Zrcadlo týdne 25.3. – 31.3. 2019

0

S nastupujícím jarem a oteplující se zemskou atmosférou, začíná se rovněž oteplovat na domácí i mezinárodní scéně. Na domácím záhumenku stále doznívá nedobrovolný, leč mnoha pozorovateli jistou dobu očekávaný nedobrovolný odchod V. Klause ml. z ODS, jež stále vyvolává emoce. Příznačné ovšem je, že zatímco si V. Klaus ml. drží jistou morální a etickou úroveň, jeho protivníci používají hodně ostrou munici – nehledě na některé vysloveně nenávistné komentáře v sociálních sítích, což cenzorům v tomto případě zjevně „uniká“, na druhé straně jasně vybarvuje lakmusový papírek dvojího metru v naší společnosti a v souvislostmi dále uvedenými musí i naprostému laikovi dojít, že pluralita názorů a svoboda slova je již naprostou minulostí. Jistou útěchou pro občany se zdravým selským rozumem budiž fakt, že tlak vedený především ze zahraničí včetně bruselského diktátu vyvolává čím dál větší rezistenci. Na politickém kolotoči se mezitím probírala LGBT agenda, přičemž i zde svou velkou roli sehrály emoce a jistí poslanci odešli z této slovní přestřelky uraženi – na straně druhé má v tomto směru jisté šance vyhrát zdravý selský rozum.

Prakticky totožné emoce vládly i při volbě člena do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, do níž byl zvolen L. Jakl, jež se netají svojí skepsí nad celkovou „prací“ ČT a proud urážek a nálepkování nebral konce, což svědčí mimo jiné i o zvolna prohrávající bitvě „pražské kavárny“ – kdeže jsou ty doby, kdy se řeklo: „OK, byl jsi zvolen, tak jdeme diskutovat o tom, co v této oblasti zlepšit.“ A věru že by bylo co napravovat. Nejhlasitějšími kritiky jsou samozřejmě zabetonovaní samozvaní vládci ČT obrazovek a zejména její zpravodajská část a ti, jimž daňovými plátci placené kanály přinášejí finanční benefity a zejména ideologickou berličku, což lze na obrazovkách ČT vysledovat prakticky denně. K emotivní kritice se přidali i někteří „novináři“ i politikové, načež skutečných novinářů (a konečně i skutečných politiků) je na české společenské louce jako šafránu.

I přes ujišťování našich vládních činitelů o naprostém bezpečí ohledně mezinárodního terorismu je nasnadě, že přes naše nehlídané pohraniční hvozdy k nám pronikají různí nekalí a nezvaní hosté – naše policie zadržela na letišti v Praze dva občany Íránu, podezřelé z terorismu, což se zdejší obyvatelstvo paradoxně dozvědělo od rakouského ministra vnitra H. Kickla a český ministr vnitra, toho času J. Hamáček tvrdí, že vše je v pořádku. Z teroristického útoku je obviněn i český občan E. Ešta, jež se před nástupem do řad naší armády účastnil bojových akcí na Doněcku a poněkud nešťastně se s tím pochlubil před svými „kamarády“, kteří ho za tepla „bonzli“. Bude velmi zajímavé sledovat rozsudek.

Jak již bylo avízováno v minulém týdenním přehledu, jedním z novodobých strašáků, kterého vhodně využívají mnohé skupiny včetně našich dětí, jsou klimatické změny. Je opravdu ke škodě věci, že se i tak důležité téma jako je celková ochrana přírody, stalo spíše PR záležitostí, ke kterému se vhodně přisávají různé spolky včetně nadnárodních korporací – o politickém vytěžování ani nemluvě – ovšem co se týče praktických kroků, nula od nuly pošla. Zdravý rozum opět napovídá, že různými pochody a skandováním s mávátky v ruce a ani bezduchým tlacháním na klimatických konferencích se ovzduší ani stav znečištění přírody nezlepší – natož zřeknutí se vlastních potomků ve jménu snížení skleníkových plynů, což je již za hranou lidské blbosti obecně.

