Závěr měsíce května a start prvních červnových dní byl na domácí i mezinárodní scéně ve znamení houstnoucí atmosféry a rostoucí teploty začínají vládnout nejen zemské atmosféře v našich zeměpisných oblastech, nýbrž a zejména v mezilidských vztazích, které bych osobně označil za nejhorší od konce druhé světové války. Nenávist k odlišným názorům vygradovala v minulém týdnu fyzickým útokem na člena SPD a člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání L. Jakla a je naprosto tristní, že média hlavního proudu tuto informaci několik dní naprosto přehlížela. L. Jakl byl poprvé napaden v metru (několik dní poté ve Zlíně) a to evidentně za svůj politický postoj, respektive za členství v politické straně a jde v poměrně krátkém časovém úseku o druhý incident tohoto druhu – ten první se týkal poslance D. Feriho (TOP-09). Oba případy mají sice politický podtext a je třeba oba tyto excesy rázně odmítnout, nicméně jinak jsou tyto případy diametrálně odlišné. V případě D. Feriho šlo spíše o strkanici, kterou poslanec bezodkladně vytěžil a ihned kontaktoval nejen sociální sítě, ale i média, která z incidentu učinila politickou smršť – v případě L. Jakla držela média bobříka mlčení a ani politická scéna se k tomuto případu nijak ochotně nevyjadřovala – v některých případech dokonce násilí schvalovala. Atmosféra ve společnosti je již notně vypjatá a může vypovídat o silném tlaku globálních zákulisních hráčů, kteří se skrze různé spolky a neziskové organizace snaží protlačit svoje vize liberální demokracie včetně migrace, omezení suverenit jednotlivých států a nastolit totální kontrolu nad obyvatelstvem. Z logického úhlu pohledu bude tento tlak pokračovat a můžeme očekávat další incidenty i pokusy o přestavbu politické scény ve prospěch stran, které se již zaprodaly globálním zájmům a jež momentálně tiše skřípou zuby v opozici, přičemž právě z těchto koutů fouká uragán nenávistných slov.
Nemalým dílem přispívají k dusné atmosféře i tzv. neziskové organizace, které radikalizují politické ovzduší a o čemž svědčí i leckteří pozvaní řečníci – v poslední době je aktivní zejména „Milion chvilek pro demokracii z.s.“, přičemž pojmem „demokracie“ se v posledních letech ohání kde kdo a je již natolik devalvován, že zanedlouho se může ocitnout na seznamu neslušných slov (ostatně jako „pravda a láska“, že…). V případě této NGO a jejich seancí na náměstích našich měst – zejména metropole je tím postižena – mají protesty z jistého pohledu alespoň částečnou logiku i opodstatnění, neboť premiér A. Babiš se ocitá ve stále sevřenější pasti své minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Nejčerstvější otevřenou ranou se pro něho stala auditní zpráva z byrokratických vod EU, dle níž je stále ve střetu zájmů, neboť má i nadále vliv na svůj koncern Agrofert, přestože je zaparkován ve svěřeneckém fondu a čerpá dotace, které nejsou tak úplně v souladu s pravidly. Abychom byli alespoň trošku spravedliví – je nad slunce jasné, že po skončení v politice bude celý koncern opět A. Babiše a přihrávání „malé domů“ muselo být jasné snad každému soudnému občanovi – jen za první volební období narostl majetek Agrofertu na dvojnásobek. Jinou věcí ovšem je, jak mohlo projít financování některých „inovačních“ investic Agrofertu z fondů EU přes přísné oko domácí i bruselské administrativy. Faktem ovšem zůstává, že auditní zpráva není žádný rozsudek (jak to některá média prezentují), míč na české straně čeká na odkop opět směrem k Bruselu a teprve poté budou následovat praktické kroky. Ve vzduchu rovněž visí otázka, zda by odchod A. Babiše z postu premiéra něčím naší zemi prospěl (neřkuli předčasné volby).
