež se často s eurovolbami prolínaly. Především pokračovalo lidové představení pod režií „Milionu chvilek pro demokracii z.s.“ a jevištěm se tentokrát stalo Václavské náměstí, přičemž organizátoři vytáhli těžší kalibr politického boje a mezi hosty pozvali veřejně známé tváře – ne všechny byly ovšem přivítány s patřičným respektem. Útoky na prezidenta M. Zemana, premiéra A. Babiše i ministryni M. Benešovou byly prozatím úspěšně odráženy a to i přesto, že agresivita diskutujících na demonstraci i v pavoučích sítích sociálního prostředí na internetu roste a z tohoto pohledu se zdá, že jako občané už nejsme schopni spolu navzájem rozumně komunikovat. Vzato z několika úhlů pohledu jsou tyto protesty do určité míry v pořádku a pochopitelné – v Babišově kávě je mnoho škraloupů a to jak z dob minulých, tak i současných a co mu lze s úspěchem vytýkat, je jeho skutečně „kluzký“ postoj k současnému problému hýbajícímu celou Evropou – k migraci. Z toho ovšem vyplývá, že má za svými zády skvělý PR tým, neboť dobře umí reagovat na nálady davu a umí krmit vlka tak, že koza zůstává v celistvém tvaru – ostatně výsledky voleb do Evropského parlamentu tomu jasně nasvědčují. Na druhé straně jako občané nesmíme připustit, aby obsazení pozic ve vládě diktovaly zapsané spolky alias „neziskové“ organizace čili NGO, neboť v tom případě můžeme zrušit politické strany a rovnou použít místo voleb pěsti. Kritikové poukazující na zviditelňování organizátorů těchto sešlostí mají v jistém smyslu pravdu, neboť pokud by šlo o podstatu věci, podali by na premiéra několik trestních oznámení a to plně v souladu se zdejším právem i zvyklostmi. Za oponou však čeká více principálů na svoji šanci a mnozí z nich již do tohoto divadelního kusu investovali svá portfolia a chtějí výsledek. A jak se zatím zdá, derniéra je v nedohlednu a největší orgie na prknech, jež znamenají svět, můžeme očekávat v půli listopadu.

V Praze na Václaváku se uskutečnila další velká a dobře organizovaná demonstrace proti Benešové a Babišovi. Zúčastnila se řada známých osobností jako pražský biskup Václav Malý, zpěvák Tomáš Klus, někdejší hokejista Dominik Hašek a moderátorka Ester Janečková. Ani někdejší disidentka, socioložka Jiřina Šiklová nezapomněla přiložit symbolické polínko pod hranici pro Babiše. Babiše nemusím a nechci, nikdy bych ho nevolil, ale to, co se děje, ve skutečnosti míří proti prezidentu Zemanovi. Je to zjevný pokus o českou verzi Majdanu. Protesty jsou dobře organizované, demonstrující dostávají připravené transparenty. Organizátoři se mohou při přípravě demonstrací opřít o finanční podporu sympatizantů, na transparentní účet jim chodí dary v řádu stovek nebo tisíců korun od fyzických osob. Kromě toho jim jejich příznivci pomáhají i jako dobrovolníci, uvedl Roll. Lidé nabízejí pomoc při roznášení letáků, přípravě pódií, zajišťování bezpečnosti nebo při přípravě PR, píšou iDnes.
Ano, to jistě. Sorosovy bandy jsou vždy dobře organizované a o peníze nemají nouzi.
Jinak je také zajímavé, že žádná proti-demonstrace ani hluková olympiáda se nekonala. Antikonfliktní tým nemusel zasahovat, snad tam ani nebyl.
www.zvedavec.org

