Po událostech v Kerčské oblasti se pozornost médií i občanů vrací opět na domácí scénu a po mediální a politické masáži související s vládou A. Babiše přichází další kolo tlaků politických partají, jež si vetkly do názvu slovo „demokratický“ aniž by (soudě dle jejich činů) alespoň vzdáleně tušili jeho skutečný obsah, načež – řečeno mysliveckou mluvou – další naháňka notně přitvrzuje a to i v alternativních mediálních kruzích. Potvrdil se rovněž fakt, že celá komedie s odvoláváním vlády včetně všeho, co mu předcházelo, jen posílí premiérovu pozici a hnutí ANO naskákaly další bodíky k dobru, zatímco některým partajím v tak zvané opozici přinesla pokles preferencí na hranici průniku do poslaneckých lavic včetně poklesu SPD T. Okamury, jež navíc v posledních dnech ztrácí nervy. Poměrně trefně popsal situaci na politickém kolbišti prezident M. Zeman – řka, že nejvíce decibelů vydávají právě politikové na hraně volitelnosti a publicisté, cítící Pulitzerovu cenu v kapse načež oběma kategoriím sice nechybí sebedůvěra, o to více postrádají hmotu pod kostí lebeční. O tom konečně píše i publicista J. Bašta a to v souvislosti s kerčským incidentem:
Zastánců preventivní války s Ruskou federací je dost nejen na Ukrajině a v českém mediálním prostoru. Jejich plány asi nejlépe vysvětlil na vlnách Českého rozhlasu politický analytik Petr Pojman. Ten doporučuje přímou evropskou vojenskou účast v konfliktu s Ruskem na východní Ukrajině, s odůvodněním, že lépe teď tam, než později u nás doma. Podobně uvažovali politici, vojáci a novináři v roce 1914 a podařilo se jim zničit Evropu.
Prezident M. Zeman se rovněž dostal pod palbu svých kritiků za výrok ke zprávě BIS, té BIS, jež v posledních časech víceméně pluje s protiruským proudem a zdá se, že krom ruských tajných služeb nám žádné jiné nebezpečí nehrozí. Někteří politikové i političky se silou mocí snaží tohoto tématu chytit a přestože nemají žádné podrobné informace, k „našlápnutí“ jim stačí pouhé jedno slovo: Rusko. Snahu vtáhnout BIS do politických špinavých vod naštěstí brzdí legislativa i některé kompetentní osoby, jež o dané problematice něco vědí. Jako hřebík ze zdi zde ovšem vyčnívá snaha o další level v protiruské rétorice a potažmo udržení napětí ve společnosti proti novodobému třídnímu nepříteli. K nejhlasitějším kritikům M. Zemana logicky patří jeho neúspěšní rivalové v prezidentském klání a ani naše „zamini“ se v čele s T. Petříčkem nechová příliš nestraně a jen papouškuje názory amerického dohlížitele nad světovou demokracií. M. Zeman rovněž dodržel slovo ohledně faux pas T. Petříčka ve věci ponížení důležitosti maďarské ambasády a při návštěvě maďarského premiéra V. Orbána v Lánech 30.11. se mu osobně omluvil, za což mu maďarský premiér vysekl poklonu.
Jedním z problémů současné doby se stává indoktrinace našich dětí a to nejen školních – chapadla novodobé ideologie již zasahuje i děti předškolního věku a připočteme-li všechny tyto novodobé „vymoženosti“, hrozí nám nejen zánik tradiční rodiny, ale i jazyka, hranic, kultury… Několik pozitivních věcí však při té vší špinavé práci zejména (velmi ziskových) neziskovek nalézt lze – na mnoha školách mají tito „aktivisté“ problémy se stěžujícími si rodiči a je jen na nás, zda necháme situaci dojít tak dalece, jako například v Německu, kdež učí děti regulérnímu bonzáctví na své rodiče. Co na české společenské scéně velmi chybí je silnější hlas církví – díky alespoň za některé jejich představitele.
Eurozóna s jejím středem v Bruselu je značně nervózní před podpisem dokumentu o řízené migraci v Marrakéši a její byrokratičtí představitelé vyzývají všechny členské země k podpisu tohoto dokumentu, načež je evidentní, že pro ty státy, jež se signaci vzepřou, je vymyšlen plán B a na řadu přijdou buď pokuty za nepřijetí migrantů, nebo stará známá písnička o kvótách a hlasovat se bude tak dlouho, dokud to nedopadne podle představ Bruselu.
