Začátek roku vypovídá o zostřeném boji na bitevním politickém i společenském poli, přičemž média, zejména televizní, hrají v tomto ohledu první housle. Stále velkou nespokojenost s jistou částí společenského spektra vyvolává Česká televize, která uvažuje o zvýšení koncesionářských poplatků, za což nabízí zjevnou propagandu a na její neprůhledné hospodaření poukazuje již nějakou dobu například ředitel TV Barrandov J. Soukup, jenž čelí od Kavčích hor trestnímu oznámení, nicméně J. Soukup tento úder vrací a trestní oznámení se vrací obloukem zpět do studií ČT – konkrétně na moderátorku N. Fridrichovou. Česká televize se snaží ovlivnit veřejné mínění mimo jiné i skrze propagaci neziskových organizací – například Člověk v tísni spustil projekt s názvem „Jeden svět na školách“ a již z názvu je možno vydedukovat, že účelem je zajistit uniformovaný názor našich nejmenších na společenské i politické události, načež nějaké výsledky tato státní propaganda již má – v minulých dílech Týdeníčku byl popsán „hrdinský genderový čin“ blanenských gymnazistů i akce jisté slovenské umělkyně na budově ústecké Fakulty umění a designu, na kterou přišla záhy odpověď. V politických vodách je neustálý var ohledně několika témat a v některých politických partajích probíhá štěpení na „rebely“ a ty ostatní: ČSSD není výjimkou a poslanec J. Foldyna je jeden z těch vyčnívajících, rovněž v ODS je V. Klaus mladší tím, kdož z řady vybočuje. Politická linie „nalinkovaná“ našimi „partnery“ je zcela zřejmá v antiruské kampani, NÚKIB nás tentokrát varuje před ruským antivirovým programem Kaspersky, kdež údajně hrozí špionáž, zatímco u softwaru západní provenience zcela jistě nic takového nehrozí. Českými luhy a háji doznívá i kauza „Klinika“ , v pražském dopravním podniku (DPP) bublá na povrch slušný skandál, na „soudružskou“ návštěvu se chystá M. Olbrightová zvaná „Balkánská řeznice“, aby nás poučila svou literární tvorbou. Ekonomka M. Šichtařová si všímá faktu, že o našich důchodech rozhodují neziskovky, v souvislosti s nedávným úmrtím herce L. Munzara píše P. Hampl o dnešní době.
Na půdě Evropské unie vzniká nové ministerstvo pravdy, načež i česká plejáda udavačů a hlásných trub evropsko-unijního blahobytu již chystá svůj příspěvek – inu volby do EU jsou již prakticky za dveřmi a obavy z možného nepříjemného vývoje pro současné vedení jsou velké. V mezičase bruselský aparát utahuje šrouby – kvůli migrační politice jde tvrději po Maďarsku, Evropská komise navrhuje změnu při rozhodování o daňových otázkách v jednotlivých členských zemích a úvahy o společné evropské armádě nabádají k velké opatrnosti. Nedávno potichu uzavřená Německo-francouzská smlouva rovněž vyvolává mnoho otazníků nad malými státy a národy jako je ten náš a ani společná evropská měna není taková výhra jak se to na první pohled jeví. Zkrátka důvodů ke skepsi vůči molochu s názvem Evropská unie je dost a dost, bruselské vedení to rovněž ví a proto můžeme čekat před jarními eurovolbami notnou dávku mediální masáže.
Náš, občas poněkud kontroverzní až schizofrenní severní soused Polsko, se tvrdě opřel do bruselské byrokracie a odmítá jakékoliv uprchlíky s tím, že hrozí i odchodem z EU. Naproti tomu tento týden propukl skandál ohledně vývozu hovězího masa, které se „vyrábělo“ i z těžce nemocných zvířat, přičemž část této zásilky se dostala i do ČR, což nejdřív ministr zemědělství M. Toman popřel, později přiznal, že se jej dovezlo cca 300 kg. Co se týče potravin dovážených z této země, pamětníci jistě potvrdí, že výše uvedený skandál není první a – bohužel – asi nebude poslední.
