Zrcadlo týdne 30.9. – 6.10.2019

0

Nečekaná a smutná domácí událost zasáhla v tomto týdnu domácí společenskou scénu, neboť ve věku 80 let se s námi navždy rozloučila legenda českého pěveckého nebe Karel Gott (*14.7.1939 – †1.10.2019). Člověk, který ovlivnil několik generací doma i v zahraničí, zářil na hudební scéně od roku 1958 až do dnešních dní a jasně nesmazatelnou stopu po sobě zanechal nejen jako pěvec, ale i jako skromný člověk, jenž v těžkých dobách neváhal jít proti proudu a pomáhat jiným, aniž by očekával vděk a stavěl svůj altruismus na společenský piedestal obdivu. V posledních letech se nejednou vyjadřoval i k politickým událostem doma i v zahraničí a je-li něco opravdu příznačného, pak to byly jeho nabyté životní zkušenosti, které mu velely být ostražitý v této nové, post socialistické a počínající neoliberální době, před kterou varoval, čímž si ovšem zároveň „vyrobil“ i své odpůrce a to především z řad politiků. S jeho odchodem z reálného světa se pak strhla i lavina nenávistných komentářů „potrefených hus“ a použije-li se stejný příměr, mnoho z těchto hus neuneslo, že jejich hejno vedla labuť. Ke kritikům sotva odešlé Mistrovy duše se přidali především politikové i mediální zaměstnanci, jejichž ega mnohokrát převyšují jejich schopnosti i společenský význam a vůbec nepřekvapuje, že ideově patří především k neoliberální ultralevicové sektě tzv. „demobloku“, před jejímiž idejemi Mistr varoval. Velké emoce v témže táboře vyvolal i záměr premiéra A. Babiše na rozloučení se státními poctami, což je jen logický krok, neboť K. Gott naši zemi nebývale zviditelnil svým přirozeným talentem a nikoli uměle vyfabrikovaným PR (na rozdíl od jiných umělců i politiků). Nejde o to, vytvářet z K. Gotta něco, co v německém originálu vyznívá z jeho příjmení (tedy nomen omen), nicméně kritika z úst některých person, týkající se zejména působení K. Gotta v tehdejší ČSSR, zavání opravdu silným pokrytectvím a vypovídá o charakteru kritikově. Jak už to bývá v našich končinách, nemít pangejty, skončíme v příkopě – z mnoha míst republiky se ozývají hlasy na přejmenování toho či onoho místa či objektu jeho jménem a vrcholem, který pražská kavárna těžce rozdýchává, je návrh na přejmenování pražského letiště – z mého pohledu nemá tato aktivita příliš velké šance na úspěch. Osobně jsem přesvědčen, že sám K. Gott by si nic takového nepřál a byl by velmi rozumný nějaký kompromis ve formě nějakého důstojného památníku. Doufejme jen, že pokud bude mít Mistr Karel Gott nějaký památník, nebude s ním historicky manipulováno stejně, jako s památníkem maršála I.S. Koněva, kol něhož neutichají emoce, byť v mediální rovině poněkud vychladly. Tento týden nás rovněž opustila vynikající herečka Vlasta Chramostová.

O Karlovi Gottovi se nedá diskutovat, před ním se dá jen tiše smeknout…
J.Š.

Ještě malý návrat. Prostě si to nemůžu odpustit. Až doposud jsem vnímal celou tu havlistickou scénu, jako mírně duševně choré, kteří musí svou existenci při každé příležitosti zviditelňovat. Ale v souvislosti se smrtí Karla Gotta to začínám vidět úplně jinak. To není jen zviditelnění se. Po reakcích Bělobrádka, knížete a dalších a dalších, je jasně vidět, že je to nenávist k čemukoliv, co je bytostně české a lidské. Jakýkoliv projev hrdosti národa, okamžitě poplivají a zneuctí. Je jedno jestli jde o porážku nacismu, nebo smrt takové osobnosti, jakou byl Karel Gott. Jde o cílenou a zakořeněnou nenávist k tomuto národu. Nebudu zde sepisovat informace o koho se jedná a čí slouhové a pohrobci to jsou. Proč s láskou vzpomínají na nacismus a proč vidí v Rusku ďábla. O tom si každý může najít informace třeba na Svobodném vysílači. Ale právě teď, úplně zřetelně vystupuje jejich záměr i nenávist. Opakovat, že plivou na někoho, komu nesahají ani ke spodku podrážek, nemá smysl, ale vidět, s jakou vervou vráží opět kudlu do zad, pouhé snaze projevit lidem svou úctu k někomu, kdo tak výrazně ovlivnil životy nás všech, ať už jej člověk poslouchal jako zpěváka, nebo člověka, prostě musím. Toto jsou lidé v čele tohoto národa. Naprostý odpad, který se namísto k našim předkům, bojujícím za svobodu, hlásí k těm, kteří mají na rukou naši krev. Neuvěřitelná zrůdnost. Ale opravdu si zkusme tentokrát pamatovat.
Jaromír Schmidt, FB

