Zrcadlo týdne 3. – 9.6. 2019

0

Začátek měsíce června přináší do českých politických i společenských vod další díl seriálu, jehož hlavní úlohu sehrává politická „nezisková“ organizace s poněkud zavádějícím názvem „Milion chvilek pro demokracii“, přičemž v souladu s časoprostorovou kontinuitou vyplouvají na hladinu informace, které byly zřejmé již na samém počátku protestních sešlostí a nyní nabývají mnohem zřetelnějších obrysů. Jednak je přinejmenším zajímavá minulost této organizace a propojenost s naší přední a nejštědřeji dotované organizací Člověk v tísni svázaná se zahraničními sponzory typu G. Sörose, kterýžto „filantrop“ nedává žádné prostředky zdarma a očekává kýžený výsledek svých vizí. A ty evidentně s vládou A. Babiše nejdou dohromady. Druhou věcí jsou požadavky davu – původně byli na paškále pouze M. Benešová a premiér A. Babiš se svoji minulostí a dotační současností, přičemž „jako na zavolanou“ přišla auditní zpráva z dílny EU v premiérův neprospěch, navíc plná chyb a bez podpisů, která jakoby náhodou unikla k veřejnosti a dodala další munici (mimochodem naše země již v minulosti vracela mnohem více dotačních peněz a rovněž se rádo zapomíná na demonstrace proti tehdejší vládě pod vedením ODS). Z reakcí A. Babiše bylo jasné, že svou pozici nehodlá opustit bez boje, což nutně vyvolalo nervozitu organizátorů i chlebodárců stojících v pozadí včetně „naší“ ČT, která už objektivitu svého zpravodajství ani nepředstírá a zdá se, že i zde se hraje „vabank“. Tudíž se to zkouší přes koaliční partnery a ministr M. Toman (ČSSD) zcela náhodou obdrží rovněž auditní zprávu, v níž je obviněn ze střetu zájmů, což absolutně odmítá. Za povšimnutí však stojí posun v cílech demonstrujících, kteří zpočátku „bojovali“ proti M. Benešové a nyní již požadují demisi vlády, prezidenta a nové volby. Tím v podstatě organizátoři přiznali barvu a sdělili, o co přesně jde – o změnu politické scény ve prospěch globálních hráčů a v lokální rovině o bezpodmínečné podřízení této země Bruselu. Co se týče naší politické scény, do okruhu těchto globálních i evropsko-unijních lokajů lze směle zařadit komplet celý „Demoblok“, vládní ČSSD i KSČM pod současným vedením V. Filipa, opozici jim dělá hnutí ANO a SPD – síly jsou tudíž přibližně vyrovnány. Pokud bude předseda ČSSD alespoň trochu soudný (vzhledem k naprostému propadáku ve volbách do EP), udrží koalici v chodu a v podstatě totéž platí o KSČM. Případné nové volby by nepochybně díky současným událostem nahnaly hnutí ANO nové voliče – o tom svědčí mnohé komentáře pod články i v různých diskusních fórech. Velká část veřejnosti si rovněž dobře uvědomuje, že po případném vítězství sil současné opozice nastane skutečný soumrak naší státnosti – otevřou se hráze migrantům, LGBT agendě, cenzuře… Obávám se, že tentokrát stojíme skutečně na hraně. Pikantní, ovšem nepřekvapivý je pláč na ramínko D. Tuska a J. C. Junkera zjevně intelektně nevyzrálých poslanců Pirátské strany, kteří požadují jen další verzi „bratrské pomoci“ z hloubi struktur EU. Jiným zajímavým jevem je odhad počtu demonstrantů – organizátoři „napočítali“ cca 120 000 účastníků a všechna média hlavního proudu včetně ČT tyto údaje bez skrupulí přebrala jako fakt, nicméně odhad Policie ČR byl cca 70 000 lidí – i to svědčí o zoufalosti na změnu režimu za jakoukoliv cenu, přičemž se již ozývá i ta část veřejnosti, která tuto hru prohlédla a zemí koluje petice proti organizaci „Milion chvilek pro demokracii“. Příznačné je rovněž pokrytectví toho nejhrubšího zrna od některých účastníků – kupříkladu herec a režisér J. Mádl údajně premiérem Babišem opovrhuje, ale peníze žádané a poskytnuté jeho vládou mu jaksi nevadí. Je také zřejmě nejvyšší čas se zamyslet na statusem tak zvaných „neziskových“ organizací mající přesah do politických kruhů, neboť již z podstaty nemůže být politická NGO nezisková.

