Zrcadlo týdne 22. – 28.7. 2019

0

Poněkud suchý a horký červenec nám v jeho třetím týdnu nabízí další kolo tanečků okolo vládní koalice, kterážto se jako loďka zmítaná vlnami pokyvuje ze strany na stranu. V centru dění je nyní ČSSD v čele s J. Hamáčkem, jenž hraje dosti nepochopitelnou politickou hru okolo ministra kultury A. Staňka a jeho nástupcem M. Šmardou, přičemž Hamáčkova tvrdohlavost je až zarážející a prezident M. Zeman napíná nervy vládních partají k prasknutí. Z jistého úhlu pohledu je Zemanova snaha pochopitelná, neboť odhalení nekalého hospodaření bývalého ředitele NG J. Fajta a nepochopitelné „ticho po pěšině“ ohledně vyšetřování tohoto podezření budí dojem, že v politickém zákulisí se peče něco nedobrého. Viděno z výše kosmického modulu, tak křeslo jediného ministra (a to ještě nikoli důležitého) může ohrozit jakouž takouž vládní stabilitu, načež ČSSD jakožto politický subjekt může v případných mimořádných volbách notně pohořet. Celá situace potom působí dojem – i vzhledem k průniku informací z ČSSD – že strana se zmítá v křečích, její lídr hraje vabank a notně blafuje a případný odchod z vlády tak jako tak nebude, neboť Hamáček „vidí“ na míle daleko nebezpečí skrze Okamurovu SPD, která by jej mohla ve vládě nahradit, přičemž není vůbec jisté, zda by premiér A. Babiš na tuto variantu vůbec přistoupil. Ovšem jako důvod se SPD hodí. Do ohně stranické nestability vhodil polínko i samotný M. Šmarda a je tedy otázkou, zda nehasit celý oheň přímo u zdroje – tedy v řadách ČSSD – není tedy vůbec divu, že termín odvolání A. Staňka je po několika kolech jednáních prezidentem Zemanem stanoven, nikoliv však jméno nového nástupce. Napětí okolo „vládní krize“ se tedy v podstatě točí jen okolo koaličního partnera ČSSD, respektive kol jediného ministra z této partaje a první housle hraje J. Hamáček, jenž se snaží působit jako „tvrďák“. Prezident M. Zeman v těchto souvislostech rovněž čelí drsným útokům a v době jednání s lídrem hnutí ANO a lídrem ČSSD proběhla u Hradního nádvoří demonstrace hloučku lidí, kdež padala velmi ostrá slova a boj o křeslo hradního pána probíhá na několika dalších úrovních – připomeňme postoj ODS k všelidové volbě prezidenta, přičemž Senát, jež dlouhodobě čelí kritice a nízké účasti voličů, schválil svou většinou hlasů návrh ústavní žaloby na prezidenta ČR, což ovšem musí ještě schválit ústavní většina Poslanecké sněmovny a zde návrh nejspíše tvrdě narazí. O budoucím prezidentském klání již přemýšlí hokejový brankář D. Hašek, což na sociálních sítích rozehrálo bohatou diskusi.

V českých hájích se opět rozezněl poplach ohledně čínské společnosti Huawei, kterážto má sbírat data uživatelů a na tutéž notu se již v minulém týdnu hrálo ohledně ruské aplikace, jež umí fotografie uživatelů virtuálně omladit či „ostařit“. Nebuďme naivní – Huawei data nejspíše sbírá, ovšem na sběr dat jsou i v našich zeměpisných šířkách mnohem proslulejší kadeti:

Putin prý nechal vyvinout aplikaci, která ukládá fotografie uživatelů (aby je mohl později zneužít). Pro srovnání uvádím některé úniky dat k “běžným hackerům”:
eBay – data o 150 milionech uživatelských účtů
LinkedIn – o 117 milionech účtů
Uber – o 57 milionech řidičů a cestujících
Facebook – 50 milionů účtů
Vlády nedosahují takových čísel, ale o to zajímavější data se jim ztrácejí. Třeba americká vláda si nechala ukrást záznamy otisků prstů 5,5 milionů státních zaměstnanců. Taiwanská vláda zase biometrické údaje všech, kdo prošli kontrolou na letišti v Tchaj-Pej.
To jsou všechno zveřejněné případy. Kolik dat se ztrácí z databází tajných služeb, to neví nikdo.
Všechna nebo téměř všechna ta data jsou pravděpodobně k dispozici na černém trhu. Pro Putina nebo kohokoliv jiného by nebyl problém si je koupit, pokud by měl zájem.
P. Hampl, PL

