Zrcadlo týdne 3.2. – 9.2. 2019

0

Zatímco v našich luzích a hájích vládne zima, na politické scéně je již od začátku roku poměrně horko a ani tento týden nebyl žádnou výjimkou. Velmi diskutované téma je v současné době Venezuela, neboť události v této jihoamerické končině mohou a budou mít dopad nejen na mezinárodní právo, ale v plné nahotě ukazuje i na protektorátní vládní politiku, která se jednou zákonitě vymstí a k nevůli mnoha voličů současného prezidenta M. Zemana se i tento jejich favorit zařadil do fronty loajálních aliančních partnerů NATO svým postojem k venezuelským událostem, čímž de facto posvětil politiku vměšování cizích zemí do vnitřních záležitostí jiné krajiny, kterážto by měla být v této rovině minimálně neutrální. Uznání J. Guaidoa za lídra Venezuely vládou A. Babiše, ještě nemuselo být právně v pořádku, prezident M. Zeman svým postojem ovšem učinil za těmito diskusemi jasnou tečku. Jak může vypadat mezinárodní právo po venezuelských událostech naznačuje v ironické formě i článek I. Davida. Nesmazatelnou stopu v tomto směru po sobě zanechává naše ministerstvo zahraničí, konkrétně mladičký ministr T. Petříček, jenž v minulých dnech navštívil i Ukrajinu a jedno z prioritních témat – uznání Banderovců za oficiální hrdiny tehdejšího odboje – dosud čeří hladinu veřejného mínění a dvojí, či dokonce trojí metr z jeho slov a činů ční opravdu viditelně, k čemuž se přidávají i někteří jeho političtí kolegové měříce naprosto stejně. I nadále je mnohým občanům v oku trn, jež se zove Česká televize a zejména její jasná politická orientace v souladu s bruselskými direktivami a novými lidsky zvrhlými tendencemi jako je propagace LGBT, migrace, islám a jednostranné zpravodajství, načež předseda Rady ČT vesele udílí svým vybraným „novinářům“ pocty za jejich „přínos“ pro společnost a na kritiku média, jehož má být dohlížitelem, odpovídá jen velmi mlhavě. Ve světle nových mezinárodních událostí si mnoho politických komentátorů klade otázku, zda není na čase přezkoumat naši vojenskou strategii, neboť zvolna klepe na naše dveře ekonomická recese, rostou hrozby terorismu na domácí půdě a tlak na zrušení smlouvy INF Spojenými státy vedou zvolna celou Evropu ke konfrontaci s Ruskem, přičemž i naprostý zoufalec musí poznat, že naše krajiny budou (staro)novým bitevním polem a zámořské firmy budou inkasovat zisky z naší hlouposti. Hloupost mimochodem slušně prokvétá v naší poslanecké sněmovně – ruku v ruce s arogancí a politickou nekulturou, přičemž je načase zvážit její výraznou obměnu v nejbližších volbách. Z téhož soudku je i reakce některých kovaných demokratů na osoby vyznamenané M. Zemanem, kteří čelí nebývalému sociálnímu tlaku. Několik dalších témat, o nichž se v současnosti diskutuje a je o nich v podstatě předem rozhodnuto, jsou například církevní restituce, kauza Huawei, zavedení tvrdší, promyšlenější a sofistikovanější cenzury a otázka domobrany:

Právo na zapojení do „řádně regulované domobrany“ patří mezi nejzákladnější občanské svobody. Bez tohoto práva jsou i právo na život, svobodu a majetek jenom hesla bez jakékoli síly. Když lidé nemají dostatečnou moc, aby si své životy, svobody a majetky uhájili – a to i proti vlastní vládě – potom jsou závislí na libovůli panstva, a není možné mluvit o žádných právech.  Nicméně je tu ještě jeden významný pozitivní efekt. Ve světě, kde jsou preferovanými hodnotami zbabělost, ubožáctví a ochota podřídit se komukoliv a čemukoliv vytváří domobrany kus světa, kde jsou pěstovány staré ctnosti jako odvaha, zdravá agresivita, houževnatosti a odhodlání. Lidé, co jim takové vlastnosti chybí a co je ani nechtějí pěstovat, se tomu budou posmívat, ale to je normální.
P. Hampl, www.euportal.cz

Evropský unijní prostor vykazuje stále větší erozi navenek se tvářícího kompaktního bloku, přičemž mezi jasné příznaky patří nejednotnost v názorech na migrační politiku, vzrůstající odpor k bruselské administrativě, jež chrlí spousty regulací, kvót a nařízení a rovněž v nesmyslné a účelové hře na hodného strýčka Sama a zlého strýčka Putina. Ostatně posledně jmenovaná hra je jen ukázkou pokrytectví, neboť samo Německo, jež má ambice „tahouna“ unie sice protiruskou rétoriku používá, na druhé straně s Ruskem uzavírá výhodné obchodní kontrakty a totéž činí i strýček Sam, načež černého Petra v rukou drží loajální kolonie ohnuté v pase – tedy i naše země.