Na politické scéně se zajímavým způsobem vyvíjí a profiluje nový politický subjekt s poměrně velkým potenciálem – Trikolora, přičemž poslední průzkumy veřejného mínění (které se ovšem musejí brát s rezervou) naznačují, že v budoucích volbách do zastupitelských orgánů může Trikolora citelně zasáhnout. Její novopečený předseda v průzkumech obsadil první příčku, což může být dobrým startem a mnoho společných témat se stávající Okamurovou SPD dává naději na posílení politického křídla skutečně zdravého rozumu. Co se dalo očekávat je fakt, že „opozičníci“ včetně jim spřízněných médií (tedy většina „main streamu“) vytáhla do boje a začíná nálepkovat, naproti tomu má nové uskupení nepřímou podporu prezidenta M. Zemana, s nímž má mnoho společných témat. Úpadek skutečné demokracie již začíná být viditelný – nátlakové akce „neziskových“ organizací řízené v pozadí různými sponzory a hájící neoliberální diktaturu je snad nejvíce patrný v „boji“ proti legálně zvolené vládě, respektive proti premiérovi A. Babišovi, byť si o něm samém i jeho politice můžeme myslet své.

Pouze zdánlivě má smysl ptát se, proč kapitál nezavede transparentní diktaturu a neujme se všech oficiálních rolí v zemi sám? Proč všechno činí rukama demokratických stran, politiků řádně zvolených občany a institucí, jejichž provoz není laciný? Odpověď je rovněž stará jako lidstvo samo. Není to jen technologie moci, ale dokonce i teologie moci. Diktatury budí odpor, který může časem přerůst ve vzpouru. Pokud ale mají občané pocit, že vládnou, ač nevládnou, je skrytá diktatura kapitálu nad demokracií zajištěna nesrovnatelně pevněji.
I. Šebestík, casopisargument.cz

Na některá výročí naše média hlavního proudu docela ráda zapomínají, neboť nezapadají do rámce současného vidění světa svých chlebodárců – jednou takovou událostí, jež měla zásadní vliv na další osud nejen tehdejší ČSR, ale na Evropu i svět je podpis tzv. Mnichovské dohody v roce 1938. Z jistého úhlu pohledu tyto události vypovídají minimálně o „hodnotě“ podepsaného papíru a zejména lze v tomto případě použít staré dobré pořekadlo „Košile vždy bližší kabátu“. V plné nahotě se zde ukázalo, že „papíroví“ spojenci raději obětovali relativně nejslabšího člena dohody v zájmu zachování celistvosti svých zemí, přičemž Hitlerovo Německo, které mělo uzavřeno pakt se všemi okolními zeměmi, nakonec všechny „papíry“ odhodilo do koše a válčilo se všemi. Je třeba si z těchto historických dob vzít patřičné ponaučení a velmi obezřetně si vybírat své partnery.

V jednom dokumentu o Mnichovu 1938 se mj. říká: „Bismarck řekl, že Čechy jsou klíčem k ovládnutí Evropy. Ale Praha je daleko od Londýna a Bismarkcova slova neznamenala nic pro britské ministry zahraničí, kteří měli pocit, že války v tak odlehlých koutech světa se britského impéria netýkají. Československo bylo pro ně jen vzdálenou zemí, na níž Britové nikdy neměli žádný zájem… Pro některé Brity zůstávají Čechy jen dějištěm legendy o králi Václavovi“.
www.outsidermedia.cz

Na poli cenzury je v popředí diskusí stále „naše“ Česká televize, jejíž čerstvá tvorba ohledně potírání nepravdivých zpráv (fake news) nenašla u divácké obce příliš velkého pochopení, z čehož lze dovodit, že s českou mentalitou a citlivostí ohledně vyplachování mozků na tom naše země ještě není tak špatně. To ovšem neustále evokuje otázku koncesionářských poplatků, které jsou v podstatě jen další daní za službu, kterou si rádo jisté množství občanů odřekne – bohužel v současné době nemůže. Jistý úder zasadil veřejnoprávní televizi i rozhlasový moderátor L.X. Veselý, jenž po zkušenosti v pořadu Newsroom ČT24 rozhodně nezahodil flintu do žita a do České televize se řádně opřel – jeho nejnovějším počinem je objev „Ústavu nezávislé žurnalistiky“, o jejíž rámě se Česká televize často opírá a ve skutečnosti objevil Potěmkinovu vesnici, přičemž přešlapů tohoto média již bylo tolik, že by se daly vážit na tuny. Na naší mediální scéně je však mimo ČT mnoho dalších propagandistů liberální diktatury, která štěpí společnost a používá mnoho měřítek v zájmu svého prosazení – ovšem není to jen český problém a boj bude tuhý a dlouhý.