Chvilky pro demokracii se u nás zjevně stupňují. Jde přece o tu slušnou společnost, jak vyřvávají na náměstích „slušnými“ médii zfetovaní demokraté, kteří ne a ne ve volbách prosadit pravdu a lásku. Tak ji prosazují (zatím jen) pěstmi. Kupodivu však „jejich“ média to hrdinství nějak neoceňují. Nešpitnou o něm, jako ti ve vagónu. Jakl je prostě bílý heterosexuál, nejmenuje se Feri a nekandidoval za havlisty (TOP 09). Je muž určený k likvidaci. Milióntá první chvilka pro demokracii v bruselskými demokraty ovládané České republice 2019. Gratuluji, soudruzi demokraté! My se té vaší „demokracii s kladivem“ v ruce ubráníme.
P. Hájek, Protiproud
Již několik týdnů protéká médii případ šéfa Národní galerie J. Fajta, který byl ministrem kultury A. Staňkem z funkce odvolán načež ministr sám po nebývalém tlaku z rodné partaje nabídl svoji demisi. Do záležitosti zasáhl prezident M. Zeman, v jehož rukou se demise ocitla a do vyšetření hospodaření Národní galerie ji odmítl přijmout, což se neobešlo bez mediálních otřesů dalších tlaků ze strany lídra ČSSD J. Hamáčka, jež má na uvolněný stolec vybraného nového mandanta. Prezident M. Zeman okomentoval tuto šachovou ministerskou partii bez servítků:
„V běhu jsou dvě trestní oznámení, která podal na špatné hospodaření na Ministerstvu kultury. Ministři by neměli být trestáni za to, že odhalí zlodějny ve svém resortu, naopak by měl být pochválen,“ odpověděl Zeman na otázku, co plánuje udělat, pokud mu Babiš navrhne odvolání Staňka. „Je to odpovědnost Hamáčka a také mu v pátek na jedné akci svůj názor vyjádřím,“ zmínil prezident a opět připomněl, že Staněk odvolal ředitele Národní galerie Praha proto, že si přikrádal a uzavřel smlouvu sám se sebou. „Pokud tu chceme tyto móresy a přikrádání, tak bůh buď milostiv České republice,“ řekl Zeman.
Parlamentní listy
Událost, která vyhnala adrenalin mnoha řidičům cestujících po naší dálnici do nevídaných výšin a zároveň rozesmála české uživatele sociálních sítí, se odehrála při přesunu vojenské techniky NATO na cvičení, které se koná v Maďarsku a Rumunsku. Vojenská kolona způsobila kolaps dopravy a zablokovala provoz ve směru na Brno, načež příčinou byly poruchy techniky i dopravní nehody. Pakliže měl celý přesun nepochybně i demonstrativní charakter, způsobil přesně opačný efekt a Češi, jakožto tradiční „smějící se bestie“, nenechali nikoho na pochybách o svém smyslu pro humor. Přesun nebyl po chuti ani mnoha politickým personám a celkem logicky argumentovali, proč kolona nejede v nočních hodinách případně na železničních vozech – asi nejhlasitějším kritikem byl poslanec Z. Ondráček (KSČM), který se rovněž ostře pustil do ministra zahraničí T. Petříčka (ČSSD) ohledně jeho slov, že musíme hájit zájmy USA. Patrně měl na mysli i budovaný plynovod Nord Stream 2, ze kterého bude mít užitek i naše země, ovšem není v zájmu USA, přičemž náš slovutný zaoceánský bratr již nepokrytě vyhrožuje sankcemi všem, kdož svou rukou jakkoliv plynovod podpoří. Ale není nad pevné pouto pravého přátelství…