Jedním z faktů, hovořících ve prospěch demonstrantů (nikoliv organizátorů) je i zjevná politická angažovanost předsedy Ústavního soudu P. Rychetského (a mimochodem i naší ombudsmanky J. Šabatové), od něhož by společnost očekávala naprostou nestrannost. Důkazy o podjatosti jsou hned minimálně dva: Ministři V4 podepsali deklaraci o vysokorychlostní železnici spojující jejich hlavní města a zřejmě v reakci na toto prohlášení vyslovil P. Rychetský svá varovná slova, že V4 není žádné paradigma – vzhledem k některým jeho postojům v poslední době lze předpokládat, že V4 je v jeho pojetí překážkou v plnohodnotné integraci do struktur EU, jehož je tvrdým zastáncem. Jinou kávou je analýza nezávislých vojenských zpravodajských analytiků, kterážto poukazuje na celkovou podřízenost Babišovy vlády zahraničním zájmům – zejména USA, přičemž posledním „psím“ kouskem Ústavního soudu pod vedením P. Rychetského, jež stále rezonuje (a právem) zejména v alternativním mediálním prostoru, je rozsudek ÚS ve prospěch majitele hotelu Brion v Ostravě, který tak otevírá skutečnou Pandořinu skříňku s novodobou totalitou. Demonstrující by tedy ve svých heslech měli použít především jméno předsedy Ústavního soudu, jenže ten stojí na té „správné“ straně společenské barikády.

O verbální agresivitě ve společenské diskusi se občané mohli přesvědčit skrze člena ODS a radního v Jesenici u Prahy M. Langa, jenž veřejně použil vůči prezidentovi M. Zemanovi slova, dalece překračující meze lidské podstaty, přičemž není jediným členem této partaje, ze kterého nenávist proudem čiší. Jak už to tak ale v české kotlince s měřidly bývá, jiné partaji by po této slovní orgii hrozil zánik, ovšem „demokratický“ člen ODS se „demokraticky“ omluvil a „demokraticky“ se jede dál, jako by se nic nestalo. O to pozoruhodnější musí být myšlení voličů této „slušné“ strany, která v Evropském parlamentu bodovala a skončila na celkové druhé příčce. Lze jen doufat, že většinu členů i voličů současné ODS přetáhne nově vznikající strana V. Klause mladšího.

“… jsou to smradlavá, proradná prasata. Nejsou to lidé a je dovoleno je zabíjet. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že takové zrůdy je nutné pozabíjet, aby svou morální zrůdností nenakazili zbytek národa” napsal M. Lang, zastupitel za ODS. O kom? O poslancích, kteří si dovolili zastávat odlišný názor a hlasovat jinak než on chtěl. Vyzývat k útokům na ústavní činitele za to, že vykonávají svůj mandát, je naprosto otřesným útokem na nejzákladnější podstatu demokracie. A nejvíc alarmující je, že to nikoho z aktérů skandálu nijak nepohoršuje.
POSTOJ ODS:
Žádné vylučování se nekoná, soudruh provedl formální sebekritiku, to víte, uklouznout může přeci každý (odkaz). To, že svůj genocidní výplod před pár dny ještě hrdě obhajoval v DeníkuN, nikoho nezajímá (odkaz).
E. Svobodová, pravyprostor.cz

Jedním z takových kandidátů by mohl být senátor a předseda tohoto zákonodárného sboru J. Kubera (ODS), jenž ve svém projevu na tryzně v Terezíně zmínil několik aspektů neblahé minulosti a skloubil je se současným stavem ve společnosti, přičemž rozlítil hejno těmito slovy potrefených hus a vysloužil si nejen kritiku otevřenými dopisy, ale i petici, požadující jeho odvolání z funkce. Čistě z mého pohledu neřekl nic nového, ba naopak – řadí se do fronty těch, jež nazývají věci pravými jmény a vidí několik šachových tahů dopředu. Srovná-li se jeho výrok s výše uvedeným „případem“, je naprosto evidentní, k jakým „hodnotám“ se společnost i samotná ODS posunula.

 “Jsme lhostejní k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí, kdo není s námi, je proti nám, a je potřeba ho umlčet. Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru, může a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.”
J. Kubera, předseda Senátu ČR

Co se týče ekonomické oblasti naší země zdá se, že tento rok bude značně turbulentním – OECD snižuje odhad růstu české ekonomiky, která je značně svázána s německou a číselně klesá i důvěra podnikatelů. Vlhké sny o nekonečném růstu dostávají trhliny a přestože je konec roku ještě v nedohlednu, již nyní se pracuje na přípravě rozpočtu roku následujícího a uvedené fundamenty je třeba vzít v potaz. Do popředí zájmů ekonomů se dostávají i zásoby zdejšího zlata – ohlédnutí za „zlatou“ politikou devadesátých let je opravdu smutné a zároveň značně znepokojující, zejména s ohledem na měnovou politiku Ruska a Číny, které nakupují tento kov v nebývalém množství ve snaze odpoutat se od dolaru jakožto rezervní měny, přičemž jedním z důvodů je i sankční politika USA.