Česká ekonomika, silně propojená s německou, nejspíše ještě v tomto roce zaznamená pokles, byť spotřebitelé hýří optimismem (nikoli však podnikatelská sféra). Viditelné těžkosti zažívá automobilový průmysl a celkově i bankovní sektor s centrem na západ od našeho pohraničí. V souvislosti s nově jmenovaným premiérem Velké Británie očekávají ekonomové jistý závan i z této strany, což jen dokládá globální provázanost trhů i zaměstnanost cizinců, o které bude ještě řeč níže. Velmi otevřeně se k celkovému stavu společnosti dlouhodobě vyjadřuje prof. P. Staněk , zajímavou úvahu nabízí M. Kechlibar a neméně zajímavou i uživatel Vidlák. O vzdělávání se rozpovídal vysokoškolský pedagog A. Valenta a z dalších zajímavých domácích témat z tohoto týdne vybírám článek o právu na zbraň a z dozvuků událostí minulých týdnů ještě názory na česko-německé vztahy současnosti a reakce na kritiku K. Gotta, jež oslavil svých osm křížků.

Stálicí na mediálním nebi se stává cenzura, jež se rozlévá po celé bruselské říši a notně hutní i v našich končinách, byť oproti jiným evropským „tradičním demokraciím“ ještě ústa nemusíme tak tvrdě zavírat a na virtuální brk a pergamen si ještě stále cenzorská inkvizice netroufne. Předmětem novodobého honu na čarodějnice se stává kritika – nebojme se to otevřeně pojmenovat zvrhlostí – typu LGBT, které jdou nejen za rámec lidského chápání, ale i vyloženě proti sobě samým a přírodním zákonům a s respektem k menšinám to nemá ani zbla společného. Násilím vnucovaná paradigmata dnešní doby lze vypozorovat zejména ve vytváření nových „třídních“ nepřátel typu Ruska, Číny a několika dalších „os zla“, přičemž poskytne-li někdo z veřejně známých osob či státních úředníků rozhovor médiím, jež jsou na „indexu nevhodných“, spustí se lavina řevu. Neméně ožehavým tématem je násilím vnucovaná a pečlivě řízená migrace – pokud se někdo pokusí nad tímto problémem logicky a rozumně zamyslet a své závěry zveřejní, je odepsán. Zde jaksi neplatí pravidlo o tom, že pokud chceme řešit problém, musíme znát příčiny a mít skutečné informace o tom, co se děje – kriticky myšlenková prázdnota (tedy absence logického myšlení) je pro liberálně-demokratickou tyranii nutnou podmínkou a nutno podotknout, že se jí i v našich společenských vodách poměrně daří. Jedničkou v cenzurování a sběru dat o uživatelích u nás vede jednoznačně Facebook, jež v USA „vyfasoval“ rekordní pokutu právě za porušení ochrany osobních dat uživatelů. Smutným faktem je, že věda je pod politickým tlakem zamačkávána do země a většinová společnost, která ještě používá zdravý selský rozum, je považována za tyranii.

Zprávičky z evropsko-unijní byrokratické velkoříše neskýtají příliš mnoho optimismu – proběhlé volby do Evropského parlamentu a následné tahanice o nejvyšší posty ve strukturách EU jasně ukázaly, že rebelské státy zemí V4 budou i nadále stát na okraji zájmu a veslo bude i nadále držet Německo s nově zvolenou předsedkyní EK U. von der Leyenovou, nad jejímž zvolením zajásal i premiér A. Babiš, což je z jeho strany poněkud zvláštní emoce, neboť v zásadě bude tato bývalá (a ne právě úspěšná) ministryně obrany prosazovat stejnou linii jako její předchůdce včetně kvót na migranty. Německá verze politické hry „škatulata hejbejte se“ byla vůbec zajímavým tahem dosluhující kancléřky A. Merkelové – na pozici německé obrany se dostala její politická parťačka A. Krampová-Karrenbauerová (obecně uváděná zkratkou „AKK“) a tato ženská verze triumvirátu v podstatě ovládá chod Evropy. Samotná A. Merkelová byla pozvána na výročí zahájení druhé světové války do Polska, kam ovšem (již tradičně a nepřekvapivě) nebyl pozván ruský lídr V. Putin. Polská strana absenci ruské strany vysvětlila tak, že by nebylo vhodné zvát představitele země, která se podílela na agresi proti Polsku – z pohledu této logiky by ovšem na výročí neměl jet ani český zástupce, neboť Polsko zcela bez vyhlášení války v roce 1938 okupovalo Těšínsko a část moravského Slezska, přičemž chování polské soldatesky v mnoha případech předčilo i pozdější německé okupanty a ani Maďarsko nemůže mít v tomto směru tak úplně čisté svědomí. Ironií osudu a předmětem zamlčování je i fakt, že právě polské tanky byly prvními okupačními silami v roce 1968 například v Bruntále.