Rovněž slovenskou politickou scénou momentálně probíhají diskuse o migrantech, respektive o podpisu pod dokumentem o migraci z pera OSN, načež premiér P. Pellegrini jasně deklaroval, že vláda tento dokument nepodporuje a za slovenskou stranu do Marrakéše nikdo oficiálně neodjede, což se ovšem nelíbilo zdejšímu ministrovi zahraničí M. Lajčákovi, který ještě před hlasováním v Parlamentu SR pohrozil v případě záporného hlasování demisí, což nakonec i učinil. Prezident A. Kiska demisi formálně přijal, ovšem hodlal posečkat do konečného rozhodnutí vlády a v mezidobí probíhaly mezi politiky diskuse o jeho nenahraditelnosti (kolik „nenahraditelných“ už i v ČR bylo…), načež po týdnu M. Lajčák změnil rozhodnutí a svoji demisi stáhnul. Inu, dobrý post se jen tak neopouští a chlebodárce OSN by přišel o „svého“ člověka ve slovenské vládě. Nový nádech získává i nedávná vražda slovenského novináře M. Kočnera a jeho přítelkyně – v jeho trezoru se objevily informace o kauze „Gorila“, což by mohlo přinést nedobré spaní některým politikům v zemi zdejší.
V Maďarsku proběhla aféra s ruskými prodejci zbraní, kteří zřejmě doplatili na to, že odmítli dodat vyřazené maďarské zbraně syrským „umírněným“ rebelům (tedy teroristům z IS), načež Spojené státy zažádaly o jejich vydání do USA, což Maďarsko neučinilo a poslalo je do své domoviny a Bílému domu způsobily infarktový stav. Konec konců kšefty se zbraněmi je momentálně dobré a výnosné řemeslo – o tom by mohlo vyprávět i Lotyšsko, jež za protiruskou rétorikou skrývá pouze kšefty politiků za nákupy starého šrotu ze zahraničí.
Oči německých voličů CDU se 7.12. upřely na volbu nové hlavy této strany, jelikož dosavadní předsedkyně A. Merkelová oznámila po 18 letech odchod z vedení a tuto pozici nahradí opět žena – A. Kramp – Karrenbauerová, což média vesměs hodnotí jako pokračování politiky bývalé předsedkyně a tudíž žádné výrazné změny. Německo rovněž pokračuje ve své politice odklonu od USA a ani naléhavé výzvy od ukrajinského lídra P. Porošenka k zásahu proti Rusku nenalézají u politických špiček sluchu. Zato domácí problémy se vrší a do škol zasahují ultralevicové aktivistky, což naštěstí vedení CDU odmítá.
Francii od 17.11. zmítá vlna protestů, které mnohdy přecházejí v násilí, načež za hlavní důvod se uvádí pokles životní úrovně francouzských obyvatel a to zejména na venkově. Je v tomto případě zřejmé, že k protestům se přidaly i radikální skupiny různých existencí, chtěje tak parazitovat na vlně odporu obyčejných lidí a komentáře různých periodik se liší v názorech na příčiny i důsledky lidového hněvu vůči vládě, přičemž samotný prezident E. Macron, jehož popularita je téměř u dna, sice učinil drobné ústupky, nicméně situaci evidentně nezvládá, přičemž kritici jej nešetří a poukazují na fakt, že by rád řídil celou Evropu, ale nezvládá ani řízení své vlastní země. Protest „Žlutých vest“ se však zvolna začíná přelévat i do okolních zemí, přičemž postihla i srdce EU – Brusel. Vzhledem k faktu, že policejní odbory vyzvaly své členy ke stávce a k solidaritě s demonstrujícími, na řadě bude zřejmě armáda. K hlubšímu pochopení celé situace bude potřeba více informací, jistou stopou může být i sociální síť Facebook, kterážto odmítá blokovat příspěvky uživatelů, jež vyzývají přímo k násilnostem – naproti tomu v našich končinách stačí k zablokování opravdu málo. Stojí jistě za zmínku, že policejní obrněné vozy ve Francii mají na boku logo EU – k čemu bude tedy nová evropská armáda? Odpověď je nasnadě…
Francouzské policejní odbory vyzvaly všechny své členy, aby okamžitě vyhlásili stávku a přidali se k demonstrantům… Macron měl přitom v plánu povolat do Paříže na víkendovou vlnu protestů „žlutých vest“ 89 tisíc policistů… znamená to, že bude donucen pozvat armádu?