Zprávičky z mého odstavce pracovně nazvaného „Cenzura a oblbování“ začínají vytvářet na čele vrásky, neboť vzato od počátku letošního roku, kolečka salámu se jménem „cenzura“ začínají na talíři vytvářet slušnou hromádku o salámu „oblbování“ ani nemluvě. Cenzoři a vymývači dětských mozků vtrhli do školních zařízení a zahájili štvanici s názvem „Týdny mediálního vzdělávání“, přičemž hlavním „čističem“ je již notně profláknutá nevládní organizace „Člověk v tísni“, bohatě dotovaná (cca čtvrt miliardou korun) z našich daní i zahraničních fondů (obzvláště G. Söros se plácl přes kapsu) a je tedy předem jisté, jak bude „výuka“ vypadat. O kapele Ortel je skoro zbytečné psát – v našich „demokratických“ rádiích jeho skladby neuslyšíte, P. Hampl se zamýšlí nad debatou „sluníčkářů“ a překvapivě proti cenzuře bojuje americký prezident D. Trump. Jak se kouzlí se statistikou ukazuje na průzkumu CVVM A. Rajská, do Poslanecké sněmovny míří návrh zpřísnění antidiskriminačního zákona, jenž zcela převrací důkazní břemeno.

Náš evropský Eden, jež má ve štítu název Evropská unie, prošel tímto víkendem plebiscitem na obsazení křesel v Evropském parlamentu, kterýžto v podstatě nemá žádné podstatné pravomoci a tudíž demokraticky ovlivnit tuto instituci skrze křesla v EP v zásadě nelze jinak, než případným blokováním navrhovaných zákonů. Pokud jde o naše české hvozdy, byla předvolební kampaň nebývale tvrdá – plná urážek, ran pod pás zepředu i zezadu, přičemž jako nit se ve volebních spotech objevovala nejčastěji nic neříkající věta o „tvrdém hájení českých zájmů“, aniž by kdo specifikoval, jakým způsobem lze kýženého výsledku dosáhnout. Soudě dle množství různých pidistran i odpadlíků, jediným rozumným důvodem ke kandidatuře bylo finanční ohodnocení poslance a bylo opravdu „úžasné“ sledovat, jak mnozí kandidáti odhodili lidskou tvář, nasadili tlamu vlka a rvali se o kus evropského žvance až chlupy létaly. Výsledky evropského hlasování byly zveřejněny v nedělní noci a pondělní ráno, na hodnocení úspěchů či neúspěchů stran i jednotlivců je ještě brzy, nicméně letmý pohled na české výsledky vypovídá o naprostém fiasku ČSSD a jasném propadu všech odpadlíků, o které v nebývalé tlačenici o první místa na kandidátkách nebylo zájem, tudíž si založili vlastní uskupení a podle toho i tak dopadli – příkladem budiž J. Telička, J. Štětina, L. Volný… V celoevropském měřítku lze jen konstatovat, že většinu v EP budou mít strany proevropské. Bez ohledu na nově obsazené posty v EP se bude diskutovat i nadále o žhavých tématech dneška – o migraci, o dvojí kvalitě potravin, o národních identitách a kultuře a v našich zemích rovněž o pozici, kterou v EU skutečně zastáváme. Skutečných změn po těchto volbách v EU nelze očekávat a tavbu do skutečně demokratické instituce už vůbec ne.

EU se nachází v té třetí variantě, kde se umlčování nepohodlných informací stává nejen její oficiální politikou, ale i téměř automatickým procesem veřejné debaty na úrovni mediální, akademické i politické. V západní Evropě už to tak funguje dvě desetiletí. Donedávna jsem se domníval, že Česko je toho zatím uchráněno, dokud mě z té domněnky nevyléčil univerzitní profesor žádající zákaz dvou televizních stanic. Vítejte konečně na Západě, takovém, jaký je, ne jaký jste si před 30 lety vysnili.
B. Kuras

Naši východní sousedé se v tomto týdnu krom dravé EU kampaně dočkali i dosud bezprecedentního rozhodnutí ministryně kultury L. Laššákové, která našla odvahu a zastavila financování LGBT agendy, což se neobešlo bez okamžité reakce „postižených“, kteří petičně vyzvali ministryni k opuštění příslušné pozice ve vládě, nicméně zároveň vznikla i kontra petice na její podporu a jak se zatím zdá, svoji pozici uhájí. Tedy nejspíše jen do té doby, než se do věci nevloží zahraniční „dobrodinci“ typu G. Sörose.

