Českým mediálním prostorem a nutno předem podotknout, že především tím, který pluje mimo hlavní proud, ještě doznívá neklidný Palachův týden načež jednotliví komentátoři se pokouší otesat ty spousty zbytečných slov a dostat se na samo jádro činu tohoto studenta. Stejně jako u mnoha událostí spojených s politikou této země bude jen velmi těžké dohledat skutečnou pravdu a s přibývajícími léty bude Palachova oběť stále více obalována chvojím propagandy těch, kterým se to bude hodit při sběru politických bodů. Co jednoznačně ukázal téměř uplynulý první měsíc tohoto roku je fakt, že různí bojovníci za LGBT, novodobí cenzoři a udavači i vítači jiných kultur notně přibrousili ostří svých ideových kopí a zřejmě nás čeká opravdový boj nejen o národní identitu, nýbrž zcela fyzicky i o duše našich dětí a zejména svobodu projevu ústavně formálně zaručenou. Svědčí o tom nejen „kultura“ politických projevů, ale stále menší a menší snaha o rozumný dialog a kompromis, což je základem toho, co se nazývá demokracií. Nicméně několik pozitivních signálů i v této pohnuté době lze nalézt a ještě stále má běžný občan po ruce zbraň, kterou může změnit běh negativních událostí ve své zemi a tím jsou volby.
Evropská unie doznává v posledních dnech výrazných změn, byť její hlavní nalinkovaný trend se i nadále tvrdě prosazuje – nucená migrace, LGBT politika a snaha o smazání národních identit ve jménu jednoho velkého superstátu, přičemž jasné vidle do tohoto hnojiště vhodila A. Merkelová s E. Macronem ve formě utajeně připravované smlouvy mezi Francií a Německem. Na první pohled neškodná dohoda o spolupráci však při podrobnějším zkoumání vztahů v rámci celé EU pouze ukazuje na praskliny celého evropského bloku a jednoznačně vymezuje, kam patří takové země jako ta naše – do role novodobých kolonií, což je konec konců již dnešní realita. Také jeden z hlavních trendů EU bude zřejmě i nadále dobře živen a tím je hledání nepřítele za každou cenu – tedy minimálně do té doby, dokud to bude pro některé kruhy finančně zajímavé a než se tato evropská instituce nezbaví jejich hlavních štváčů typu G. Verhofstadta. Ostatně diskuse se stále vedou nad možnou budoucí evropskou armádou a otazníky se vznášejí i nad budoucností členství některých evropských států v NATO.
Slovensko se zvolna chystá na volbu hlavy státu, přičemž většina kandidátů vyznává současné evropské „hodnoty“ jako je LGBT, migrace a další žhavá témata z dílny OSN i EU a je tedy velkým otazníkem, zda v pozici budoucího prezidenta nebude pouhý klon A. Kisky. Plánovaná únorová schůzka v Polsku, jejímž hlavním tématem má být „Írán a jeho hrozba pro svět“ začíná zadrhávat, Německo má velkou ambici směle ekonomicky konkurovat Číně, článek M. Branda si všímá našich médií hlavního proudu v souvislosti s německou AfD a agentura Bloomberg tvrdí, že A. Merkelová již ztratila kontrolu nad svou vládou. Vůdce Francie E. Macron i přes velké úsměvy nad podpisem francouzsko-německé dohody prožívá nejistotu dnešních dní v souvislostmi s protesty Žlutých vest, kdež policejní oddíly nešetří brutalitou a nelze si nevšimnout některých styčných ploch mezi Německem a Francií – zejména nárůst kriminality spojených s migranty, postupná islamizace obou zemí a tvrdá propaganda LGBT jdoucí ruku v ruce se sílící protiruskou notou, šířící se – podobně jako u nás – státními televizními kanály. Nabízí se v tomto kontextu otázka, zda smlouvou mezi Francií a Německem, jejímž podpisem obě země přeřadily na třetí převodový stupeň, nemá dojít k urychlení genocidy evropských původních obyvatel a rychlejší výměně obyvatelstva, tím pádem i k rychlejšímu procesu ztráty kultury jednotlivých národů a jejich identit a to vše se souhlasem nejvyššího vedení EU, které nepochybně patří ke globální elitě. Této tezi by odpovídala naprosto chaotická a nedůsledná politika ochrany vnějších hranic EU a tichá i veřejná podpora migrace z nejvyšších kruhů EU o podpoře dalších agend nemluvě.
