Zrcadlo týdne 26. 11. – 2. 12. 2018

0

Poté, co se vlny politických vod v kauze A. Babiše uklidnily, leží na vládním stole několik důležitých mezinárodních smluv, z nichž o jedné – doufejme – je již rozhodnuto a globální pakt o migraci nebude v Marrakéši předmětem verifikace z české strany, nicméně další mezinárodní závazek se již tlačí do popředí a tentokrát již hrozí vládní požehnání – Istanbulská úmluva. Dokument, o němž se rozhovořil náš profesor P. Piťha a jeho slovenský kolega ve víře kněz M. Kuffa byl podepsán 2.5. 2016 a nyní jej čeká ratifikace obou komor Parlamentu ČR. Problematika Istanbulské úmluvy silně rezonuje veřejností i politickými stranami, přičemž petice se hrnou z jedné i druhé strany pomyslné barikády – faktem však zůstává, že většina požadavků plynoucí z této smlouvy je již zakotvena v našem současném právním řádu a novinky se týkají především blíže nevysvětlených genderových problémů, což mnozí občané i právníci vnímají jako zbraň proti tradičním rodinným vazbám v podobě Trojského koně.

Dozvuky z listopadových „oslav“ zaznamenala Univerzita Karlova, neboť na akademickou půdu pozvala k veřejné diskusi bývalého šéfa StB generála A. Lorence, byť oslovení politikové reagovali velmi různě bez ohledu na stranickou poslušnost i příslušnost. K listopadovým událostem se šířeji vyjádřil i hudebník a novinář O. Hejma.

Z domácích luhů a hájů se média obrátila v tomto týdnu směrem k Rusku, kdež došlo k incidentu mezi ruskou pobřežní stráží a ukrajinskými plavidly, načež odpůrci Ruska samozřejmě reagovali okamžitě a ihned měli i jasno, co se zde odehrálo a to doslova pár minut po kolizi. Perlou mezi „jasnovidci“ je zřejmě předseda umírající TOP-09 J. Pospíšil, byť jeho „vize“ (například že Rusko blokuje i lodě EU) nejsou podpořeny jediným důkazem a na jeho voliče již patrně nefunguje antikomunistická rétorika, proto se snaží najít nové anti-téma a Rusko přišlo jaksi vhod. Na protiruskou notu si zapěl i novopečený ministr zahraničí T. Petříček, jež prohlásil, že vede s Ruskou ambasádou rozhovory o snížení počtu ruských diplomatů, na což ostře reagovala dotčená ambasáda – krásný příklad horké a diplomaticky nezkušené hlavy. Z jeho horké hlavy je rovněž upravený seznam českých zahraničních ambasád, přičemž mezi méně důležité zařadil například Maďarsko či Itálii – prezident M. Zeman musí Petříčkovy přehmaty žehlit a slíbil maďarskému premiérovi V. Orbánovi omluvu. Protiruská ofenzíva v našich zemích není až tak překvapivá ve světle nových informací – v minulém týdnu jsme uvedli práci hackerů, jenž odtajnili doklady o zakázkách V. Británie na protiruské propagandě a stopy vedou i do ČR a na Slovensko. Poněkud zapadlá zpráva z deníku The New York Times hovoří o mučení člena afghánského komanda, na jehož úmrtí mají podíl i čeští vojáci, což mluvčí našeho obranného ministerstva J. Pejšek komentoval slovy:

„Striktně odmítáme podobná obvinění. Probíhá standardní vyšetřování útoku příslušníka afghánských bezpečnostních sil na českého vojáka, kterého se účastní všechny zainteresované strany,” řekl mluvčí portálu iROZHLAS.cz.

Škoda jen že nevysvětlil, co je to „standardní vyšetřování“ a na pomyslný účet, který jednou budeme muset zaplatit přibyla další položka.

