Zrcadlo týdne 23. – 29.9. 2019

0

Závěr měsíce září se v českých politických vodách nesl především v očekávání, kterak dopadne hlasování v Poslanecké sněmovně ohledně ústavní žaloby na prezidenta ČR M. Zemana. Prognózy byly pro opozici nepříliš příznivé, neboť prostou aritmetickou logikou se dalo očekávat, že žaloba nezíská potřebný počet hlasů – na vážkách byla jen ČSSD, která na poslední chvíli strhla kormidlo a přidala se k vládnímu hnutí ANO. ČSSD tak jen pokračuje ve své hře na důležitou součást vlády a toto politikaření sotva přinese kýžené body v příštích parlamentních volbách. Ještě před samotným hlasováním proběhl seminář o Ústavní žalobě na prezidenta, jenž ovšem skončil naprostým propadákem. Hlasování v Poslanecké sněmovně byl jen ztracený čas protkaný bezuzdným tlacháním poslanců placených z našich daní, přičemž opozice se nebývale snažila a po výsledku hlasování nastal v jejich řadách zklamání. Zklamáni museli být nutně i „Chvilkaři“, neboť tak prohráli již druhou velkou bitvu a munice začíná docházet. Vzato z druhého břehu názorových proudů však ani prezident M. Zeman a ani premiér A. Babiš nejsou zcela bez poskvrnky, nicméně v našich zemích se již nějakou dobu uplatňuje několikero měřidel a zatímco oba výše zmínění nejvyšší státní činovníci zažívají nebývalé vláčení politickým kalem, rádo se zapomíná na podobné činy jejich předchůdců. Z jiného úhlu pohledu však prezident M. Zeman patrně neporušil Ústavu ČR (ovšem poslední slovo by musel mít Ústavní soud) a tu by zřejmě neporušil ani v případě abolice – byť o tomto prostředku bylo poměrně zbytečné hovořit dopředu, o různých amnestiích minulých prezidentů by se dalo poměrně obsáhle diskutovat. V celé hříčce prezidentových slov „zazářil“ europoslanec S. Polčák (STAN) vyjádřením na adresu prezidenta M. Zemana ve smyslu „…že se o něho postará příroda…“, načež po silné kritice z celého spektra politiků i občanů začal svá slova poměrně trapně vysvětlovat. V evropském i světovém měřítku je snaha o odstranění prezidenta M. Zemana z jeho pozice jen dalším pokusem neoliberální kliky o dosazení svých vlastních person v rámci prosazování novodobé liberální doktríny.

Poměrně významnou událostí na zdejším politickém nebi byl zakládající sjezd nového politického subjektu s názvem Trikolora, který se odehrál v jihomoravské metropoli. Brno tak zažilo nečekaný průvod, v jehož čele krom zakladatele V. Klause juniora kráčel i poslanec německého Bundestagu za AfD P. Bystroň a další tváře více či méně známé. Na samotném sjezdu zaznělo mnoho témat, jež hodlá Trikolora řešit a jež hýbou současnou společností – na tapetě se ocitla i G. Thunbergová, migrace, neziskové politické organizace, agenda LGBT, mezinárodní vztahy i samotné školství, v němž se V. Klaus junior pohybuje. Rozpaky mohla vyvolat Klausova slova o politickém směru strany, když pronesl, že Trikolora není pravicová strana – zde je patrně snaha o smazání dělení napravo a nalevo, což má svým způsobem opodstatnění; strany tzv. „demobloku“ se prezentují jako pravicové, nicméně jejich politické vize zavánějí spíše levicovým extrémismem a tím pádem ztrácí pravolevé dělení jaksi smysl a je spíše zavádějící. Je ovšem otázkou, zda tuto ideu pochopí i voliči, neboť pro mnoho občanů se Trikolora jeví jako klasická konzervativní pravicová strana. Z jiného úhlu pohledu poměrně zaráží fakt, že doposud nebyla Trikolora tolik nálepkována jako například Okamurova SPD, přestože témata nové strany jsou „výbušná“ a v mnoha směrech se s SPD protínají a souzní – to však zákonitě přijde. Na druhé straně je potřeba si vyčkat na první zkoušku ohněm parlamentních voleb a poté na konkrétní činy. Na zdejším politickém rejdišti v každém případě vznikl subjekt, jež vyplnil vakuum mezi neslaným a nemastným hnutím ANO a liberálně orientovanou opozicí – tedy „demobloku“, Piráty, ČSSD i KSČM. V případě SPD lze počítat se spoluprací, v případě některých partají zahrnutých do „demobloku“ i s propadem do politického smetiště. Z jiného vidu přichází nový politický subjekt právě včas, neboť společnost se citelně začíná atomizovat, skutečnou vládu se snaží do svých otěží přebírat „nepolitická politika“ neziskových organizací a novodobí proroci ekologické katastrofy, historie ne tak dávná se ohýbá dle zadání neoliberální demagogie a vytváří se zcela záměrně noví nepřátelé. Pro novou kastu liberálních posluhovačů musí být trpkým zklamáním, že jejich představy kazí vůle většiny občanů, jež by svoji zemi rádi viděli spíše v neutrální pozici a o ozbrojené konflikty s kýmkoli vůbec nestojí.