Rakouskem doznívá kauza vicekancléře H. Ch. Stracheho, který nejen že po zveřejněné kompromitující nahrávce okamžitě odstoupil z funkce i vedení strany, nýbrž opouští i politickou scénu a opustila jej i manželka, která mediální tlak neunesla. Věc s bývalým vicekancléřem ovšem není tak jednoznačná, jak to na první pohled vypadá – video se zdá být uměle vykonstruované a ve Stracheho prospěch hovoří i některé mediální tituly, které to celé považují za ryze novinářský projekt s přesným načasováním. Sám Strache podal na ženu z videa trestní oznámení, faktem ovšem je, že rakouská politická scéna se tímto úderem rozpadla a i když se časem ukáže účelovost nahrávky, politická kariéra tohoto muže je již v nenávratnu.

Francií probíhá kvas různých událostí, ve kterých hrají velkou roli sociální poměry i novodobá migrantská politika francouzského vedení země. Nově příchozí „zachránění“ občané z afrických i asijských plání si nárokují stále větší díl z koláče upečeného původním obyvatelstvem a stěžují si, že se s nimi nechtějí původní obyvatelé podělit, přičemž nepřispěli ani klacíkem v peci, kdež koláče vznikly a navíc prohlašují celou kuchyni za své území. Jejich ideologie má na svědomí nejednu devastaci křesťanských památek – patrně včetně té nejcennější, o tom se ale zatím cudně mlčí a skutečná příčina požáru katedrály Notre Dame zůstane zřejmě pod pokličkou navždy. Ve víru kampaně do evropských struktur poněkud zanikly protesty Žlutých vest, které se objevily i v sousední Belgii.

V britské politice již nějakou dobu kvasí téma „Brexitu“, které v tomto týdnu vyvrcholilo rezignací premiérky T. Mayové a tento krok předcházelo rozhodnutí vlády o odložení hlasování v parlamentu. T. Mayová čelila nebývalému tlaku opozice a odchod Británie z EU se nebývale vleče díky rozhádaným politikům i tlaku ze strany EU, neboť tento precedent není pro vedení Bruselu právě příjemný a mohl by ovlivnit i jiné kriticky naladěné země. Na její místo se již tlačí „dobrý známý“ bývalý ministr zahraničí B. Jonson a slibuje razantní ukončení brexitového porodu. Perličkou pro britskou politiku je rozhodnutí OSN, že Británie musí vrátit svou bývalou kolonii Čagoské ostrovy a vrátit jim suverenitu. Bude zajímavé sledovat, jak bude tato země plnit usnesení OSN.

V ukrajinských politických bažinách vládne momentálně důsledná mlha – poté, co byl novopečený prezident V. Zelenskij pasován do své nové role, ihned rozpustil parlament a na dlažbu tak vyprovodil mnoho pomajdanovských „politiků“, kteří se ve svých úřadech cítili „na věčné časy“. Krom těchto konkrétních kroků se v mediálním éteru objevují jen kusé informace, ze kterých lze jen těžce poskládat celkovou orientaci Ukrajiny na nejbližší léta. V. Zelenskij nestačil svým zadkem ještě ani ohřát prezidentské křeslo a již vznikla proti němu petice na jeho odstoupení, mlhavou a těžce uchopitelnou politiku Zelenského nekomentuje příliš ani Kreml – s výjimkou na vyhrožování sankcemi vůči Rusku, což je v tomto případě spíše pikantní, neboť tato země je těsně u dna. Potíže bude mít i jeho bývalý předchůdce P. Porošenko, na něhož se již chystá žaloba pro rozkrádání státního majetku v řádech stovek milionů dolarů.

