Zrcadlo týdne 29. 4. – 5. 5. 2019

0

Přelom měsíců dubna a května přinesl bohatý zpravodajský materiál z domova i prostoru mimo naše pohraniční hvozdy přičemž jedním z doslova přelomových rozsudků se v tomto týdnu „proslavil“ zdejší Ústavní soud, jehož rozhodnutí bude zcela jistě hrát důležitou roli v budoucnosti naší země. Šlo o spor dvou občanů Ruska, jenž hodlali pobýt v jistém ostravském hotelu, načež majitel této živnosti požadoval po hostech podepsání dokumentu, že zmínění hosté odsuzují „anexi“ Krymu. Pomiňme fakt, že i renomovaní právníci z hlubin evropských struktur považují připojení Krymu k Rusku za legální a dle norem mezinárodního práva (o tom jsme již psali v jednom z minulých Týdeníčků) a pojďme si představit, co tento rozsudek bude v praxi znamenat.

Velmi překvapivé rozhodnutí Ústavního soudu. Jen ještě všem nedošlo, co vlastně znamená. Možná ani Ústavnímu soudu.
V každém případě by bylo dobře, kdyby se dané rozhodnutí vykládalo pozitivně – že si asi jako jedni z mála v Evropě můžeme s úlevou vydechnout, a nejen říct, ale i jinak projevit v činech své názory. Například tak, že v restauraci padne: „Pane poslanče, já vás viděl včera mluvit ve Sněmovně, a protože nesouhlasím s Vaším názorem, tak vám prostě nenaleju. Běžte si jinam…“
Ústavní soud nám k tomuto jednání jednoznačně otevřel cestu. Využívejme ji, rozumně a s rozmyslem, dokud ji máme… Brzy totiž jistě začne opět křičet ulice, že musíme sloužit všem bez rozdílu. Nemusíme. A říká to Ústavní soud. Pořád čekám, co kolem toho bude za křik. Ticho je zatím nepochybně jen proto, že šlo o Rusy.
Čekám, co se strhne, až hoteliér pověsí na dveře ceduli – neubytováváme Afričany, protože nás bez dovolení zaplavují, a já s tím nesouhlasím. To by byl poprask. Bude mít někdo tu odvahu?
Tuto odvahu však měl nepochybně Ústavní soud, když mezi řádky řekl: „Diskriminujte, je-li důvodem váš osobní názor. Máte právo ho takto projevit.“
Proto rozhodnutí Ústavního soudu považuji za přelomové. Jen ještě všem nedošlo, že jde o povolení diskriminace podle vlastního názoru, a to dokonce při výkonu povolání.
J.Z. Hamplová, Parlamentní listy

Není žádným překvapením, že se na stranu verdiktu Ústavního soudu přidali – ať už tiše nebo otevřeně – všichni přední rusobijci aniž by si ovšem ve svém omezeném rozhledu uvědomili, že výše zmíněný rozsudek je dvojsečná zbraň a může kdykoli zatnout do živého i je samotné. Z ohlasů domácích i zahraničních médií je zřejmě nejvýstižnější komentář na slovenském serveru Hlavné správy:

Demokracia v Českej republike sa vracia k svojmu ideálu spred 70 či 80 rokov – opäť sa kádruje a diskriminuje na základe národnosti a politického názoru. Šovinistický rozsudok je varovaním aj pre nás: ústavný súd obsadený fanatickými politrukmi liberalizmu by mohol byť konečnou pre slobodu a zdravý rozum aj u nás.
www.hlavnespravy.sk

