Mediální očekávaná smršť audiovizuálně i literárně zpracovaná, týkající se padesátého výročí srpnových událostí šedesátého osmého roku, prolétla od Šumavy až k Tatrám a pokud měl někdo iluzi, že se dozví podstatné informace o tom, co se v naší zemi v tomto roce dělo, musel být notně zklamán. Dalo se rovněž očekávat, že tématu se zhostí především politické strany, jež mají ve svém štítu boj proti všemu ruskému, boj proti – po téměř třiceti létech již notně vybledlému – komunismu, jež v Československu ani nikdy nebyl a rovněž předvídatelný byl postoj tzv. „demokratického bloku“, zejména jeho radikálních fanoušků vůči nově sestavené vládě včetně prezidenta M. Zemana, jež se rozhodl letošní srpnové výročí veřejně oficiálně nekomentovat. Do literárního běsnění se zapojili snad všichni „jež vládnou brkem“ (až na několik světlých výjimek) a popisovali srpnové události osmašedesátého roku ze svého úhlu pohledu, načež tak vznikla mozaika názorů, ze kterého se ale jen těžko dá poskládat skutečný obraz, neboť zde chyběl jeden zásadní aspekt a to jsou historická a geopolitická hlediska vývoje ČSSR od konce druhé světové války včetně vývoje a mezinárodních závazků (například Jaltská konference) ostatních zemí a to nejen těch, jež s ČSSR sousedily. Korunu tomuto – v podstatě výhradně politickému – výročnímu běsnění nasadili někteří straníci z TOP-09 slovy o „našem stínovém prezidentovi Kiskovi“, nad čímž kroutili hlavou i naši východní bratři a poněkud nechápali slova o jeho morálních kvalitách, neboť jeho Curriculum Vitae hovoří o členství v KSČ a nebýt prezidentem, má v posledních letech zřejmě i záznamy v trestním rejstříku. Očekávaný přímý přenos projevu A. Kisky ohlášený na ČT24 nakonec zarazila samotná slovenská prezidentská kancelář a byl odvysílán ze záznamu, což muselo mnoho „kovaných demokratů“ nalepených na televizních obrazovkách notně zklamat. Často z úst politických figur „demobloku“ padala slova o snaze překroutit výklad historie a zejména trefné je to v podání místopředsedy KDU-ČSL J. Bartošky, jehož vedení je již pravidelným účastníkem Sudetoněmeckého landsmanšaftu a kde jistě nehovoří o nacistických zvěrstvech a okupaci českých zemí z německé strany. Titíž lidé si rovněž povzdychávají nad tím, že dnešní mládež o srpnových událostech nic neví a dané téma je ani nezajímá a zcela pikantní je nářek jisté učitelky nad seriálem „Chalupáři“, neboť jak má prý vysvětlovat dětem o hrůzách komunismu, když v onom seriálu nic takového není. Naprostou – a z mého pohledu – ubohou tečkou byl proslov premiéra A. Babiše před budovou Českého rozhlasu, ovšem nikoli ze strany premiéra, nýbrž ze strany radikálních posluchačů, kteréžto nezajímal ani obsah projevu a dokonce ani pieta onoho místa a chováním, jež předvedli na tomto historickém místě bych je sotva zařadil i do pomyslného chléva, neboť i dobytek má svoji úroveň. K dobru A. Babišovi přičítám jeho slova pronesená s patřičným nadhledem směrem k tomuto davu, že jim děkuje za budoucí růst volebních preferencí.