„Evropa“ kulhá na všech osmadvacet párů nohou, a to chce přibrat další (balkánské) státy, aby kulhala ještě víc… a kulhá i uvnitř svého „tvrdého jádra“, a tak se alespoň dva politici rozhodli, že něco udělají sami… sice mají oba (a z různých důvodů) domácí problém s „reprezentativností“, ale i tak se Německo s Francií spojují do jakéhosi předvoje budoucí „ideální Evropské unie“, aniž by bylo jasné, v čem že bude vše spočívat nebo zda je bude někdo následovat… formulace jednotlivých bodů vzájemné dohody z Cách je navíc tak vágní, že spíš ukazuje na míru přetrvávajících neshod než obráceně… „Evropa dnes potřebuje oživení víry ve význam solidarity a jednoty a chci věřit, že francouzsko-německá spolupráce tomuto cíli poslouží,“ nechal se přesto slyšet šéf Evropské rady Donald Tusk, byť ani největší euronadšenci nemohou být nadšeni z toho, že Berlín s Paříží nechávají všechny ostatní za sebou… naopak, reálně hrozí, že se tektonické zlomy uvnitř EU jen prohloubí… ostatně, Brusel má za to, že členové EU typu Polska, Maďarska nebo Rumunska, které navíc aktuálně Unii předsedá, razí „demokracii ruského typu“… a není bez zajímavosti ani skutečnost, že když Merkelová s Macronem mluví o nutnosti společné „obranné kultury“, narážejí třeba na fakt, že jen šest z 28 států má stíhačky evropské produkce, zbytek nakupuje v USA… zkrátka, klíčová otázka zní: Řekli si Merkelová s Macronem něco jako „po nás potopa“?
T. Spencerová, FB
Zprávy ze Spojeného království připomínají v posledních měsících spíše perličky z jiného světa, nicméně zdejší občané musí čelit tvrdé realitě – devět muslimů zaútočilo v Londýně na homosexuálního muže kyselinou a v této souvislosti si nelze nepovzdechnout nad neskutečnou hloupostí našich feministek a LGBT zastánců, neboť snad neexistuje jasnější důkaz, jak s nimi islámská ideologie bude zacházet v případě, že – nedej Bože – i u nás vzniknou velké skupiny islámských komunit. Je těžko uvěřitelné, že vlastní hloupostí a za pár korun ze zahraničních tzv. neziskových nadací a spolků je někdo ochoten strkat vlastní hlavu do připravené oprátky. Z podobného soudku je rovněž ukázka nebetyčné hlouposti jistého anglického páru, jež se nechává „předělávat“ z bílé rasy na černou skrze injekce, které mají za následek ztmavnutí kůže a přitom pevně věří, že její narozené dítě bude rovněž tmavé pleti. Británie se i nadále potýká s Brexitem, rozuzlení by mělo přijít následující týden, nicméně spíše se očekává další kolo agónie a čeření vod mezi Anglií a EU.
Jedním ze sledovaných témat tohoto týdne bylo i světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu, jenž výtečným způsobem vystihl název článku na serveru www.E15.cz – „Hodně vzletných slov a minimum odpovědí“. Představitelé EU molochu se například shodli v tom, že EU by měla mít globálně silnější roli, ovšem co se týče řešení tohoto nesnadného úkolu, to již jaksi nezaznělo. Snad jediným pozdvižením byla slova G. Sörose směrem k čínské hlavě státu, jehož dotyčný označil za největšího nepřítele otevřené společnosti, což čínská strana patřičně okomentovala – volně přeloženo Čína se nebude zabývat slovy takové nuly, jako je G. Söros. Americký ministr zahraničí M. Pompeo ve své vzletné řeči v podstatě kopíroval svého chlebodárce a nadřízeného D. Trumpa, přičemž vyzdvihl fakt, že na národech skutečně záleží. Shrnuto a sečteno – setkání v Davosu nic objevného nepřineslo.