Místní Češi a Němci byli hospodářsky diskriminováni, vyvlastňováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení, veškeré jejich národnostní projevy včetně školství, kultury či veřejného užívání mateřské řeči byly zakázány. Přes 30 000 Čechů a více než 5 000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít do Protektorátu Böhmen und Mähren. Podle pamětníků se Poláci chovali k civilnímu obyvatelstvu Těšínska mnohem hůř, než později nacisté…
B. Olšer, iDNES blog

Bratislavské ulice ožily o víkendu dvěma zajímavými průvody, přičemž oba byly vůči sobě jaksi v opozici – pochod s názvem Hrdý na rodinu a Duhový pochod osobně navštívila poslankyně Národní rady M. Šimkovičová a podala k oběma akcím zajímavé informace. Ani nepřekvapuje, že rozdílný pohled podala liberální média hlavního proudu a příspěvek do politické diskuse přednesla krom M. Šimkovičové i poslankyně za SaS N. Blahová tvrdíc, že tradiční rodina vůbec neexistuje. Její vysvětlení přitom připomíná práci novodobého politruka a paní poslankyně by měla zvážit změnu povolání. Slovenská prezidentka Z. Čaputová odmítla účast na obou akcích z důvodu zachování neutrality, nicméně její názory na LGBT agendu jsou jasně čitelné a navíc čelí i podezření, že slouží cizím zájmům a to ji zřejmě již bude provázet celou její prezidentskou kariéru. Klasická liberální představitelka dosazená skvělou PR prací jejích agentů do prezidentského křesla se snaží „přiblížit masám“ a propagandisticky se projela prešpurskými ulicemi v tramvaji, z čehož její fanoušci omdlévali, ovšem pozorovatelé politického dění s nohama pevně na zemi nemohli přehlédnout fakt, že se tak běžně nepřepravuje a je to zřejmě i její derniéra tohoto představení. Z. Čaputová na své zahraniční cestě zavítala do Francie a zatímco na představitelích zemí V4 a Číně nenechala nit suchou, s E. Macronem si dobře notovala, ačkoliv tento lídr země galského kohouta by kritiku za vedení své země potřeboval jako vepř drbání. Poslanec A. Hrnko za SNS očekával, že se Z. Čaputová optá svého politického partnera na fakt, že žádná vysoká funkce v EU nebyla udělena nikomu ze zemí V4, na což mu prezidentka odvětila, že důvodem je blokování jiných kandidátů zeměmi V4. Takže co jsme si, to jsme si. Ostatně Visegrádská skupina (V4) je nejen Z. Čaputové trnem v oku, podobný názor má i bývalý to komunistický kádr a dnešní ministr zahraničí M. Lajčák. V čem je ovšem Slovensko na špici v porovnání se všemi zeměmi V4 jsou ceny potravin, které v posledních dnech notně povyrostly. Problémy dost možná ještě čekají na bývalého prezidenta A. Kisku, neboť vyšetřování Pražské plynárenské z roku 2015 odhalilo nitky, vedoucí k bývalé firmě tohoto státníka.

