Zrcadlo týdne 30.7. – 5.8. 2018

0

Horké letní teploty se nevyhnuly ani našemu mediálnímu a politickému prostoru, přičemž některá témata dozrávají a jsou neustále ve víru analýz, jiná témata se objevují a zazáří jako meteorit a zakrátko pohasnou. K dozrávajícím kauzám, mající přesah více než dvě desetiletí a několika politických partají, zcela jistě patří stavby H-systému – na mediálním poli se objevují stále nové skutečnosti, přičemž řešení bude opravdu nelehké a ani premiér A. Babiš se do něho příliš nehrne. Na druhé straně se nelze příliš divit, nejdříve bude třeba rozkrýt klubko veškerých informací a vazeb, což bude úkol přímo nelehký a poslední slovo bude mít vždy soud, do jehož působnosti nechce premiér zasahovat. Cílem bouřlivého hněvu nejen poškozených klientů ale i veřejnosti, jež sleduje vývoj soudního sporu, se již nestávají jen přímí účastníci velkolepého podvodu, politikové a jejich partaje mající co do činění s H-systémem, ale i například H. Marvanová, jež právně zastupuje třicítku poškozených a vymáhá si pro ně přednostní právo na uspokojení pohledávky na úkor ostatních. Stranou kritiky nezůstal ani prezident M. Zeman.

Velkou polemiku ve vztahu k Evropské unii vyvolala analýza francouzského ekonoma T. Pikettyho o dotační politice EU směrem k České republice a odlivu zisku do zahraničí, přičemž na tento problém již dlouhou dobu upozorňovali mnozí čeští ekonomové. Někteří odborníci včetně politiků poukazují na to, že se zde míchají jablka a hrušky dohromady, faktem zůstává, že tento problém není ve světě nový a mnohé země jsou schopny jej legislativně ošetřit. Na co už ovšem ekonomové i politikové slyší méně je skutečnost, že tento ekonomický model (chcete-li „tržní systém“) je již ze střednědobého výhledu propastí ke které se blížíme slušným tempem a potřebovali bychom jako lidstvo nejméně dalších šest planet, abychom vůbec přežili. Ekonomický blahobyt si vybírá svoji daň a jednou nám zaklepe na dveře.

Horké léto má zřejmě vliv i na písničkáře J. Hutku, kterýžto se vytasil se svým hudebním dílem v němž nelichotivě opěvuje hlavu státu M. Zemana, na což zareagoval jak samotný Hrad, tak i mnozí činitelé veřejného života včetně kardinála D. Duky. Pamatuji si dobře na uraženou polemiku J. Hutky vůči svému kolegovi v branži J. Nohavicovi, z něhož prýštila závist nad plnými sály tohoto těšínského patriota, přičemž J. Hutka, jakožto správný liberální pravdoláskař použil kýble hnoje, aniž by se zamyslel nad svojí tvorbou, která je postavena na tentýž základech jako některé politické strany, jež těží z antikomunistické hysterie. Skladbou, jež rezonuje tento týden v mediálním prostoru přestřelil zdaleka svůj cíl a střelil se do černého kruhu vlastní kariéry, kterážto tak jako tak zvolna zmírá.

Neméně horké téma se již nějakou dobu v české kotlince udržuje v rovině migrační. Sotva se uklidnily kruhy na politické hladině způsobené brněnskými radními za hnutí Žít Brno, nastoupila pražská „těžká váha“ T. Halík, jenž svými myšlenkami nutně popudil mnohé občany této země, neboť se jeho ústy dozvěděli, že Česká republika není jejich zemí, nýbrž zemí nově příchozích migrantů ze všech koutů Afriky i Asie a my jsme povinni se jich ujmout. Zdá se, že je to tento týden již druhá střela, která chybila cíl a obloukem se vrátila k majiteli.