Německá administrativa i politická reprezentace řeší (krom potíží s migranty) především rusko-německé vztahy – v prvním sledu budovaný plynovod Nord Stream 2, kterýžto je z pohledu budoucnosti Evropy nutným, ovšem z pohledu USA zlem, neboť nebude přinášet patřičné zisky do zámoří. Na tomto projektu je předobře vidět, jak protiruská rétorika ze strany Německa zvolňuje, zejména díky tlakům německých podnikatelů a o to více se stupňuje ze strany USA. Rusko si v minulých dnech připomnělo hrdiny blokády Leningradu, na což silnou kritikou reagovala německá novinářka S. Bigalková, jinak ovšem reagovalo německé ministerstvo zahraničí a Německo poskytne 12 mil. eur na modernizaci nemocnice pro válečné veterány a v plánu je i německo-ruské centrum v dnešním Petrohradě. Z tohoto pohledu je zcela zjevné, kdo ve skutečnosti rozděluje německou společnost a vytváří obraz nepřítele.
Francií i nadále vládnou protesty Žlutých vest, potyčky s policií probíhají stále razantněji a do mixu protestujících ve žlutých vestách se zamíchaly i tzv. Červené šály s vlajkami EU, které mají být jakousi protivahou. Rozmotat toto klubko francouzské společenské krize bude velmi těžké, faktem však zůstává, že E. Macron prozatím svoji pozici drží a oficiálně žádným členským státům – s jedinou výjimkou Itálií – zcela evidentně nevadí brutální zásahy vůči demonstrantům, což viděno z jednoho úhlu pohledu může být ukázka toho, co může nastat i v jiné členské zemi, pokud tam dojde k podobným protestům – žádné zastání nečekejte a očekávejte podobný tvrdý postup silových složek státu.
Ukrajinsko-české vztahy rezonovaly v uplynulých dnech díky českému ministrovi zahraničí T. Petříčkovi, jenž se setkal se svým ukrajinským protějškem a prodiskutovali několik „důležitých“ otázek, mimo jiné i zákon, který rozšiřuje řady válečných ukrajinských veteránů i o tzv. Banderovce, načež ohebnost Petříčkova názoru a některých našich médií je až neuvěřitelná, o ukrajinských médiích a některých figurách ani nemluvě – viz Ukrajinský ústav paměti národa (podobnost s naším ÚSTR není ani trochu náhodná, za všechno zlo na Zemi mohou jen komunisté a Rusko). Zřízení česko-ukrajinského fóra přinese zřejmě jen vyhozené peníze zejména z české strany a ideologicky zabarvené informace, které se budou lít do hlav naší budoucí generace, přičemž rozvoj další spolupráce s touto zemí – respektive s vedením této země – může vypadat například tak, jak to nyní provádí EU jako celek. Hrdinný ministr T. Petříček rovněž navštívil blízkost frontové linie a všiml si, že k přestřelkám zde dochází takřka denně – na tiskové konferenci v této souvislosti jen tlumočil názor našeho „velkého bratra“ v zámoří že je třeba tlačit na Rusko ohledně Minských dohod (které Rusku žádné povinnosti v tomto směru neukládají) a je jen škoda, že si nevšiml přísunu ukrajinských baterií S-300 na bojovou linii, což jaksi nevypovídá o tom, že by se vedení Ukrajiny snažilo konflikt urovnat diplomaticky.
Byl-li výše zmíněn náš „zámořský bratr“, je v tomto směru velice zvláštní amerikofilní postoj mnohých politiků i občanstva k této zemi, neboť sami Američané jsou dle mínění naší tenisové hvězdy M. Navrátilové ke Slovanům obecně velmi nedůvěřiví a v oblibě rozhodně nezabíráme první příčky statistik. Aféra se jménem Huawei pokračuje svým vlastním tempem a je již naprosto zřejmé, že jde pouze o dominanci na trhu v oboru technologií 5G, do kterých USA již nalili spoustu „zelené“ měny. Bouřlivější diskuse ve světě vyvolalo odstoupení USA od dohody INF (v našich rádiích můžete zaslechnout i to, že jednostranně odstoupilo Rusko), přičemž Evropa by měla v tomto případě zpozornět – prozatím jsou znervózněni pouze Itálie a Německo, které žádá další jednání o tomto problému. Zajímavá je v tomto směru úvaha italského odborníka M. Molteniho.