Do pořadu Infovojna ze 4. 6. 2019 ( 1:40:00) poslal e-mail pan František z Moravy. V e-mailu napsal, že byl o posledním víkendu v Jablonném nad Orlicí a jeho bývalá žena, která tam bydlí, mu sdělila, že tam o obcházeli mládenci a nabízeli lidem lístek do Prahy a zpět, oběd + 1000 Kč, pokud se zúčastní úterní demonstrace v Praze. Pan Lichtner pak odhadl celkové náklady na 1 demonstranta z Jablonného na cca 2.000 Kč za kus + poplatek náborářům. Předpokládejme, že František z Moravy psal pravdu. Pokud by byli všichni demonstranti zaplacení a z Jablonného, výše nákladů na 120.000 demonstrantů by vyšplhala na 240.000.000 Kč. Předpokládejme, že na Václaváku bylo méně než 120.000 demonstrantů, ne všichni placení demonstranti byli z Jablonného a ne všichni demonstranti byli placení a snižme výše uvedené číslo o dvě třetiny. Náklady na zaplacení demonstrantů pak budou dosahovat 80.000.000 Kč. A to neobsahují výdaje na náboráře, stavbu podia, ozvučení, transparenty atd. atd. Transparentní účet neziskovky Milion chvilek pro demokracii však nashromáždil jen cca 3.200.000 Kč, naspořených v malých částkách od sympatizantů demonstrace. Odkud se tedy ty ostatní peníze vzaly? Není Milion chvilek pro demonstraci se svým transparentním účtem jen zástěrkou, za kterou se schovává kdosi úplně jiný?Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=Xv3_wp8XIQo
Zvědavec

Událostí, která přesahuje rámec jednoho týdne a neustále rezonuje (a patrně nějakou dobu rezonovat bude) je fyzický útok na poslance D. Feriho a zejména L. Jakla, přičemž oba případy velmi jasně vypovídají o dvojitých metrech ve společnosti, neboť oba protagonisté jsou vůči sobě v podstatě v opozici. L. Jakl navíc čelí nařčení, že útok vyprovokoval sám, což považuje za absurdní. Faktem je, že společnost dnes zažívá roztáčená kola nenávisti a tolerance se stává nulitním pojmem pro ty, jež navenek hlásají „pravdu a lásku“ ale rozdávají je plnými pěstmi. Zastrašování tohoto typu není žádnou novinkou, stačí se poohlédnout v historii ne tak nedávné, nicméně tím, kdo by měl jít příkladem je naše Poslanecká sněmovna a z tohoto pohledu se zdá, že zde vyvěrá první pramen počínající nenávisti, neboť politika zalézá do všech koutů zdejších domácností s patřičnými následky a naše média jim zdatně asistují.

Mnoho prázdných a zbytečných slov zaznělo z našich obou zákonodárných komor ohledně údajného návrhu zákona v ruské Dumě, který by ruské účastníky srpnové invaze z roku 1968 uznal za veterány. Podobnou reakci tato zpráva vyvolala i na Slovensku. Jak už to tak bývá, trpělivost není silnou stránkou našich zákonodárců a každý politický bod proti Rusku se počítá – oficiální místa Ruské federace se jasně vyslovila, že tato iniciativa jediného ruského poslance je individuální záležitost a v platnosti zůstává Smlouva o přátelství a spolupráci mezi Ruskou federací a Českou republikou, v níž se mimo jiné praví, že síly použité tehdejším Sovětským svazem byly nepřípustné. Zvláštností na celé bouři ve sklenici vody je fakt, že naši zákonodárci tuto smlouvu neznají a ani neměli snahu ji nalézt a prostudovat a dále opět dvojitý metr, neboť například Ukrajina má zákon o válečných veteránech z roku 1968 uzákoněn již od roku 1994 a nikomu to nevadí.