Komunální a senátní volby máme na dohled a tak není divu, že v tomto čase začíná nabírat na obrátkách i předvolební kampaň, přičemž je někdy velmi těžké ji rozlišit od běžné politické rétoriky. Europoslanec J. Štětina z TOP-09 nepřelstil čtenáře fotografií českých politiků s ruskými vojáky když tvrdil, že jde o snímek z července 2018 na Krymu, přičemž účastníci na snímku jsou zahaleni až po uši v kabátech(!). Poslanec R. Vích z SPD se rozhovořil o současných problémech ve společnosti, z jiného úhlu – liberálního – rozebírá situaci M. Kavka a prakticky totéž rozebírá publikace Institutu V. Klause, z něhož stojí za to citovat:

„Liberální demokracie je systém vlády, který opustil základní princip demokracie – vládu většiny. Společnost se rozbíjí na společenství nejrůzněji definovaných menšin a svůj hlavní úkol vidí v byrokratické regulaci a omezování svobodného lidského jednání pod záminkou boje proti diskriminaci a prosazování dobra, které si ony menšiny samy definují.“

V médiích se opět objevil L. Jakl a po divácky úspěšné diskusi s I. Lukešem si vykoledoval svou protimigrační rétorikou kritiku od šéfa organizace pečující o uprchlíky. Bývalý poslanec z hnutí ANO B. Chalupa odpovídá na otázky migrace i návrat branné výchovy do škol, filozof J. Hejlek rozebírá zejména ekonomickou otázku a migraci, L. Vojteková stručně shrnuje, čeho se máme bát v dnešním absurdním světě a o problémech dnešního zemědělství hovoří spisovatel J. Bauer.

U našich východních bratří panuje rovněž velmi horká atmosféra a fouká hned z několika stran, přičemž absurdity se Slovensku rovněž nevyhýbají. Politik M. Kotleba je obviněný z přečinu projevu sympatie k hnutí směřující k potlačení základních práv a svobod, jelikož v loňském roce předal v aule školy v Banské Bystrici třem rodinám šek, každý na částku 1488 Eur. Žalobu, jenž podal Úrad špeciálnej prokuratúry (ÚŠP) zdůvodnil svoje kroky tím, že číslo 14 symbolizuje 14 slov od teroristy D. Lanea, jehož jeden z výroků v překladu zní: „Musíme zabezpečit existenci našich lidí a budoucnost bílých dětí“ a číslovky 88 – osmé písmeno v abecedě je H, přičemž HH je zkrácený tvar nacistického pozdravu „Heil Hitler“ (mimochodem v radioamatérské praxi znamená 88 „srdečné políbení“). Tím údajně M. Kotleba použil veřejně extrémistickou symboliku čísel hlásající sympatie k rasistické a nacistické ideologii. Tedy, není nic známo o tom, proč M. Kotleba použil právě částku 1488 Eur, má-li to být lakmusový papírek citlivosti represivních složek na některé politiky, notně se zabarvil a bude-li M. Kotleba odsouzen, bude zároveň na světě nový precedens s dalekosáhlými důsledky po celé EU.

Vytí – nikoliv „Nočních vlků“ – nýbrž některých slovenských politických sil nabírá na síle ohledně této motorkářské skupiny původem z Ruska, přičemž středem sporu se stala jejich základna u obce Dolná Krupá a rovněž zde bude zajímavé sledovat výsledek boje mezi zastánci a odpůrci, neboť prozatím není právní důvod k jejich zákazu a rovněž v tomto případě půjde o zajímavý precedens, jenž může mít zajímavou dohru i v mezinárodních vztazích. Ve zvláštním postavení se ocitl prezident A. Kiska, jenž se do celé záležitosti celou svou vahou vložil, načež jej prezident „Nočních vlků“ pozval do Sevastopolu na Krym na vyvrcholení Bike Show s názvem „Ruský sen“. Kontrolní otázka: Dokáže si někdo jen na malinkou chviličku představit A. Kisku na Krymu? Hlava státu je známa svým – neváhám použít tohoto slova – odporem ke všemu ruskému a před nedávnem „zazářila“ svým výrokem o převzetí moci ve státě, načež sklidila od oponentů tvrdou kritiku a to nejen za tato slova, ale například i za průběh vyšetřování vraždy mladého novináře J. Kuciaka. S Krymem má poněkud problémy i poslanec P. Marček, který se jej chystá soukromě navštívit a jež byl médii dokonale konfrontován.

K dalšímu zajímavému precedentu dochází ve spojitosti s domobraneckou skupinou s názvem „Slovenskí branci“, jemuž se státní aparát prostřednictvím politických sil snaží učinit přítrž. Rovněž i v tomto případě chybějí oponentům právní argumenty, slova o tom, že „mohou představovat riziko nárůstu radikalizmu a extrémizmu“ lze aplikovat na jakoukoliv jinou skupinu včetně mnohých neziskových organizací a rovněž v tomto případě jsou nejvyšší politické orgány vyzývány k eliminaci tohoto uskupení, přičemž nechybí ani výhrůžky o propuštění profesionálních vojáků, jenž byli nápomocni při výcviku Slovenských branců. Nutno dodat, že stejným problémům čelí obdobné skupiny i v dalších zemích EU včetně ČR.