Ekonomická situace v evropském měřítku neskýtá žádný dobrý pohled – sám končící šéf ECB M. Draghi prohlašuje, že zotavení ekonomiky je v nedohlednu a ECB vyzývá spotřebitele k většímu utrácení peněz. Bankovní sektor je ovšem svět sám pro sebe…

Světové centrální banky, včetně Evropské centrální banky nebo amerického FEDu, už nemají nástroje, jak zmírnit ekonomickou krizi, pokud nastane, konstatuje Deutsche Bank…
T. Spencerová, FB

V českých poměrech se ekonomické ukazatele rovněž již ohýbají – svědčí o tom pokles důvěry podnikatelů i spotřebitelů, automobilky začínají mít potíže a ani akciové trhy nevěstí optimismus. Patrně se blíží i doba, kdy bude naše země muset platit svou daň za rozkvět montoven a příliv zahraničních dělníků, které vyhovují zejména zahraničním investorům. Co se zvolna začíná otáčet je však korouhev cílené nenávisti k Rusku, premiér A. Babiš již kritizuje sankce vůči Moskvě (a není na tomto poli osamocen), poslední překážka plynovodu Nord Stream 2, ze kterého bude mít i ČR ekonomický prospěch, v podstatě padla – Dánsko, které váhalo se souhlasem k jeho výstavbě na svém území bude donuceno okolnostmi souhlas poskytnout. Další zajímavá ekonomická data z našich končin se týkají ceny bydlení v relaci k celkovým výdajům domácnosti (zde je ovšem třeba mít na paměti nastavená kritéria) a velmi ošidný platový „průměr“ ve školství prověřila ekonomka H. Lipovská.

V kategorii cenzury a ohlupování vede tento týden jednoznačně Česká televize, kterážto se svým novým pořadem o fake news notně narazila nejen u většiny diváctva, ale rovněž mezi politiky a recenze nejsou příliš příznivé ani v některých médiích. Křečovitost České televize rovněž vyvolává celospolečenskou diskusi o novém formátu veřejnoprávního média i o koncesionářských poplatcích. Nejen nové nalévání propagandy skrze „vzdělávací“ pořad o fake news je zhusta kritizován skrze celou společnost, již nějakou dobu vévodí na televizních obrazovkách „naší“ televize zkreslené a ryze tendenční zpravodajství, jemuž vévodí zejména pořad Newsroom ČT24 a posledním dotčeným tímto pořadem je moderátor L.X. Veselý, jež se dostal s redaktorkou do křížku on-line a jeho reakcí je mimo jiné i kandidatura do Rady ČT s Trikolorou v zádech. Vzhledem k tomu, že L.X. Veselý nepatří přímo k alternativním typům a snaží se v této době o patřičný nadhled, vypovídá jeho konflikt s ČT o mnohém. Nejen „naše“ Česká televize tak vede k zamyšlení o různých zákazech a regulacích, o čipování lidí, o nenávisti ve společnosti a konečně i o tom, jak lehce se z člověka stane „dezinformátor“ má-li na dění ve společnosti svůj vlastní názor.