Kauza, jež se i nadále táhne mediálním prostorem se týká odvolaného ředitele Národní galerie J. Fajta a zároveň kývající se židle pod současným ministrem kultury A. Staňkem, jež poukázal na nepravosti v tomto kulturním svatostánku. Jak už to bývá, čas odkryl podrobnosti hospodaření bývalého ředitele a výsledky nehovoří právě v jeho prospěch, přestože pověřený ředitel I. Morávek označil původně celou záležitost za čistě politickou – po auditu iniciovaném právě Morávkem však bude muset přehodnotit své stanovisko, neboť deficit v řádech desítek milionů korun se jen těžko dá svést na politické hrátky.

Jedna z nesmrtelných tet, která nás bude obšťastňovat svou přítomností má jméno „Cenzura“ – po roce 1989 jsme se snažili ji navždy uložit do hrobu, ovšem z hrobníkovy lopaty se mrška rychle zvedla a je opět mezi námi. Co se rovněž změnilo po roce 1989 je vítr naší (povinné) náklonnosti – dříve foukalo z východu, nyní z míst, kde slunce zapadá, přičemž metody i lidé ochotní se ohnout v pase a sloužit cizím zájmům zůstali. Někteří převlékli kabát, jiní vzali nějaký ten žoldácký grošík. Prázdný prostor po dobrovolných udavačích Státní bezpečnosti vyplnili jiní, vznikají seznamy názorově nepohodlných a globální nástroje ve světové síti Internetu mají žně. Obecně se tomu všemu říká hezky moderně „Boj proti dezinformacím a konspiracím“.

Nnynější boj všech „lidí jediné povolené dobré vůle“ proti „konspiracím“ a „dezinformacím“ bude fakt dřina, protože se ukazuje, že 47 procent Američanů nevěří, že by Lee Harvey Oswald při atentátu na JFK jednal sám, 29 procent si je jistých, že „deep state“ pracuje proti Trumpovi, 27 procent věří, že vláda ve slavné Area 51 schovává ufouny, 23 procent je přesvědčených, že 11. září bylo ve skutečnosti „domácí akcí“, 22 procent nevěří ve změny klimatu, 21 procent věří, že svět ovládají ilumináti, 19 procent věří, že je vláda kontroluje prostřednictvím chemikálií (chemtrails), a 11 procent dodnes nevěří, že by Američani fakt přistáli na Měsíci… mimochodem, pořád nechápu, jestli se v časech bojů proti dezinformacím smí psát o lochnesce nebo yettim, nebo jestli vás za to zaříznou…
T. Spencerová, FB


Situace na evropsko-unijních pláních se po volbách do Evropského parlamentu zvolna vrací do vyjetých kolejí a na pořadu dne bude další tlak na přijímání migrantů, dočkáme se jistě i dalších moderních výdobytků evropských hodnot a slastí liberální demokracie. Volby do EP nemohly na daném stavu nikterak zásadně ovlivnit rozhodovací procesy v dobře nastaveném molochu, jediným východiskem jsou volby do místních zastupitelských sborů – cestu ukázal maďarský V. Orbán nebo italský M. Salvini, který uvažuje o vydání alternativní měny k euru. V české kotlině budí EU dvojí nálady – buď finanční prospěch, nebo nesmyslné direktivy a mezi těmito póly se český občan zmítá.