Eurounijní háje nám připravují stále dokonalejší novoty a ve společnosti sílí obava , že tamtéž i jednou skončíme. Jasně nás k tomuto cíli vede i německá kancléřka A. Merkelová, která již odhazuje servítky a bez obalu hlásá to, co již mnoho občanů ví i cítí – národy mají odevzdat svou suverenitu bruselskému blahorodí. Evropský komisař P. Moscovici přidal varování před kvapem se blížícími volbami do europarlamentu a vyhrožuje, že pokud zvítězí tzv. populistické strany, bude v Evropě válka. V tomto kontextu se nelze ubránit dojmu, že sny o společné evropské armádě v čele s novodobým Napoleonem E. Macronem by jednou mohly přijít „na bratrskou pomoc“ rebelujícím zemím – analogii v naší historii již máme. Zatím Evropský soud pro lidská práva zatloukl další hřebíček do své vlastní rakve a rozhodl, že „diskuse o islámském Písmu a osobě proroka Mohameda je mimo společenský diskurs“, tedy že se o něm nesmí ani debatovat. Na Evropu zcela jistě ekonomicky dolehne obchodní válka mezi USA a Čínou (nehledě na Ruské sankce, které se částečně daří obcházet), přičemž již letošní růst HDP Evropy je mizerný a bude zpomalovat – nepochybné znaky blížící se recese.

Není příliš překvapující, že německý parlament schválil globální pakt o migraci, co to ovšem bude znamenat pro naši zemi, ukáže čas. Pro Německo samotné je však již rozhodnuto – referuje o tom článek z pera P. C. Robertse se zajímavými mezinárodními souvislostmi. Německý novinář U. Heyden zavítal do Čech a pohovořil o poměrech na německé mediální scéně – není ani divu, že jeho krajané nemají ani základní informace o dění na východ od Tater.

Spojené království má čím dál větší potíže s jistým azylantem na ekvádorské ambasádě, jež začíná být velkým trnem v oku i americkým vládním kruhům a je opravdu „zvláštní“, že žádné lidskoprávní organizace se J. Assangeho nechtějí zastat – byť jde o pomalou a tichou vraždu. Zato jiní azylanti zvolna přebírají otěže v této zemi, přičemž zdatně jim v tom pomáhají i zdejší poslanci například tím, že chtějí definovat islamofobii jako rasismus. Povolily i zednářské lóže a zatímco ženám je zde odepřen přístup (co na to feministky?), transsexuálové mají dveře otevřeny.

Zemí galského kohouta nedávno proběhly demonstrace, jež ovšem jen tak nekončí a zdá se, že lidová nespokojenost bude mít dlouhé pokračování. Francouzské protesty podpořil i italský ministr vnitra M. Salvini.

Ukrajina spolu s Ruskem opět zaplnily všechny stránky mezinárodních i domácích médií a jak je již v poslední době opravdu zvykem, na vině bylo opět jen Rusko aniž by bylo v tu chvíli známo, co se ve skutečnosti stalo. Tři ukrajinské lodě se blížily ke kerčskému průlivu i mostu a měly z důvodů bezpečného provozu v poměrně úzkém průlivu ohlásit svoji příslušnost, směr cesty a další údaje, přičemž ukrajinská plavidla tyto povinnosti ignorovala a následoval zásah ruské pobřežní stráže. Následně se na všech lodích našlo značné množství zbraní i agenti ukrajinské SBU. O důvodech tohoto nepochopitelného činu (před touto událostí i ukrajinské lodě poctivě plnili ohlašovací povinnosti) začala světová i domácí média spekulovat, přičemž vinu okamžitě „přišila“ Rusku, načež ukrajinský vůdce P. Porošenko vyhlásil v zemi výjimečný stav, byť ne zcela podle svých představ. Jde-li o důvody, domácí i zahraniční zdroje poukazují na Porošenkovu předvolební kampaň, neboť jeho popularita je blízka nule a tento jeho nebezpečný vabank mu evidentně nevyšel, neboť sice drobně přilil nafty do protiruského ohně, ale jeho (a několika vysoce postavených blouznivců) válečné choutky překazila poměrně chladná a racionálně uvážená slova evropských lídrů i samo zámoří.