Ruku v ruce s novou dobou kráčí po mediálním prostoru i cenzura, jež krůčkem po krůčku přistřihává křídla svobodě slova a nalévá do evropského i světového občanstva novou propagandu, kterážto se má pokládat za normativ. Prim zde hraje sociální síť s názvem Facebook (expresivně „Xichtoknížka“), kterážto na svém začátku nalákala jistě více než miliardu uživatelů a následně v souladu s plány globálních hráčů omezuje charakter sdílených informací a naopak podporuje sebevraždu bílého obyvatelstva. Postupuje tak v souladu s politikou Evropské unie, kterážto se vytasila s novinkou jménem „afrikafobie“, což lze vnímat jedině jako další level vnucování africké populace na evropské území, přičemž novinkou v této novince je důraz na jakousi morální povinnost celého evropského bloku vzhledem ke koloniální minulosti některých zemí a pracovní pozice se dle této logiky nebudou obsazovat odborníky, ale prvním hlediskem bude barva kůže, respektive kontinentální původ. Faktem je, že jde pouze o rezoluci, která není právně závazná, nicméně lze očekávat, že se stane rétorickým obsahem mnoha politiků – o politicky orientovaných „neziskovkách“ ani nemluvě. Dalším zářezem bruselské byrokracie do pomyslné pažby je přijetí ostře kritizované směrnice o autorských právech přistřihující křídla – již notně opelichané – svobodě internetu. O její kontroverzitě svědčí i fakt, že proti ní hlasovali i tak kovaní evropané jako je J. Telička či P. Pospíšil.

Samostatnou kapitolou související se stále většími tlaky z Bruselu je předvolební kampaň do Evropského parlamentu koncem května letošního roku, přičemž ve vzduchu je cítit silná nervozita probruselských stran i jednotlivých kandidátů včetně nejvyššího vedení EU, neboť opozice sílí a tomu odpovídají i zoufalé činy některých politiků/ček – M. Šojdrová, obhájkyně současného křesla v EP neustále hraje svoji obehranou písničku o syrských sirotcích a to i přesto, že samotné Řecko její ideu odmítá a taková K. Jacques známá pod přezdívkou „Kateřina biomasa“, neváhá v rámci své kampaně odložit i svůj šat a v rouše Evině pod pláštíkem mezinárodního dne vody sází na své tělo. Poněkud zarážející taktiku vůči jediné opoziční straně v České republice, která má reálnou sílu proniknout do útrob bruselské říše a v součinnosti se zahraničními partnery změnit poměry více ku prospěchu obyvatel EU – tedy SPD – zvolil server Aeronet, k němuž bych měl pár osobních poznámek.

Až donedávna jsem byl pravidelným čtenářem tohoto anonymního serveru s anonymním šéfredaktorem, jež si nechává říkat „pan VK“ a nešlo přehlédnout několik aspektů: Jedním z argumentací „pana VK“ jsou jeho údajné zdroje informací (tedy spolupracovníci), nicméně ti jsou víceméně rovněž anonymní a zde se nabízí jasné srovnání se syrským SOHR (Syrská observatoř pro lidská práva), jehož T. Spencerová přezdívá „One man show“, neboť tato „organizace“ je v podstatě pouze jednomužná – jejím výkonným ředitelem (zní to tedy opravdu bombasticky) je Rami Abdel Rahman, který má sídlo v britském Coventry a odtud komentuje veškeré dění v Sýrii s tím, že má údajně přímo v Sýrii své „zdroje“. Server Aeronet pracuje v podstatě na stejné bázi, přičemž jeho zdroje mu v posledních dnech dodaly materiál a zbytek obstarala fantazie – budiž uvedeny dva příklady z tohoto týdne. První se týká kandidáta do Evropského parlamentu za SPD I. Davida, který pronesl pár emotivních slov na konferenci SPD v Praze a následně měl I. David odstoupit z kandidátky, načež „zdroje“ tuto informaci poslaly panu VK a ten informace literárně zpracoval. Skutečnost byla ovšem jiná, což potvrdil i sám I. David. Shrnuto – na základě jedné emotivní poznámky se vyrobil článek, jež má – zřejmě – za cíl poškodit SPD. Druhým příkladem je případ J. Kobzy, kterého – dle serveru Aeronet – „kmotrové z předsednictva“ odstřelili a proto nekandiduje do EP v květnových volbách. Kdyby se „pan VK“ zaposlouchal do některých pořadů s T. Okamurou, již dávno by zjistil, proč J. Kobza do eurovoleb nejde a konec konců i sám J. Kobza vše vysvětlil na svém FB profilu:

Moje práce zde v parlamentu a v zahraničním výboru a ve výboru pro evropské záležitosti je velice důležitá, protože se na nás valí spousta smluv, které posilují pravomoci orgánů EU nebo jimi určených neziskovek na úkor našich orgánů. Tyto smlouvy většinou podepsala Sobotkova vláda v minulém období a je mojí snahou maximálně omezit jejich dopad na náš stát. Něco se daří, něco ne, ale to bych v europarlamentu nemohl. Je to dlouhodobý proces, který je nutné průběžně sledovat a tak po vzájemné dohodě s vedením SPD nekandiduji do EP.
Jiří Kobza, SPD

Pakliže Aeronet, respektive „pan VK“ pracuje s informacemi tímto způsobem, neliší se jeho „novinařina“ od médií hlavního proudu, jež pracují rovněž s větami vytržené z kontextu a omáčkou zalitý článek poté ventilují společnosti. Malou třešničkou na tomto dortu je chvástání „pana VK“ typu „Já to říkal…“, velkým vykřičníkem pro všechny, jež o věcech přemýšlejí je potom fakt, že tento člověk byl víceméně „odejit“ ze Svobodného rádia a tak profesionální internetový portál jako je Infovojna.sk v čele s N. Lichtnerem se „panem VK“ kvůli jeho anonymitě jakkoliv odmítá zabývat. Zásadní rozdíl mezi SOHR, tedy Rami Abdel Rahmanem z Coventry a „panem VK“ (kým vlastně?) z … (odkud vlastně?) je tedy více než zřejmý.

Slovensko v tomto týdnu žilo druhým kolem prezidentských voleb, do nichž se z vůle občanů dostala Z. Čaputová a M. Šefčovič, načež jak okolo samotných kandidátů, zejména okolo Z. Čaputové, tak i okolo právní regulérnosti voleb panují jisté obavy – ústavní soudce a kandidát na prezidentský stolec Š. Harabin podal ústavní stížnost na průběh voleb, ta byla přijata a přidělena soudci, který v Košicích zatím ani není přítomen. Nicméně volební urny v sobotu 30. 3. otevřely své jícny a po sečtení všech hlasů mohla oslavovat své – víceméně očekávané – vítězství Z. Čaputová s 58,4% hlasy (M. Šefčovič obdržel 41,59% hlasů). Účast občanstva na tomto aktu nebyla nijak závratná – v prvním kole 48,7%, v kole druhém 41,8% (oproti našim zemím 61,92% a 66,60%). Čas ukáže, jak bude vypadat země za řekou Moravou pod vedením historicky první ženy v čele státu, nicméně soudě dle informací a dle slov samotné kandidátky před volbami lze očekávat silně probruselskou a proamerickou politiku se všemi aspekty. První věcí, která se novopečené prezidentce zcela jistě líbit nebude, je pozastavení ratifikace Istanbulské úmluvy, kol níž se ve slovenském parlamentu rozpoutala živá debata. Tento rozporuplný dokument byl již mnohokrát analyzován zejména na alternativních zdrojích a navenek se tváří, jako „pachatel dobra“ – problém se skrývá v některých, jakoby náhodně vsunutých, pasážích. Otevřená je i otázka předčasných voleb kvůli údajným sporům v koalici, což někteří poslanci ovšem označují za divadlo.

Zatímco Slovensko otevřelo a řeší otázku přítomnosti americké armády na svém území pod záminkou rekonstrukce letišť, které by financovaly Spojené státy (už nad tímto faktem by se měli leckteří politikové zamyslet – USA peníze zásadně jen tak nerozdávají), na území Polska je již rozhodnuto a největší investice za posledních 30 let půjde na vybudování skladu vojenského materiálu – bratru za 260 miliard dolarů, přičemž Polsko je i dobrým obchodním partnerem co se týče vojenské techniky – v minulosti již nakoupilo systémy Patriot za 4,75 miliard dolarů a mobilní raketomety za 414 milionů dolarů. Ironik by dodal, že polští vládní činitelé by měli omezit alkohol, neboť v průměru se Polsko ve spotřebě alkoholu vyšvihlo i před Rusko, Německo, Itálii i Francii.

Francií opět cloumaly „Žluté vesty“ a to i přes vydaný zákaz, první střety a násilí propuklo v Bordeaux, kdežto v samotném srdci země galského kohouta proběhly demonstrace celkem v poklidu. Veřejnost pobouřila policejní brutalita proti seniorce v minulém týdnu a zejména necitlivá slova E. Macrona na její adresu a aniž by francouzský lídr jakkoliv řešil celkovou situaci, Francie stále upadá do chaosu, což se nutně odráží i na turistickém ruchu. Naproti tomu silně multikulturní Britské ostrovy stále tančí okolo Brexitu, což již někteří komentátoři nazývají „Chaosexitem“ a východisko z této situace je i nadále v nedohlednu.