Neméně dramatickou odezvu měla obchodní a pracovní návštěva prezidenta M. Zemana a jeho doprovodu do Číny, kterou mnoho „žurnalistů“ médií hlavního proudu jen těžce neslo a svůj díl kritiky dostala i naše přední hokejová hvězda J. Jágr, jenž byl zahraniční cesty rovněž účasten. Jak jsme již psali, J. Jágr bude hlavní personou budoucích Olympijských her v Pekingu v roce 2022, což by pro tak malou zemičku jako je ta naše mělo být spíše reprezentativní záležitostí, jinak to ovšem vidí zástupci liberálních médií plivajících na vše, co zavání Čínou nebo Ruskem. Tuto ukřičenou menšinu rádoby demokratů a celou situaci okolo humbuku s čínskou prezidentskou cestou velmi trefně okomentovala T. Spencerová:

Ne, neblázněte, řeč je přece jen o malé množině našich samozvaných „stoupenců demokracie“ s nadstandardním přístupem do médií. Žijí podle principu „raději se budu mýlit s USA, než mít pravdu s Putinem“, aniž by bylo jasné, kam až se dá s takovým přístupem dojít. A teď prostě znovu blbnou na kvadrát. Kdyby jim tak šlo o nezávislý Tibet, měli by úplně stejně bojovat o nezávislou Palestinu, protože princip je přece stejný. Nebo aspoň o odsun těch našich jednotek z Afghánistánu… Kolik z nich to vůbec napadne? A pokud ano, kolik z nich si troufne? Upřímně řečeno, všechna ta kritika Jágra, Nedvěda a dalších spadá do skupiny „názorů“, jimiž se ve společnosti vytvářejí halasné zástupné problémy, aby se neřešily ty důležité. A že se jich tu hromadí tuny. Hodnota podobných názorů se proto ani zdaleka neblíží čemukoli měřitelnému. Je to prostě jen (pokaždé očekávatelný) hluk. A nuda.
T. Spencerová, Parlamentní listy

Nuda byla svým způsobem i na Staroměstském náměstí v naší metropoli (a v některých českých městech), kdež proběhla demonstrace zaměřená proti prezidentovi M. Zemanovi a premiérovi A. Babišovi, přičemž roznětkou ke „spravedlivému hněvu ulice“ bylo jmenování M. Benešové do nejvyššího křesla ministerstva spravedlnosti. Oběma pánům lze mnoho vytýkat, ovšem snahy o jejich odstranění z politických pozic skrze tak zástupný „problém“ jako je osoba M. Benešové ční z celého rojení jako hřebík ze zdi a to nehledě na fakt, že organizátoři (nezisková organizace Milion chvilek pro demokracii) se chvástali slovy o nové revoluci podobné té z listopadu 1989 – podle neověřených údajů samotného organizátora se této taškařice zúčastnilo asi 15 tisícovek lidí, což ve srovnání s listopadem 1989 jen budí soucitný úsměv. Jak již bývá u takovýchto politických „lidových veselic“ zvykem, do davu se vmísilo i mnoho politických tváří ve snaze uhrát pár politických bodů – u některých „politických mrtvol“ je tato snaha opravdu pikantní a ve změti demonstrujících se se rovněž objevily skupinky hájící své vlastní zájmy, což pod českým nebem není nic nového. Výměna tří nových ministrů ve vládě proběhla podle protokolu, pražské i mimopražské ulice ožily každodenním tempem a není třeba pochybovat o tom, že plány na další protesty jsou již sepsány v šuplíku.

K otázce protestů proti Babišovi řeknu následující: Babiš je pouze postava. Ani se všemi svými penězi by nezvládl nic, kdyby ho nepodporovalo 30% obyvatel tohoto státu. Možná, že na začátku jeho působení se dalo říct, že si podporu “koupil”, anebo “vylhal” jednoduše tím, jak ukazoval, jak jsou stávající politici neschopní, ale ona už trvá osm let a viditelně se nezmenšuje. Ani s nejlepšími médii na své straně, ani s nejmazanějším PR toho nedosáhnete. Protestovat proti němu – postavě, tedy fakticky znamená protestovat proti názoru třiceti procent občanů ochotných jít k volbám. Nejenom že tím protestující ničeho nedosáhnou, ale jejich akce se obrátí proti nim. Jediné, co by pomohlo jejich věci, by bylo postavit Babišovi adekvátního soupeře.
V. Bednář, sociolog, PL