USA v Rusku „našly“ další rakety, které prý porušují dohodu INF o raketách středního a krátkého doletu… Washington se dohodou přestává řídit dnes, ale Trumpův Pompeo dává Rusku dalších 180 dní, aby jednostranně odzbrojilo, mezitím ale připravuje vojenskou reakci na to, že se Rusko nepodřídí… NATO americký postoj plně podporuje… Rusko upozornilo Evropu s americkými raketami, že na ni od nynějška budou naostro mířit ruské rakety… Německo by chtělo o celém tom chaosu dál jednat… a Donald Trump mezitím tvítuje, že počítá se skvělými vztahys Ruskem… a s novou dohodou… skoro už klasika…
T. Spencerová, FB
Jihoamerická Venezuela připomíná vroucí kotel a informace o dění v této zemi jsou často rozporuplné, nicméně i v této změti zpráv lze vystopovat zcela jednoznačný závěr: O budoucnosti jakékoliv země na světě rozhodují velmoci a demokracie je pouhý prázdný pojem a zástěrka k intervencím. Venezuela nemůže být jasnějším příkladem. Ukazuje se rovněž, že OSN je čím dál více nástrojem USA, jež ztrácejí půdu pod nohama a vliv ve světě, přičemž v tomto kontextu je hon na „ruskou stopu“ v amerických volbách opravdu směšný, když Spojené státy otevřeně vyhrožují legálně zvolenému prezidentovi.
Kolumbie neví nic o tom, že by mělo dorazit pět tisíc amerických vojáků, kvůli případnému útoku na Venezuelu… USA předaly samozvanému „prezidentovi“ Guaidóvi kontrolu nad částí venezuelského majetku v zahraničí, zatímco venezuelská vláda zahájila proti témuž vyšetřování, které mu už nyní zmrazilo majetek a zakázalo cestovat do zahraničí… USA hrozí „závažnými důsledky“… stávající prezident Maduro tvrdí, že Trump s ním nesmí mluvit, protože mu to zakázal jeho bezpečnostní poradce Bolton…Přepravní firma, která měla převézt 20 tun (podle některých zdrojů 29 tun) venezuelského zlata do Spojených arabských emirátů, které měly výměnou zaslat venezuelskému režimu příslušné peníze (eura, nikoli dolary), se zalekla amerických pohrůžek, a od převozu odstoupila… vzduchem dál prý létají jakási tajemná ruská letadla, která zlato mohou, ale nemusejí, vozit také… Itálie má za to, že by Západ při svrhávání legitimního režimu ve Venezuele neměl opakovat stejné chyby, kterých se dopustil při zničení Libye… nový, nikým nezvolený „prezident“ Guaidó prý kvůli situaci jednal i s Moskvou, ale ta tvrdí, že se nejspíš nedovolal… Twitter a další sociálněsíťové koncerny mezitím mažou tisíce účtů, které nefandí „změně režimu“… Trumpův Bolton tvrdí, že vojenská agrese proti Venezuele „není na pořadu dne“…
T. Spencerová, FB
Jednou z věcí, ze které nebudou mít radost někteří naši politikové včetně prezidenta M. Zemana, je plánovaný odchod americké armády z Afghánistánu, který se zdá být čím dál více reálnější. Zastánci teze (a naprosto prázdné fráze), že se v Afghánistánu bojuje i o Prahu, tak dostali poněkud na frak, neboť se dá očekávat, že i naše „mise“ zde skončí.
Zdá se to už být vážné: USA se s Talibanem podle všeho dohodly na smlouvě o odsunu vojáků z Afghánistánu… předpokládá odsun okupačních vojsk do 18 měsíců po podpisu dohody… a podpis nastane ve chvíli, kdy se k vyjednávacímu týmu připojí jeden ze zakladatelů Talibanu, kterého Pákistán (náhodou?) nedávno propustil z vězení, aby byl k mání…
T. Spencerová, FB
Situace s migranty v Německu již dosáhla nové úrovně a do středoevropských zemí paradoxně migrují němečtí důchodci, kterým již začíná vadit bezpečnostní situace v jejich rodné zemi. Podobně je na tom Švédsko, jejichž náklady na nové přistěhovalce jsou vyšší, než připouští vládní úředníci, přičemž místní soudy neváhají trestat své občany za jakoukoli kritiku migrace a šéf národní policie D. Eliasson se obává z vypuknutí občanské války a volá o pomoc. Nejhlasitější kritik migračních toků M. Salvini okomentoval poslední událost se zadrženou lodí Sea Watch, kdež někteří italští politici učinili vlastní kontrolu. Africký eritrejský ministr zahraničí si notoval s maďarským protějškem Szijjartem řka, že migrační politika Bruselu škodí jak Evropě tak Africe. Ve Finsku bude zdejší policie „redukovat“ zprávy o násilných činech migrantů, islamizace Francie rovněž pokročila rychle kupředu. Je již zcela evidentní, že slova o vzdělaných migrantech z afrického a asijského kontinentu byla od samého začátku jen lží a hloupou frází, stejně tak slova o mírumilovném islámu. Rozumné výzvy k repatriaci do zemí původu migrantů jdou bohužel proti proudu bruselských záměrů a konkrétně v naší zemi i proti finančním zájmům mnoha neziskovek.