…ten ukrajinskej parlament je jak pytel blech…:-) zatímco Porošenko hrozí válkou a ruskou agresí, jedni opozičníci jsou pro výjimečný stav, ale odmítají odklad prezidentských voleb (totéž požadují i “radikálové”, co demonstrují s pochodněmi před parlamentem), další jsou taky pro válečný stav, ale Porošenko toho prý nesmí zneužívat k posilování své nulové popularity (jak toho ale dosáhnout?), další jsou pro válečný stav, ale jen někde a ne na celém území (???!!!), další (včetně těch od Julie a Ljaška) blokovali “řečniště”, protože nechtějí hlasovat, dokud si nepromluví s Porošenkem, šéf parlamentu tvrdí, že se to dneska odhlasuje, kdyby na chleba nebylo… chaos… a o “incidentu” v Kerčském průlivu už snad ani nikdo nemluví… všechno je to jen o prezidentských volbách…
je zvláštní, že Merkelová… po telefonátu s Porošenkem… vyzvala k deeskalaci napětí nejen Rusko, ale i Ukrajinu… takže by za ucho dostal i Kyjev/Kyjiv???… a Mogheriniová vyzvala Rusko, aby zajistilo svobodnou plavbu v oblasti… v době, kdy už byla volná plavba zase obnovená…
Porošenko mezitím i bez parlamentu vyhlásil válečný stav… bez nadšené podpory ze Západu už to není na 60, ale jen na 30 dní… počínaje 28. listopadem dopo… aby si uchoval tvář…
fraška…:-)
T. Spencerová, FB

Nutno podotknout, že pozice P. Porošenka není slabá jen doma, ale ani v zahraničí není právě excelentní – několik evropských lídrů včetně ruského prezidenta V. Putina již otevřeně odmítá konverzaci s ukrajinským prezidentem a očekává se, že v prezidentských volbách zvítězí kandidát s alespoň minimální schopností diplomacie. Největší šance má patrně bývalá prezidentka J. Tymošenková (zlí jazykové ji nazývají „Blonďatá vánočka“), kterážto vzhledem ke svým bývalým „aktivitám“ zřejmě korupci a rozkrádání příliš neovlivní, nicméně v zahraničních vztazích je více „čitelná“ a směrem k Rusku sice občas pronáší plamenné výzvy, přesto dokáže svoji zášť schovat pod pláštíkem diplomacie a to zejména tehdy, kyne-li jí osobní prospěch. Snahu o okamžitou diskusi a případném řešení problému ze strany Ruska zablokovala Rada bezpečnosti OSN – zřejmě o postoj a vysvětlení Ruska k tomuto incidentu není zájem. Rovněž Porošenkovy výzvy směrem k NATO nebyly příliš úspěšné, šéf této organizace J. Stoltenberg se omezil pouze na rétorické odsouzení „ruské agrese“ a neuspěl ani ukrajinský velvyslanec v Německu, jenž se dožadoval německých mariňáků, nových sankcí proti Rusku a zmrazení plynovodu Nord Stream 2, přičemž německá kancléřka A. Merkelová zcela bez obalu prohlásila, že vojenské řešení není možné.

…tož Německo s Francií zarazily další sankce proti Rusku, šéf slovenského parlamentu natvrdo říká, že Porošenkovi nevěří… Berlín po Porošenkovi chce dokonce důkazy, že se u Kerče stalo vše tak, jak Kyjev tvrdí (jen si představte, “bašta Západu” chce důkazy, že Rusko něco provedlo, už nestačí, že se prostě řekne “hajly lajkly”!!!)… Trump se ptá, proč Ukrajina nepožádala o volný průchod lodí, když na to existují zaběhané procedury… a Pentagon zdůrazňuje, že se o US základně na Ukrajině nejednalo a nejedná…
zkrátka, Ukrajinu sice nepouštíme, ale lúzra Porošenka ano… už mu nikdo nedá ani kůrku, ať si doma vymýšlí, co chce… a bude se čekat na Julču, až to po volbách v březnu vezme po něm… že jako všechno lepší než Poroch… a přitom se budou všichni modlit, aby kradla míň, než napoprvé…:-)
T. Spencerová, FB

V celkovém souhrnu událostí je evidentní několik věcí – P. Porošenko si popularitu u voličů tímto způsobem nekoupil, parlament trvá na termínu prezidentských voleb a zvýšilo se pouze napětí mezi Ukrajinou a Ruskem a částečně i EU.