Česká televize je již nějakou dobu pod palbou kritiky a to zejména v oblasti zpravodajství, personálního obsazení, poměrně neprůhledného hospodaření a v poslední době prosakuje na povrch společenského povědomí i problematika výběrových řízení této instituce. Informace o nekalostech v ČT pronikaly zejména skrze vysílací frekvence TV Barrandov, jehož ředitel J. Soukup na svém konkurentovi v éteru nenechal nit suchou – bylo tedy jen otázkou času, kdy se ocitne v pozici žalované strany u našich soudů, nicméně pomineme-li jeho ironickou a někdy opravdu útočnou rétoriku, mnoho otazníků nad Českou televizí zůstává viset ve vzduchu. V tomto týdnu se o ČT navíc bojovalo i v rovině petiční, přičemž vznikly hned dvě a stačilo se podívat na podpisy některých petentů, aby člověk pochopil, kdo hraje za jaký mančaft. Pravdou zůstává, že ČT připomíná hlásnou troubu toho „jediného a správného“ názoru a slouží jako dobrý zdroj příjmů všech klíšťat, jež se jí dostaly pod kůži a to bez ohledu na široké názorové spektrum všech poplatníků, jejichž názory by měla veřejnoprávní televize rovněž odrážet ve svých (zejména) zpravodajských relacích a čemuž se obvykle říká programová vyváženost.

Je nesporným faktem, že veškeré dění v naší společnosti ovlivňují čím dál větší měrou tak zvané „neziskové organizace“, jejichž chapadla zasahují nejen do činností, kde mají svou hodnotu, ale i do našich škol, médií a zejména politiky, kde lobují za peníze daňových poplatníků i zahraničních fondů za cíle jejich dárců a kdež mnohdy balancují na hraně vlastizrady. Snad nejviditelnější tlak těchto dobře ziskových „neziskových“ organizací je v oblasti migrace, kdež nejen že za pověstných třicet stříbrných podřezávají větev sami sobě, ale rovnou kácí celý strom naší tisícileté státnosti, jinou oblastí je propagace LGBT agendy, která v poslední době nabírá opravdu obludných rozměrů a to nejen ve středu Evropy.

Jak se již dalo očekávat i vyčíst z ekonomických dat, nad Evropu jako celek se snáší zatím jen lehký, ale znatelný opar ekonomické recese a s penězi souvisí i několik událostí tohoto týdne. Vláda připravila návrh na zavedení tzv. „digitální daně“ pro internetové giganty typu Facebook nebo Google a dá se očekávat silný odpor – stejnou rezistenci zřejmě vyvolá nápad na zavedení bankovní sektorové daně, která by mohla údajně do rozpočtu přinést až 11 miliard českých korun a neméně kritiky se sneslo na hlavu prezidenta M. Zemana za podpis zdanění velmi kontroverzních církevních restitucí.

První květnový den bývá v našich končinách určen nejen zamilovaným, ale příležitostí i pro politické proklamace celého spektra politických partají v našich vodách, jenž si samozřejmě nemohly ujít příležitost ke zviditelnění na mnoha místech naší vlasti. Oslavy svátku práce (které poněkud zanikly ve víru moderních dějin) se mísily se vzpomínkou na dosud ve své krutosti nepřekonanou druhou světovou válku, jež se po mnoha desetiletích znovu přetavila do studeného boje proti Rusku, Číně a vůbec všem, jež nehodlají respektovat „naše západní hodnoty“ a razí si svoji vlastní cestu k budoucnu.

