Konec října a přelom listopadu znamenal především díky státnímu svátku nával nejen na našich komunikacích, ale i v mediální oblasti, přičemž událostí týdne bylo bezesporu dění na Pražském hradě, kdež se – jako každoročně – z rukou prezidenta České republiky udílelo ocenění vybraným kandidátům. Každoročně rovněž probíhá mohutná mediální masáž o jednotlivých oceněných osobách i o pozvaných hostech a ani letošní rok nebyl výjimkou, snad jen ostrých slov přibylo. Mezi „postiženými“ a nepozvanými bylo několik politiků z řad „demobloku“, přičemž se potrefené husy okamžitě ozvaly, z čehož ostatně vyplývá, že nejen andělé mají bílá křídla. Z prezidentova úhlu pohledu je taková selekce hostů celkem pochopitelná, neboť minulost již dostatečně ukázala myšlení Zemanových odpůrců – pokud pozvánku dostali, demonstrativně a za účasti patřičných presstitutů na slavnost odmítli dorazit a ještě to považovali za jakousi morální výhru. Prázdná místa ve slavnostně vyzdobeném i naladěném sále jsou nejen pro oceněné, ale i pro domácí i zahraniční pozorovatele nedůstojná a na adresu „poškozených“ zbývá dodat jen jediné: Chovejte se jako skuteční zástupci lidu a pozvaní budete vždy. I politický boj má totiž své meze a pokud je někdo překročí, musí počítat s následky. Naprostou jedničkou v tomto politickém buranství je již nějakou dobu narcista M. Kalousek, jenž se klaněl soše T.G. Masaryka a neopomněl to „intelektuálně“ komentovat. Škoda jen, že v tu chvíli neměl prezident M. Zeman zdravé nohy a nestál za ním. Stejně bouřlivá debata se rozpoutala i k oceněným osobám a byť si o některých můžeme myslet své, měli bychom prezidentovu vůli minimálně respektovat. Smutným faktem naší dnešní společnosti zůstává, že někteří nositelé medailí se předem obávali represí za přijatou poctu, jiní – jako například J. Jágr – si to od mnohých „takydemokratů“ patřičně „vyžral“, přestože naši zemi proslavil rozhodně více, než leckteří politikové známí kupříkladu svými gesty. Stejnou odezvu měl i prezidentův projev, jenž zejména liberální neomarxisté mediálně rozcupovali, nicméně v jeho slovech nebylo nic nečekaného – včetně kritiky, kterou ostatně nešetřili ani další předsedové politických partají při proslovech na různých shromážděních po celé zemi. V této zcela zpolitizované době se poněkud vytratil původní smysl 28. října 1918 a tím byl vznik ČSR, což je ovšem téma natolik obsáhlé, že by zdaleka překračoval rámec tohoto sloupku, nicméně jistý odkaz pro všechny národně a vlastenecky smýšlející tu je – bude znovu třeba bojovat za ideály svébytného Českého (i Slovenského) státu, k čemuž nám členství v EU a její promigrační politika sotva pomůže. Drobnou tečkou státního svátku bylo i jmenování generálů prezidentem M. Zemanem a diplomatická přestřelka mezi Českou republikou a Ukrajinou, neboť mezi zahraničními hosty byl i spolek krymských Tatarů.
V uplynulém týdnu doznívaly problémy okolo Pirátů a na povrch vyplouvají další informace o činnosti této partaje včetně jejího vedení. O nedospělosti některých Pirátských poslanců svědčí i případ s tajnou zprávou, kvůli níž byla volána Policie ČR a stranu zevnitř evidentně rozežírají ambice jednotlivých aktérů, načež servítky se zde neberou. Pro skutečně národně smýšlející část občanů jsou Piráti od samého začátku naprosto nevolitelní, neboť jejich politické cíle například v oblasti přijímání migrantů jsou všeobecně známé, navíc místopředseda této strany J. Michálek se začíná topit v problémech, které nesporně přesáhnou jeho personu a ovlivní i členskou základnu.