Slovensku se dostalo v tomto týdnu pozornosti zejména díky střetnutí lídrů zemí V4, na které přicestovala i německá kancléřka A. Merkelová a kterážto jako host vyvolala v médiích poměrně slušnou diskusi o účelu její účasti, načež nechyběly ani názory, že jde o „protektorátní dohled“. B. Olšer se „obul“ do slovenského prezidenta A. Kisky, jež byl oceněn brněnskou Masarykovou universitou pro své „lidské pojetí politiky“, načež politický podtext je zde více než zřetelný – rektorem university je totiž brněnský senátor M. Bek podporovaný „kovanými demokraty“ STAN, TOP 09, ODS a Zelenými a jeho „demokratické“ názory jsou obecně známé. Ocenění dostal A. Kiska shodou okolností krátce poté, co se na Slovensku začínají odhalovat jeho další podvody – tentokrát s byty. Na dokonalé vyčištění žaludku všem soudným lidem stačí uvést jeho slova, pronesená krátce po převzetí ceny:

„Přijímám tuto medaili s vděkem vůči všem, kteří v době poznamenané zklamáním a zahlcené nenávistí vyznávají a praktikují demokratický étos, bez něhož by se ty hodnoty dávno ztratily.“

Jak již bylo výše zmíněno, Německo i přes silnou protiruskou notu pokračuje v obchodních stycích a to zejména na plynovodu Nord Stream 2, což se odrazilo na mírném ochladnutí francouzsko-německých vztahů, ovšem vzhledem k faktu, že do projektu jsou zapojeny i francouzské společnosti a jejich peníze, byla celá záležitost uhlazena do kompromisní podoby – k nelibosti Spojených států.

Pouhých několik hodin trvala francouzská vzpoura proti plynovodu Nord Stream II… plynovod, v němž je jedním z hlavních podílníků i francouzský koncern Engie, se bude stavět dál… kompromisní řešení schválili členové EU a spočívá v tom, že za uplatňování pravidel EU pro plynovody se třetími zeměmi, jako je Rusko, bude nově odpovídat ta země, na jejímž území se napojují do evropské sítě, konkrétně Německo… a je to… ale proč tedy celý ten rozruch?… USA mezitím znovu opakují, že Nord Stream II i současně budovaný Turk Stream jsou pro ně geostrategickou hrozbou… Srbsko mezitím oznámilo, že v březnu nebo dubnu začne stavět svou větev plynovodu Turk Stream, aby byla připravená připojit se k síti vedoucí přes Turecko k polovině prosince, kdy má do plynovodu začít proudit plyn…
T. Spencerová, FB

Francie se stále potýká s domácí „žluto-vestovou“ scénou, do níž se zapojila i nechvalně známá Antifa, načež problém Žlutých vest se odráží i v mezinárodních vztazích s Itálií, neboť italský vicepremiér Luigi Di Maio se v tomto týdnu setkal s některými organizátory francouzských protestů – italský kladný postoj k Žlutým vestám a skepse k E. Macronovi je obecně znám. Francouzský lídr v reakci na italského vicepremiéra odvolal velvyslance z Říma ke konzultacím a vztahy mezi Francií a Itálií zvolna houstnou. K napjaté atmosféře přispělo i francouzské vojenské cvičení, při němž se nacvičoval jaderný nálet a obyčejným evropským občanům začíná zvolna docházet, že riziko jaderného konfliktu není tak daleko, jak by se mohlo zdát.

