Zrcadlo týdne 24. – 30. 9. 2018

0

Komunální a senátní volby již zvolna tlukou na dveře a v českém předvolebním kotli to již pěkně bublá. A jak už to ve volebním klání bývá zvykem, metody slibování jsou různé a boj leckdy zavání nefér taktikou i vyloženě podpásovými ranami. Osobnosti, jež se ucházejí o přízeň voličů jsou rovněž různého druhu a ražení – od starých tváří obhajujících svoji senátorskou či radniční židli až po nové kandidáty, chtějíce vyměnit starý zatuchlý vzduch komunální i senátní politiky za čerstvý vítr. Rovněž prostředky k ovlivňování voličů doznaly jistých změn – od plakátů, jejichž obsah je někdy postaven na hlavu, přes osobní setkání s občanstvem, ba i z televizních obrazovek se na nás chrlí proud argumentů slibujících zářnou a nezkalenou budoucnost. Je rovněž jistou politickou tradicí používat i špinavějších prostředků – nálepkování, osočování a kýble hnoje a špíny na oponenty, přičemž objem nečistot je přímo závislý na touze uspět. Zvláštní kapitolou je naše metropole, kdež ve volebním klání vycházejí na povrch nehezké informace, jež byly šetřeny právě pro tento čas. Je rovněž příznačné, že ve větších obcích a městech již do komunální politiky zasahují politické strany, kterým bude obsazení radničních postů lakmusovým papírkem jejich obliby u voličstva, byť komunální a senátní či parlamentní politika je velmi rozdílná. Zvláště zoufalá situace panuje v ČSSD a na senátním poli začíná jasně zřít linie stran protimigračních v kontrastu se stranami „tradičními“. Neobvyklou předvolební metodu útočící na city si zvolila poslankyně M. Šojdrová a dozvuky jejího nápadu s přijetím virtuálních syrských sirotků stále neutichají, byť syrská ambasáda jasně sdělila své stanovisko.

O žádné děti přece protektorátním kolaborantům od první chvíle ani na vteřinu nešlo. Pouze o pokus dostat se páčidlem morálního kýče do dveří zabouchnutých imigrantské invazi. Tak jak požaduje Merkelová, Brusel a Macron. Děti se do toho přimíchaly jen jako zvlášť perverzní přísada představení překonávajícího svým cynismem i odpornou brněnskou blasfémii.
T. Spencerová, FB

Migrační téma se v letošní předvolební bitvě stalo nosným tématem, přičemž počet politických subjektů bránící naši zemi před masově řízeným přesunem osob z afrických a asijských končin by se dal spočítat na jedné ruce nešikovného zaměstnance okružní pily. Hnutí ANO sice navenek prezentuje odpor k migrantům, nicméně – jak už bylo v minulých dílech Týdeníčku uvedeno – skutky jdou poněkud jinou cestou přičemž v této – jemně řečeno – nefér argumentaci A. Babiše nejde o nic jiného, než o podchycení voličů a soudě dle předvolebních ukazatelů se skutečně značná část voličů na této „vařené nudli“ nechala utáhnout. Přitom populace arabských rodin nemusí být nutně do našich zemí protlačena skrze pohraniční přechody, mohl by o tom povyprávět bývalý starosta Modlan na Teplicku. Poněkud stranou předvolebních debat zůstává otázka státního rozpočtu a zaměstnanosti. Současná vláda se může prsit rekordně nízkou nezaměstnaností v ČR, nicméně k optimismu je v tomto směru opravdu daleko, neboť situace v montovnách zdejších jest jen další časovanou náloží, což si uvědomují dokonce i některá média hlavního proudu. Co je ovšem nejvíce děsivé, že stranou zůstává i otázka českých dětí, jichž je na sto tisíc ohroženo chudobou a z údajů k září 2018 je školní jídelna pro tyto děti luxusním hotelem, který si nemohou dovolit.