Není rovněž žádným tajemstvím napojení Pirátů na organizaci „Milion chvilek pro demokracii“, která si vyhrazuje právo na ovlivňování politického života v prospěch svých chlebodárců, čili typická Havlova nepolitická politika. Poté, co soudy ohledně Babišova Čapího hnízda sebraly „neziskovce“ vítr z plachet, musí její vedení hledat nové cíle, aby vůbec organizace obhájila vlastní existenci a jedním z nich bude nepochybně i nadcházející Velký Listopad, kdež někteří komentátoři avízují státní převrat. Osobně si nemyslím, že na to má tato Sörosova garda patřičnou sílu natož schopné vedení, téměř jistotně však do „oslav“ zasáhne zejména otřepanými hesly o boji za demokracii. Ranou nejen pro „Chvilkaře“ je rozhodnutí P. Kellnera, momentálně nejbohatšího Čecha, zakoupit společnost CME, která v ČR provozuje TV stanici Nova, byť na hodnocení, co to vlastně bude znamenat pro českou diváckou obec je příliš brzy. Faktem je, že „pražská kavárna“ bubnuje na poplach, stejně jako přední politruk placený z našich daní J. Janda a další „hlídači“ té pravé demokracie a stejné vrásky na čele má i „naše“ Česká televize, což svědčí o mnohém. Koupě společnosti CME je však podmíněna souhlasem Evropské komise a dalších institucí a již z tohoto důvodu je těžké si představit, že by nový formát TV Nova mohl být čistou vlasteneckou a národní platformou, neboť by musela jít proti idejím EU. Paradoxně by ovšem stačilo jediné – aby ve zpravodajské části informovala veřejnost alespoň relativně objektivně a k politickým partajím se chovala férově a měřila všem stejným metrem.
Z drobných útržků uplynulého týdne ještě stojí za to zmínit další „geniální“ nápad z dílny J. Hamáčka zavést občanské průkazy i dětem od 6 let, povzdech poslance D. Feriho nad dobře placenou brigádou v Poslanecké sněmovně a již notně otřepané téma kvalitních potravin z úst ministra zemědělství M. Tomana, kteréžto se již stává evergreenem politického tlachání.
O tlachání se bude hovořit i v následujícím sloupku s názvem „Cenzura a ohlupování“, neboť téma, které se v posledních týdnech neustále přelévá se týká České televize a rovněž i Českého rozhlasu, přičemž problémem obou institucí je jejich hospodaření z poplatků koncesionářů i objektivita a nezaujatost ve zpravodajské části. Zdi těchto dvou téměř nedobytných pevností se však začínají leckde hroutit, snad nejlépe se to ukázalo při schvalování výročních zpráv, kdež se rovněž ukázala jistá „hadovitost“ L. Zaorálka i A. Babiše. Přešlapy ČT dosahují nových met a zasáhly i potomky lidické tragédie – zde je na místě se zamyslet, zda obě instituce již nejsou ve vleku proněmeckého postoje, který je znát zejména v politické sféře – připomeňme postoj P. Bělobrádka a D. Hermana k německému Landsmaschaftu, T. Halík byl vyznamenán za kladný postoj k Německu nedávno a obě výše zmíněné instituce obdržely v Lipsku cenu od Česko-německého fondu budoucnosti – jistě ne za připomenutí hitlerovských zvěrstev po celé Evropě. Nikdo samozřejmě nechce prohlubovat příkopy ve vzájemných vztazích, nicméně sypat si tuny popela na vlastní hlavu a brát za to ocenění je jistá forma mediálního a politického masochismu, která ničemu neprospěje. Atmosféru ve společnosti dostatečně vykresluje používání dvojakého metru – zatímco po něčem může jistá část společnosti plivat po libosti, na jiná témata, jež se stávají tabu, nelze ani pomyslet natož je veřejně komentovat. Této zvrácené ideologii samozřejmě slouží i mnoho (většinou) podplacených slouhů, žádným velkým překvapením není ani fakt, že různým ideologiím a fake news podléhají především lidé s nízkým vzděláním a tím nejvyšším – střed používá selský rozum.
Současní „liberálové“ hodlají ve jménu nové dogmatické ideologie přetavit celou společnost ke svému zvrácenému obrazu. Za nejhorší zločiny pak považují odmítání diktatury korektnosti, nesouhlas s přijímáním islámských migrantů a nedostatečný respekt ke komunitě LGBT. Hlavně však multikulti. Kdo neslzí dojetím, když vidí plakát s Afroameričanem a Asiatkou jak vedou za ruku bílé dítě (chybí jen LBGT Eskymák), je vyvrhel.