Neméně rušno je v prvních květnových dnech i v rámci celého evropsko-unijního prostoru, neboť závěr měsíce května slibuje dosud nevídaný boj o křesla do Evropského parlamentu a kdež se bude svým způsobem rozhodovat o budoucnosti této zhusta kritizované byrokratické instituce, kterážto má ke skutečným demokratickým způsobům již ze své podstaty rozdělení pravomocí notně daleko – nehledě na proklamace z úst nejvyšších vládců bruselské říše. Z předvolební kampaně jsou jasně patrny v podstatě tři základní scénáře: Pokračování současně nastaveného kursu, přeformování do skutečně demokratické podoby nebo odchod z EU. Čtvrtá varianta potom znamená samovolný rozpad a nezávislou spolupráci jednotlivých národních států mezi sebou. Z domácích politických houštin preferuje variantu úprku z tenat EU například předseda SNČR F. Matějka, jenž v souladu s některými politology i ekonomy hlásá, že EU nelze reformovat, stejný názor zastává lídr Svobodných V. Jedlička. Tvrdý odchod preferoval původně i lídr SPD T. Okamura, svůj postoj však časem korigoval na reformu, byť jeho primárním cílem i nadále zůstává prosazení všeobecného referenda a pokud by občané vyslovili v plebiscitu dát unii vale, řídil by se dle zásad „Vox populi, vox Dei“. Dlouhodobým a tvrdým kritikem bruselského impéria je i V. Klaus, bývalý to prezident naší vlasti, jenž ohromil studenty Západočeské university ekonomickými statistikami, skepsi k EU chová i ekonomka M. Šichtařová a podobně argumentuje i ekonomka H. Lipovská:

„Pracovat se statistikami bez pokory ovšem jde. Pokud si ale chceme vytrvale plést korelaci s kauzalitou, pak také můžeme se stejným klidně tvrdit, že během českého členství v EU: vzrostl státní dluh 3,3x, vzrostla zadluženost českých domácností 3,3x, vzrostl 1,8x počet přerušených studií českých vysokoškoláků; klesla výroba jatečního skotu o 12 % a jatečních prasat o 40 %; klesl počet nově dokončených bytů o 11 %; vzrostl počet neuspokojených žádostí o umístění ve vybraných zařízeních sociálních služeb o 60 %; klesla relace čistého průměrného důchodu k čisté průměrné mzdě z 55,2 % na 51,8 %; zdražil chleba o 60 %,“ vypočetla Lipovská.
H. Lipovská, Parlamentní listy

Nejen v domácích vodách je živo před evropskými volbami, Španělsko se začíná probouzet ze své multi-kulti vstřícnosti a v místních parlamentních volbách se vykrystalizovala opozice vůči levicové vládě, která sice procentuálně zvítězila, nicméně sestavit vládu bude tvrdým oříškem, přičemž španělské úřady vyloučily z voleb do EP katalánského expremiéra C. Puigdemonta, žijícího v belgickém exilu, což mimo jiné ukazuje na stav španělské demokracie. Mimo jiné – advokáti nedávno zatčeného J. Assangeho žalují Španělsko ohledně vydírání a špionáži. Slovenská opozice po prezidentských volbách sbírá síly na boj o křesla v EP a podobná situace panuje v dalších evropských zemích. Nemá valného smyslu se zabývat jinými politickými subjekty v našich zemích a ani tzv. tradičními stranami v evropském prostoru, neboť všechny preferují zabetonování současných pozic, přičemž nápadné ohlušující ticho je okolo migrace, neboť u prostého obyvatelstva se s tímto tématem nedají nasbírat patřičné politické body. Jak je u českého tvora zvykem (a doufám, že navždy bude), dokáže si dělat legraci v každé situaci a do EP kandiduje i hnutí Tvůj kandidát, jehož šéf D. Konečný nabízí zcela neotřelý a novátorský volební program – například řešení na dvojí kvalitu potravin v našich zemích vidí prostě; vezmeme kvalitní potraviny Němcům a Rakušanům a dáme jim ty svoje a ani rozdíly ve mzdách nejsou tak neřešitelným problémem jak se zdá – snížíme platy Němcům na naši úroveň. Rozhodně stojí za shlédnutí jeho předvolební video v arabštině s titulky a další najdete na serveru YouTube.