Cenzura opět přitáhla své otěže a zákazy „nevhodných“ hudebních produkcí jsou opět zde a na tapetě je -kdo jiný než kapela Ortel. Naštěstí stále existuje způsob, kterak zákazy tohoto typu obejít, ovšem zřejmě je to jen otázka času, než naši „ochránci demokratických hodnot“ něco vymyslí. Ani v jiných zemích není situace růžová – na Britských ostrovech jdou opět do boje proti dezinformacím a konspiračním teoriím, v Německu se chystá tzv. „digitální sledování médií“ a občané již přestávají mezi sebou komunikovat – ze strachu z některých témat. U našich východních bratří se však používá evidentně dvojaký metr, neboť facebooková stránka Zomri.sk s evidentně nenávistnými projevy cenzory nijak nevzrušuje – nenávist je zřejmě mířena tím správným směrem. Stejným směrem mířila vyloženě lživá informace o J. Ovčáčkovi, načež ani v tomto případě se nikdo nijak zvláště nepozastavuje nad jejím obsahem a nepřátelé Hradu ji šíří rychlostí nadsvětelnou. O nenávistné kampani proti Rusku je téměř zbytečné psát, J. Kobza popsal v bodech hlavní atributy které se v tzv. západním světě již nenosí a není tedy divu, že i naše země kráčí mílovými kroky k propasti, což mimo jiné svědčí o devótním zlomeném pase a úklonu až k zemi ve směru, kde slunce zapadá. Opravdovou pochoutkou je útok na server www.e-republika.cz, jež se ocitl na seznamu proruských nepřátelských webů a hloupost placených donašečů opravdu nezná mezí:
Dva redaktoři e-republiky dostali nedávno takový rozmilý mail. Jedna česká firma jim hrdě nahlásila, že jsme na seznamu proruských nepřátelských webů. Oni prý dostali z USA grant na tzv. “sémantickou analýzu nepřátelských webů”. Takže budou e-republiku vědecky a jinak zkoumat, proč a jak jsme nepřátelští. A k tomu chtěli odpověď na nějaké otázky. Ale naše odpovědi je asi příliš nezajímaly, důležitý byl ten grant, že ano. Co mne opravdu fascinovalo, bylo to gigantické chucpe, které hraničilo s úplnou blbostí. Oni nám to oznámili v mailu a chtěli pro své fízlování naši aktivní pomoc.
V. Umlauf
Země Evropské unie tráví právě proběhnuvší volby do EP, jednotlivé politické subjekty sčítají ztráty, slaví se vítězství… Z celoevropského pohledu na rozložení sil v parlamentní aréně lze konstatovat, že byť posílily strany kritické k současné bruselské říši, pohodlnou většinu má prounijní frakce a nelze tedy očekávat žádnou změnu v současném kurzu a to přesto, že dojde i k výměně kormidelníka. Na druhé straně žádnou převratnou změnu nebylo možno očekávat ani v případě vítězství opozice a to už z pouhé podstaty rozhodování v tomto dobře utvarovaném molochu – dojde-li k razantní změně, pak jedině násilím nebo samovolným rozpadem tohoto autokratického bloku. Předně lze v nejbližším období počítat se zvýšenou presurou na přijímání migrantů, zavedení eura, podpora a propagace LGBT agendy a všech těch „moderních výdobytků“ včetně rozpadu tradiční rodiny, potlačování národní identity a samozřejmě tvrdou cenzuru. Schizofrenie evropského superstátu je znát již nyní – zatímco „bratr za velkou louží“ nepokrytě vyhrožuje sankcemi, evropské vedení se snaží zavděčit a zavádí postih proti Rusku, což se vrací jako bumerang a přitom se buduje ruský plynovod, jehož plynný obsah bude levnější než vnucovaný kapalný LNG dovážený přes půli zeměkoule.