Ukrajina – jak se zdá – si žije stále svým Majdanem nastaveným životem, jenž tu a tam protne nečekaná událost, jako kupříkladu sebevražda jedné ze zakladatelek hnutí Femen O. Šačkové, přičemž vznik samotného hnutí i jejich aktivity do dnešních dní jsou provázeny různými skandály a to nejen na Ukrajině. Pozitivní obraz této bývalé sovětské republiky se snaží navodit A. Karatnickij a A. Motyl v článku, jenž pro časopis Foreign Affairs stvořili a v němž se zabývají údajně úspěšnými reformami, kterými Ukrajina od Majdanu prošla, nicméně článek by lépe působil v knize pohádek.

„…Skoro v každé sféře jsou vidět zásadní a úspěšné reformy i vývoj. Poprvé od roku 1991 má například Ukrajina opravdovou armádu, která dokáže zemi ubránit. V daný moment má jednu z nejlepších armád v Evropě s 200 tisíci dobrovolníky a profesionály v jejích řadách…“

V kontrastu se zbožným přáním výše uvedených pánů se Ukrajina potýká s gangy, jež tvoří bývalí vojáci ATO včetně místních zločinců a zaměřují se na zpracovatele potravin, zejména zemědělce. Na Ukrajině nic nového, konečně i ozbrojené bandy S. Bandery dokázaly „bojovat“ pouze s civilisty a ozbrojeným složkám se pečlivě vyhýbaly. Ukrajinským státním orgánům se nelíbí slovo „slovanský“ na hrobech českých vojáků ve Zborově a žádá tudíž o opravu textu z původního „Zde, na staré slovanské půdě, odpočívají synové Československa padlí v bitvě u Zborova“ na „Zde, na staré ukrajinské půdě…“, což naštěstí zřejmě neprojde, neboť návrh na změnu již vypršel a navíc se proti úpravě postavili historikové, například profesor J. Vaculík z brněnské Masarykovy university. Drobnost, která dokresluje snahu pomajdanovské politické scény překreslit dějiny. Rovněž otázka Krymu je stále živá, přičemž místní občany vyzpovídal senátor J. Doubrava, jenž tam zavítal a z jejich odpovědí vyrozuměl, že většina z nich by se návratu pod ukrajinskou vlajku bránila se zbraní v ruce. Důvody, které vedly ruského prezidenta V. Putina k uskutečnění referenda na krymském poloostrově byly v zásadě dva: Většina obyvatel je ruské národnosti a strategická poloha. Dá se předpokládat, že nebýt Krym obydlen převážně ruským obyvatelstvem, V. Putin by musel vyklidit pole a na jeho krymském „dvorku“ by již dnes byly základny NATO.

Události v rámci celé Evropské unie se poněkud překrývají s mezinárodní politikou a jednou z nejdůležitějších událostí se stalo setkání předsedy Evropské komise J.C. Junckerem s americkou hlavou státu D. Trumpem, jenž značně rozvířil hladinu evropského rybníka uvalenými cly na některé druhy zboží a jenž vzápětí poněkud povolil, což si šéf EK vysvětluje poněkud po svém a jeho slova nutně vyvolávají asociace s hesly bývalého režimu s malou obměnou – „S USA na věčné časy a nikdy jinak“ – včetně brežněvovského „hubana“, který Juncker Trumpovi vlepil a jimiž je předseda komise pověstný. Velmi trefně zní poznámka redakce casopisargument.cz na něhož se odkazuji:

„Pozn. redakce: Výtah z rozhovoru předsedy Evropské komise Junckera pro německou ARD je svým způsobem neuvěřitelný. Čtenář se ale může sám přesvědčit o míře servility vůči USA. Je potřeba doplnit, že již den po jednání se začalo ukazovat, že každá strana chápe „dohodu“ zcela jinak, jak o tom informoval Wall Street Journal dne 27.7.2018. Američané jsou například přesvědčeni, že se bude jednat o zemědělství, Trump tweetoval, že „otevřel pro Američany zemědělský sektor“. WSJ, který jinak zastává silně proamerické postoje, navíc zpochybnil možnost dodávat více zkapalnělého zemního plynu do Evropy, protože je mnohem dražší a pro americké firmy jsou atraktivnější východoasijské trhy.“