V zemi východně od Beskyd bylo v minulém týdnu rušno ohledně verdiktu Nejvyššího soudu, v jehož spárech se ocitla politická strana M. Kotleby LSNS na návrh Generální prokuratury, kterážto žádala rozpuštění tohoto subjektu. Velmi sledovaný rozsudek vyzněl nakonec kladně pro M. Kotlebu, což hořce nesla politická konkurence a ke kauze se vyjádřila i novopečená prezidentka Z. Čaputová, z jejíchž slov jasně vyznívá liberální typ demokracie – oponenty systému je potřeba rozpustit nebo zavřít. Další hořkou pilulku musel skousnout portál Konspiratori.sk, který na seznam údajných konspirátorů zařadil i portál Hlavnespravy.sk (ze kterého mimochodem často citujeme) a který se soudní cestou domáhal vyškrtnutí z tohoto seznamu a odblokování reklam na svém portálu, přičemž typické pro tento typ rádoby demokratů je, že dva soudní verdikty dosud ignoruje:

Napriek týmto neodkladným opatreniam tak žalovaní ani v jednom prípade do dnešného dňa neurobili. Výkon týchto rozhodnutí sme začali vymáhať na exekučnom súde v Banskej Bystrici. Žalovaní však podobne ako Bašternák, ktorý v snahe vyhýbať sa výkonu súdneho rozhodnutia previedol svoj majetok na rodinu, previedli doménu konšpiračného zoznamu na občianske združenie. Hlavné správy teraz začnú vymáhať od žalovaných náhradu škody. Bude však trvať niekoľko rokov kým sa domôžeme našich práv. Preto vás do tej doby prosíme o intenzívnu podporu. Viac tu.
Redakce www.hlavnespravy.sk

S velkým zájmem byla zdejším obyvatelstvem sledována cesta premiéra P. Pellegriniho do USA, neboť jak je známo, v Oválné pracovně se káva nikdy nepopíjí zadarmo. Z mediálních výstupů se bylo možno dočíst, že Slovensko dosáhne 2% výdajů na obranu (tedy na nákup americké zbrojní produkce) v roce 2022, ovšem o vojenských plánech Američanů na slovenském území se údajně nejednalo a to přesto, že byly na programu. Zato se oba politikové svorně shodli na plynovodu Nord Stream 2, který oba odmítli, což je v kontextu s pozicí jiných evropských států poněkud směšné, neboť žádná ze stran podílejících se na plynovodu projekt rozhodně neopustí a může se stát, že časem budou slovenští (a polští) spotřebitelé jen smutně koukat na své účtenky a závidět svým sousedům – nehledě na fakt, že obchod se stlačeným plynem (jak se ukázalo v minulosti) je z pozice USA jen pouhým obchodním blafem, neboť jej nakupují v Rusku a s patřičnou přirážkou jej prodávají hloupým rusofobním evropanům. Je naprosto zřejmé, že zde nejde opět o nic jiného, než o udržení americké obchodní dominance nad Evropou a tlaky na realizaci plynovodu budou ze strany USA sílit.

Francií ještě doutnají vzpomínky na hořící symbol křesťanské země galského kohouta – katedrály Notre Dame, přičemž je připraven právní rámec do francouzského Národního shromáždění a v průzkumu uskutečněném společností YouGov se (překvapivě?) jen těsná většina respondentů přiklonila k názoru, že chrám by měl být obnoven přesně podle původních dispozic. Plameny a brutalita byly k vidění ve francouzských ulicích při dalších protestech a demonstracích (nejen) Žlutých vest a jak je patrné ze záběrů, zdejší policie se už ani nesnaží vyselektovat ty, jež narušují pořádek a berou svými obušky všechny bez rozdílu. Francie se již fakticky ocitá na prahu občanské války skloubené s anarchií.