Podobnou novátorskou problematikou je i agenda LGBT, na jejíž vidle si směle naběhl kanadský premiér J. Trudeau, byv sám zarytým propagátorem téhož, což mimo jiné vyvolává diskusi, zda končí tradiční pohádkové bály pro děti i dospělé, neboť jeden nikdy neví, co by mohlo genderové fanatiky urazit a co ještě nikoliv. Podobně zvrhlá je i novodobá snaha po mnoha letech někoho obvinit ze sexuálního obtěžování – zde by mělo platit pravidlo viděné v amerických filmech: „Kdo má co říci nechť promluví, jinak nechť mlčí navždy…“, neboť v opačném případě jde o prachsprostou pomstu, zvláště v případech, týká-li se obvinění vznesené po mnoha létech osoby společensky úspěšné a známé. LGBT fanatici si razí vlastní cestu a to i proti zdi selského rozumu a názoru většinové společnosti, přičemž i někteří „vědci“ se kloní k názoru, že pojem „rasa“ by se neměl používat. Co však znepokojuje nejvíce, to je sexuální „výchova“ v našich školních i předškolních zařízeních, jemuž se podřizují v rámci patřičného zisku i někteří výrobci hraček a vrcholem cynismu je kniha vydaná v češtině s názvem „Co to tam mám“, určená pro děti od 4 let(!) a kterou snad nelze ani slušně komentovat.

Jak agenda LGBT, tak i cenzura, migrace a další „chuťovky“ dnešních dní tvrdě prosazuje liberálně orientovaná Evropská unie, jejíž zrůdná orientace se čím dál více odhaluje a vyvolává patřičný protitlak. Na příkladu Brexitu je však nejlépe vidět, že dobrovolný odchod z tohoto nedemokratického spolku nebude v žádném případě jednoduchý – již jen díky mnoha podplaceným „aktivistům“, jenž se naivně za třicet stříbrných podílejí na stavbě vlastní šibenice. Na pořadu dne tedy bude mnohem tvrdší represe vůči obyvatelstvu – postihy za zneuctění symbolů EU, odzbrojování obyvatelstva v „zájmu větší bezpečnosti v ulicích“, popírání a mazání historie národů…

Norsko a Švédsko se nově přidaly k Macronově vizi evropské armády, která tak má nyní už celkem dvanáct členů…
T. Spencerová, FB

O „pokroku“ v rámci budování jedné velkobruselské říše hovoří snad nejlépe vystoupení slovenského ministra zahraničí (již nějakou dobu v demisi, aniž by si toho kdo všímal) M. Lajčáka, který na konferenci Globsec v New Yorku pronesl poměrně výbušná slova o tom, že Slovensko se vzdalo části své suverenity ve prospěch bezpečnosti, prosperity a zvyšující se životní úrovně. Jeho slova však tvrdě narazila na domácí půdě a bývalý komunistický kádr žije patrně ve své vlastní bublině, neboť dle posledního průzkumu veřejného mínění by se v případě konfliktu mezi USA a Ruskem většina občanů chovala neutrálně, v případě Slovenska by se mírná nadpoloviční většina dokonce přidala k ruské straně. Vztahy Slovenska k Rusku (tedy i ministrovo bývalé Alma mater) se však v poslední době zvolna otáčejí, stejně jako v případě Francie i části Německa a obchodní aktivity navzdory evropským sankcím rostou. Slovenskem prošel i „Národní pochod za život“, jenž vyvolal zajímavou odezvu zaměstnankyně Kanceláře prezidentky SR – na Instagramu H. Hajtové se objevila slova o inkvizitorech a pedofilech, přičemž k tomuto incidentu se vyjádřila i prezidentka Z. Čaputová a od tohoto činu se distancovala. Když už je řeč o prezidentce Z. Čaputové (byť toto téma se týká bloku o klimatu), ta dostala pochvalu od generálního tajemníka OSN A. Guterrese za příkladný přístup ke klimatickým změnám a týž označil Slovensko za tahouna v tomto klimatickém boji. Při hlubším pohledu se však nedá přehlédnout několik faktů: Projev prezidentky Z. Čaputové byl naprosto frázovitým a bezobsažným tlacháním o ničem a jedinou konkrétní věcí, se kterou se prezidentka mohutně chvástala před kamerami a médii, bylo plánované uzavření uhelných dolů v Hornonitranském prostoru a to (údajně) v rámci boje za klimatické změny. Pravda je ovšem taková, že tyto šachty se plánují uzavřít již nějakou dobu a to z důvodů čistě ekonomických – těžba klesá a uhlí dochází, přičemž Slovensko domácí těžbu dotuje a proud dotací vyschne v roce 2023. Co je naprosto příznačné všem „hurá klimatistům“ (včetně DenníkaN), že zapomínají na to podstatné – jakým způsobem a v jakém časovém horizontu hodlají řešit dodávky energií a tepla z uhelných elektráren a tepláren za ty zrušené. Obávám se, že celé vystoupení Z. Čaputové skončí jedině fiaskem – Slovensko tímto směrem ke změně klimatu nepřispěje ničím, uhlí se bude dovážet z Polska, kde se otvírají (staré) nové šachty a bude nejméně jedno desetiletí trvat, než stávající uhelné elektrárny dokouří a to ještě za předpokladu, že se najde jiný zdroj dodávek energií.