Měsíc září jest bohat i na naše české dějinné události, načež jedna z těch tragických byla bezesporu spojena s evropskými „partnery“, jenž nás v roce 1938 v bavorském Mnichově několika škrty pera odevzdaly do područí Německa – zprvu jen část území, o rok později už si vůdce tzv. Třetí říše nebral žádné servítky a rozpoutal válku ve dvacátém století nevídanou. Je už paradoxem doby, že se v zájmu nové ideologie snaží velká část politické scény překreslit tyto události, přičemž historie bez politických příkras jasně ukazuje, že jen ve dvacátém století jsme byli svědky snah všech sousedních států o minimálně politické ovládnutí centra Evropy, ve kterém se momentálně nacházíme: Do roku 1918 Rakousko – Uhersko, v roce 1938 napadení Polskem a Maďarskem, v témže roce Mnichovský diktát a o rok později protektorát Německa, po roce 1945 pod vlivem SSSR. Zajímavou otázku v souvislosti s mobilizací ve třicátém osmém nastoluje server Outsidermedia.cz – co vy na to? Neméně důležitou událostí tohoto týdne je státní svátek Den české státnosti, jenž je zároveň zasvěcen svatému Václavu a tento sváteční den zejména v dnešní době nabývá na aktuálnosti, což musí být trnem v oku tzv. Bruselským patriotům. V tomto jedinečném dni je zakotvena česká, více než tisíciletá historie na kterou bychom měli být právem hrdi.

Bruselská eurobyrokracie bojuje v současné době na několika frontách, přičemž události z minulého týdne týkajících se Maďarska, jak se zdá, nastartovaly proces drobné eroze minimálně středoevropských zemí, jež skrze V4 + několika dalších států uvažují o jakési „trucpartě“ proti vedení EU ve věcech migrace. Kamínkem, který by mohl pohnout celým bruselským svahem, by mohlo být prohlášení naší eurokomisařky V. Jourové (kandidovala za ANO, dnes nezávislá), že si za jistých okolností dovede představit regulaci tisku a médií, pokud to bude nezbytné. Vezmeme-li v potaz nedávná slova M. Kalouska o případné „bratrské pomoci“ vojenského charakteru ze strany EU, kterou by podpořil, skládá se mozaika myšlení našich tzv. „tradičních stran“ v ucelený obraz – EU vám vnutíme i třeba cenzurou a násilím. Maďarsko bylo první vlaštovkou…

Soros… tedy jeho nadace… žaluje Maďarsko… u evropského soudu pro lidská práva… za vypovězení z Maďarska… schválně, jak to asi ve Štrasbusku dopadne?

V Dněpropetrovsku (dnes Dněpru) začala konference o druhé světové válce „ukrajinským pohledem“… už se těším, na co přelomového zas přijdou… náckové z Azova si mezitím střihli svou vlastní verzi hitlerovské „katedrály světel“, neboli „lichtdormu“… v malé vesničce u Azovského moře… teďkonc v sobotu…
T. Spencerová, FB

Britské ostrovy si momentálně prožívají své problémy a to nejen ke vztahu k EU, s níž se nedávno v referendu rozloučila a nyní se snaží vyjednat alespoň nějaké rozumné podmínky odchodu, předmětem diskusí je i tristní stav armády, neutuchající partie rozehraná proti Rusku v kauze Skripal, vymáhání těžkých peněz od EU za celní podvody a zejména se potýká s islamizací své země. Jahůdkou zasazenou na špičku tohoto problémového dortu je LGBT a různé nesmyslné agendy vnucované reálně uvažujícím lidem – plakát, na kterém je uvedena pouhá slovníková definice ženy, byl firmou stažen poté, co JEDEN tzv. „aktivista“ podal stížnost na vedení billboardové společnosti s odůvodněním, že by tato slova MOHLA být považována za útok na tzv. transgendery. Británie se tak dostala jsme se do situace, kdy jedinec určuje pravidla.

Británie poskytla azyl příslušníkům Bílých přileb včetně jejich rodin… asi stovce lidí celkem…

Vcelku legrační skupina Bellingcat… která … rozebíráním videí z Youtube… a podobnými expertními postupy… pracuje pro západní vlády na kauzách typu „boeing nad Donbasem“ nebo „Asadovy masakry v Sýrii“… na principu „Hlavně okamžitě ukázat prstem na předem označeného viníka!“… mezitím oznámila, že aspoň jeden ze dvou ruských „agentů“, co měli Skřípala a všechny kolem otrávit… se jmenuje úplně jinak… než tvrdil původně Londýn… a jednoho prý Putin osobně vyznamenal… nebo tak něco… už je v tom fakt zmatek… ale ta výdrž je přesto… fascinující .
T. Spencerová, FB