Na závěr dnešního bloku chci uvést zajímavá slova bezpečnostního analytika Jaroslava Štefce objevená na sociální síti FB:
Vrtá mi hlavou, proč pojem „domobrana“ v poslední době nabyl v médiích a částečně i mezi veřejností tak výrazně pejorativního nádechu. Na „nežádoucí aktivity“ domobran (skupin, které se takto označují, je samozřejmě více) upozorňuje BIS, jsou trnem v oku neziskovým organizacím i liberálním politikům. Silová ministerstva obrany a vnitra vůči nim zaujímají pozici mrtvého brouka, místo co by hledala cestu k dialogu, k jejich legalizaci a zapojení do bezpečnostního systému ČR.
Většina kritiků totiž asi ani netuší, co vlastně domobrana znamená a že její kořeny sahají hluboko do středověku. Úkol jednotek domobrany, úzce spolupracujících s pravidelnou armádou, spočíval v obraně a ochraně teritoria, kde žili jejich členové, v ochraně prvků místní kritické infrastruktury, ochraně logistických struktur, zajišťování plynulé dopravy, hašení požárů, či dopravě a ošetřování raněných. V době míru byli její členové, prošlí základním domobraneckým výcvikem, evidováni v odvodních střediscích a cvičili samostatně pod vedením buď profesionálních armádních důstojníků, nebo důstojníků a poddůstojníků, speciálně vycvičených pro účely organizace a výcviku domobrany (dnes by jejich roli nejspíše sehrávali příslušníci dobrovolných záloh).
To vše členové domobrany podle toho, co o nich vím, nacvičují v podstatě i dnes, ovšem bez podpory státních institucí (legalizace hnutí, podíl státu na vystrojování členů domobrany, poskytování výzbroje z armádních zásob a řízení výcviku mužstva). Čekal bych, že český stát se bude k iniciativnímu přístupu občanů ke zvyšování vlastní schopnosti bránit sebe, své rodiny, svůj majetek a v tomto směru se angažovat i ve prospěch ostatních obyvatel naší země stavět spíše pozitivně. Čekal bych, že se bude snažit dát domobraneckému hnutí zákonný rámec a všestrannou podporu. Zvláště za situace, kdy nejen že jako stát nedisponujeme skutečnou armádou, doplňovanou na potřebné počty vycvičenými záložníky z tak zvané zeměbrany, ale nemáme k dispozici zálohy ani pro policii, hasiče a záchranáře.
Český stát se k domobraneckým aktivitám bohužel chová více než macešsky. Příčin je více, ale tou asi nejdůležitější je nevybíravý nátlak ze strany orgánů EU na politická vedení nově přijatých států, zaměřený na omezování jejich schopnosti samostatně se bránit hrozbám. Cílem je v podstatě úplné odzbrojení země až do úrovně jednotlivých občanů, a to včetně nuceného odebírání jejich osobních střelných zbraní.
Česká republika bez samostatné zahraniční, obranné a bezpečnostní politiky těmto tlakům snadno podléhá a její politické garnitury jdou především Evropské komisi ochotně na ruku. Přístup k domobraneckému hnutí, které představuje pozitivní trend v zajišťování obrany území a bezpečnosti obyvatel ČR, se tak stává prubířským kamenem toho, nakolik ten který politik, ohánějící se obranou a bezpečností, myslí svá slova skutečně vážně.
Z ostatních zpráv:
- Zajímavé zprávy z oblasti cenzury FB a You Tube.
- Jistý pohled na důvěru V. Putina v Rusku.
- Zdá se, že globální elita startuje likvidaci „přebytečných“ lidí na Zemi.
- Předák sudetských Němců útočí na vlastence.
- Proč rostou ceny elektrické energie.
- Jak by měly vypadat stáré pohádky v moderním spotřebním světě.