Ukrajinská společenská scéna má oficiálně nového prezidenta, jímž se stal televizní bavič V. Zelenskyj a lze jen pevně doufat, že se jím nestane v nové funkci, neboť tato země již od roku 2014 připomíná sud s prachem k jehož knotu má vždy nejblíže hlava státu. Na praktické kroky nově zvoleného lídra si bude svět muset počkat, nicméně ruský prezident V. Putin mezitím učinil tah, který pozici V. Zelenskému rozhodně neulehčil – zjednodušil pravidla pro vydávání pasů vybraným kategoriím občanů Ukrajiny, což se ani v Evropě nesetkalo s pochopením, nicméně soudě dle dlouhých front před úřady je o ruské občanství nebývalý zájem. Novopečený prezident Ukrajiny chtěl reagovat recipročně – vydávat ukrajinské pasy Rusům, což u V. Putina muselo vyvolat lehký úsměv na tváři a bylo by zajímavé porovnat poměr vydaných pasů oběma státy. V mezidobí začal v této zemi platit nový jazykový zákon, což v prvních momentech vyvolalo silné komentáře, prakticky vzato ale samotný zákon není tak drastický, jak se na první pohled jeví. Přístavní město Oděsa si 2. května připomněla pět let od tragédie v Domě odborů, nicméně vládní místa držela bobříka mlčení a ani nový prezident nebyl výjimkou, což má svoji logiku. A naše vláda zatím posílá do bezedné ukrajinské díry skrze neziskové organizace spousty peněz daňových poplatníků a známý rusobijec J. Štětina navrhuje vyzbrojit Ukrajinu a válčit s Ruskem. Škoda jen, že doktor Chocholoušek je jen virtuální postava, měl by mezi našimi politiky práce na mnoho let.

Nejvyšší ukrajinští představitelé včetně nově zvoleného prezidenta Zelenského ani nemukli k pátému výročí masakru v oděském Domě odborů, v němž po střetech s majdanovci zaživa uhořelo 42 lidí… město si tragédii připomněla několika akcemi, načež jím prošla asi tisícovka nacionalistů s hesly o „ukrajinském řádu“…
T. Spencerová, FB

Spojené státy, jak již bylo zmíněno v některých minulých dílech Týdeníčku, zbrojí nebývalým tempem i přes své nebývalé zadlužení, přičemž dle dostupných dat není hlavním vojenským rivalem ani tak Rusko, jako spíše Čína. S Ruskem bojuje D. Trump na poněkud jiné úrovni a vzhledem k blížícím se prezidentským volbám a absenci nějakých hmatatelných územních (a tím pádem i finančních) zisků může být Venezuela roznětkou zástupné války mezi USA a Ruskem. Potíže nastávají i v Gruzii, kdež zdejší prezidentka S. Zurabišviliová „s díky“ odmítla americkou základnu ve své zemi a hrozí jí za to odvolání z funkce.

 

Poté, co se potvrdilo, že Trump nespolupracoval s Ruskem, aby porazil ve volbách Hillary Clintonovou, Hillary navrhuje, aby pro příští volby Čína „přestala jen naslouchat“ a hacknul pro potřeby Demokratické strany Trumpova daňová přiznání… fascinující…
Americká firma Hydro Extrusion Portland, která dodává hliníkové součástky do vesmírných projektů, po 19 let falšovala hory certifikátů o kvalitě své produkce, což vedlo ke ztrátám v hodnotě 700 milionů dolarů a dvěma nezdařeným startům do vesmíru, shrnuje NASA
T. Spencerová, FB

Venezuela si prošla dalším kolem pokusu o státní převrat, načež situace je v této zemi poměrně nepřehledná – časový sled posledních událostí velmi dobře shrnula T. Spencerová:

Venezuelský Maduro je zase na koni, oznamuje vítězství nad pučem, blahořečí loajalitu armády, většina Venezuely prý tleská… Rusko potvrzuje, že se chystá setkání jeho ministra zahraničí s americkým Pompeem… zatímco brazilský prezident Bolsonaro podporuje vše, co USA dělají ke svržení venezuelského režimu, jeho viceprezident má za to, že pokus o vojenský převrat nebyl ten nejlepší nápadjednota se drolí i v americkém Kongresu, v němž stále více hlasů volá po přehodnocení přístupu, zvýšení tlaku na mezinárodní sankce nebo i na to, aby Washington přestal používat rétoriku, která ve finále jen dodává „munici“ Madurově propagandistické mašinerii… činitelé, kteří mají „změnu režimu“ na starosti, mezitím podle všeho tápou, někteří volají po vojenské intervenci, Pentagon je proti… pokus o vojenský převrat rozjeli na základě údajné dohody s šéfem venezuelského nejvyššího soudu, ministry spravedlnosti a obrany i s velitelem prezidentské ochranky, lídr opozice Lopez prý pro změnu ve svém domácím vězení jednal s některými generály… mělo to stačit, aby se pokus o vojenský puč zdařil, neboť podle plánu měl ministr spravedlnosti zneplatnit Madurovu inauguraci a Guaidó by se pak prohlásil dočasným prezidentem, načež by jej podpořili ministři a generálové… prakticky nic z tohoto plánu ale nevyšlo, takže USA během několika hodin přešly od sebejistých oslav Guaidóova vítězství k házení viny na Rusko, Kubu a kohokoli jiného… třeba agentura Bloomberg má celou „epizodu“ za bizarní… když pak na Madurovu demonstraci přišly davy, otázky o Guaidóově reálné domácí podpoře a popularitě se přímo vnucují… sám Guaidó volá po zahraniční vojenské intervenci, protože prý „celý svět přece ví, co je Maduro zač“, i když se zdá být už skoro jisté, že bez „spřátelených tanků“ se pán, kterého už uznalo přes 50 zemí včetně České republiky, k moci ve Venezuele prostě neprodere… Washington se se svou politikou vůči Latinské Americe přitom ocitá v situaci „teď nebo nikdy“, protože pád venezuelského režimu měl podle plánů nastartovat dominový efekt, který by svrhl také režimy na Kubě nebo v Nikaragui… a ono pořád nic…
T. Spencerová, www.iprima.cz

Ve víru bojů o místa v poslaneckých lavicích Evropského parlamentu poněkud zaniká (zřejmě záměrně) tématika migrace, která neutichá ani v těchto dnech. Maďarsko se dočkalo se svou migrační politikou nečekané kritiky z dílny OSN, globalistický představený všech věřících v Krista sídlící ve Vatikánu požaduje „humanitární“ koridor pro půl milionu údajných běženců a sama Evropská unie organizuje migraci z Afriky na svůj kontinent. Poněkud překvapivé kroky podnikl velvyslanec Rumunska, který do své země hledá řidiče, IT specialisty, lékaře a inženýry a hledá je v Pákistánu. Běženci se však běžně pohybují po evropských státech (zřejmě proto jsou „běženci“), přičemž jejich přínos pro evropskou společnost je zejména v tom, že vysávají sociální dávky, chovají se nevděčně ke svým hostitelským zemím a občas také narazí. Díky skepsi značné části české veřejnosti je ještě v naší zemi relativně dobrá, byť pod povrchem již oheň doutná.

Z ostatních zpráv:

  • Jak může globální dluh třikrát překročit globální HDP? Může…
  • Dokument vydaný ruským velvyslanectvím ve Washingtonu – zajímavé čtení.
  • Amazonský kmen zvítězil ve válce s ropnou společností.
  • J. Assange dostal 50 týdnů vězení, ale svůj boj nevzdává.
  • Místo planých řečí o přírodě se konečně pro ni začíná něco skutečného dělat.
  • Elektromobily a čistější životní prostředí? Chiméra.
  • Chcete vlastnit celou vesnici? Ve Španělsku není problém.
  • Je pšenice na našich polích ještě pro člověka neškodná?
  • Jak se rychle multikulturně začlenit – videonávod (humor).

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...