S ukrajinskými událostmi spojuje autor článku V. Danda několik současných kauz, jež hýbou českou i slovenskou mediální scénou, na světlo světa se dostávají i informace okolo kyjevského „Majdanu“ v roce 2014 a to skrze italskou televizní stanici Canale 5, přičemž klasik by zvolal: „Nihil novi sub sole.“ Do 3. února mohou na Ukrajině podávat žádosti všichni zájemci o prezidentský stolec, neboť prezidentské volby se rychle blíží, načež prozatím je přihlášených něco více než desítka odvážlivců a současný lídr – jehož preference jsou tragicky u dna – P. Porošenko prozatím mezi nimi není:
A jestli je Porošenko pořád „náš hoch“? Myslím, že už delší dobu ne, ale vystrčili jsme ho po Majdanu coby prezidenta do popředí, a tak to holt musí doklepat, i když i západní politici a média ho čím dál víc otevřeně mají jen za dalšího prachsprostého zloděje v čele neustále rozkrádané Ukrajiny. Osobně si myslím, že Porošenko se znovu prezidentem nestane, i kdyby si náhodou blížící se volby koupil a „vyhrál“. Fakt se „provařil přes čáru“. Obecně je ale jen dalším totálním zklamáním. Ta Ukrajina je, z hlediska svých lídrů jakoby prokletá. Ať si tam někoho dosadí Východ, nebo Západ, je to vždycky jen ohňostroj marnosti. A obří korupce.
T. Spencerová, PL
Dobrou zprávou pro USA je přerušení tzv. „shutdownu“ D. Trumpem, jež byl prozatím nejdelším v historii této země, nicméně americký prezident i nadále trvá na přidělení financí pro stavbu betonové zdi na mexické hranici a přerušení považuje pouze za dočasné. I nadále řádí v amerických politických vodách „protiruská horečka“ na jejímž základě byl 25.1. zatčen Trumpův poradce v jeho prezidentské kampani R. Stone a následně propuštěn na kauci 250 000 dolarů. Ostatně Rusko již bylo natvrdo prohlášeno za nepřítele číslo jedna, kde se dělí o tuto „čestnou“ pozici s Čínou. Vzato čistě pragmaticky ovšem nejde opět o nic nového, stále jen o dominanci nad světem a její ekonomikou a to všemi možnými prostředky – vojenskými nevyjímaje.
Americké ozbrojené síly už nebudou oznamovat, kolik lidí zabily při náletech v Somálsku… čísla v poslední době neustále rostla…
T. Spencerová, FB
O zcela jasné vměšování USA do záležitostí jiné země jde v případě Venezuely, kde proběhly prezidentské volby, nicméně nebyly v souladu s americkou zahraniční politikou a jejími zájmy, tudíž tato země bohatá na ropu nyní čelí pokusům o státní převrat, načež USA „jmenovaly“ na tu správnou prezidentskou pozici svého koně J. Guaida. Chce-li svět vidět dvojí metr v praxi, nemůže být jasnějšího příkladu – zatímco washingtonská administrativa neustále obviňuje Rusko z vměšování do voleb v USA aniž by měla jakékoli důkazy, v této jihoamerické zemi zcela nepokrytě rozkazuje a určuje, kdo má být hlavou státu. Je nasnadě, že v zemi tyto tanečky vyvolaly patřičné napětí i mezinárodní protesty a zdejší armáda se údajně nechala slyšet, že stojí za legálně zvoleným prezidentem N. Madurou. Seznam amerických intervencí ve prospěch svých kandidátů – loutek – na tomto kontinentu již obsahuje pár zemí a jmen. Anglická banka, jež má v úschově zlaté rezervy Venezuely mezitím odmítla – nepochybně na nátlak USA – tento kov vydat do rukou N. Madury, což samozvaná americká loutka J. Guaido vděčně kvitoval. I v tomto případě jde o nebezpečný precedens v mezinárodně právní rovině ze strany USA a bude velmi zajímavé sledovat nejen reakce celého světa, nýbrž jak se k této záležitosti postaví naše vláda i opozice – předpokládám, že nějakou dobu to bude pozice mrtvého brouka. V této záležitosti bych vřele doporučoval poslechnout si na téma mezinárodního práva kandidáta na slovenského prezidenta a ústavního soudce Š. Harabina.