F. Kašpárek, Pravý prostor
Co se selského rozumu týče, ten naštěstí vládne i v oblasti LGBT agendy, velmi smutným faktem ovšem zůstává, že tato zrůdná ideologie se i v našich zeměpisných šířkách a délkách začíná vtloukat především do hlav našich nejmenších a nejzranitelnějších – do dětí – a to už i v předškolním věku. Sami genderoví učitelé však nemají jasno ani v počtu druhů pohlaví, do bezvýznamnosti se propadají i sportovní klání s dělením na mužské a ženské sporty a menstruace, dle těchto pokrokových adeptů na léčebnu doktora Chocholouška, již není jen doménou žen. Zdravě smýšlející děti i dospělé však tyto novoty uvádějí do notných rozpaků a například v Británii se popošlo o další krůček vpřed – násilníci se v policejních složkách budou genderově označovat tak, jak si sami zvolí.
Svět ekonomiky je stejně barevný, jako pohled do krasohledu, v obecné rovině je k problémům již dlouhou dobu nastartováno v USA, jejíž dluhy trhají rekordy stejně jako výdaje na „obranu“ této země, evropská data také nejsou veselým čtením a Česká republika se sice může chlubit dvojnásobným růstem HDP oproti evropskému průměru, nicméně je otázkou, zda to běžný občan pocítí ve své peněžence a žádná bouře se ve zdejších pláních prozatím nehlásí – spíše naopak. Po vzoru Velkého bratra naše armáda vesele nakupuje předražený šrot, ceny elektrické energie znovu porostou a státní rozpočet počítá opět s výdaji nad rámec příjmů, aby se nasbíraly nějaké ty politické bodíky. Avízovaná stávka učitelského sboru narazila na mnohá nepochopení jak ve vládě, tak u občanstva a je otázkou, zda organizátoři skutečně domysleli své záměry do konce. Na přetřes se dostalo i téma tzv. záporného úroku, sociální dávky i velká kritika na hlavu ekonomky H. Lipovské.
Slovensko si oslavy 28. října užívalo spolu s Českou republikou, poněkud schizofrenickým projevem zaujala prezidentka Z. Čaputová, kterážto navrhuje tento den vést i na Slovensku jako státní svátek, čímž si u některých komentátorů politického dění naběhla na vidle – je zároveň čím dál zřejmější, že tato uměle vytvořená politička bude sotva tím tmelem všech občanů, jak o sobě ráda tvrdí. Politická scéna je v této zemi v dokonalém varu, onou měchačkou se zdá být kauza „Gorila“, která zasáhla několik pater politického virtuálního domu a nové politické strany zde vznikají jako houby po dešti, přičemž do soupeření o vládní místa se dal i bývalý politik V. Mečiar s novou partají. I naši nejbližší východní sousedé řeší podobné problémy jako jsou ty naše – demografii obyvatelstva, vzdělání, cenzuru a dvojí metr… I celkový společenský obraz je v zemi pod Tatrami jako kresba přes kopírák s naší současnou realitou.
Německo v tomto týdnu řešilo dopad zemských voleb v Duryňsku, kdež se na prvních příčkách ocitla levicová strana Die Linke, což je již třetí rána pro současnou vládní koalici, neboť je zde jasně citelný nárůst opozice – krom Die Linke notně posiluje i AfD a k urnám se dostavuje i vyšší procento voličů. Podobný „problém“ zažívá i koalice v Itálii, neboť Salviniho Liga v regionu Umbria zabodovala dost výrazným úspěchem, přičemž nepomohly ani modlitby papeže Františka – mezitím se ovšem díky levicovému koaličnímu slepenci daří migračním „taxíkům“. Británie odložila další Brexitový tanec na příští rok, což posvětili lídři EU a v zemi se mezitím budou konat předčasné volby, načež současný premiér B. Johnson má celkem dobře naběhnuto na vítězství.
