Tento týden začal symbolickým honem na čarodějnice (30.4.) coby dlouholetá tradice v našich luzích a hájích, přičemž následoval začátek jednoho z nejkrásnějších měsíců roku – květen. Ne vždy se na něj ale vzpomíná jen v dobrém…
Jednou z tragických událostí našeho novověku s politickým podtextem je bezesporu tragédie z 2.5. 2014, kdy v oděském Domě odborů zahynulo násilnou smrtí 48 lidí. Ukrajina si tou dobou procházela násilným pučem za mohutného potlesku a podpory takzvaného „demokratického“ Západu včetně několika našich hrdých Rusobijců typu J. Štětiny či K. Schwarzenberga. Inu, v boji proti Rusku se hodí jakákoli záminka. Jak vypadají poměry dnešních dnů v Kyjevě ilustruje naprosto jasně chování režimu k pozůstalým a všem těm, kteří se v těchto květnových dnech přišli poklonit jejich památce do Oděsy. (Upozornění pro slabší povahy – některé obrázky na uvedených odkazech jsou drastické. J.Š.)
A jelikož se blíží několik dalších výročí našich Česko(Slovenských) dějin, z východu k nám – již čtvrtým rokem – míří „Noční vlci“ a jako každý rok to zvedá adrenalin všem rusofobům, přičemž nejde o nic jiného než o jízdu motorkářů z mnoha zemí (letos minimálně z 13), kteří se chtějí poklonit padlým sovětským vojákům ve druhé světové válce. A jako každý rok mají někteří z nich problémy na hranicích. Ke kritice Nočních vlků se připojilo i české MZV, což vyvolalo ze strany Ruska reakci.
Evropu i nadále tíží migrační krize a zdá se, že ta opravdová teprve nastane. O incidentech migrantů s domácím obyvatelstvem se sice v médiích hlavního proudu nelze dočíst, ale na povrch se informace díky novým informačním technologiím přece jen dostávají. Bruselští úředníci migraci podporují ze všech sil a většina národních vlád se k této sebevraždě původních obyvatel přidává i s podporou údajného filantropa G. Sorose. Pohádky, kterak budou migranti v Evropě pracovně aktivní a doplní mezeru v pracovním trhu se zvolna mění v žánr typu sci-fi. O tom, že Německo je již za hranou své národní identity již není pochyb. Ale ani Česká republika nemůže zůstat v klidu – vzhledem k (ne)zajištění našich západních státních hranic se tato naše „zelená linie“ stala „průchoďákem“, neboť Rakousko si své hranice – sice jen polovičatě ale přece – hlídá lépe než my. Škoda, že si uskutečněné cvičení – v tomto kontextu s poněkud absurdním názvem Hradba 2018 – záložáci Armády ČR a Policie „nestřihla“ naostro, figuranti-studenti by sice přišli o zábavu, ale občané by to jistě ocenili.
Náš evropský středobod Brusel přichází s dalšími navýsost „demokratickými hodnotami“. Jak se zdá, „potlačování nenávistných projevů“ je již slabou kávou a tak přichází nový termín „zavádějící zprávy“ a to ve všech oblastech života. Ve spojení s novou navrhovanou směrnicí hovořící o beztrestnosti fízlů a práskačů jde o poměrně sofistikovaný nástroj a dílo bude dokonáno spoluprací EU s neziskovkami financovanými G. Sorosem, které budou bojovat proti alternativním serverům přičemž vznikne „Institut pro certifikaci pravdivých informací“, kteréžto „pravdivé informace“ budou hodnotit novináři z mainstreamu, lidé z neziskovek a Evropská komise. No není to dokonalé? Ale nebuďme smutní, v Půlnočním království ještě nejsme a tudíž je nám dovoleno zpívat. Říká nezisková organizace Zpěvníku EU. Tedy zpívat můžeme, ovšem jen na daná témata, přičemž láska k rodné vlasti tu – kupodivu – není. A neziskovka se dušuje, že s EU nemá nic společného.
Malé ohlédnutí za událostmi v Sýrii a na Blízkém východě shrnuje Tereza Spencerová. Zdá se, že „Bílé přilby“ už žádného Oscara neobdrží, neboť USA pozastavily přísun dolarů do jejich natáčecích studií. Jedno z možných vysvětlení nabízí ruské Ministerstvo obrany, přičemž ruská strana tvrdí, že poskytla OPCW důkazy o nekalé činnosti této organizace.