Britské ostrovy mají nového premiéra a ze dvou kandidátů zvítězil již známý B. Johnson, kterýžto vzbudil mnoho vášní na samotných ostrovech ale i u nás – o Evropské unii nemluvě. Tento politik sliboval před svým zvolením ukončení tanečků okolo členství jeho země v EU a to prakticky za každou cenu, přičemž stanovil i datum. Většina analytiků v jeho slova věří, o to více vrásek na svých čelech mají bruselští úředníci, neboť není v zájmu, aby Británie tento svazek opustila a to již kvůli nebezpečnému precedentu – i jiné země se zaječími úmysly by mohly být britským krokem „exitově“ naladěni, byť bude ještě nutno vyčkat nějaký rok a pozorovat důsledky Brexitu. V infarktovém stavu se ocitli všichni liberálně orientovaní jednotlivci i eurohujeři včetně médií, na našich politických prknech vyhlásil stav smutku celý „demoblok“ včetně Pirátů, ČSSD i části KSČM, radost naopak panuje v Trikoloře a SPD i na pražském Hradě. Kroky nově jmenovaného premiéra byly poměrně čitelné – nahradil osoby na klíčových místech svými lidmi a vyzval EU, aby přehodnotila svůj nesmlouvavý postoj k Brexitu. Dá se ovšem předpokládat, že odchod z bruselské říše bude její vedení Johnsonovi hodně komplikovat a nový premiér bude muset krom Brexitu řešit i mnoho domácích problémů.

Po předčasných volbách na Ukrajině, v nichž zvítězila s jasnou převahou Zelenského strana Sluha lidu, nastává čas změn a jen běh dalších událostí napoví, zda ku prospěchu zdejšího občanstva. Jistou skutečností se stal konec pomajdanovských politiků, byť srovnat nacionalistické síly do latě bude ještě notná fuška a narovnat mezinárodní vztahy se svými sousedy – zejména s Ruskem – bude jistě během na dlouhou trať. Problémy nastanou i Zelenského předchůdci P. Porošenkovi, který se ve své bývalé funkci cítil neomezeným pánem a nyní bude čelit trestnímu stíhání včetně vlastizrady a někteří občané mu již fyzicky dávají najevo, jaké bylo jeho vládnutí. Přestože jde v ukrajinských měřítkách o poměrně velkou vnitropolitickou změnu, jež začala zvolením V. Zelenského do čela země, západní média příliš události současné Ukrajiny nekomentují (co si asi myslí J. Štětina?) a vzhledem k úporné snaze dostat se do Evropské unie (zatímco jiní utíkají) a struktur NATO (které vidí Ukrajinu jen jako nástupní prostor na Rusko), je pravděpodobné, že napětí s Ruskem ještě dlouho nepoleví.

Spojené státy se stále snaží udržet pozici světového lídra byť je stále zřejmější, že tato země již svoji kulminaci zažila a nyní začíná přicházet doba, kdy je třeba platit účty. Hovoří o tom nejen stále smělejší vystupování jiných zemí vůči USA, ale například zcela selhává donucovací politika, tvářící se jako přátelská, přičemž velkou měrou do celé situace přispívá i – v posledních letech tolik oblíbená – sankční politika, která se poněkud míjí účinkem a spíše nahrává jasně stanoveným a definovaným nepřátelům – tedy především Rusku. Spojené státy se tedy pokoušejí již jen o provokace, přičemž jakmile se dotčená země provokaci brání, nastává z Washingtonu křik. Multi-kulti šílenství však panuje i v USA, příkladem budiž bezprecedentní případ Miss Michigan, která se odmítla odít do hidžábu a přišla nejen o titul, nýbrž stala se i terčem nenávisti.

Velké problémy si Spojené státy „uvařily“ mimo jiné i v oblasti Perského zálivu a tlak na Írán je z dnešního pohledu pro USA prozatím bez viditelných výsledků, ovšem íránská strana se činí a prohlásila, že zlikvidovala buňku agentů CIA a některé již dokonce popravila. Americká strana celou záležitost s agenty popřela a do hry v této oblasti se nechala zatáhnout i Velká Británie, která sem vysílá vojenské síly a atmosféra opět houstne, byť na válečný konflikt to prozatím nevypadá a britské tankery se této oblasti čile vyhýbají. Faktem zůstává, že se tzv. „západ“ pokouší Írán vyprovokovat a vyvolat záminku k vojenskému konfliktu, nicméně vzal si patrně v tomto případě příliš velké sousto.