Západní liberální demokracie potlačují svobodu projevu víc než „autoritářské“ východoevropské režimy, tvrdí francouzská studie…
T. Spencerová, FB
Kyjevské vedení Ukrajiny stále udržuje plamínek napětí ve vztazích se svým ruským sousedem, přičemž politické důvody jsou zde více než zřejmé a Ukrajina zcela nepokrytě využívá protiruské hysterie ke svým cílům, k čemuž se přidaly i další země včetně ČR, nicméně i v tomto případě jde o velké peníze z prodeje (starých) zbraní – Slovenská televize zachytila ukrajinské kamiony převážející české BMP na východ. Rovněž USA nyní mají důvod k „návštěvě“ Černého moře bojovými plavidly, přestože respekt před ruskými zbraněmi nemohou zakrýt ani tato „velká ramena“ a zbytečná gesta, jež Evropě nic dobrého přinést nemohou. Hru s ohněm však vedení Ukrajiny nehodlá jen tak ukončit a otevřeně avízuje další várku vojenských lodí skrze Kerčský průliv. V oblastech postižených Porošenkovým výjimečným stavem probíhá nábor branců a to mnohdy metodou viděných jen v pohádkách – je ovšem otázkou, jak tito násilně odvedení branci budou bojovat za udržení Porošenkových výsad a (mnohdy) nakradeného majetku. V tomto směru je až do nebe volající naivita kanadské vlády, jež poskytne Ukrajině dva a půl milionu dolarů na boj s ruskou propagandou – není ani těžké uhodnout, ve kterých kapsách převážná většina financí skončí. Nejvyšší rada Ukrajiny rovněž schválila zákon umožňující svým námořním silám v případě hrozby útoku na jejich plavidla bez varování střílet na cíl, což je opět jen silácké gesto – v tomto případě by se ukrajinští mariňáci nestačili ani nadechnout a obdivovali by na vlastní oči dno kerčského průlivu.
Šéf ukrajinského parlamentu podepsal zrušení zákona o přátelství s Ruskem, čeká se už jen na podpis prezidenta… koho by vůbec napadlo, že takový zákon ještě platí?… zákon skončí na jaře, aniž by se to občanů nějak dotklo…
Pokud ukrajinský parlament uzná veterány banderovské OUN-UPA, začnou na Kyjev padat mezinárodní žaloby, varuje Ukrajinský židovský výbor…
T. Spencerová, FB
Vojenská aliance NATO rovněž nešetří gesty a údajně plánuje zabezpečit své taktické spojení před ruskými elektronickými systémy rušení z čehož ovšem plyne, že v současné době na vojenskou akci proti Rusku nemůže ani pomýšlet. V „západním“ tisku se také objevila informace o „hrdinném“ proplutí amerického torpédoborce McCampbell v blízkosti ruské tichomořské základny v Přímoří, přičemž ruská strana tuto „blízkost“ upřesnila – americké plavidlo nebylo blíže než 100 km od základny a celou dobu byla doprovázena a sledována tichomořským loďstvem Ruska.
Ve vztazích USA k Rusku momentálně dominuje dohoda INF o zákazu raket středního doletu, načež Spojené státy kladou Rusku podmínky, které Moskva jednoznačně odmítá a varuje ostatní státy před rozmístěním takových raket – zejména evropské země by měly být na pozoru.
Evropské země, které po zrušení dohody o raketách středního a krátkého doletu nechají na svém území rozmístit nové americké rakety, se stávají potenciální „jadernou pustyní“, varují v ruských Izvěstijích… raketa Kalibr demonstrativně odpálená z paluby fregaty Admirál Gorškov mezitím zasáhla cíl na vzdálenost 700 kilometrů…
T. Spencerová, FB
Vztahy USA – Čína nabírají na obrátkách už nějakou dobu a to zejména kvůli obchodu, nejnověji se zakalily zatčením finanční ředitelky čínské firmy Huawei Meng Wan-čou v kanadském Vancouveru „jménem Spojených států“, která notně šlape na paty svým konkurentům v oboru mobilních telefonů, přičemž její provinění je údajně porušení sankcí proti Íránu zavedených USA, kdež by měla být i souzena. Je nasnadě, že čínská strana okamžitě reagovala a po snaze o zmírnění napětí mezi Čínou a USA je na stole opět silný mráz ve vzájemných vztazích.
Donald Trump prý nevěděl o chystaném zatčení jedné z vrcholných manažerek čínského koncernu Huawei, prý to byla záležitost ministerstva spravedlnosti… distancovat se pokouší i kanadský premiér Trudeau, na jehož území k zatčení došlo… oba se obávají o osud obchodních vztahů svých zemí s Čínou… to Trumpův poradce pro národní bezpečnost John Bolton přiznává, že o chystaném zatčení věděl dopředu, už ve chvíli, kdy spolu s Trumpem usedal k večeři s čínským prezidentem, aby dojednali smír v obchodní válce… po letech, kdy byli na tapetě hlavně ruští občané, je to nová situace… jak zareaguje Čína?
T. Spencerová, FB
S Čínou měly Spojené státy problémy i v Argentině na summitu zemí G20 a jak praví staré přísloví o umírající kobyle, upadající vliv Spojených států lze nejlépe vydedukovat z halasných prohlášení a ukládání ultimát, přičemž pokud by chtěla Čína americkým požadavkům vyhovět, musela by přestat existovat. Americký tlak, zejména v obchodní rovině, má však zcela opačný efekt a summit jednoznačně sblížil asijské giganty Indii a Čínu včetně Ruska.