Na sever od našich pohraničních hor se opět dostává do popředí hypotetická stavba americké základny na polském území, přičemž Varšava si připravila 2 miliardy dolarů do kapsy, kdyby na to náhodou někdo ze zámoří kývnul, nicméně polská politická špička je v tomto ohledu rozťata vedví, neboť si dobře uvědomuje, že ruská strana bude adekvátně reagovat a napětí v evropském prostoru – respektive v nárazníkové zóně (Polsko, ČR, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko) se tím značné zvýší. Naproti tomu Německo nyní řeší nelegální vývoz zbraní Saudům, SAR a Jordánsku za těžká eura, přičemž argumentuje se potřebami německého průmyslu a již tak nahnuté vztahy mezi vládními stranami se přiostřují, nehledě na drolící se popularitu kancléřky A. Merkelové, jež dostala úder od vlastní frakce, kdy při volbě nového frakčního šéfa padl Merkelův dlouholetý důvěrník V. Kauder a byv zvolen R. Brinkhaus, německá kancléřka otevřeně přiznala porážku. Zřejmě nebude jediná, neboť stále rostoucí obliba německé AfD přidělává vrásky na čele všem parlamentním stranám, nicméně AfD se pustila na tenký led ve snaze zbavit se antisemitské nálepky když prohlásila, že chce založit židovské sdružení.

Východně od řeky Moravy se rovněž sbírají politické body, nejnovější si chce připsat současná vláda za zatčení podezřelých v případě vraždy mladého novináře J. Kuciaka a jeho přítelkyně M. Kušnírové, nicméně i v tomto případě je opatrnost na místě a na veškeré informace je momentálně uvaleno embargo. Co ovšem nedokázala zadržet řeka Morava je virus infekce zvaný „Syrští sirotci“, jímž se nakazil slovenský premiér P. Pellegrini a který opuštěné siroty chce hledat v Řecku, čímž pravděpodobně reagoval na apel „Lékařů bez hranic“, kteří vyzývají k přerozdělení děti do evropských domácností. Vtírá se na jazyk otázka? „A co takhle je vrátit do rodné země, do svého přirozeného prostředí?“ Zdá se, že politická hloupost nezná hranic.

Centrum všech věřících ve znamení kříže se v současné době otřásá skandálem, jenž probublával zvolna na povrch několik let a vytryskl v obsáhlém dokumentu, který obsahuje konkrétní jména včetně „popisu práce“ skupiny tzv. „Gay loby“, jež dokázala prostředky běžnými v politice (vydírání apod.) ovlivnit kariéry a pozice mnohých osob ve vedení Vatikánu.

Smích zazněl v ukrajinské Nejvyšší radě poté, co P. Porošenko přednesl každoroční projev v Parlamentu a prohlásil ukrajinskou armádu za nejsilnější na kontinentu, což konec konců nebyl jeho první a nebude ani poslední diskutabilní příspěvek, zapomněl se ovšem zmínit o rozsáhlých daňových podvodech ve své zemi, což naopak neuniklo německým médiím. Na obzoru se rýsuje nový ukrajinsko-maďarský konflikt, jenž ústí do odvolání maďarského konzula v Zakarpatí, přičemž příčinou sporu je vydávání maďarských pasů etnickým Maďarům žijícím na západě Ukrajiny. Všeteční uživatelé internetu si rovněž všimli videa, které ukazuje přesun vojenské techniky směrem na Zakarpatí a člověk nemusí být velkým prognostikem aby nepochopil, že etnickým Maďarům začnou na Ukrajině problémy, neboť tato národnostní menšina je prohlášena za hrozbu pro stát.

Pokud Ukrajina vypoví maďarského konzula ze Zakarpatí, vypoví Budapešť ukrajinského velvyslance… z Budapešti… kyjevští poznávají mantinely své skutečné moci…
T. Spencerová, FB

Ukrajinské úřady obdržely protestní nótu z Ruska ohledně útoku na Obchodní zastupitelství RF v Kyjevě, což svědčí minimálně o několika věcech – protiruská hysterie roste a vedení země nemá tyto „bojůvky“ ani náhodou pod kontrolou, nehledě na fakt, že je tiše podporuje a urychluje tak řezání větve, na které sedí. V rámci protiruské hysterie se hodí naprosto vše – například nákup již vyřazených hlídkových člunů třídy Island v USA a k tomuto „výhodnému“ nákupu starých vraků P. Porošenkovi ještě v Baltimoru slavnostně zahrají. O bezpáteřnosti a lokajství ukrajinského lídra se přesvědčili i uživatelé sociálních sítí – na fotografiích a videu surovým způsobem komentují Porošenkovo pokleknutí na hrobě Mc Caina, válečného štváče, jenž nedávno opustil tento svět.