Co se týče výsledků voleb v českém prostoru, mnoho překvapení nepřinesly, snad až na propad ČSSD a politické turisty typu J. Štětiny, P. Teličky, L. Volného… Výsledky samozřejmě komentoval každý ze svého úhlu pohledu – zklamání vládlo zejména v táboře kritickému k EU a u kandidátů, kteří se nepohodli se svými rodnými partajemi a založili si vlastní – doufaje, že obhájí své bývalé mandáty, v případě elévů že ochutnají nektar dobře placeného postu v EP. Pokud jde o dva nově zvolené kandidáty za SPD zavládlo spíše zděšení – soudě dle reakcí našeho hlídače evropských hodnot J. Jandy, kterýžto vytáhl osvědčenou kartu s podobiznou V. Putina, což se dalo čekat a bylo jen otázkou, který pomatenec to bude. J. Janda nezklamal. Předvídaný vítěz -hnutí ANO – nemohl nikoho překvapit, k zamyšlení i k úsměvu může posloužit snad jen volební rétorika hnutí, podobající se plamenným proudům nic neříkajících slov v době nedávno minulé, nicméně ostatní političtí protivníci neprojevili o nic větší kreativitu a ani nemohli vzhledem k pravomocím instituce, do níž kandidovali. V mnoha komentářích se objevily i pokusy o srovnání s volbami komunálními, krajskými či parlamentními, avšak každý takový pokus nutně selže právě již vzhledem k pravomocem jednotlivých sborů. Z celoevropské povolební atmosféry snad jen ve zkratce několik postřehů – šampaňské teklo proudem v Maďarsku, ve Francii, Itálii a rovněž například v Británii, kdež jasně zvítězil přední kritik EU N. Farage. Pikantní situaci zažil nově zvolený bývalý předseda vlády Katalánska C. Puigdemont, na něhož je ve Španělsku vydán zatykač – musí si však v Madridu vyzvednout ustanovení o zvolení a složit přísahu, nicméně jakmile překročí španělské pomezí, bude zatčen. I to je Evropa dnešních dní…
Zpráva z Německa, při které bychom měli zpozornět, hovoří o náhlém nárůstu nezaměstnanosti v této zemi a ani ekonomika výhledově nebude právě lámat rekordy. Jednou z příčin je – dle ekonomů – i očekávaný zhoršený demografický vývoj během následujících pěti let, nicméně ekonomové zřejmě neberou v potaz nárůst cizích etnických skupin, které rozhodně nebudou utvářet pracovní trh a grafové křivky mohou být tedy mnohem strmější. Rakouskem doznívá kauza viceprezidenta a předsedy Svobodné strany Rakouska Stracheho, přičemž je již jasné, že jde o vykonstruovanou a přesně načasovanou akci, která ve zdejší zemi s přísnou politickou kulturou vedla až k pádu vlády a jež nezůstala bez odezvy v právní rovině. Velká Británie se po volbách do Evropských struktur opět opřela do Brexitového vyjednávání a triumf politického uskupení N. Farageho dává naději na rychlé ukončení této patové situace.