Ukrajina si – podobně jako Slovensko – tuto neděli procházela prezidentskými volbami, nicméně zde veškerá podobnost s těmi slovenskými volbami končí, neboť již v průběhu kampaně bylo zřejmé, že prezidentské klání nebude tak úplně dle evropských standardů a to se nakonec i potvrdilo. Lze-li vycházet z předběžných výsledků, do druhého kola postoupil ze 39 kandidátů televizní bavič V. Zelenskyj (30,4% hlasů) a současný lídr P. Porošenko (17,8% hlasů), nicméně tyto výsledky nelze ještě brát jako bernou minci, neboť i způsob předávání informací veřejnosti je odlišný od evropských norem. Na třetím místě skončila J. Tymošenková (okolo 14% hlasů) , která obratem napadla výsledky a tvrdí, že obdržela nejméně 20%. Není jistě velkým překvapením, že místní policie obdržela téměř dvě tisícovky stížností na regulérnost voleb (číslo může ještě narůst), mezi pozorovateli tohoto „divadla“ nebyli ani zástupci Ruska a potíže měli i naši novináři – z popisu událostí vzniká dojem, že nejsou ani v evropské zemi, nýbrž v nějaké totalitní africké zemičce. Zajímavé svědectví podal i zběhlý agent ukrajinské SBU a to nejen o falšování voleb, nýbrž i o letu MH-17 sestřeleném nad Ukrajinou 17.7. 2014 a Pentagon zveřejnil částku, kterou nalil do bezedné díry se jménem „ukrajinská armáda“.

V poměrně nevzrušivém prvním kole ukrajinských prezidentských voleb, v nichž se hlavními favority stali oligarchové, podle všeho zvítězil komik Zelenský zastupující oligarchu Kolomojského… v sedm ráno tamního času bylo ale zpracováno jen 40 procent odevzdaných hlasů, Porošenko na druhém místě má tříprocentní náskok na Tymošenkovou… mezi tisícovkami stížností na regulérnost voleb, v nichž jde hlavně o to, kdo se na příští čtyři roky dostane k finančním zdrojům státu, je asi nejvtipnější pokus nabízet voličům ve volební místnosti k vyplnění lístku pero s mizejícím inkoustem… kyjevská ministryně zdravotnictví Ukrajincům radí, aby výsledky voleb klidně i zapili, ale ať u toho nejsou sami, a namísto alkoholu ať si dají třeba ibiškový čaj nebo heřmánek a jiné bylinky…
T. Spencerová, FB

Téma, které neustále rezonuje (nejen) českým mediálním prostorem se týká NATO a Srbska, respektive našeho vstupu do paktu NATO (12.3.1999) a následného bombardování bývalé Jugoslávie (24.3.1999), přičemž spor se rovněž vede o slova tehdejšího prezidenta V. Havla na adresu bomb cílených na Srbsko, díky nimž získal V. Havel nelichotivé pojmenování „humanitární bombarďák“. Po uplynulých dvaceti letech se názory některých našich politiků na agresi vůči Srbsku změnily, někteří mají neutrální postoj a u některých ani nepřekvapí – jako například u J. Štětiny. Těsně před „výročím“ zavítala do naší stověžaté Prahy i odbornice na Balkán M. Albrightová, aby nás poučila o demokracii hvízdajících bomb a z poměrně hysterického projevu bylo možno vyčíst, že velká většina našeho národa si podobné „recepty“ na mír do budoucna nepřeje. Uměle vytvořený Haagský tribunál je jen smutným důkazem rčení o tom, kdože píše dějiny. Co se týče samotného „obranného“ spolku NATO,

Spojené státy v čele s D. Trumpem bojují prozatím víceméně na obchodním poli a ne náhodou je nepřítel USA číslo jedna a dvě Čína a Rusko, které mimochodem hodlá konkurovat i na asijsko-pacifickém trhu se zkapalněným plynem. Na druhé straně se nelze příliš divit D. Trumpovi, neboť jeho země se propadá do bezbřehého dluhu a každá zakázka – třeba i vnucená – je dobrá. Rusko navíc zabírá šestinu zeměkoule a její bohatství nesmírně láká, přičemž stále více indicií napovídá, že ani dolar nebude pánem světa na vždy.