Jak již bylo ve slovenském kontextu řečeno, německá podnikatelská obec již delší dobu upozorňuje na neefektivitu protiruských sankcí a poškozování obchodních zájmů Německa, které je o to citelnější v období blížící se ekonomické recese. Z Ruska zároveň přichází i návrh na moratorium na umístění raket středního a kratšího doletu v Evropě, jenž byl V. Putinem rozeslán zemím EU, NATO i na další adresáty, načež Berlín chce o tomto návrhu rokovat, zatímco NATO návrh odmítá a ostatní země se návrhem teprve hodlají nějakým způsobem zabývat. Vnitropolitická situace je však v této zemi značně vypjatá a německá společnost je vyčerpaná a rozdělená.

Italský nový vládní kurs v podstatě anuloval všechna opatření proti nelegální migraci a v zásadě jde na ruku i představitelům Vatikánu, jehož nejvyšší představený jakožto součást globálně liberální oligarchie razí politiku sebezničení a jde tvrdě proti svým věřícím ovečkám neskrývanou podporou islámu. Francií i nadále pochodují Žluté vesty, nicméně jejich počty stále klesají a na vině jsou i „rozkladači“ tohoto hnutí infiltrovaní z vnějšku – ani nepřekvapí, že jsou to především (anti)fašisté z Antify.

Britské ostrovy stále hledají cestu k východu z EU a Nejvyšší soud Spojeného království rozhodl o nezákonnosti dvoutýdenní přestávky britského parlamentu, jež nařídil premiér B. Johnson a podepsala jej i královna. Sám B. Johnson čelí možnému trestnímu stíhání za delikt, jež měl spáchat ještě ve funkci primátora Londýna, což zavání jasným nátlakem, jednání s D. Tuskem nepřineslo žádný výsledek a slibovaný termín Brexitu se neúprosně blíží, přičemž i britský generální prokurátor G. Cox tlačí na předčasné volby.

Oficiální vyšetřování ruského ovlivňování Brexitu nic nenašlo…  zatímco v Británii vše směřuje k předčasným volbám, lídr labouristů Jeremy Corbyn je nejméně populárním vůdcem opozice od roku 1977…
T. Spencerová, FB

Ukrajina se ani po volbě nové hlavy státu nepřestává zmítat v problémech, které vyplouvají na povrch jako olejová skvrna. Zatímco v zemích EU se nesmí o ukrajinské korupci ani špitnout (bodejť, z našich daní se „pomoc“ Ukrajině rozplizla v kapsách korupčníků), servítky si rozhodně nebere D. Trump, který pozastavil veškerou finanční pomoc této zemi a tlačí na Evropu, aby si tuto černou díru financovala sama. Je ovšem otázkou, zda D. Trump nejde přesně opačnou cestou a nehodlá Evropě Ukrajinu uzmout – z ekonomického i geopolitického pohledu by to mělo svůj smysl. Prezident V. Zelenskyj zároveň doufá, že mu USA podaří získat zpět Krymský poloostrov, zároveň ale opatrně navazuje vztahy se svým sousedem a ve vzduchu se stále vznáší opar ukrajinské plynové otázky. Ukrajinsko-americké vztahy mají však i opačnou polohu – v rozhovoru D. Trumpa s V. Zelenským padla slova o pomoci s vyšetřováním Trumpova politického konkurenta J. Bidena, což mělo svůj politický odraz v zámoří.

Americké médiá uviedli, že Donald Trump je absolútne rozčarovaný, pretože finančné prostriedky, ktoré USA vyčlenili Ukrajine, sa stratili nevedno kam, jednoducho všetko rozkradli. Americký prezident pripomenul, že finančné prostriedky boli vyčlenené už viackrát a vždy „zmizli“. Vysvetlil, že práve preto sa rozhodol pozastaviť prevod čiastky vo výške 391 miliónov dolárov. Informoval o tom vplyvný domáci denník The Washington Post.