Poněkud složitější a stále nejasná atmosféra panuje na Ukrajině, kdež na prezidentský stolec usedl V. Zelenskyj a nový lídr této země nebude mít rozhodně lehké spaní, neboť čelí mnoha problémům způsobených svým předchůdcem. V první řadě udělil pardon kontroverznímu politikovi, bývalému gruzínskému prezidentovi M. Saakašvilimu, jenž okamžitě nabídl nově zvolené hlavě své rámě a (jistě) nezištnou pomoc. Finanční pomoc naopak nemůže Ukrajina očekávat ze strany MMF, kterážto do této země nalila nespočet prostředků, aniž by byly viditelné jakékoli výsledky. Horko začíná být opět na Balkáně, kde hrozí další kolo etnických střetů mezi Kosovem a Srbskem, nicméně tentokráte by konflikt mohl zažehnout širší okruh zájmových skupin, neboť ve hře se ocitlo Rusko, které spolu se srbskou stranou obviňují ze zvýšeného napětí a provokací NATO a EU. Na hranici těchto dvou balkánských zemí bude – zdá se – ještě živo…
Náš „velký bratr“ za „velkou louží“ již otevřeně bojuje v obchodní válce a to zejména s Čínou, ovšem vzato důslednou optikou tak v podstatě s každou zemí a prostředky jsou přitom různé – sankce, cla, nátlak a vyhrožování… S Čínou to D. Trump ovšem nebude mít jednoduché, neboť po zavedení drtících cel na čínské zboží odpověděla tato země dvojnásobným množstvím střelně-obchodního prachu a nabádá své obyvatelstvo k ignoraci amerických výrobků. V této souvislosti je již zřejmé, že aféra se společností Huawei byla jen prvním výstřelem v téměř čistém obchodním konfliktu a pokračující konfrontace nejen s Čínou, ale i Ruskem a dalšími „partnery“ může mít dopad dnes jen těžko představitelný. Přesto Spojené státy ještě taktizují a vidět to lze především na ropě – zdá se tedy, že obecně vzato politika Washingtonu přehnala víru ve svou sílu a schopnosti, přičemž svoje dluhy již není tato země schopna ufinancovat a úpadek vlivu USA ve světě je čím dál zřejmější.
Americké ministerstvo energetiky označilo svůj zkapalněný zemní plyn (LNG) oficiálně za „plyn svobody“ (freedom gas)… protože nabízí „spojencům“ Ameriky „diverzifikovaný a dostupný zdroj čisté energie“ a k tomu také možnost vytvářet pracovní místa a dosahovat ekonomického růstu, a to tím, že budou dovážet americký plyn z LNG terminálu Freeport na ostrově Quintana v Texasu… a prý se už rozjely snahy „rozvíjet regulační systém, který umožní molekulám americké svobody, aby byly exportovány do světa,“ dodal náměstek ministra energetiky Steven Winberg… je to podle všeho idea jeho šéfa ministra (a někdejšího guvernéra Texasu) Ricka Perryho, který onehdy v Bruselu plédoval za předražený americký LNG slovy: „USA evropskému kontinentu znovu dodávají svobodu. A namísto ve formě mladých amerických vojáků má nyní podobnu zkapalněného plynu…“ fascinující… molekuly svobody… knoflíky lásky…
Pentagon rozhodl, že americký vesmírný program od 1. ledna 2023 nebude využívat ruských raket nebo raketových motorů… na seznamu „zakázaných zemí“ se vedle Ruska ocitla také Čína, Severní Korea, Írán, Súdán nebo Sýrie… to jako že američtí astronauti nebudou smět létat už ani na súdánských raketách???…
T. Spencerová, FB
Napětí okolo Perského zálivu, tedy konkrétně Íránu, poněkud polevilo, avšak nebezpečí konfrontace zažehnáno není. Původní obvinění USA z porušení závazků ohledně jaderných zařízení vyvrátila Mezinárodní agentura pro atomovou energii a samotný Írán o žádnou konfrontaci se Spojenými státy – natož se svými sousedy – nestojí, nehledě na fakt, že i v Íránu dobře vědí o strachu z vojenských ztrát protivníka, které by se v tomto možném konfliktu rozhodně objevily. Dokonce ani Izrael se do sporu dvou stran nikterak nemíchá, nicméně může to být způsobeno tím, že premiér B. Netanjahu má momentálně domácí problémy neboť se nepodařilo sestavit novou vládu a zdejší parlament si odhlasoval svoje rozpuštění. Co se týče samotné oblasti Blízkého východu, na růžích zde rozhodně Izrael ani USA ustláno nemají a ani nápad přemístit ambasády jednotlivých zemí do Jeruzaléma nenachází v některých kruzích přílišného pochopení. Poněkud zvláštní postoj k Íránu zaujímá Evropská unie, která nechce přijít o obchodní kontakty s touto islámskou zemí, což se silně nelíbí Spojeným státům a ty opět „přátelsky“ vyhrožují sankcemi. Do popředí mediálního zájmu se opět dostává Sýrie, jehož armáda ve spolupráci s Ruskem postupně osvobozuje další kousky své těžce zkoušené země, přičemž na osvobozených územích se občas narazí na zajímavé relikty této války. Rusko i Sýrie rovněž zvýšily tlak na odchod cizích armád, zejména USA, čemuž se jistě Spojené státy budou jistě bránit. Zajímavý retrospektivní pohled na syrské události podává T. Spencerová.