Soupis problémů, jemuž čelí Evropská unie, by vytvořil slušnou publikaci, přičemž ty neřešené problémy se stávají  časovanou bombou pro budoucnost a rozpory jednotlivých zemí s oficiální politikou Bruselu nabývají na ostrosti. Jedním z úhelných kamenů zůstávají sankce proti Rusku a umělé udržování nepřátelského tónu vůči této zemi, což koresponduje s výše uvedenou „bratrskou“ schůzkou D. Trumpa a J.C. Junckera, na což reaguje například italský M. Salvini slovy o „stržení bruselské zdi“, vetování ruských sankcí a v otázce dosud nevyřešené migrační vlny již z apeninského poloostrova mohou podat konkrétní výsledky na rozdíl od byrokratického Bruselu. Klín do – již tak nalomené soudržnosti států EU – může vrazit i iniciativa Trumpova bývalého poradce S. Banona a již nyní se bruselská vodní plocha začíná zvolna zahřívat v očekávání věcí příštích.

V Sýrii zvolna chladnou hlavně zbraní a nastává čas diplomacie a obnovy země o což nyní budou sváděny nové boje, neboť jde o lukrativní část poválečných časů v jakékoli zemi, kde došlo k válečným konfliktům. Jako vytržený list z pohádkové knihy působí zpráva zveřejněná na portálu Sputnik.cz o nebývalé ochotě zemí jako Bulharsko, Slovinsko a Česká republika zúčastnit se konzultací o humanitární pomoci v Sýrii (Asad už asi nevadí) a spolupracovat s Ruskou federací (Putin už asi nevadí) na této pomoci. Ve hře budou nejspíše opět peníze. Otázka „Bílých přileb“ je v zásadě vyřešena a kurdská YPG bude nyní čekat, jak se k nim Damašek zachová.

Spojené státy stojí v současné době před otázkou, zda se stáhnout z Afghánistánu, neboť poté co přinesla „svobodu a demokracii“ do těchto končin, potýkají se s rostoucím vlivem Talibanu, jež ovládá polovinu rozlohy země zatímco druhá polovina je ve válečném stavu. Navíc za méně než deset let nalily Státy do země více než 15 miliard dolarů s nulovým výsledkem, přičemž sílí i nepřátelství běžných občanů, jež jsou často svědky únosů, mučení a útoků američanů na místní obyvatelstvo a kruh podpory obyvatelstva k Talibanu se uzavírá. Aby však Spojené státy dostály své „reputaci“, na řadě je tentokrát Írán, přičemž metoda je stále stejná – démonizace vedení země, nálepkování, podpora tzv. „demokratické opozice“ a spoustu papoušků a poklonkovačů, většinou lídrů podrobených zemí té naší nevyjímaje. Tentokrát však nebude situace pro našeho zámořského bratra „na věčné časy“ nikterak jednoduchá, neboť za Íránem stojí silní partneři a v rukou třímají poměrně silnou kartu – ekonomickou. Z oblasti humoru by mohla být – ale není – zpráva o zavedeném opatření Trumpova předchůdce B. Obamy, jež se týká emisí skleníkových plynů a kterou současný prezident zrušil, čímž ulevil nejen farmářům od vyplňování statistik ale i kravám a býkům, neboť dle ideologie globálního oteplování mohou za skleníkové plyny právě plyny plynoucí z kravských zadků.

Poněkud stranou mediálního zájmu proběhl v Jihoafrickém Johanesburgu summit zemí BRICS, jejímž hlavním tématem byla především ekonomika, konkrétně se projednávala otázka politiky USA vůči Íránu. Poněkud zajímavým zpestřením je snaha Turecka o členství v této organizaci, zejména v souvislosti s tureckým členstvím v NATO a je zřejmé, že R. Erdogan hraje vlastní hru s pozadím na dvou židlích. Bude zajímavé sledovat postoj Ruska a Číny na Erdoganovo přání a zejména postoj USA, kterým turecká země ujíždí pod nohama.