Vedení Spojených států řeší momentálně obchodní válku s Čínou, která bude ovšem pro tuto zemi hodně těžkým soupeřem a vyhrožování se od čínských zdí odráží s patřičným efektem zpět za „velkou louži“. Nejlidnatější země světa s ekonomikou, která nejen že směle dýchá USA na záda, ale v mnohých parametrech ji i předbíhá, má v rukách ještě dost karet, kterými může hrát a taktika sankčních restrikcí může být – a jak se zdá tak skutečně i je – zbraní s ostřím na obou stranách. Z obchodního boje začínají být nervózní nejen světoví ekonomové, ale i domácí obyvatelstvo a zejména americké firmy umístěné v této asijské zemi. Logicky vzato – americké firmy se jen těžko vrátí na rodnou půdu, budou hledat opět země s nízkou cenou lidské práce i náklady a zde se jim nabízí již zavedené kolonie na půdě Evropy včetně ČR, což se jistě nebude líbit bruselskému vedení. Restrikce vůči čínským firmám v zásadě tyto společnosti donutí k soběstačnosti, nejlepším příkladem může být Huawei, který již vyvíjí vlastní operační systém, což pocítí například globální hráč jako je Google a další firmy hrající v digitální a informační technologii na světové housle. Trumpova oblíbená hra na sankce utahuje svou smyčku i na Rusku, nicméně i přes mnohé problémy se kterými Rusko v současné době bojuje, nemohou americké restrikce této zemi nijak zvláště ublížit, pocítily to ovšem evropské země ideologicky hluboko ponořené v amerických zadcích. Sankce se vznáší i nad plynovodem Nord Stream 2 a je zajímavé sledovat reakce některých čelných bruselských politiků – naproti tomu názory Ruska i společností, podílející se na těchto dalece se táhnoucích svařovaných rourách jsou jasné a časově konzistentní.

Další zemí, jež je v hledáčku amerických „zájmů“ je Írán (jistě jen shodou okolností ropná velmoc), kol níž se v posledních týdnech manévrovalo a to doslovně. Na uvalené sankce i jasné výhrůžky silou odpovídalo vedení země adekvátně situaci a nenechalo se vyprovokovat k žádné vojenské akci, což muselo válečným jestřábům způsobovat těžká psychická muka. Nad Perským zálivem se stahovala těžká mračna vojenského konfliktu, nicméně i přes silná slova D. Trumpa a válečné tanečky, což nebylo opět nic jiného než obnažení svalů vyhnaných na steroidech, se situace prozatím zklidnila a Spojené státy si uchovaly svou tvář:

Po týdnech, kdy se v USA mluvilo o nespecifikovaných íránských hrozbách, kvůli kterým USA navyšovaly svou vojenskou přítomnost v oblasti, úřadující šéf Pentagonu Shanahan konstatuje, že nespecifikované americké akce Írán zastrašily, že prý už dál (nespecifikovaně) nehrozí… Shanahan také nic nespecifikuje, jen tvrdí, že se žádný íránský útok na Američany nekonal, a což prý značí, že íránské spiknutí je „zastaveno“ a Írán si svou agresi „musel rozmyslet“, i když nějaké hrozby prý přece jen přetrvávají… čili, USA hlásí vítězství v neexistující válce… fascinující…
T. Spencerová, FB

Potíže Washingtonu sahají i do vnitrozemí Turecka, které se snaží hrát vlastní světovou politiku a jeho členství v paktu NATO vypadá jako čistá rebelie – zejména vzhledem k tomu, že hodlá kupovat ruské systémy S 400, ovšem za touto snahou může být skryto mnoho zájmů, přičemž USA tlačí na pilu a nabízí jiné systémy (především však vlastní) a se svou nabídkou přispěchala rovněž Francie.

Své zájmy si USA nevydupaly ani ve Venezuele, která navíc uvažuje vytvořit svůj vlastní platební systém a samozvaný „prezident“ J. Guaido byl z médií a televizních obrazovek doslova smeten a zapomenut, přičemž opravdu zajímavá bude reakce všech zemí, které počítaly s jeho převzetím moci po „majdanovsku“ a již předem jej uznaly za lídra země.

Sýrie stále není v optimální poloze co se míru v zemi týče a neklid panuje v jeho některých částech stále ovládaných bojovníky ISIS. Na scénu opět vstupují oblíbené divadelní kusy s chemickými útoky B. Asada na vlastní obyvatelstvo, přičemž chybí jak důkazy, tak zejména motiv. Svou dobrou práci odvádějí v této zemi ruské protivzdušné systémy, nicméně dokud nebude Sýrie zcela očištěna od islámských fanatiků, budou i Spojené státy držet drápek na syrském území a doufat v zázrak.