Prezident D. Trump čelí i kvůli řádění J. Bidena v ukrajinských pláních v dobách po Majdanu svému odvolání z funkce, přičemž roznětkou (či spíše záminkou) pro Trumpovo odvolání byl právě rozhovor s V. Zelenským, v němž měl nabádat ukrajinského prezidenta k dodání špíny na svého politického rivala. V zásadě jde však o další tah globální liberální kliky o odstranění dalšího světového „potížisty“ načež netrvalo dlouho a v argumentech Trumpových nepřátel se opět zjevila „Putinova ruka“. D. Trump nechal přitom zveřejnit celý přepis rozhovorů a v opozici nastalo hledání slovíček, jež by mohla poskytnout patřičnou argumentaci. Sám D. Trump považuje proces odvolání za špatný vtip, nicméně podobných „vtipů“ bylo jen v historii Spojených států nepočítaně. Z ostatních zajímavých zpráv tohoto týdne zajisté patří i informace o zadlužení USA, které je mnohem vyšší, než oficiální data připouštějí a rovněž informace o izraelských jaderných testech, které USA úspěšně zatloukaly.

Spojené státy se rovněž silně angažují na Blízkém východě a stále se diskutuje otázka napadení saudských ropných zařízení, přičemž obvinění již byli určeni – síly Íránu a to přesto, že k útoku se přihlásili jemenští povstalci, jejichž zemi již několik let mohutně devastují síly Saudské Arábie s kvalitní podporou některých proamerických vazalů. Samotné poškození saudských rafinérií doprovázejí pochyby nejen o označeném útočníkovi, ale i o rozsahu poškození včetně selhání protiraketových komplexů Patriot, jichž hodlají Spojené státy dodat dalších několik kousků. Napětí v tomto regionu tudíž opět houstne, nicméně do skutečné války je patrně daleko a zůstane jen u silných slov a klasické sankční politiky.

Saúdové (jménem USA) z útoků na své rafinérie dál viní Írán, ale trestají za ně Jemen, neboť při dalších náletech zabili dalších 16 civilistů, včetně sedmi dětí… jemenští rebelové, kteří se hlásili už k útokům proti ropným zařízením, slibují „smrtící“ odplatu…
T. Spencerová, FB

Téma migrace je v médiích hlavního proudu prakticky v „tichém režimu“, tedy odtud se rozhodně nelze dozvědět, co se skutečně v Evropě na tomto poli děje. Přitom tok nevítaných návštěvníků zesiluje a po otevření italské cesty mají do zemí štědrých na sociální podporu otevřené dveře, načež čtyři země EU se rozhodly, že budou diktovat ostatním zemím, kolik si jich mají vzít pod svá ochranná křídla. Jednotlivé země EU jsou vůči řízené migraci různě naladěny – Maďarsko je dlouhodobým kritikem řízené invaze, vláda ve Slovinsku rozdává v očekávání násilí na svých hranicích pohraničníkům ostrou munici, v českých vodách je iniciativa SPD prozatím nevyslyšena. Poměrně jasný příklad, co se stane se zemí, kde vládne do široka otevřená náruč nové liberální demagogii pod pláštíkem falešné humanity, nabízí Německo dnešních dní a zoufalá snaha některých státních institucí o záchranu alespoň zbytků zdejší kultury přichází již půl hodiny po dvanácté. Německo se již taví do uzlíku jasně nefungující multikulturní společnosti, kde domorodci vytvářejí hodnoty a cizinci se víceméně vezou na povoze sociálních výhod, jež tato krajina rozdává a násilím se domáhá vymožeností a práv, jež jim nepřísluší. Podobné zprávy přicházejí i z ostatních zemí Evropy, naproti tomu v poslední době překvapuje francouzský lídr E. Macron, jež zvolna otáčí svou politickou korouhev a to nejen v oblasti migrace. Ani v našich zemích není radno ztratit ostražitost, přestože se stává spíše jen tranzitní zemí – islám ovšem už zde zapouští kořeny.