„A s naprostým šokem a údivem, hlavně pamětníci z roku 1968, dnes všichni stojíme díváme se na bizarní scénky a rétorická cvičení dnešních zmatených a pomatených představitelů havlistické fronty, kteří unesli a odcizili Pražské jaro 1968 pro sebe a bojují za odkaz roku 1968, jako kdyby snad šlo o jejich jakýsi svatý grál všech demokratů, svobodomyslných lidí a ochránců demokracie. Taková nehorázná lež a fantasmagorie, protože Pražské jaro 1968 bylo komunistické jaro, byla to zásluha politbyra ÚV KSČ a byl to boj za trockistickou perestrojku socialismu v ČSSR pod vedením Alexandera Dubčeka, bylo to sebeobětování lidí v srpnových dnech za myšlenky socialismu s lidskou tváří, kterým bylo zatajeno, že se socialismem se už později nepočítá.“
VK, AE News
Osobní poznámka: Při studování spousty různých dostupných materiálů k tomuto tématu jsem dospěl k závěru, že jedním z nejlepších zdrojů o této době je ruský dokument КАК ПОБРИТЬ ЕЖА. К 50-летию “пражской весны”, byť je třeba některé politické komentáře oddělit a zabývat se pouze faktickou stránkou dokumentu. Nicméně film obsahuje to, co k pochopení událostí jako celku jinde chybí – historii Československa od roku 1945 a tehdejší geopolitické souvislosti. Jako velice zajímavý bonus vnímám osobní vzpomínky nasazených sovětských vojáků a pokud shlédnete video až do konce, s úžasem zjistíte, že metody politického boje se tehdy, stejně jako dnes, prakticky vůbec neliší. Co v dokumentu naopak chybí je výčet obětí na české straně a jejich důvody, nicméně jde o ruský pohled na věc a tak je třeba to i pojmout.
Volební kampaň před komunálními a senátními volbami nabírá na síle a v jednotlivých politických partajích začíná přetahovaná o místa na volebních kandidátkách, čehož důsledek občas bývá i štěpení strany a v ojedinělých případech dojde i na svaly a to nejen rétorické jako například u Pirátů, jejíž odštěpek Moravská a Slezská pirátská strana (MS Piráti) byla trnem v oku kandidátovi za české Piráty P. Křičenskému, jenž nezvládl svoji nervovou soustavu a fyzicky napadl svého moravského kolegu. Na paškál přišel rovněž předseda ODS P. Fiala a zdá se, že všechny nitky vedou k Německu, stejně jako u KDU-ČSL. Václav Klaus mladší je v tomto ohledu skutečně bílou vránou ODS a dost nelidsky se otřela do vzhledu tohoto politika právnička K. Drbohlavová, za což si právem vysloužila kritiku i z vlastních řad. Herec a ředitel divadla J. Hrušínský, kterýžto se svými posledními výroky i činy jednoznačně zařadil do pražského kavárenského spolku přišel nedávno o podporu svého sponzora – společnost Mountfield a nyní mu vypomohli daňoví poplatníci: Městská část Prahy 4 jeho divadlo zadotovalo. Zajímavý dvojí metr uplatňuje nový kandidát do Senátu rektor M. Bek, jež před několika lety neumožnil jednorázovou návštěvu a diskusi prezidentu republiky (už tento fakt mě zaráží), ale sám na akademické půdě normálně působí i jako kandidát do Senátu. Velký propad voličů ČSSD v komunálních a senátních volbách očekává i sám předseda J. Hamáček, což jednoznačně vypovídá o tom, proč se tak vehementně nacpal do Babišovy vlády, neboť připomíná kapitána Titanicu, jež byl kapitánem jmenován ve chvíli, kdy jsou již spodní paluby zality vodou.
Zprávy pocházející z oblasti za „Velkou louží“ jsou v poslední době více a více pochmurnější. Zdá se, že neúspěšné řešení syrského konfliktu (z pohledu USA) válečné jestřáby rozpaluje stále více doběla a nehodlají se s touto situací smířit, načež se chystá další kolo provokací a chemických útoků za pomocí starých známých Bílých přileb, leč moment překvapení je ten tam, neboť zpravodajské služby získané informace o dalším „false flag“ okamžitě zveřejnily.