Protiruské tažení je silné i v zámoří, USA obviňují ruská média – zejména RT (Russia Today) z toho, že ve svých reportážích uvádějí pravdivé informace, čímž poškozují USA v očích světové veřejnosti. K tomu ovšem není třeba sledovat RT, nýbrž se zahledět do statistik kriminality – souhrn uvádí ve svém článku politolog O. Krejčí. Spojené státy rovněž znepokojuje klesající vliv dolaru ve světových obchodech, což okomentoval ruský prezident V. Putin. Rovněž obchodní válka mezi USA a Čínou nese D. Trumpovi poměrně hořké plody – Čína hledá nové trhy a to zejména u svých sousedů v Indii.

Syrské pláně se opět ocitají pod palbou tzv. „koaličních sil“, jež nesou oběti – v provincii Dar az-Zaur provedly nálety a jsou hlášeni mrtví, především děti a ženy. V západním Aleppu použili teroristé z IS proti vládnímu vojsku zřejmě chlór a to i přesto, že bylo uzavřeno příměří na což reagoval V. Putin a není třeba pochybovat o tom, že bude následovat adekvátní odpověď. Syrská protivzdušná obrana rovněž sestřelila izraelské letadlo a další čtyři rakety, Izrael i nadále zkouší, co si může v této oblasti dovolit. Pozadí blízkovýchodních konfliktů odkrývá článek P. Markvarta a stojí opravdu za přečtení a právě tak článek V. Umlaufa, jež přehledně shrnuje situaci v tomto regionu a z něhož pochází i tento citát:

Západem podporovaní teroristé totiž časem úplně zapomněli, kdo je platil a kdo jim dodal zbraně proti Kaddáfímu. Přidali se k Islámskému státu a nyní systematicky napadají francouzské kolonie v Západním Sahelu, kde Francie drží asi 4,500 vojáků mezi Libyí, Nigerem, Čadem, Mali a Burkinou Faso. Tuto poslední a zcela funkční zemi začali rozvracet Američané, viz tento článek. Důvod francouzské okupace Sahelu je jednoduchý. Z této oblasti pochází asi 60 % uranu pro francouzské jaderné elektrárny. A náš náčelník generálního štábu Opata navštívil tento týden vojáky v Mali a Iráku, protože děláme mír na zakázku a na přímou objednávku těchto imperiálních a koloniálních mocností.

O tom, jak bude vypadat budoucnost jednotlivých evropských zemí co se týče složení obyvatelstva, může dost dobře napovědět i ochota či neochota jednotlivých států podepsat migrační pakt OSN, přičemž některé z nich jsou již za horizontem událostí, jež nemohou ovlivnit. O podpisu dokumentu Německem je informace výše, Itálie naopak důrazně podpis odmítla, nově se Estonsko rozhodlo svůj podpis připojit. Z pohledu prostého občana (nikoliv z pohledu vysoce postaveného zkorumpovaného politika) je těžké pochopit, proč vláda usiluje o zničení původního obyvatelstva včetně kultury, když v Evropě je spousta negativních příkladů tohoto „obohacení“ – zejména tristní je situace ve Švédsku, kde rovněž začíná řádit i novodobá „gender ideologie“ a obávám se, že budoucí muslimská většina jasně ukáže, co si o těchto lidech myslí a nezůstane pouze u slov. Německo se jasně posouvá k budoucímu kalifátu a již nyní zápasí s kriminalitou nově příchozích, kterážto bude logicky gradovat, přičemž situace je o to vážnější, že jde o naše přímé sousedy. Španělsko narazilo na svou přívětivou uprchlickou politiku a nyní zjišťuje, že o migranty nikdo v Evropě nestojí. O Velké Británii je zde zbytečné se zmiňovat, naproti tomu italská azylová politika je díky nové vládě nekompromisní.

Z ostatních zpráv:

  • Na pozadí událostí doma i ve světě nám uniká mnohem důležitější věc – světová recese.
  • Objem obchodů s rublem a juanem na moskevské burze nebývale roste.
  • Plány globálních elit s naší planetou – opravdu nedobré čtení na dobrou noc…
  • Za globální oteplování může váš pes a kočka – už jste jim to sdělili? O jedné „vědecké“ studii.
  • Zemřel bývalý prezident USA G. Bush starší…

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...