Na to se ani není třeba ptát Muellera, prohlásil ruský ministr zahraničí Lavrov na otázku, zda se USA vměšují do vnitřních věcí Venezuely… na stranu dosavadní Madurovy vlády se kromě Ruska, Mexika, Turecka či Kuby postavila i Čína… Vatikán vyzval k ukončení násilí, ale nepřiklonil se k žádné straně, Evropská unie, zdá se, nesdílí radikální názor USA a požaduje vypsání nových voleb… Washington hodlá Venezuelu dál dusit sankcemi, ale opozici slíbil miliony dolarů… opozice pro změnu údajně nabídla prezidentovi Madurovi amnestii, pokud dobrovolně odstoupí… Maduro si volal s Putinem… Caracas mezitím údajně zavřel internet což je podle NGO Netblocks.org porušením digitálních i lidských práv…
Ministerstvo zahraničí USA postavilo do čela „snah pomoci venezuelskému lidu obnovit demokracii a prosperitu“ Elliotta Abramse, který má zkušeností na rozdávání… býval kdysi ústřední postavou slavného skandálu Iran-Contra, dohlížel na americké „měniče režimu“ v Nikaragui a Salvadoru a už v roce 2002 vedl pokus o svržení Huga Cháveze ve Venezuele… ministr zahraničí Mike Pompeo přitom zkomolil i jméno šéfa venezuelské opozice Juana Guaidóa, kterého si USA vybraly do čela Venezuely… odkud mají pro jistotu odjet všichni američtí občané… sám Guaidó, než si pro sebe převzal pravomoci „prozatímního prezidenta“, tajně navštívil USA, Kolumbii a Brazílii, aby dojednal scénáře dalšího vývoje a upevnil antimadurovskou koalici… proti americkému vměšování do Venezuely se postavilo na sedm desítek amerických osobností, ale k ničemu jim to nebude… zvolený prezident Nicolas Maduro nabídlGuaidóovi přímé rozhovory a mezitím oznámil vojenské manévry, aby prý do USA ukázal, že Venezuela je „nepotopitelná“… v Rusku mezitím potvrdili, že v Madurově okolí prý bylo odhaleno spiknutí, a tak na jeho osobní ochranu už do v Caracasu dorazilo asi 400 ruských žoldáků…
T. Spencerová, FB
Sýrie i nadále prožívá neklid na svých hranicích i uvnitř země, kdež se prolínají zájmy několika zemí a nejnověji se syrská administrativa zaměřila na Turecko, které obvinila z porušení Adanské dohody v boji proti terorismu. Ani Rusko není s Tureckem úplně spokojeno a kritika se nese zejména kvůli liknavosti v boji proti džihádistům v provincii Idlíb. Napjaté vztahy jsou i nadále mezi Sýrií a Izraelem, který neustále zkouší, co si může dovolit a své nálety svádí na přítomnost íránské armády. A mezitím si Pentagon stěžuje, že ruské S-400 dominují od hranic východní Evropy až po polární kruh…
Potíže s migračním tokem i s usedlými jinozemci v evropských státech neustále rostou – ať už jde o konflikty s původním obyvatelstvem či o spory mezi sebou. V popředí zpráv se tento týden ocitla Itálie, neboť na mediální světlo se dostal případ unesené a zneužívané ženy arabským gangem, jiná skupina Afričanů pašovala do Itálie děti, organizovala dětskou prostituci a prodávala drogy a to vše ve spolupráci s neziskovou organizací. Italský ministr vnitra M. Salvini nechal vyšetřovat neziskovou organizaci Sea