Slábnoucí vliv Spojených států je snad nejvíce patrný z událostí na Blízkém východě, konkrétně na syrských pláních, kdež neustále dohořívá plamen války zažehnutý klasickým scénářem „západních“ mocností v čele s USA a jenž je v současné době rozfoukáván Izraelem, kterýžto v pozici trojského koně zdatně eskaluje napětí a porušuje – z ruského pohledu – uzavřené dohody. Sestřelení ruského letounu Il-20 s patnáctkou vojáků na jeho palubě 17.9. by se v tomto případě dalo uznat jako nešťastná shoda okolností (jak o tom promluvil V. Putin), jinak ovšem vidí situaci ruská generalita, která předložila veškerá data veřejnosti. Stoický klid ruského prezidenta V. Putina nutně musí některým členům generálního štábu působit zvýšení tlaku, nicméně přijatá opatření ruských armádních sil v Sýrii znamenají pro Izrael a jeho spojence Putinův další šachový tah vedoucí k matovému zakončení.

Tak Rusko prý do dvou týdnů dodá Sýrii protivzdušné systémy S300… z logiky věci plyne, že je budou mít pod palcem ruští vojáci, protože ti syrští asi nemají příslušný výcvik… a z toho plyne, že by se Izrael měl ve svých útocích na Sýrii „krotit“… pro Sýrii to ale současně znamená, že klíčovou část její obrany má Rusko pod kontrolou už zcela otevřeně… nebo jinak, že ruské ministerstvo obrany udělalo zásadní krok, aby se stalo klíčovým „hráčem“ na syrském bojišti… sestřelení ruského špionážního letounu s 15 vojáky na palubě tak Rusku dodalo skvělou záminku ztížit plánované (v ruské dikci „nekontrolované“) útoky Západu… ještě významnější, než přece jen zastaralé S300, je rozhodnutí rušit satelitní navigaci, palubní radary a komunikační systémy letadel, které útočí na Sýrii ze Středomoří… nemluvě už o vyhlášení bezletové zóny nad provincií Latákia, kde se nachází ruská letecká základna…
T. Spencerová, FB

Na pořadu dne budou nyní v Sýrii komplexy S-300, proti nimž již Izrael (logicky) protestuje, načež se nabízí otázka co asi umí nejnovější S-500 (ve vývoji je údajně již S-600), když i S-300 vyvolává v izraelských politických kruzích takovou polemiku. V čem je ovšem Rusko na světové špičce, to jsou radioelektronické prostředky boje a nepochybně budou hrát v syrském prostoru svůj prim. Ruský prezident se s každou podobnou provokací ovšem dostává do tlaku svých generálů a rovněž i P. C. Roberts, jenž je velmi kritický k politice své země ztrácí nadhled a trpělivost a začíná Putinovy kroky kritizovat, podobně je na tom i domácí ruská veřejnost – je ovšem si nutno uvědomit, že na otevřený střet váleční jestřábi i rusofobní země či politikové jen čekají a dopad takového konfliktu by rezonoval po celém světě včetně naší české kotliny.

Horký podzim zažívá rovněž Írán, na vojenskou přehlídku v íránském Ahvázu zaútočila skupina ozbrojenců a stačila zabít na místě 24 lidí včetně žen a dětí, přičemž k útoku se přihlásilo protivládní hnutí Ahvázský národní odpor, nicméně obecně se soudí, že jde o hnutí Islámského státu. První prohlášení íránského ministra zahraničí bylo plné emocí, což se v této situaci nelze divit, lze ale předpokládat, že ostré hrany prvotního hněvu obrousí jeho nejbližší spojenec Rusko, neboť Írán ve světovém pohledu představuje další nálož, která je s to vyvolat světový konflikt.