Německá politická scéna zažívá otřesy popularity, kteréžto pocítila zejména A. Merkelová, respektive její chlebodárce CDU/CSU, jenž se v průzkumech propadl na nejnižší úroveň za posledních dvanáct let a jehož pravděpodobnou příčinou je nepovedená migrační politika. Počínaje prvním srpnovým dnem navíc platí nová pravidla o slučování rodin a přestože jsou stanovena jasnější a přísnější kritéria, zavalily německé úřady tisíce žádostí, přičemž zákon omezuje celkový počet na 12 tisícovek lidí ročně. Zajímavou statistiku zveřejnily německé noviny Welt. Problémy s migrační vlnou začínají i v případech osob, které mají být vyhoštěny ze země – celých 126 tisíc vyhoštěných cizinců nejde dohledat a upřímně – nic jiného se čekat ani nedalo. V Bavorsku otevřeli první záchytná centra pro azylanty, jaká bude jejich úspěšnost se ukáže v nejbližších měsících.

Horké léto s migranty nebude jen na německých koupalištích, nýbrž i v celé Evropě. Nová migrační trasa se otevřela na španělské Ceutě, přičemž španělská centrální vláda se k azylantům staví vstřícně a ministr zahraničí volá po „nové krvi“, načež krev tekla americkému turistovi v centru Barcelony, kdež se dostal do křížku s africkými pouličními prodavači falešného zboží. Na severu Afriky se již tvoří fronta zájemců o evropský blahobyt, načež nový španělský opoziční vůdce P. Casado upozorňuje vládu již od přijetí lodě Aquarius na to, že jeho země nebude schopna přijmout kvanta afričanů a poukazuje na příklad Itálie, která si neví rady s již přijatými uprchlíky. Madridská vláda se přitom spoléhá na „evropské řešení“, které ale sama nedokáže definovat a z jednání špiček EU jasně vyplynulo, že na stole žádné reálné řešení neleží krom jediného – důsledná ochrana vnějších hranic EU (což je případ Ceuty) a okamžitý návrat uprchlíků zpět, což navrhuje dlouhou dobu maďarský premiér V. Orbán.

Italský ministr vnitra zatím u obyvatelstva v otázce nelegální migrace boduje a kloní na svou stranu i média, která uznávají, že Salviniho řešení funguje, byť v některých případech čelí M. Salvini kritice zejména neziskových organizací, s níž si ale vždy dokázal poradit. „Neziskovkám a obchodníkům s lidmi se hroutí byznys? Velmi dobře, protože my v tom budeme pokračovat,“ napsal na Twitteru. Mezitím se na italské půdě ovšem rozhořívají potyčky mezi migranty, kteří se zde uchytili – v městě Ferrara již několik měsíců zuří pouliční válka nigerijských gangů, nedobře pochodil i autor předělávky Mozartovy Čarovné flétny v níž hájil migraci a dílo uvedené na operním festivalu Macerata bylo publikem vypískáno. Uvažování většiny azylantů je přitom naprosto zřejmé.

Dlouhodobě kritická situace je ve francouzském Calais a ve Francii obecně. Pařížské zóny, do kterých není radno chodit jsou již nějakou dobu realitou, násilí a kriminalita jsou na denním pořádku a nad některými argumenty mladých násilníků zůstává rozum stát. Napětí roste i v azylových centrech a rostou nároky na stravu a pohodlí financované z daní domácího obyvatelstva.

Nikoho jistě nepřekvapí, že jsou určité kruhy, které propagují migraci hlava nehlava za což obdrží svůj podíl na zisku a k filmovému studiu Bílých přileb si můžeme patrně zařadit další filmové studio, jehož produkce se zaměřila na srdceryvné snímky topících se obětí lidí, prchajících před krutostmi ve vlastní zemi. Jeden takový štáb odhalil český turista na Krétě (video).

Z ostatních zpráviček:

  • Brazílie zažívá v těchto časech chaos a rozvrat.
  • Američan na člunu chtěl z Aljašky do Číny, ale netrefil se.
  • Tři čeští vojáci zahynuli v Afghánistánu po výbuchu sebevražedného atentátníka.
  • Rusko jmenuje S. Segala speciálním vyslancem pro rusko-americké humanitární vztahy.
  • Horko je v americkém městě Portland, stoupenci a odpůrci Trumpa si dali rande.
  • Německý imigrační úřad si objednal neprůstřelné vesty. Pro jistotu.
  • Skotská kapela napsala písničku o T. Robinsonovi a byla vykázána z koncertu.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...