„V každém případě USA znovu… druhý den po sobě… hrozí Damašku drtivou odvetou na „Asadův chemických útok“… takže Bílé přilby už asi mají vše připraveno… pro Západ je to jedna z posledních šancí, jak Asadovi ještě něco hodit na hrb… USA mezitím podle vlastních zdrojů dodávají Al Kajdě do Idlíbu potraviny a další pomoc… prostřednictvím čehosi, co se zove Katolická pomocná charita… fascinující…“
T. Spencerová, FB
Poté co D. Trump notně pošlapal vztahy s EU a libuje si v poslední době v sankční politice, začínají se (nejen) země EU obracet zvolna k východu a dokonce už i z Německa zní hlasy o opuštění dolaru a zavedení plateb v jiném systému než SWIFT, na čemž již země BRICS usilovně pracují, přičemž Rusko neustále nakupuje zlato a zbavuje se dolarových rezerv. Turecko, jakožto člen NATO se rovněž příliš nerozpakuje v otázce s kým kamarádit a sahá po ruských zbrojních systémech, což USA nelibě nesou, načež vyvolaná obchodní válka USA/Turecko zřejmě definitivně otočí korouhev Erdoganova Turecka východním směrem, ačkoliv stále se musí brát zřetel na to, že každá země si tvrdě hájí své zájmy (mimo novodobých kolonií navíc ideově zpracovaných). Normalizaci vztahů s Ruskem zvažují Němci, Italové i Francouzi, zatímco USA a Velká Británie pokračují ve své politice třídního nepřítele a jejich vztahy jsou na politickém teploměru hluboko pod bodem mrazu.
„Americko-ruské vztahy jsou velice špatné a Trump, který chtěl změnit takový ten modus vivendi mezi Moskvou a Washingtonem, přešel na stranu, která je velice kritická vůči Rusku, a to kvůli tomu, aby si sám zachoval pozici v Bílém domě. Protože ta zuřivost je veliká. Nejhorší je, když vám někdo ukradne nepřítele.“
J. Petránek, publicista
Krom Ruska a nově i Íránu, jež v poslední době pociťuje ze strany USA „demokratický“ tlak, je však prvosledovým cílem a důvodem Trumpova špatného spánku Čína, jejíž obchodní politiky má už D. Trump „plné zuby“.
„Google zrušil 13 účtů a 39 kanálů na Youtube… protože nějak souvisely s íránskou státní televizí… Facebook už v úterý zrušil stovky „proíránských“ účtů… nebo lépe, těch, které mu určil Atlantic Council… protože propagandu smíme dštít jen my… je to uspokojivý pocit… když naše pravda vítězí… alespoň pro tuto chvíli… cenzurou a zákazy…“
T. Spencerová, FB
Britský problém s otravou Skripalových, jež Británie notně rozmázla v politické rovině proti Rusku, má zajímavé pokračování – smutné a zároveň i logické (pokud jsou informace pravdivé). Příbuzní S. Skripala se totiž domnívají, že něco není v pořádku, neboť ztratili kontakt s Julií i Sergejem a je tu obava, že byli „uklizeni“.
„Ruští příbuzní Sergeje Skripala se prý obávají, že umřel… o jeho dceři Julii neslyšeli taky už od konce července… a to tenkrát prý slibovala, že Skřípal do tří dnů zavolá… a nic… asi je z toho všeho už fakt dokonale votrávenej… EU prý v každém případě neposlechne britskou výzvu, aby se přidala k nejnovějším americkým „skřípalovským“ sankcím proti Rusku… Itálie, Rakousko a Francie prý chtějí s Ruskem obchodovat… tak moc, že shoda na dalších sankcích není možná…“
T. Spencerová, FB
Ukrajinský Absurdistán si žije dál svým vlastním životem, poslanec O. Barna z Porošenkova Bloku avízoval na Den nezávislosti Ukrajiny (24. srpna) zemětřesení v Kremlu, neboť tento den se konala vojenská přehlídka. Spletl se však o několik dní, neboť první seizmické záchvěvy přišly v momentu, kdy uprostřed Kyjeva zkolaboval tank, mířící na zkoušku přehlídky.
„V centru Kyjeva chcípnul tank… mířící na zkoušku vojenské přehlídky… zrovna v době, kdy Porošenko rozjíždí kampaň… v níž… mimo jiné tvrdí „My, Ukrajina, Petro Porošenko“…“
T. Spencerová, FB
Hlavní otřesy přišly skutečně v době přehlídky a nebyl to jen Kreml, který se otřásal (smíchy).