Nedávná rezignace britské premiérky Theresy Mayové souvisela a tedy se i časově sešla sešla s volbami do Evropského parlamentu. To i ono prohloubilo vážnou krizi, která otřásá Evropskou unií v jejích základech. Evropa nadále padá do propasti rozkladu způsobeného spletí neřešitelných problémů – od imigrační krize až po krizi identity, kterou mnozí nechtějhí vidět, nebo ji dokonce přímo vyvolávají a podporují. Dnes si Evropané stále častěji kladou otázku: „Kdo jsme?“ Evropa se stala rukojmím globalizačních projektů, které vyústily v děsivé transhumanistické experimenty deformující lidi na bezpohlavní klony, zdegenerované mutanty a odlidštěné kyborgy. To vše na pozadí zásadního hospodářského poklesu a především úplné ztráty jakékoli evropské subjektivity – civilizační, geopolitické a dokonce i ekonomické.
V. Korovin, Protiproud

Slovensko prochází zajímavým vnitropolitickým vývojem, čehož důkazem je premiér P. Pellegrini, který oficiálně navštívil Rusko a se svým protějškem D. Medveděvem probrali několik důležitých témat – například dodávky na jaderné palivo do slovenských jaderných elektráren, servis na letouny MIG-29 za 100 milionů eur (od roku 2023 – 2024 by mělo Slovensko americké letouny F-16) a další důležité okruhy otázek. Slovenský premiér rovněž zpochybnil sankce vůči Rusku a celkově vzato, spolupráce mezi oběma zeměmi navzdory rétorice EU a domácích liberálních kruhů vypadá na dobré cestě. Je zde přece jen otázkou, jak se premiér maličké středoevropské země z ničeho nic tak rychle vyšplhal do nejvyšších kruhů světové politiky – setkal se s D. Trumpem, V. Putinem, krátce i s čínskou hlavou státu… Zejména dva poslední lídři musí v liberálních slovenských vodách nutně zakalit dno politického rybníka, čas jistě ukáže smysl a účel návštěv.

Německo se politicky hroutí a svým způsobem má kolaps na triku současná německá kancléřka A. Merkelová, které se do politického důchodu nechce a jistým způsobem podtrhla stoličku své potencionální nástupkyni A. Kramp-Karrenbauerové – k tomu se přidala rezignace šéfky německé SPD, tedy koaličního partnera a problém byl na světě. Není bez zajímavosti, že na vzestupu jsou v této zemi Zelení, co to bude znamenat pro budoucnost našeho západního souseda ukáže čas.

Francie se stala tento týden velmi zajímavou a to s ohledem na výročí vylodění v Normandii před 75 lety a boji proti hitlerovskému Německu. Zvláštností a zcela v duchu dnešní „moderní“ doby je skladba účastníků této vzpomínkové akce, mezi nimiž chyběl ruský prezident V. Putin, jež poprvé za 15 let neobdržel z francouzské strany oficiální pozvánku. Sám V. Putin tuto skutečnost komentoval s nebývalým nadhledem, nikoli ovšem ruská společnost, které se toto francouzské „faux pas“ nebývale dotklo. Na oslavě naopak „přebývala“ německá kancléřka A. Merkelová, která měla problém komunikovat s D. Trumpem, přičemž tváře obou představitelů před novináři byly kyselejší než tradiční české kyselo. Z pohledu nadoblačných výšin vypadaly letošní oslavy vylodění v Normandii jako vzpomínka na fotbalový zápas mezi tehdejším Německem a Spojenci a ten, jež nesl největší tíhu druhé světové války byl zapomenut. Nicméně nepozvaný ruský prezident V. Putin v témže čase kontroval schůzkou s čínským lídrem Si Tin-pchingem, přičemž oba prezidenti projednali a podepsali dokumenty, které budou mít vliv na celý svět – ve vzájemných obchodech nadobro opouštějí dolar, čínská společnost Huawei bude spolupracovat s ruskou společností…

Diplomatické pozdvižení si zažila rovněž Velká Británie, kterou navštívil americký prezident D. Trump a ještě než dosedla kola vládního speciálu na londýnské letiště, stačil D. Trump urazit a zkritizovat současného londýnského starostu S. A. Khana, jehož mluvčí reagoval stejně ostře a celá přestřelka se přenesla záhy i do mediální roviny. Na amerického lídra čekali netrpělivě i jeho odpůrci – směs místních odrůd „sluníček“, ovšem z celkového pohledu byly protesty spíše debaklem a návštěva u britské královny nepřesáhla nijak rámec očekávání.