Watch, která momentálně kotví u Syrakus se 47 migranty na palubě, ovšem mezitím Salvini čelí obvinění ze zneužívání pravomocí a z únosu v souvislosti s nelegální migrací (tím, že zabránil vylodění 177 migrantům!) a soud se má konat nedaleko od Syrakus – v Katánii. V Bologni ovšem islám slaví… Naproti tomu soudy ve Švédsku soudí již občany i za banální poznámky směrem k migrantům. Na vlastní kůži poznala cizí „kulturu“ jistá Australanka, která se odstěhovala za svoji láskou do Pákistánu a z následného sexuálního otroctví se bude dlouho zotavovat. Situace v našich zemích sice katastrofickou ještě není, nicméně někteří zvolení zástupci v zákonodárných sborech nahánějí opravdu hrůzu:
„Moderní a inteligentní bytová politika je pro nás jednou z priorit. Češi jsou obvykle zvýhodněni tím, že pracují a mohou se tak v pohodě zadlužit hypotékou na zbytek života. Všichni však takové štěstí nemají. Miliony Afričanů takové možnosti nemá a proto jim musíme pomoci a učinit z České republiky důstojnou zemi, kde nás bude každý mladý Afričan chtít kulturně obohatit svojí přítomností. Věříme, že bychom mohli v ČR v první vlně přijmout desítky tisíc uprchlíků a věnovat jim pro jejich pohodlí startovní byty pro mladé!“
PhDr. Olga Richterová, PhD poslankyně PSP ČR a 1. místopředsedkyně strany Piráti
Pozadu nezůstává ani naše „zlatá“ mládež notně ideově vykoupaná v multikulti marasmu, komentáře jsou na jejich „aktivitu“ různé, většinou však negativní. Z mého pohledu je to neskutečně překroucený původní citát násilně naroubovaný na migrační politiku, nicméně jasně to ukazuje na indoktrinaci našich vzdělávacích zařízení.
Hodnotu ve výši 1 500 eur – 4000 eur začne stát poskytovat obyvatelům z Asie, Ruska a Afriky, kteří obdrželi od České republiky doplňkovou ochranu nebo jejich žádost o pobyt nebyla dosud vyřízena či byli z ČR vyhoštěni, ale stále jsou na území. Podmínkou je, aby dobrovolně opustili ČR a nevraceli se do Evropské unie. Peníze jsou určeny na „reintegraci“ v zemi původu. Stát jim kromě toho zajistí přepravu i zdravotní péči. Takových lidí má být nejméně 400.
Vyplývá to z Výzvy k předkládání žádostí o podporu v rámci Národního programu Azylového, migračního a integračního fondu (NP AMIF), kterou zveřejnilo ministerstvo vnitra. Podle výzvy obdrží od fondu jediný vybraný žadatel v tomto projektu 45 milionů korun. Celková hodnota projektu, který má začít 1. dubna 2019 a skončit nejdéle do 30. června 2022, je 60 milionů korun. Za tu dobu má dojít k dobrovolnému vystěhování minimálně 400 lidí bez návratu do EU.
www.ceska-justice.cz
Z ostatních zpráv:
-
Kauza sestřeleného letadla MH17 stále pokračuje, ruské důkazy jsou ignorovány.
-
Kvůli sympatiím k Rusku nebo V. Putinovi můžete přijít i o práci – dnešní svět.
-
Šíření svobody a demokracie v Afghánistánu – smutná statistika.
-
Nebezpečí sítí 5G – první soudní vlaštovka.
-
Muži budou zanedlouho lovenou zvěří – LGBT na hrozivém pochodu.
-
Test na odhalení proruských agentů, jiný návod poskytuje Die Anstalt.