Syrská frančíza Al Kajdy, která ovládá provincii Idlíb, v neděli nahlásila „Asadův chemický útok“ (chlórem) a USA už jí zase spěchají na pomoc… prý pokud se vše prokáže (nejspíš klasicky péčí filmíků od Bílých přileb), zareagují se svými spojenci „rychle a odpovídajícím způsobem“… americké raketové útoky na Sýrii coby trest za „Asadovy chemické útoky“ přicházejí prakticky každé jaro… vše se opakuje i přesto, že v týdnu OPCW (za důsledného mlčení mainstreamových médií) nepřímo potvrdila, že loňský „chemický útok“ v Dúmě u Damašku byl naaranžovaný fejk… mimochodem, jednoho z velitelů syrské Al Kajdy zrovna chytili v Nizozemsku a podezírají ho z válečných a teroristických zločinů…
T. Spencerová, FB

Potíže s nově příchozím etnikem na evropskou půdu má nekonečné pokračování a ani po volbách do EP nelze očekávat jakoukoliv pozitivní změnu v tomto směru. Snaha zvýhodňovat migranty na účet domácího obyvatelstva již přesahuje jisté meze v Německu, které vynakládá na „integraci“ částku v celé historii této země nevídanou. Varovný prst ukazuje vedení EU směrem k Dánsku, které chce přijmout důrazná opatření vůči přistěhovalcům, naproti tomu Itálie se vedení EU neobává a chce zcela uzavřít přístavy pro organizace pašující migranty – o nic jiného totiž ani nejde. Razantní je v tomto směru i Austrálie, kde po zdejších volbách údajně nastala vlna sebevražd uprchlíků. Ze Švédska již někteří starousedlíci utíkají do jiných zemí a k vytvoření chalifátu má tato země notně blízko. Falšování statistik o násilí ze strany migrantů je obecně známo zejména z Německa, nově bylo objeveno i v Holandsku. Britský lékař nechtěl vyšetřit ženu přes nikáb a zřejmě v této profesi skončí. Ani v českých zemích není situace lepší – zejména co se pravdivých informací týče a nepřekvapí proto ani způsob sběru dat různých průzkumných agentur. Již v předvolební kampani do struktur EU se strhla bitva na téma migrace, nejvíce „poškozena“ se cítila K. Konečná (KSČM), kterážto se hodlá obrátit na soud za výrok, že podporuje migraci ve zdejších luzích a hájích, přičemž stačí pouhý pohled na veřejný seznam hlasujících a text, o kterém se hlasuje a je rázem jasno. Poněkud podivný pohled na migranty má současný šéf BIS M. Koudelka, který v podstatě radí být na migranty hodný, protože když nebudeme, mohou se nám pomstít. Co dělá tento tvor s takovým myšlením na tak vysoké pozici je opravdu záhadou.

Jinou tematickou oblastí, která má již svůj odstavec, je oblast klimatických změn – spíše by bylo vhodné použít termín „pseudoklimatických“ změn, neboť logicky vzato, jde jen o další vlnu módních výstřelků a s fakty nemá toto šílenství mnoho společného – zato s financemi jistě ano. Že jde o globalistickou „flignu“ může napovědět i fakt, že k „boji“ vyzývá i sám nejvyšší činitel křesťanské obce papež František, aniž by ovšem vysvětlil, kterak onen „boj“ má vypadat. Chudák Greta Thunbergová a její následovníci – posloužili jen dalším globalistickým silám a dalšímu štěpení již tak fragmentované společnosti. Základem k alespoň částečnému (byť z hlediska lidských možností jen minimálnímu) zlepšení klimatu je totiž náprava životního prostředí okolo nás – především absolutního zákazu škodlivých prostředků typu Roundup, změna v zemědělském hospodaření, postoj k lesům, pralesům a přírodě obecně. Jenže v první řadě jde o peníze a Nobelova cena za to nekouká… Jako nepodařený vtip pak vypadá snaha některých zdejších politiků vyhlásit stav klimatické nouze – obávám se však, že tento křečovitý humor může jeho hlasatel myslet vážně a v tom případě jsme jako společnost zase o míli blíže k virtuálnímu Kocourkovu.

Z ostatních zpráv:

  • Když už jsme se dotkli elektromobilů – zkušenosti jednoho řidiče.
  • Turecký rebel Erdogan diskutuje s Ruskem o společné výrobě S 500.
  • Proč Rusko tolik dráždí tzv. „západ“? Hodnotami, které nejsou v módě.
  • Totalita se nám velmi rychle přibližuje.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...