„Sadiq Khan, který podle ostatních velmi špatně vykonává funkci starosty Londýna, se uchýlil k hloupým a špinavým trikům ohledně příjezdu amerického prezidenta, tedy nejdůležitějšího spojence Spojeného království. Je to (pozn. Sadiq) úplný loser a raději by se měl soustředit na městskou kriminalitu, nikoli na mě,“ napsal Trump na svém účtu na Twitteru. „Přistávám!“ dodal americký prezident.
Sputnik.cz

Zprávy z Ukrajiny jsou spíše zajímavým koktejlem než průzračnou vodou a stále se čeká na nějakou ucelenou vládní politiku, což na druhé straně v současné době nelze čekat, neboť tato země se připravuje na nové volby, v níž prozatím jasně vede Zelelenského strana Sluha národa a její lídr již předem prohlašuje, že do koalice s proruskými stranami rozhodně nepůjde. Jistá je prozatím protiruská nota a ani bývalý či současný fašismus není překážkou, na což reagují některé země, jež neztratily historickou paměť a fašismus mají jasně definován. Problémy nastanou dosavadnímu vedení státu, kterýžto bude jen neochotně opouštět své pozice získané majdanským násilným převratem a převlékání kabátů či otáčení korouhví je již znát například ze strany Generální prokuratury, která po pěti letech najednou zjistila, že použití armády v bojích na Donbase bylo nezákonné. Velké dilema má před sebou dosavadní vůdce P. Porošenko, kterého západ jednoznačně odepsal v roli užitečného idiota a bude mít problém se svou další existencí. Jednou z dalších priorit nového vedení státu bude boj proti projektu Nord Stream 2, k čemuž nabádá i okolní země, ovšem ekonomika je neúprosná – tento plynovod si stojí velmi pevně na nohách a nebýt doslova idiotské politiky pomajdanovských loutek, mohla být Ukrajina – alespoň co se týče plynu – pěkně za vodou stejně jako všechny země, které stavbu realizují a přes jejichž území roura s plynem povede.

Nový ukrajinský prezident Zelenský v souvislosti se zprávou o dvou zabitých ukrajinských vojácích vyzval Rusko, aby „obnovilo kontrolu nad žoldáky“ na Donbasu, načež „porochoboti“ a nacionalisté vybuchli a křičí „Vlastizrada!“, neboť dosavadní oficiální stanovisko Kyjeva přece tvrdí, že ukrajinská armáda na Donbasu nestojí proti nějakým „žoldákům“, ale proti „ruské okupační armádě“… a aby toho nebylo málo, další „Vlastizradu!“ vzápětí přidala Zelenského mluvčí, která v živém televizním vysílání jako první oficiální činitel Kyjeva přiznala dobře známou skutečnost, že ukrajinská armáda na Donbasu zhusta ostřeluje i civilisty a jejich domovy a školy… čili, nový ukrajinský prezident sice dál drží „tvrdou linii“ vůči Rusku, ale současně ji také trochu „ředí“ a obecně mírní rétoriku týkající se Donbasu… co se z toho všeho nakonec vyvine, pokud tedy vůbec, se teprve uvidí…
T. Spencerová, FB

Probíhající obchodní válka mezi Spojenými státy, Čínou a dalšími zeměmi včetně EU nabírá na obrátkách a jak bylo již v minulých dílech tohoto bloku zmíněno, sankce jsou zbraní oboustrannou, což USA začínají pociťovat zejména v obchodních vztazích s Čínou, kterážto ještě nevynesla své největší trumfy. Jak již bylo zmíněno v souvislosti s výročím vylodění v Normandii, boj na obchodním poli sbližuje Rusko a Čínu – nejlepším příkladem budiž kauza Huawei a jedním z dalších efektů Trumpovy politiky je již jasně patrný odklon od dolaru coby světové rezervní měny a o níž se ještě před několika lety sotva špitalo. Rovněž Indie se dočkala pokárání a byly jí zrušeny obchodní výhody – patrně jako „upozornění“ za obchodní příklon k Rusku. Vliv USA ve světě má jednoznačně klesající trend a není divu – partner, který vyhrožuje, válčí a „přináší demokracii“ se v posledních desetiletích dostatečně ukázal, načež situace v domácím prostředí této „největší demokracie ve světě“ není rozhodně tak růžová, jak ukazuje Holywood ve své produkci.