Okénko s tématem migrace tentokrát otevřeme doma a není to věru optimistické čtení. Moderátor L.X. Veselý si popovídal se šéfem Muslimské unie M. Abbasem a chvílemi polykal naprázdno, nicméně rozhovor samotný nepřinesl nic překvapivě nového, snad jen poznání, že pokud zavládne nad Evropou islám a právo šaría, nastane doslova středověk. Boj muslimů o ovládnutí Evropy za pomoci vládnoucích i globálních elit je již více než zřejmý a používají se všechny myslitelné metody. Co je naprosto nepochopitelné je fakt, že feministické a všelijak duhově zabarvené organizace slzí nad „chudáčky“ migranty, aniž by domysleli celou věc do důsledku, přičemž ideologie drtivé většiny běženců (dle statistik) je naprosto zřejmá a otevřeně a bez okolků ji přednášejí na veřejnosti – v první řadě na ni doplatí právě ti „vítači“. Jinak to ovšem vidí BIS, která „bojuje“ s odpůrci migrace a zcela pokrytecky se v zahraničí tváří ministr J. Hamáček, zatímco na domácím poli migrantům otevírá dveře dokořán. Likvidace křesťanů, potažmo rozklad nejen evropské kultury i původního obyvatelstva je v plném proudu…
Klimatická móda, nastartovaná na pozadí vidiny zisků jistých globálních korporací a za vydatné pomoci mnoha dobře placených NGO i naivních jednotlivců nabírá na obrátkách a to i v našich končinách. Nesmyslné plácání a zaručené rady, kterak snížit oxid uhličitý v globálním měřítku předvedl například list Independent, přičemž na paškál si vzal tři evropské země a bylo by opravdu zajímavé vyslyšet reakci těchto zemí na dobré rady těchto vědců. Poněkud přijatelnější variantu nabízí Slovensko se svou novelou zákona o lesích, nicméně světové klima to sotva ovlivní. Zcela bludné je navrhované vyhlášení „stavu klimatické nouze“, o které se snaží některé „neziskovky“ i jednotliví politici, přičemž tento termín ani není v českém právu jasně definován. Současné kroky bruselské byrokracie na omezení emisí ze spalovacích motorů povede k ještě větší devastaci životního prostředí a pro běžného občana bude představovat zavedení elektromobilů ztrátu mobility, neboť auta na tento druh pohonu budou finančně nedostupná pro většinu populace. V této souvislosti je na místě otázka, jak budou řešena nákladní auta, například kamiony a pro srovnání – emise všech automobilů celého světa hravě vyrovnají emise pouhých patnácti největších nákladních lodí. Nepochybné je, že největším nepřítelem životního prostředí jsme my sami a bylo by záhodno u sebe i začít…
Z ostatních zpráv:
- Americký dolar již zvolna opouští scénu.
- Nezávislá média a nezávislé průzkumy jsou jen chimérou.
- WHO ze seznamu nemocí vyškrtla transgendery.
- Amnesty International má zřejmě potíže.
- České lithium v tichosti prodáno.
- E. Musk a jeho další krok k sebezničení lidstva.
- „Zdravá výživa“ asi nebude tak zdravá.
- Další „nezávazné“ setkání a poklábosení. Bilderberg 2019.
- Fly to kill.
- Dokumentární film Propaganda.
- J. Assange má vážné zdravotní problémy.