Současná klimatická horečka dosáhla tento týden svého vrcholu na klimatickém summitu OSN, kdež vystoupila hlavní ikona současné řízené demagogie G. Thunbergová. Jestliže bylo již v minulých blocích na toto téma konstatováno, že samotná G. Thunbergová je v této hře pouhou obětí, svým výstupem jen potvrdila tuto skutečnost. Dobře naučenými slovy včetně emotivních grimas však oslovila jen partu liberálních loutkovodičů včetně tleskajících – s prominutím – hlupáků, jenž byli nadšeni kritikou na vlastní adresu a mezi námi, v tomto ohledu lze s G. Thunbergovou souhlasit. Celkově však projev (krom povinného potlesku ve Stalinově duchu) samotné Grétě odebral mnoho bodů a sympatií, neboť se sice snažila dobře prodchnout emotivní stránku s verbální, nicméně patrně svoji roli malinko přehrála a bylo to vidět i emotivně cítit. Do řad kritiků se postavilo i mnoho osob jinak s liberálním režimem spřízněných, což jen dokresluje divadelní podstatu celého klimatického problému dneška. Ke cti premiéra A. Babiše patří fakt, že se nepřidal k davu novodobého teismu a mikrofon v sále nepoužil – na rozdíl od liberální slovenské prezidentky, která má ovšem tuto agendu v popisu své práce od chlebodárců, jež ji vytáhli do prezidentského stolce. Nepřekvapil ani projev D. Trumpa, který byl ke Grétiným slovům i autorce ještě poměrně shovívavý. Jinou věcí je ovšem budoucí praktický dopad klimatického blouznění dneška – dá se předpokládat, že v mnoha ohledech to opět odnesou lidé s nižšími a středními příjmy a ti ostatní budou jen kázat vodu a popíjet koňak. Již několikrát bylo v rámci tohoto bloku konstatováno, že ochrana životního prostředí by měla patřit do priorit všech zemí světa, nikoli však ničím nepodložená víra v katastrofickou budoucnost nejbližších několika desítek let. Přesto se doma i ve světě ke klimatické horečce přidávají další organizace i státní správy, u některých to však vyvolává spíše rozpaky a úsměvy a zdá se, že někteří se přidávají jen z politické korektnosti, neboť účastníci ani nejsou schopni definovat vyhlášený stav – natož vůbec uvést prostředky, kterak cíleného stavu dosáhnout. Paradoxem dneška je rovněž skutečnost, že nejvíce angažovaní jsou právě mladí lidé, kteří jsou největšími spotřebiteli zboží i energií (z tohoto pohledu je nejvíce ekologická země KLDR) a patnáct největších lodí plujících po světových oceánech vyprodukuje takové množství emisí jako všechna auta světa. Pomáhat zdevastované přírodě se však dá i bez politické propagandy, ovšem s rozumnou politickou podporou by změny mohly probíhat mnohem rychleji a efektivněji.

Neutichají reakce na newyorský projev Grety Thunbergové: zatímco si do ní Trump šťouchal, že „vypadá jako velice šťastná dívka“, z řad Merkelovic německé vládní CDU zaznívá, že Greta svým zastrašujícím stylem brání jakékoli racionální diskusi o klimatu nebo že podněcuje masovou hysterii… francouzský Macron „radikální“ Gretu obvinil, že „rozděluje naše společnosti“… v Kremlu uznali témata, které předkládá, za legitimní, ale dodali, že je důležitější, aby se „cítila dobře, nebyla emočně přetížená, aby to její dětský organismus zvládl“… mimochodem, Greta po svém projevu podala k OSN stížnost proti Německu, Francii, Brazílii, Argentině a Turecku za to, že svou neochranou klimatu nedodržují své povinnosti vyplývající z třicet let staré konvence o právech dítěte… je zvláštní, že mezi „obviněnými“ nejsou největší znečišťovatelé typu Číny nebo USA… a je také pozoruhodné, že stížnost spolu s ní podepsalo dalších patnáct dětí „dodaných“ pro tento účel z 12 zemí světa, přičemž nejmladšímu petentovi je osm… fascinující…

„Pozvedněte své národy, oslavujte svou kulturu, ctěte své dějiny, ceňte si svých občanů, proměňte své země v silné, prosperující a spravedlivé. Ctěte hrdost svých národů a pak už pro vás nebude nedosažitelným nic“… D. Trump
T. Spencerová, FB

Z ostatních zpráv:

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...