Jen 45 procent násilných zločinů v USA končí zatčením a obžalováním pachatele… v Los Angeles mezitím prudce roste počet bezdomovců, přičemž se ve městě, které bývá v televizních seriálech dokonale nablýskané, už kromě záplavy krys objevil také tyfus a břišní tyfus… to San Francisco se pro změnu topí“ v lidských výkalech na ulicích… progresivistická Kalifornie, kde byly před třemi roky drogové delikty a drobné krádeže hlasováním „poníženy“ na přestupky, je aktuálně domovem asi 30 procent všech amerických bezdomovců…
T. Spencerová, FB

Evropská migrační politika se již dostává do další fáze, kdy se na povrch derou statistické informace, dodávají argumenty odpůrcům a zvolna začínají obracet i někteří státní činitelé – naproti tomu jede Evropská unie ve svých zaběhlých notách včetně vysokých státních činitelů zemí, které jsou již na hraně existence jako je Německo či Velká Británie. Křesťanská víra začíná být tvrdě potlačována a doplácí na svou tolerantní ideologii – dlouhodobě v tomto světě nemá šanci uspět, nota bene když její nejvyšší klerik své ovečky zrazuje a vede přímo do tlamy vlčí. Iluzi, že nově příchozí budou ekonomickým přínosem (což byla od samého počátku politická lež) již nemůže věřit ani největší idealista, přičemž kriminalita v zemích se silnou muslimskou komunitou stoupá a věznice se plní. Německo překonalo další práh své existence a zavedlo nový pojem – absolutní no-go zóna.

Klimatická móda pokračuje neztenčenou silou a do boje s globálním oteplováním nastoupila v české kotlině těžká váha – bývalý to ministr životního prostředí M. Bursík, který bude – jistě za dobrý peníz – radit, kterak vést tento boj. Těžko říci, zda alarmisté s globálním oteplováním již přišli na tu drobnost, že s globálním oteplováním se dá bojovat pouze globálně a že to bude znamenat podstatné snížení životní úrovně – ovšem ne těch bohatých. Na začátek bych radil začít u životního prostředí ve svém okolí.

Připomenu, že od okamžiku, kdy alarmisté (ruku v ruce s korporacemi) prosadili masové zavádění větrníků, slunečníků a biopaliv, musí být každému zřejmé, že jakmile se do ekologie začne motat moderní ultralevice (spolu s korporacemi), má příroda na kahánku. Větrníky přinesly masové vybíjení ptactva (bez výrazného energetického přínosu). Slunečníky byly atakem na zbytky nevyužívaných pozemků všeho druhu (zábory zemědělských půd opomíjím, o energetickém přínosu je dost důvodů pochybovat). Biopaliva skoncovala s pozvolna se rozbíhající „ekologizací“ zemědělství v Evropě, mnohem větší škody však napáchala v chudších tropických zemích. Urychlila tam likvidaci pralesů a zdražila potraviny pro ty nejchudší.
M. Konvička

Z ostatních zpráv:

  • Seriál „Na prahu změn“ – 30. díl s M. Semínem
  • Problematika Monsanta a jeho „skvělý“ Roundup.
  • J. Assange a podivné hrátky okolo něho.
  • Satelity s technologií 5G a dopad na planetu.
  • Měnový reset v Indonésii a volání po zlatě.
  • Výroba a konzumace drog v Evropě je na vzestupu.
  • Ruský dokument „Světový řád“ (nezapomeňte používat svůj rozum a přebírejte kriticky).

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...