Na ukrajinských pláních se momentálně řeší otázka plynu a je celkem pro Ukrajinu dnešních dní typické, že bez ukrajinského lídra V. Zelenského, který se stále zmítá mezi balvany problémů, ovšem jistý pozitivní posun se dal zaznamenat v oblasti bojové linie v oblasti Luhanska; naproti tomu se lídr země jasně vymezuje směrem k NATO i EU, v jehož náručích by se rád ocitl a ani „Západ“ se nemíní vzdát této ruské předprsně. Růžový lak našeho současného mediálního main streamu poněkud oprýskává ve světle dalších nových informací o skutečnostech při státním převratu na Majdanském náměstí v Kyjevě v roce 2014.
Poté, co musel na ukrajinské ministerstvo zahraničí český velvyslanec kvůli „špatným“ krymským Tatarům u nás na Hradě, musel tam i velvyslanec francouzský, aby vysvětlil, proč má Macron radši legální migranty z Afriky než „ukrajinské bandy“… honička…
T. Spencerová, FBV lednu 2014 dorazily do Kyjeva čtyři asi desetičlenné skupiny gruzínských ozbrojenců, kteří doma plnili „politické zakázky Saakašviliho režimu“ při potlačování demonstrací nebo únosech a „mizení“ nepohodlných podnikatelů… na letištích v Tbilisi i Kyjevě prošli i se zbraněmi bez kontrol a s falešnými doklady, což zařídili (bývalý) šéf ukrajinského postmajdanského parlamentu Parubij, poslanec Jaceňukovy Lidové fronty Pašinský a americký vojenský instruktor Brian… Pašinský s dalším poslancem Parasjukem poté 20. ledna 2014 stříleli do demonstrantů na Majdanu z balkónu konzervatoře, přičemž Pašinský velel, kdy střílet a kdy toho nechat a opustit palebné pozice… v hotelu Ukrajina palbu řídili Parubij a Saakašviliho poradce Mamulašvili… aneb advokát tří gruzínských snajprů v ukrajinských médiích popisuje, co jeho mandanti vypověděli před běloruskou prokuraturou, protože ta ukrajinská o jejich výpovědi nemá zájem… chtějí mluvit, protože si myslí, že si tak uchrání život, neboť prý mnozí jejich „krajané, kteří se účastnili zločinů na Majdanu v roce 2014, začali mizet a umírat za podivných okolností“, shrnuje advokát… ale zajímá to ještě někoho?…
T. Spencerová, FB
Z prozápadního kurzu se čím dál více vyčleňuje Srbsko, které úzce spolupracuje s Ruskem na obranném schématu a trnem v oku bruselské říše je i spolupráce s Eurasijským ekonomickým svazem, která by mohla být problémem při vstupu do EU, o které Srbsko rovněž usiluje. V každém případě je tato země poměrně nezávislá a v současné době má stále ještě na výběr, na které straně pomyslné barikády bude stát.
Spojené státy se snaží tváří v tvář realitě stále udržet dojem globálního vůdce, nicméně tato snaha se měsíc od měsíce stává čím dál větším přeludem – o ekonomické stránce již byla řeč, ve vojenské oblasti padají jedna smlouva za druhou – USA mají v plánu zrušit smlouvu o otevřeném nebi, vyložená nevraživost zaznívá z Iráku ale i z Německa (o Sýrii a Kurdech bude ještě pár písmen) a znepokojení vyvolává i úspěch ruských systémů S-400, k čemuž vládní úřady dodávají, že je Rusko vnucuje celému světu. Z praktického pohledu je však ani vnucovat nemusí – má-li se kupec rozhodnout pro funkční střely S-400 nebo pro Patrioty naprosto selhávající například v Saúdské Arábii, volba je jednoduchá. Poslední slovo také ještě nepadlo při procesu odvolání prezidenta D. Trumpa, který chce úplně zveřejnit přepisy rozhovorů s ukrajinským V. Zelenským, nicméně čím dál více se tato kauza ukazuje jako vyumělkovaná a jde spíše o předvolební kampaň. Zajímavou souvislost mohou mít požáry v Kalifornii s dodávkami elektrického proudu, na což poukazuje autor A. Macháček.