Jedním z ekonomických zájmů je i v současné době těžce zkoušená a na ropu bohatá Venezuela, kdež se momentálně hraje přetahovaná s Ruskem a nově i s Čínou, která zde má rovněž své zájmy. Neúspěšná výměna prezidentů Spojeným státům neprošla, tudíž následují výhrůžky a ultimáta, která na ruskou půdu absolutně nezabírají – navíc Rusko demonstruje plnění dohody s Venezuelou o vojenské přítomnosti a na plochy jejich letišť dosedají ruské letouny, nově i čínské. Na řadě jsou tedy podvratné akce na infrastrukturu a všemožná podpora Madurovy opozice včetně samozvaného „prezidenta“ Guaida.

Venezuelský prezident/neprezident Maduro v projevu k národu vyzval k obraně před „útoky imperialismu“ a na 30 dní zavedl jakýsi přídělový systém na stále vzácnější elektřinu… ze satelitních snímků vyplývá, že ruské protiraketové systémy S300 byly dislokovány na letecké základně jižně od Caracasu…
T. Spencerová, FB

Rovněž americká hra o Golanské výšiny nevychází tak dobře, jak by se mohlo na první pohled zdát, nehledě na to, že USA v tomto případě zcela ignoruje mezinárodní právo a rozhoduje o území, nad nímž nemá kontrolu a nepatří mu. Ani politicky není tento tah ve světě přijímán s jednoznačností a ve svém konečném důsledku se může otočit proti samotnému osnovateli. Mezitím se Spojené státy pochlubily, kolik bojovníků IS padlo v Sýrii jejich zásluhou, přičemž je veřejným tajemstvím, že tyto bojovníky vyzbrojovaly. Bojovníci SDF (Syrské demokratické síly), kteří bojovali proti fanatikům z IS a byli svědky jejich krutostí, požadují vznik mezinárodního soudu, což zřejmě narazí na odpor USA, Izrael opět pokouší osud a znovu zaútočil na syrské Aleppo a dle ruských zdrojů se v Sýrii chystá další kolo natáčení s názvem „Použití jedovatých látek proti vlastnímu obyvatelstvu“, což by v této situaci bylo natolik absurdní, že ani skalní odpůrci B. Asada takovou blamáž nemohou pozřít.

Migrační toky do evropských luhů a hájů přinesly doposud jen spousty problémů, kteréžto místní vlády buď naprosto ignorují, nebo se alespoň snaží o chlácholení původního obyvatelstva. Posledním činem údajných utečenců byl únos nákladní lodě, která je vzala na svou palubu a hodlala dopravit do Libye. M. Salvini pojmenoval tento čin jasně a přímo – pirátství, zatímco naše Česká televize stejný čin okomentovala jako „dočasné převzetí kontroly nad lodí“. Ani v českých hájích není situace nijak růžová – šéf pražských muslimů L. Kušnarenko, jež vyzýval své ovečky k ozbrojování byl ze svého postu sesazen, nicméně otřesný případ se stal v Rumburku a svůj příběh s „umírněným“ muslimem popisuje autobiografická kniha „Muslimské peklo: Skutečný příběh české ženy a její dcerky“. V Rakousku byl zadržen Iráčan podezřelý ze dvou teroristických útoků na vysokorychlostní vlaky v Německu, muslimští klerikové se netají tím, že ovládnou celý svět. Evropské El Dorado láká obyvatele Afriky natolik, že dva ze tří afričanů uvažují o lepším životě v Evropě, což by znamenalo příliv více než sto milionů lidí přičemž představitelé EU nejen že nehodlají migraci bránit, ale praktickými kroky činí přesný opak.

Z ostatních zpráv:

  • NKÚ si posvítil na neziskovky a zjistil miliardové nesrovnalosti.
  • Pracovat před desátou ráno je prý fyzické mučení – vědí to naši zaměstnavatelé?
  • Státní energetická politika je zřejmě černý humor.
  • Zajímavé informace o Kazachstánu, které v médiích nezazní.
  • Právníci z EU uznali Krym za součást Ruska.
  • Špatný vtip – do Výboru za práva žen se zařadil Írán.
  • Bulharsko utratilo půl miliardy eur za integraci Romů do společnosti a výsledek?
  • Co bude znamenat zánik hotovostních plateb?
  • Na tapetě je stále Nord Stream 2 – popis situace bez emocí.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...