Britské ostrovy i nadále zápasí s narůstající kriminalitou a u některých trestných činů jsou zaznamenány rekordní údaje – spáchané zejména chladnými zbraněmi. Jednání o Brexitu i nadále komplikují různé požadavky ze strany EU a je zde jasně vidět snaha o zastrašení dalších zemí, které by měly tendenci z EU vystoupit. Problémy britské společnosti se oficiální místa snaží myšlenkově odklonit a na scénu opět vstupuje hlavní nepřítel – Rusko; média reinkarnovala případ Skripalových a odhalila dalšího pachatele, následně pro jistotu další dva…

Jakmile v Británii odhalili třetího ruského „traviče“ Skripalů, našli k němu hned další dva

Londýn sice odchází neodchází z EU, ale současně ještě při všech svých problémech stíhá tlačit na EU, aby odstranila Saúdskou Arábii z nového návrhu unijního seznamu zemí, které představují rizika praní špinavých peněz a financování terorismu… londýnská finančnická City se očividně cítí ohrožena… za „naše“ Saúdy se proti EU ovšem kromě Britů stavějí také Německo, Francie, Itálie a Španělsko… aneb kde všude si chtějí nechat tuny saúdských petrodolarů…
T. Spencerová, FB

Ukrajinou v současné době probíhá prezidentská kampaň, do níž se angažoval i současný lídr Ukrajiny P. Porošenko, byť průzkumy jej řadí až na třetí příčku možných vítězů. Problémy s volbami však přicházejí již dnes, neboť Ukrajina odmítá připustit Rusko k volbám jakožto mezinárodního pozorovatele, čímž jasně porušuje mezinárodní právo.

Kyjevský parlament zakázal Rusům stát se pozorovateli na jakýchkoli volbách na Ukrajině, a to i v případě, že by měli působit pod hlavičkou mezinárodních organizací, včetně OBSE… stalo se tak bez ohledu na názoramerického „místodržícího“ Kurta Volkera, díky čemuž se nyní Kyjev může alespoň na oko tvářit jako „nezávislý“ stát… podle ukrajinských politologůtím Rusko ovšem získává argument pro neuznání výsledků voleb, tím spíš takových, v nichž by se k vítězství „prouplácel“ současný prezident Porošenko… a ve výsledku tak může pro kyjevské skončit normandský formát rozhovorů… ne že by se o Ukrajině dál nejednalo, ale už bez Ukrajiny… místo toho parlament schválil změny ústavy… nově je v základním zákoně Ukrajiny ukotvena orientace na EU a NATO… teď ještě aby alespoň to NATO vydrželo, než se Ukrajina přiblíží… Světová banka totiž mezitím spočítala, že Ukrajině bude trvat 50 až 100 let, aby se dostala na úroveň svých evropských „partnerů“… tedy pokud „partneři“ ochrnou a Ukrajina okamžitě zkusí něco udělat s tou korupcí, dořeší válku a hory svých dalších problémů…

Londýnské The Times se zmínily, že na Ukrajině zuří „občanská válka“ a už byl oheň na střeše… ukrajinské ambasády, která oficiálně protestuje… ruská agrese, ruská agrese, ruská agrese, jak to, že si to nemůžete zapamatovat… ani po těch letech…
T. Spencerová, FB

Spojené státy vedou svým způsobem boje jak na poli mezinárodním, tak i na domácím hřišti, k čemuž výrazně dopomohlo i odstoupení od dohody INF a mnoho politických pozorovatelů hovoří o nových závodech ve zbrojení. I přes zjevné ekonomické potíže a bezprecedentní zadlužení země se USA snaží své „partnery“ (rozuměj podřízené kolonie) poučovat – ministr zahraničí M. Pompeo navrhuje zemím střední Evropy podporu ve zkoumání souvislostí korupce ruského a čínského vlivu v regionu – jinými slovy korupce by mohla být využita Ruskem nebo Čínou k upevnění svého vlivu. Svým způsobem jsou ministrovy obavy důvodné, neboť Rusko a Írán již otevřeně opustily dolar a obchodují v národních měnách, načež Rusko s Čínou nakoupily v loňském roce obrovské množství zlata, což signalizuje změny ve světové ekonomické oblasti. Co se týče amerického vojenského angažmá v zahraničí, zdá se, že afghánská mise je pro USA u konce a s ní i ta naše, což potvrdil český slovutný ministr obrany L. Metnar a což jen ukazuje na to, že celá afghánská „story“ byla z české strany naprosto zbytečná a slova o tom, že se u Kábulu bojuje i za Prahu byly jen hloupé a prázdné fráze.