V Bílém domě jsou připraveni na to, že Trump bude impíčnut, konstatuje prezidentova mluvčí s tím, že její šéf je sice nevinný, ale šéfka Sněmovny reprezentantů Pelosiová své cíle stanovila jasně… nicméně, poté, co se provalilo, že tzv. whistleblower, na základě jehož „udání“ se celý proces rozjel, není vlastně žádný whistleblower, ale aktuálně třiatřicetiletý agent CIA Eric Ciaramella, který přímo pracoval pro Joe Bidena (a další špičky Demokratické strany), se věci šmodrchají ještě víc… Ciaramella najednou totiž odmítá vypovídat při slyšení a mluvit už nechce ani tzv. druhý whistleblower, který původně prý potvrdil slova toho prvního, neb ty byly „jen“ z doslechu… honem další popcorn… v novém průzkumu se Američané v názoru na impíčment rozdělili, přičemž lehce převažují ti, kteří by Trumpa odvolali, ale ani jeden z proudů nemá nadpoloviční většinu…
T. Spencerová, FB
Poměrně zajímavé zprávy proudily v tomto týdnu ze syrských bojišť, kdež došlo k několika opravdu zajímavým událostem. V první řadě oznámily síly USA zneškodnění vůdce Islámského státu Abú Bakra al-Bagdádího v provincii Idlib, ovšem zaráží naprosto stejný scénář jako u mnoha jiných případů (kupříkladu Usámy bin Ládina) – tělo bylo údajně ihned hozeno do moře. Proti této verzi se ozvalo i Rusko a pochyby vyjádřil i syrský prezident B. Asad, naproti tomu smrt údajně potvrdily kruhy Islámského státu a objevilo se zároveň i jméno nového vůdce. Kurdové navíc oznámili i smrt mluvčího IS – nakolik je tato zpráva relevantní je ovšem otázkou. Další událostí, která vyvolala bouřlivou reakci Ruska, Sýrie a dalších zemí je bezprecedentní okupace syrských ropných nalezišť, načež ozbrojené síly USA vyhrožují silou, pokud by se snad někdo opovážil k těžnímu zařízení byť jen přiblížit. Pokud chtěly Spojené státy, aby jim dosud nikdo neviděl do karet, tentokráte je vyložily na stůl a v této souvislosti dává jasný smysl i americké „rozsévání demokracie“ zejména v zemích bohatých na ropu. Je zároveň velmi smutné, že mnohem více pozornosti se nesoustředí na Jemen, kdež denně umírají lidé a tzv. „západní“ země mlčí jako hroby těchto bezejmenných obětí.
Masky sú zhodené. Biely dom znova ukázal svoju skutočnú tvár. Dlhoročné hry v prípade miešania sa do vnútorných záležitostí Sýrie a vojenského vpádu do tejto krajiny Washington maskoval bojom proti terorizmu, starostlivosťou o zabezpečenie slobody a demokracie v Sýrii, bezpečnosti tejto krajiny a pod. Spojené štáty nakoniec otvorene ukázali, že vždy im šlo iba o kšefty, o olúpenie iných krajín a národov – ako aj v prípade Sýrie: prišli tam, aby nezákonne rabovali ropné náleziska…
Hlavné správy.skPůvodně se zdálo, že Trump si hodlá přivlastnit jen syrská ropná pole Omar a Conoco v oblasti Dejrizoru, objevují se ale náznaky, že američtí vojáci míří i na severovýchod Sýrie, k ropnému Rumajláhu… američtí vojáci zajeli také za „svými“ Kurdy ke Kamišlí, tedy do oblasti, kterou před pár dny vyklidili…
T. Spencerová, FB
V oblasti migrace dochází prakticky denně k jistým posunům, bohužel však spíše k negativním. Německo pociťuje nával těchto „pracantů“ tak, že se sociální systém již zvolna drtí pod požadavky na sociální dávky cizinců, kteří ani nejsou německými občany a není tedy divu, že většina migrantů putuje právě k tomuto prameni štědrosti. Ozývají se již politické kruhy, nicméně uměle vyvolávaná vítačská agenda má navrch a všichni odpůrci či kritici tohoto stavu jsou označeni jako fašisté či xenofobové – příkladem budiž Drážďany, které vyhlásily stav nouze kvůli nárůstu nacismu (což je paradox doby) aniž by se