Migrační toky do Evropy neustále pokračují, přestože v médiích hlavního proudu je více méně na toto téma ticho, které občas prořízne křik multikulturních šílenců a zejména ziskových „neziskových“ organizací, jež v praxi nejsou nic jiného než novodobí pašeráci lidí a zejména jim jdou na vrub ty stovky utonulých běženců, neboť právě lodě těchto „sluníčkářů“ jim dodávají odvahu vydat se v plavidlech různých typů na otevřené moře v naději, že je některá taková „nezisková“ loď uvidí a odveze na evropský kontinent. Nejbližší evropskou pevninou je ovšem Itálie, která již nechce svoji zemi nechat zaplavit migranty a přijímá tvrdá opatření, přičemž otevřený boj vyhlásil italský ministr vnitra M. Salvini i Berlínu a Paříži – zejména migrační politice na evropsko-unijní platformě. Bylo jen otázkou času, kdy na Salviniho někdo vytáhne ruskou kartu. Itálií i v podstatě celou Evropou ještě doznívají události okolo lodě Sea Watch 3 a kapitánky C. Racketeové, která má být údajně navržena na Nobelovu cenu, což toto ocenění srazí až na samé dno a přijde brzy doba, že skuteční odborníci ve svých oborech budou znechuceni tuto cenu vracet. Podobným nechutným procesem si prochází Maďarsko, jehož protimigrační politika již nějakou dobu dráždí vnitřnosti vedení EU a v současné době začíná nad touto zemí proces, jenž může mít vliv na další erozi evropského bloku, přičemž právě v těchto momentech je nejvhodnější doba na aktivní politiku zemí V4. Situace začíná ostřit hrany i v našich končinách, pohádky o nelegálních cizincích již berou definitivně za své a statistiky cizinecké Policie ČR hovoří jasnou řečí. Co to přinese do vínku budoucnosti naší země rovněž není těžké odhadnout – stačí se porozhlédnout po naší metropoli a iluze berou za své. A nejhorší časy jsou teprve před námi. Představy novodobých revolucionářů v oboru gender i multi-kulti doktríny jdou až na samou hranici dobrovolného vyvraždění vlastního národa a bude jen na nás, většinové společnosti, zda necháme tyto adepty psychiatrických ústavů dojít do fáze vlastní sebedestrukce.

Další novinkou, jejíž protagonisté by mohli časem najít stejné ubytování v některých ústavech léčících psýchu jako gender a multi-kulti indoktrinovaní pacienti, jsou klimatičtí „aktivisté“ v čele s regulérně nemocnou Grétou Thunbergovou, jejíž ideje pasují především korporacím, jež budou z její naivity (a milionů dalších klima proroků) nehorázně bohatnout a upevňovat svou moc. Bez ohledu na vědecké studie a selský rozum (jehož ve společnosti valem ubývá), již klimatická zanícenost nese první ovoce – nová šéfka Evropské komise U. von der Leyenová oznámila při návštěvě Polska vznik klimatického fondu. Není třeba ani pochybovat o tom, z čí peněz fond vznikne (z našich daní) a kde finance skončí (v rukách korporací – především energetických). Velkou nápovědou o tomto kursu může být prohlášení pražské radnice a slova staronového ekodemagoga M. Bursíka. A tak zatím lesy ubývají, příroda nikoho nezajímá a Francouzi pijí radioaktivní vodu ze svých elektráren….

Kdesi tu na mne vybafl profil Grety Thurnbergové. Tak jsem se podíval …desítky profi postů typu kde vystoupila a co tam přesně řekla, pod nimi tisíce komentářů, vesměs děkovných a obdivných, marně jsem hledal jediný aspoň skrytě kritický … za ní musí stát public relations tým o desítkách lidí.
P. Hasenkopf, FB

Z ostatních zpráv:

  • Let MH-17 sestřelený nad Ukrajinou neustále budí vášně a dohady.
  • Jiné vášně probíhaly ve vzdušném prostoru mezi Japonskem a Jižní Koreou.
  • Indie vyslala do kosmu nosnou raketu s prvním indickým Lunochodem.
  • Bezduchá LGBT móda zasáhla natvrdo filmový průmysl.
  • Evropští právníci považují připojení Krymu k Rusku za legální…
  • …ovšem Rusko je nyní náš třídní nepřítel a za každou lež se odměňuje.
  • Rusko ovšem není žádným rájem – ruku na srdce.
  • Byznys s duševním nemocemi.
  • Tragická scéna s dobrým koncem. Ovšem ti rodiče by zasloužili…
  • V Polsku přemýšlejí o zónách bez homosexuálů. Od pangejtu k pangejtu…
  • Otázka přistání Američanů na Měsíci neustále dráždí.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...