USA chtějí mírovou dohodu s Talibanem uzavřít „čím dříve, tím lépe“, ideálně prý ještě před červencovými prezidentskými volbami v Afghánistánu…
T. Spencerová, FB

Oblast, na které mají Spojené státy evidentní zájem je Venezuela. O problémech této, na ropu bohaté země se napsaly celé romány a je dalece mimo rámec tohoto bloku zmínit všechny aspekty současného dění okolo proběhlých prezidentských voleb a vazeb jednotlivých zemí a koncernů na dění dnešních dní ve venezuelských ulicích, nicméně jeden aspekt, okolo něhož se nyní tančí, hraje naprostý prim a tou je právě ropa. O postoji české vlády a prezidenta bylo již psáno výše, z pohledu mezinárodního práva je zde vytvářen nebezpečný precedens do budoucna, neboť podobným způsobem může být v jakékoli zemi dosazeno vedení, jež bude odpovídat zájmům velmoci bez ohledu na mínění veřejnosti, která se tak naprosto jednoznačně dostává do role pouhých pozorovatelů. Demokracie je z tohoto pohledu již více než pouhá fráze, je to naprosto nulitní pojem. Z celkového obrazu však vyplývá jeden ne příliš dobrý závěr a to je velká pravděpodobnost vojenského konfliktu, čemuž nasvědčují i některé informace o zadržených dodávkách zbraní a poměrně ostrá rétorika velmocí. Co se týče samotných osob, jež byly příčinou tohoto pnutí, tedy N. Madury a jeho oponenta J. Guaida, snad nejlépe jejich osobnosti vystihuje české přísloví „Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.“

Madurova vláda chce posbírat 10 milionů podpisů pod petici proti americké intervenci do Venezuely… americká armáda se ale do země už pomaličku sune, a to pod záminkou ochrany svých diplomatů a personálu v Caracasu… USA se už se rozhodly pro vojenské „vměšování“, tvrdíRusko… Trumpův Pompeo v rozhovoru pro Fox Business vysvětlil, že USA „mají povinnost“ ve Venezuele „bojovat proti Hizballáhu“, aby zachránili svého „řádně zvoleného“ Guaidóa… a ano, řeč je opravdu o libanonském šíitském Hizballáhu… a proč je třeba jeho „buňky“ ve Venezuele porazit?… no, protože „ohrožují ve Venezuele americké hodnoty“… přece… a kde se tam vzaly?… jsou tam!… EU a země Latinské Ameriky se sešly v Uruguaji a podpořily plán v „dobré víře“, který by nějak zabránil chaosu ve Venezuele… čili, žádná velká podpora americké vojenské akci se (zatím) nekoná… a ještě by to chtělo zabránit chaosu i v hlavách nejvyšších amerických činitelů…

Venezuelský nezvolený, ale zato „uznaný“ prezident Juan Guaidó zvažuje, že by osobně schválil americkou vojenskou intervenci, která by svrhla režim zvoleného, ale neuznávaného prezidenta Nicolase Madura… připouští ale, že americká vojenská intervence je „velmi kontroverzní projekt“… Guiadó současně nevěří, že by Rusko a Čína opravdu stály za Madurem… Russia Today v každém případě zveřejnila rozhovors někdejším venezuelským ministrem ropného průmyslu, podle něhož nestojí za nic ani Maduro, ani Guaidó… znamená to něco?… záhadná turecká firma, která vznikla koncem roku 2017, dva měsíce po Madurově návštěvě u Erdogana, prý vyvezla z Venezuely zlato za 900 milionů dolarů…
T. Spencerová, FB

Migrační politika tvrdě prosazovaná Evropskou unií je rovněž jednou z viditelných prasklin na údajném tvrdém bloku EU – zatímco nesmlouvavá politika nové italské vlády již nese své ovoce, jiné země EU se se svojí migrační vstřícností čím dál více přibližují k červené linii, ze které již nebude návratu. Smutným faktem zůstává, že i nejvyšší křesťanská autorita, jakožto kolečko v soukolí globální elity, podráží svou vlastní víru ve prospěch ideologie, která se s křesťanstvím nikdy nemůže sblížit. Situace v našich zemích se díky benevolentní a liknavé politice dělanou skrze neziskový sektor za peníze všech daňových poplatníků rovněž blíží ke své hranici, byť ještě stále máme šanci poučit se z chyb těch, jejichž meze jsou již překročeny.

Z ostatních zpráv:

  • Unikátní sbírka z bitvy ve Stalingradu.
  • Noční vlci si připomněli výročí bitvy u Stalingradu, média mlčí.
  • Týden v barevných fotografiích.
  • Novela bodového systému pro řidiče – bude spravedlivější?

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...