bral v potaz důvod. Podobnou situací se může „pochlubit“ i Francie, kde je násilí na denním pořádku – z jedné i druhé strany pomyslné čáry. Zvláštní situace panuje v Řecku, jenž slouží jako vstupní bod pro migranty především z Turecka, azylová centra jsou přeplněna a Brusel žádá vládní místa o přesun migrantů z ostrovů na pevninu. Švédsko je na pokraji občanské války, pro migranty je zavedena bezplatná zdravotní péče a domácí obyvatelstvo je bez skrupulí stíháno za jakékoli náznaky při obraně svého zdraví a života. Ve Španělsku otevřeně bojují ozbrojené gangy mezi sebou, situace v Británii se začíná stále více klonit k islámu, obyvatelé samotného Bruselu již z domu bez obranných prostředků prakticky nevycházejí. Multikulturní doktrína má již mnoho obětí, na které se raději zapomíná, ovšem stále se dají najít informace o skutečné povaze islámu, který Evropě reálně hrozí. Česká republika se dostala do hledáčků evropských byrokratů, neboť žaloba Evropské komise naši zemi, Polsko a Maďarsko viní z odmítání kvót na migranty. Poněkud zarážející na celé žalobě je to, že Slovensko v seznamu „odmítačů“ chybí – dost silně to zavání útokem na prezidenty a vlády těchto zemí, neboť v případě Slovenska je jasné, že Z. Čaputová viditelně kope za Brusel. I přes odmítavou pozici naší vlády vůči migračním kvótám se však cizinci na našem území pohybují a premiér A. Babiš není tak nezlomným „odmítačem“, jak se na první pohled zdá – o J. Hamáčkovi ani nemluvě.
Ani klimatické šílenství neutuchá, byť se na první pohled může zdát, že se v tomto směru vody uklidnily. Ikona klimatických změn G. Thunbergová pokračuje ve svém turné a v rámci své mise kritizuje Facebook za to, že necenzuruje její oponenty. Demokratka každým coulem. Plodné diskuse okolo klimatických změn jsou spíše řídkým jevem a v praxi se ukazuje, že ani alternativní zdroje nemusí být prospěšné životnímu prostředí, natož aby plně nahradily energetické zdroje. Čím dál jasnější je i role různých fondů a neziskovek včetně zdrojů financování a v rámci „záchrany“ planety se již tradičně začíná útočit i na naše nejmenší. Po téměř třech dnech slezli z velkorypadla ve Vršanech na Mostecku aktivisté – krom zimy je patrně vyhnaly i vybité baterie jejich mobilů, skrze které se zvěčňovali na internetových sítích, jinak by nebyli zajímaví, zatímco jiní, ti skuteční bojovníci za lepší životní prostředí, vysazovali stovky stromků a politikové další jen verbálně slibovali.
Ukazuje se, že jsme jeli přes půl světa špatným směrem… teď potřebuji v listopadu sehnat nějakou odpovídající dopravu přes Atlantik… pokud někdo z vás bude nápomocen, budu mu velmi vděčná, píše Greta na svém Twitteru… původně měla v plánu z USA, kde hrozila z tribuny OSN, přejet do Chile a vynadat účastníkům klimatických jednání COP25, ale ta byla ze Santiaga ochromeného demonstracemi přesunuta do španělského Madridu… minulý týden odmítla v přepočtu 51 tisíc dolarů jako cenu od Severské rady, nyní jí ale už spěchá na pomoc španělská vláda, že jako „odpovídající“ dopravu z USA do Madridu zajistí… fascinující…
T. Spencerová, FB
Z ostatních zpráv:
- „Překvapivě“ většina Američanů neví nic o bombardování Jugoslávie.
- Maďarsko vetovalo deklaraci NATO o Ukrajině.
- Dánsko povolilo a vydalo povolení k dostavbě plynovodu Nord Stream 2.
- Některá náboženství lze na Slovensku podle práva kritizovat.
- Zmanipulovaný proces s J. Assangem.
- Pozor na dovážená auta, radí odborník.
- Sdružení místních samospráv varuje před dalším vylidněním venkova.
- Německého velvyslance pobouřily masky Hitlera v pražských krámcích.