Situace v oblasti Blízkého východu stále připomíná spirálu válečného víru, přičemž i zde se snaží USA hrát prim – příměr o skonávajícím lichokopytníkovi je zde však mnohem citelnější než kde jinde a stačí pohled například na Irák, kdež USA utratily takovou částku, jež by stačila vymýtit chudobu na celém světě na přijatelnou mez, načež americký prezident D. Trump údajně (dle íránského deníku Pars Today) požaduje po irácké vládě uhradit veškeré náklady za „demokratizaci“ této země od roku 2003, kdy USA na základě vylhaných důvodů do této země vtrhly. V syrských oblastech se Spojené státy snaží udržet zuby nehty a jelikož na pozemní operaci nemohou ani pomýšlet (každý zabitý voják učiní doma velmi negativní reklamu), zkouší využít tzv. „umírněné“ rebely, přičemž nejsnadnější cestou je plošné bombardování bez ohledu na civilní oběti. Silná ruská přítomnost s moderními systémy předaná i syrské straně a sílící řady vládní syrské arabské armády činí z plánů USA v Sýrii jen další Vietnam.
Migrační téma překryly události ve Francii i v několika dalších zemích, načež s migrační politikou jednotlivých zemí tyto události úzce souvisí a globální pakt o migraci, jež klepe na dveře má dohru například v Belgii:
Lídr N-VA, Bart De Wever, prohlásil, že jeho strana má fundamentální námitky proti migračnímu paktu a požádal vládu, aby byly vzaty v úvahu námitky jedné z vládních stran a aby premiér nejezdil do Marakéše Rada ministrů se sešla v 8:00 a učinila definitvní rozhodnutí ohledně migračního paktu.
Jan Jambon a Theo Francken z N-VA okamžitě opustili vládní jednání.
V 9.30 hod. N-VA začíná boj o veřejné mínění. Na tiskové konferenci v sídle Koningsstraatu předseda De Wever nepopisuje situaci jako odchod N-VA z vlády, ale hovoří o N-VA jako o straně, která byla propuštěna z vlády.
Premiér Michel uspořádal o hodinu později svou vlastní tiskovou konferenci: bojovný předseda vlády prohlásil že “N-VA utekla z Rady ministrů a že bere na vědomí skutečnost, že strana opouští vládu “. Výrazně řečená formulace.
Michel poděkoval členům vlády N-VA za tvrdou práci minulých let a okamžitě oznámil, že je ve vládě nahradí.
Ohlásil záměr vládnout s menšinovou vládou.
A odjel do Marakéše.
www.zvedavec.org
Každý týden přináší – zejména – alternativní zdroje příklady „soužití“ azylantů s původním obyvatelstvem, za posledních sedm dní jen namátkou: Finsko bylo otřeseno znásilněním desetileté dívenky sedmi migranty, ve Vídni došlo ke konfliktu pěticí tureckých azylantů s důchodcem, který střet nepřežil, v Německu se před agresivním migrantem musí na úřadě zamykat a obavy německých obyvatel obecně, vyústily do rekordního počtu vydaných zbrojních průkazů. V samotné Paříži ubodal student profesora za údajnou urážku Proroka a islamizace úspěšně proniká v Belgii i mezi děti školou povinné. Naproti tomu Itálie pokročila v (ne)přijímání migrantů a v souvislosti s globálním paktem OSN ještě zdaleka nemají ani země, jež podpis odmítnou, vyhráno – duo Macron/Merkelová navrhuje za odmítnuté žadatele výkupné (jinak to nazvat nelze). Naše česká vláda sice na jednu stranu signaci pod globálním paktem OSN odmítá a obecně i (nelegální) migraci, nicméně vazby A. Babiše (potažmo hnutí ANO) na různé frakce migračně naladěné je známa.
Loď Aquarius, která z mezinárodních vod mezi Libyí, Itálií a Maltou dovezla do Evropy na 30 tisíc migrantů, už… v důsledku tlaku evropských vlád… nevypluje… oznámili Lékaři bez hranic…
T. Spencerová, FB
Z ostatních zpráv:
- I. Švihlíková se zamýšlí nad nejslavnějším ropným kartelem – OPEC.
- Další země nepřátelská vůči „filantropovi“ G. Sörosovi – Turecko.
- Kam vede tlak hnutí MeToo poznávají již ženy v USA.
- Globální válka proti národním státům – bude kam utéct?
- Troška předvánočního naladění – evropské vánoční trhy v obrazech. Užívejme si, dokud to jde…