Pokud Írán v teroristickém útoku na vojenskou přehlídku v Ahvázu najde saúdské… nebo nějaké podobné… stopy… může se nechat vyprovokovat k reakci… a to může zatáhnout USA do velké války… koneckonců, Saúdové si je stovkami miliard platí za ochranu… v době, kdy prý Trump nechce s Íránem válčit, ale „jen“ – s tvrdými ekonomickými sankcemi — dojednat smlouvu, která by se mu líbila víc než ta Obamova… houstne to… houstne…

USA zaútočí na Írán, pokud budou ohroženy jejich „zájmy“… hrozí Trumpův Pompeo… co nebo kdo všechno je „americkým zájmem“… není jasné…
T. Spencerová, FB

Migrační krize v Evropě nabírá stále širších pohledů na její prvotní příčiny, zkrátka obyčejným lidem se zdravým selským rozumem se stále vnucuje otázka „Proč?“, přičemž na světové internetové síti se lze dočíst o mnoha důvodech, z nichž jeden je na první pohled zřejmý – peníze. Hlubší rozbor nabízí ve svém článku P. Lescaudron, důsledky však pociťují prakticky všichni, jenž vešli do kontaktu s naprosto cizím myšlením, náboženstvím i návyky, jež nově příchozí přinášejí. Je paradoxní, když se musí žena v Německu zbavovat nálepky nacistky jen proto, že má obyčejný strach o budoucnost svých dětí, jelikož vidí následky vnucované migrace ve své zemi a nemá zastání ani ve vedení státu natož v mezinárodních organizacích OSN nevyjímaje. Ovšem nejen naši nejbližší sousedi na západ od Šumavy mají problémy s přílivem násilně příchozích – Španělsko pod vedením nové socialistické vlády otevřelo své dveře dokořán a v samotném srdci EU v Bruselu proběhl experiment belgické dokumentaristky S. Peetersové s očekávaným výsledkem. Dle některých pozorovatelů již Evropa zažívá válečný střet dvou civilizací, přičemž země EU mohou jen naslouchat tlachání bruselských úředníků a vyjma Maďarska a Itálie, jež jdou vlastní cestou, žádná nová řešení nenabízí. S údaji o trestné činnosti migrantů se nehorázně manipuluje, muslimská komunita získává čím dál větší sebevědomí a vlády jednotlivých zemí zapojených do této nechutné kampaně vyvolávají ve svých bělošských občanech umělý pocit viny, čehož „konkurence“ zdatně využívá. Občanská válka je opravdu na spadnutí.

Z ostatních zpráv:

  • U našich slovenských bratří se diskutuje o problému, jenž máme již za sebou – o reprezentačních hokejových dresech.
  • Sedm let po svržení Kaddáfího požaduje Libye intervenci OSN – rozbor T. Spencerové.
  • Úvaha S. Kurgiňana o návratu fašismu do evropského prostoru.
  • Server Protiproud referuje o Světovém kongresu o rodině uskutečněný v Kišiněvě, z něhož stojí za to citovat:
    „V celém světě transhumánní zastánci nového světového řádu z řad „pánů peněz“ a vlády vyplňující jejich vůli zavádějí tutéž ideologii směřující proti rodině a proti životu, podporují zvrácenou sexuální osvětu, pedofilii, potraty, juvenilní justici a kult sebevražd (eutanazii).“
  • Novinářka P. Procházková opouští Lidové noviny kvůli vlivu A. Babiše na tento deník. Zajímavé teatrální gesto.
  • Zajímavá úvaha nad současnou cenzurou od P. Bílka.
  • Zamyšlení nad stavem naší současné společnosti.
  • Jeden z mnoha paradoxů světa z „Ranní kávičky“ T. Spencerové:
    Sogjal Rinpočhe, po dalajlamovi prý nejznámější buddhistický učitel, byl dlouhá léta pro své následovníky „pochodní světla a naděje“… s výjimkou těch, které dlouhá léta sexuálně a fyzicky týral a znásilňoval… jeho (v českém vydání) Tibetské knihy o životě a smrti se prodaly tři miliony výtisků… prý ovlivnila hromady celebrit…
  • Sociální sítě ohromili mravenci, kteří nesli hada (velmi zajímavé video).
  • Video s názvem „Veselé chvilky s migranty“ vyvolává spíše hořké úsměvy.
  • Nové webové stránky našeho kandidáta do Senátu za obvod Prostějov – Marka Obrtela.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...