Zrcadlo týdne 27.5. – 3.6. 2018

0

Uplynulý týden dodal na domácí scénu nový „náboj“ – v brněnském divadle proběhlo představení bosenského Chorvata Olivera Friljiće „Naše násilí a vaše násilí“, do jehož děje fyzicky vstoupili aktivisté ze skupiny Slušní lidé a na prknech, jež znamenají svět se pokusili zabránit dalšímu průběhu tohoto díla, načež zasáhla Policie ČR. Incident i samotná divadelní hra byla na internetových serverech bohatě diskutována, své si neopomněli říci i politici samotní. Velkou odezvu „sklidil“ i kontroverzní katolický kněz a exmuslim T. Halík, jež se postavil za autora hry a stačil pozurážet všechny ty, kteří nepochopili tento „umělecký“ počin. Byla-li by hra uvedena před dvaceti lety, zcela jistě by nevyvolala takové emoce, v dnešních dnech je však takovýto materiál roven nukleární bombě nehledě na zcela zjevné urážky národní hrdosti (česká vlajka vytažená ze ženských genitálií…). Přihlédneme-li ke komentářům dle pravidla Vox populi, vox Dei, byla hra naprostým urážlivým propadákem.

I nadále probíhá proces „lepení“ vládní koalice, v příštích dnech se očekává výsledek vnitrostranického referenda ČSSD a ve straně samotné to nebývale vaří. Tichá podpora KSČM se kymácí ve větru, neb podmínka komunistů neposílat naši mikroarmádu do zahraničních misí byla přemáznuta senátním i parlamentním hlasováním a na „východní frontu“ (Pobaltí), „asijskou frontu“ (Irák a Afghánistán) a „africkou frontu“ (Mali) poputují naši stateční vojáci bránit světový mír pod hlavičkou NATO. KSČM tudíž hraje vabank a poruší-li svoje slovo a podpoří Babišovu vládu, může jít do zapomnění v tandemu s ČSSD. Proti zahraničním misím hlasovaly jen KSČM a SPD, přičemž paradoxem dnešní doby je fakt, že ke komunistům je hnutí ANO i ČSSD mnohem tolerantnější než k SPD, které je v poslední době pod palbou mediálních útoků a nálepkování.

Jiným „staronovým“ problémem se na obzoru rýsuje diskuse ohledně dekretů prezidenta Beneše, přičemž názory na tyto dokumenty se i v odborných kruzích značně liší. Zdá se, že se „zbouráním“ hranic vně EU a přelomovým sudetoněmeckým setkáním v roce 2016, na které se dostavili vůbec poprvé zástupci vysoké politiky v osobě D. Hermana a následně rok poté i P. Bělobrádka, jedouce se tam „usmiřovat“, začíná pozvolný proces vedoucí ke zrušení Benešových dekretů. Lída Rakušanová, letitá rozhlasová matadorka Svobodné Evropy, zvedla adrenalin všem vlastencům slovy o českém patriotismu B. Posselta a nám všem národně cítěným lidem zazvonilo v uších. Zcela jednoznačně se ke zrušení těchto právních norem postavili – krom prezidenta M. Zemana – jen KSČM a SPD. Jak se zdá, český národ je v poslední době testován, co všechno vydrží.

Zůstaneme-li na evropské půdě, přinesl tento týden zajímavé události zejména v oblasti Apenin. Po vítězství dvou protimigračně naladěných stran Hnutí 5 hvězd a Ligy Severu sestavily tyto partaje vládu a předložili jména prezidentovi Mattarellovi, jenž odmítl – zjevně na nátlak Bruselu – jmenovat euroskeptického ekonoma P. B. Savonu do čela financí, přičemž nominovaný premiér G. Conte vrátil mandát a začalo se hovořit o nových volbách. Ve společnosti to vyvolalo patřičný kvas. Nový pověřenec C. Cottarelli, bývalý manažer MMF(!) se pokusil o sestavení tzv. „technické“ vlády, nicméně oba předsedové vítězných stran se opět sešli a po usilovném jednání sestavili nový vládní kabinet, požádali prezidenta o vrácení mandátu a oficiálně předložili nová jména – tentokrát bez výhrad prezidenta Mattarella. Příznivci jásali, Brusel se zděsil.

Co se týče samotného bruselského impéria, v evropském vzduchu je cítit napětí, což proniká již i do oficiálních médií (ovšem nikoli českých). Od chvíle, kdy D. Trump jasně naznačil, že Evropa je nyní pro USA konkurentem (což vždy byla) a nikoli spojencem a spolu s očekávanými cly na ocel a hliník, objevil se „nový“ zachránce starého kontinentu – G. Soros. Jak by vypadala záchrana Evropy v jeho podání informují dost jasně slovenské Parlamentné listy.