Vrátíme-li se mezi Šumavu a Tatry, první máj u nás nebyl jen „lásky čas“, nýbrž i čas plný průvodů, demonstrací a projevů. V Plzni se sešlo několik národně orientovaných stran, které současná mediální a politická reprezentace onálepkovala slovy „rasistická a xenofobní“. Z domácích zde byli zastoupeni DSSS, Blok proti islamizaci a několik dalších – mimo jiné i zástupci Národní domobrany (Marek Obrtel). Z pod Tater zavítala Ludová strana Naše Slovensko Mariana Kotlebu. Tématem řečníků byli Romové, Česká televize a zejména migrační krize. „Aktivista“ J. Cemper však předvedl názorně, jak má vypadat svoboda slova v praxi a činil se tak „aktivně“, že musela zasahovat Policie ČR. Stále jsme na tom však relativně dobře, rozhodně lépe než ve Francii. Jak vypadal první květnový den v Praze shrnují Parlamentní listy.
Poklidné květnové politické vody rozvířil prezident M. Zeman v pořadu Jaromíra Soukupa na TV Barrandov. Podle zjištění vojenské rozvědky se látka zvaná „Novičok“ u nás v malém množství vyskytovala a byla údajně již zlikvidována. Tato zpráva v českém mediálním prostoru vybuchla nevídanou měrou a následovaly reakce. K nejostřejším slovům se odhodlal zastánce „Evropských hodnot“ pornoherec J. Janda, přičemž na místě prezidentově bych již uvažoval o trestním oznámení. Ironické na celé záležitosti je, že prezident M. Zeman jen opakoval fakta zjištěná armádní rozvědkou, tedy vyřkl veřejně pravdu. „Jaderná miss“ Dana Drábová (TOP-09) se v rozhovoru pro rádio Impuls snažila celou záležitost zamlžit slovy o tom, že „Novičok“ není látka s názvem A 230, nýbrž A 234, což je nebe a dudy. Tuto velmi chabou argumentaci vyvrátil Štěpán Kotrba ve svém článku na Parlamentních listech za který mu osobně děkuji, neboť v chaosu informací co vlastně „Novičok“ je a co není udělal naprosto jasno.
Prezidentových slov celkem logicky využilo Rusko a záběry z pořadu na TV Barrandov se objevily i na ruském kanálu Rossija24.
Zvláštní přístup k „Novičoku“ pojala OPCW, která nejprve tvrdila, že nelze určit množství látky, kterým byl otráven J. Skripal a jeho dcera. V listu New York Times se objevila informace (s odvoláním na šéfa OPCW Ahmeta Uzumcua) o množství 50 – 100 gramů(!), na což reagoval Leonid Rink, jeden z vývojářů této látky slovy o tom, že toto množství by zahubilo celou populaci Salisbury. Svědčí to jen o chaosu informací a jisté je jen to, že pravda se zde někde ztrácí a bude velice těžké ji objevit.
Vzhledem k faktu, že na květen připadá i osvobození našich zemí, je nasnadě, že již teď se „válčí“ na informačním poli ve sporu o to, kdo se více či méně zasloužil o osvobození Československa. Publicistu Ivana Davida nadzvedla z pomyslné židle informace uvedená ve zpravodajství ČT hovoříc o tom, že Prahou projedou historická vojenská vozidla připomínající částečné osvobození Československa a zareagoval nejen on, ale i iniciativa Ne základnám, která podala písemnou stížnost. V Čechách, na Moravě i ve Slezsku probíhají přípravy na oslavy osvobození a novou tradicí nejen v Rusku, ale i u nás a mnoha dalších zemí se uskuteční pochod s názvem Nesmrtelný pluk vzniknuvší teprve v roce 2012 v sibiřském Tomsku.
Další zajímavé zprávičky:
- V Literárních novinách se objevil alarmující článek o stavu našich lesů
- Zdá se, že „kvalitní“ zpravodajství České televize dráždí čím dál více veřejně známých osobností
- Poměrně zvláštní, ale velmi zajímavý článek M. Faltuse, chcete-li vědět, co udělá atomová bomba ve vašem bydlišti, jukněte na článek Technetu s odkazem na on-line simulátory atomové bomby. Cynické, ale…
- Máte-li zájem o Nobelovu cenu míru, nic není nemožné. Zvláště když ji američtí senátoři navrhují pro Donalda Trumpa… Ovšem jste-li literát(ka), máte smůlu.
- Když náš pan Premiér v demisi má autogramiádu…