„Ukrajinští vojáci při slavnostní přehlídce na Den Nezávislosti poslouchali projev prezidenta Porošenka… a dva z nich omdleli… ten první padl zrovna když Porošenko říkal: „Evropa nás potřebuje, protože bez nás by Evropská unie nebyla dokončeným a ideálním projektem. Civilizovaná hranice současné Evropy dnes prochází severovýchodní hranicí Ukrajiny. Na kontinentu všichni, kdo nejsou oslepeni ruskými penězi, chápou, že bez nezávislé evropské Ukrajiny, by v Evropě bylo méně míru a bezpečí.“ … druhý podle posměšků na ukrajinských sociálních sítích, které znají situaci v kyjevské armádě, padl z hladu… vlastně je s podivem, že při těch slovech neomdleli a nepopadali všechny ty tisíce přítomných…“
T. Spencerová, FB
Zajímavým způsobem okomentoval přehlídku a Den nezávislosti Ukrajiny poradce ukrajinského premiéra Slovák I. Mikloš, bývalý šéf resortu financí na Slovensku(!) a je jasné, že jako poradce nebude plísnit svého chlebodárce – zvláště pikantní jsou jeho slova o „sdílení evropských demokratických hodnot“ Ukrajinou. Jistě měl na mysli „demokratické potrestání“ 50 ruských úředníků a příslušníků silových struktur, na něž se chystá Pravý sektor. Země mezitím bojuje o finanční přežití a pomocnou ruku okamžitě nabídla „stará osvědčená“ MMF a Ministerstvo financí uvolnilo státní dluhopisy, přičemž stratég pro rozvíjející trhy Bluebay Asset Management uvedl pro server Bloomberg, že tyto finance pomohou Ukrajině přežít do další půjčky. Úžasný systém. S financemi souvisí i obchod ukrajinských podnikatelů s leteckými motory, které prodává do Číny, na což ihned reagovali američané a považují to za zradu. P. Porošenko má ovšem jiný problém a tím jsou blížící se prezidentské volby a je evidentně nervózní, neboť chce posunout termín voleb na léto.
Léto sice putuje do svého závěru, leč migrační toky neustávají a bohužel ani smutné zprávy ze zemí, kde je díky nepůvodnímu obyvatelstvu značně zvýšena statistika ohledně kriminality. Je rovněž zcela evidentní, že každá země má na trestné činy migrantů jiná měřítka: V Rakousku byl za vraždu své sestry „ze cti“ odsouzen Afghánec na doživotí a navíc tato země expeduje neúspěšné žadatele směle pryč ze svého území, Německo se naopak snaží tyto případy nezveřejňovat. Francouzská justice ohodnotila jiného Afghánského migranta čtyřletým trestem za jím čtyři pobodané osoby, občas se však stane, že útočník zle narazí, což se stalo ve švýcarském Bernu třem Tuniským přistěhovalcům, chtějíce si přilepšit o peněženky několika mladých turistů. Co je ovšem zaskočilo byl fakt, že okradení s jejich počínáním nesouhlasili a oni tři Tunisané dnes vzpomínají na nemocničních lůžkách na ruské fanoušky klubu CSKA, které chtěli obrat. V italském Torinu napadl migrant policistu, v německém Plauenu se policisté už jen brání, natož aby zatýkali. Nová trasa migrantů je nyní vedena přes Ceutu a po prvním známém útoku za pomocí nehašeného vápna a dalších pomůcek se tato technika ujala, načež nelegální překročení této hranice je už na denním pořádku. Švédsko vyděsil polský politik D. Tarczyński prohlášením, že Polsko nepřijme jediného uprchlíka a že je na to hrdý, přičemž švédský rozhlas ve svém multi-kulti opojení začíná vysílat v arabštině, somálštině, kurdštině a perštině. Řešení migrační otázky zatím není v dohledu, A. Merkelová hodlá „protlačovat“ migranty do všech zemí EU, přičemž nový level v tomto ohledu ohlásil předseda Evropského parlamentu A. Tajani, který začíná vyhrožovat všem zemím V4 a hrozí tresty.
Z ostatních zpráviček:
- Mýty o Číně – sám jsem byl překvapen.
- Tohle by mohl být opravdový zážitek, byť to zní cynicky – originální film z první světové války v barvě a ve 3D.
- V USA zemřel „americký válečný jestřáb“ senátor McCain.
- Úvaha M. Šichtařové nad „výzkumem“ jedné „neziskovky“.
- Zajímavé kulaté výročí o kterém se nemluví a pozvánka na akci.