U našich východních skoro sousedů – na Ukrajině – se v minulých dnech odehrála událost s mezinárodním přesahem. V Kyjevě byl „na půl dne“ zastřelen protikremelsky laděný ukrajinský novinář A. Babčenko, což okamžitě vyvolalo mnoho „rozhořčených“ reakcí politiků i novinářů na adresu Ruska. Světe div se – den poté vstal A. Babčenko z mrtvých a pod dozorem ukrajinské SBU uspořádal tiskovou konferenci, kde vysvětloval své pohnutky. Celá událost má minimálně dvě roviny. Všichni rusofobně zaměření politici, literáti a média (včetně těch našich) utrpěli zasloužený debakl a ostudu jako řemen a to jen tím, že na zprávu – bez jakéhokoliv ověření – okamžitě reagovali. Tím dali jasně najevo, že postrádají soudnost a kritické myšlení. Jinou věcí je, jak celý případ popisují ukrajinské bezpečnostní orgány, které se z této blamáže nyní pokoušejí vykroutit dost pochybnými argumenty. Nad událostmi na Ukrajině už lze jen kroutit hlavou nebo vyloudit soucitný úsměv.

Dalším „oživlým“ tématem, o kterém byla již v minulém týdnu řeč, je tragická událost letu MH-17 nad Ukrajinou. Byť vyšetřovací komise se svými závěry jednoznačně ukazuje směrem k Rusku, jiný postoj zaujímá například Malajsie, které letoun patřil s odkazem, že obvinění proti Rusku jsou nepodložená. Slova o to vážnější, neboť Malajsie je členem vyšetřovacího týmu a má tedy přístup ke všem zkoumaným materiálům. Podobně se k věci staví i Holandsko, které za hlavního viníka považují rovnou Ukrajinu, neboť nad občanskou válkou postiženým územím měla uzavřít letecký provoz. Ani do dnešních dnů nebere tato vyšetřovací komise argumenty Ruska, natož aby jako „sprostý obviněný“ bylo Rusko vůbec připuštěno k objasnění tragédie.

Událostí z téměř stejného „soudku“ jako byla Babčenkova kauza se stala v zemi bývalého jména Albion. Týkala se zatčení britského publicisty T. Robinsona v anglickém Leedsu a bleskového odsouzení na 13 měsíců odnětí svobody. Jeho „přečinem“ se stal přímý přenos (poznámka: na tomto odkazu se můžete sami přesvědčit, že i You Tube cenzuruje až se za kočárem práší…) na Facebook z prostor před soudní budovou, v níž probíhal proces se zločineckým gangem, převážně muslimským, jež celá léta údajně znásilňovali nemuslimské děti, přičemž oběti šly do stovek. Celý přenos v okamžiku zatčení sledovala on-line asi desítka tisíc diváků po celé Zemi. Událost zahýbala veřejností tuzemskou i cizozemskou a jak už to bývá, nic není černobílé a zvláště ne ve světě lidí. V českých alternativních médiích se dají poskládat střípky mozaiky do jakš takš čitelného rámce, chce to ale trpělivost a čas. Ovšem naše ČT si opět zadělala na ostudu informací, že T. Robinson je na svobodě.

Ať už je T. Robinson odsouzen po právu či proti němu, dvojí metr při posuzování činů tzv. migrantů, nelze popřít a jejich „aktivitu“ po celé Evropě rovněž. Bruselské úřednictvo už zemím, které se staví vlažně k jejich přerozdělování otevřeně vyhrožuje krácením dotací, jiné státy omezují finanční podporu nebo ji podmiňují složením zkoušky z mateřského jazyka.

Z ostatních zpráv:

  • Shrnutí událostí okolo schůzek lídrů Severní a Jižní Koreje a připravovaného setkání s D. Trumpem. Dnes je již jisté, že se D. Trump s lídrem Severní Koreje setká, diplomacie zapracovala…
  • Naše média hlavního proudu zamlčela „nepříjemnou“ informaci o ruských sportovcích – většina z nich uspěla s odvoláním u soudu kvůli dopingu a byly jim vráceny medaile
  • Fotbalové mistrovství v Rusku je na dosah, z politického pohledu se nad touto skutečností zamýšlí Protiproud
  • Ekvádor zvažuje vydání J. Assangeho, opět mu hoří půda pod nohama…
  • Zapomenuté bombardování bývalé Jugoslávie z pohledu radiace
  • Cenzura sociálních sítí a záblesk naděje…
  • Co dokáže „člověk“ kvůli penězům, čili negativa tržního modelu
  • U zvířátek ještě zůstaneme: Švédsko a krádeže včel a medu ve velkém. Opravdu k zamyšlení.
  • Úvaha o Evropě, EU, společnosti a budoucnosti
  • Indie a Írán se dohodly na platbách za ropu v národní měně, aby obešly americké sankce. Bumerang se vrací…
  • A ještě jednou USA a chystaný summit G7
  • Pozvánka na demonstraci na Klárov
  • Vyšetřování vraždy ve Švédsku dánským vyšetřovatelem ve světle nových ideologií. Trpký humor.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...