Rovněž agenda se zkratkou LGBT (lze vyložit i jako Liberálně-Globální Blbost a Tyranie) vykazuje razantní posun ve své propagandě, kterážto začíná být vidět na každém kroku. Britský premiér B. Johnson právě zažívá problém se svým sexuálním skandálem, když si novinářka Ch. Edwardesová po dvaceti letech náhle vzpomněla, že ji premiér jal za stehno, což se v souvislosti s Brexitem dá vykládat i jako pomsta eurounijních byrokratů za Johnsonovu snahu najít dveře ven z EU a co se týče samotné Británie, jeho případ jen zapadá do mozaiky dalších. V českých krajinách se již také notně tvrdne – snaha nalít zvrhlou LGBT propagandu do mozků našich nejmenších však již naráží a je nejvyšší čas se probudit.

Stejný budíček by měl zaznít i v oblasti ekonomické, byť některé ukazatele zatím ještě vyvolávají optimismus, nicméně těch horších neustále přibývá. K těm lepším datům patří mírné zlevnění pohonných hmot, zato výdaje na sociální dávky strmě rostou a státní rozpočet v září vykázal nejhorší výsledek od roku 2014. Ekonomové radí přípravu na horší časy a mít zejména patřičnou finanční rezervu – ovšem ze svých výšin již nedokáží poradit, kterak tohoto stavu u některých příjmových skupin dosáhnout. V domácích vodách rovněž rezonoval skandál v agentuře Czechtourism, kdež policie obvinila desítku lidí z korupce, vyhlášené tzv. „kotlíkové“ dotace se stávají klasickou rozkrádačkou ve velkém stylu, neboť většinu z nich si rozebrali „šikovní“ ajťáci a neméně kontroverzní byl nákup amerických vrtulníků za nekřesťanské peníze, přičemž svět nabízí mnohem levnější stroje i jejich servis – to by ovšem nesměla být Česká republika v hlubokém předklonu směrem k zámoří a tento stav nevylepší sebelepší PR propaganda ministerstva obrany. Rozepře ohledně bankovní daně vládnou mezi koaličními stranami a jak se zdá, nevraživost mezi hnutím ANO a ČSSD opět graduje. Co se týče vnějšího světa za pohraničními horami české kotlinky, ani zde situace nevypadá příliš růžově – růst globální ekonomiky již tahá za brzdu a problémy s dodržováním rozpočtových pravidel eurozóny věstí velké problémy euru, přičemž EU klade své podmínky Číně a varuje před případným obchodním konfliktem.

Evropská unie nepřestává chrlit stále kurióznější byrokratické nesmysly, jedním z nich se zabývá poslankyně L. Šafránková (SPD) a týká se Směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem (již ten název stojí za to…), načež postihne spíše nízkopříjmové rodiny a zcela překopává český zavedený systém:

Nutno konstatovat, že zmíněná evropská směrnice tuto naši českou koncepci zcela rozbíjí. Podle ní by například rodiče měli mít možnost nečerpat rodičovskou dovolenou celou naráz, ale mohli by si ji vzít i po částech. Dva měsíce rodičovské dovolené by měly být navíc tzv. nepřenosné, což znamená, že by se matka a otec v péči o potomka museli povinně (na dobu minimálně dvou měsíců) vystřídat. Jestliže by stanovenou podmínku rodiče odmítli splnit (například typicky z důvodu výrazně vyššího pracovního příjmu jednoho z nich), tyto dva měsíce rodičovské by jim bez náhrady propadly.
L. Šafránková, PL

Vedení bruselské říše chystá však i další „novinky“ jako je Institut evropského žalobce, který již proběhl sněmovnou a zbrusu nový post eurokomisaře s názvem „Ochrana našeho evropského způsobu života“ obdržel Řek M. Schinas, přičemž náplň své budoucí kanceláře vyzradil při tradičním „grilování“ – především znemožnit jakoukoli kontrolu na státních hranicích a jako klíčovou prioritu vidí legalizaci migrace. Skutečně „tradiční“ evropské hodnoty. Jak vypadají ty skutečné evropské „hodnoty“ by mohli převyprávět občané Katalánska, kteří hájí své odsouzené druhy, jež byli zatčeni při demonstracích za nezávislost a obviněni z terorismu. Z Itálie se stále ozývá hlas M. Salviniho, kterýžto hodlá bojovat se současnou koalicí vyvoláním referenda na téma migrace, ve Francii pochodovali ulicemi policisté v zoufalé snaze upozornit na špatné pracovní podmínky a tradiční Brexitovou otázku řeší Británie, přičemž B. Johnson stále trvá na termínu koncem října, ovšem EU již otevřeně nestojí o žádnou domluvu a britská vláda hovoří i o Brexitu bez dohody.

Ukrajina se politicky i nadále zmítá v chaosu, do něhož jsou zapleteny i politické a obchodní persony USA, načež vedení země i bývalý prezident P. Porošenko našlapují velmi opatrně směrem ke Spojeným státům, neboť nechtějí vyvolat hněv svého zámořského donátora. P. Porošenko však má něco za lubem, neboť shromažďuje své stoupence a vypadá to na nový Majdan. Do víru těchto událostí dorazila zpráva, že nový prezident V. Zelenskyj podepsal tzv. Steinmeierův vzorec, čímž avizoval uznání zvláštní status pro tzv. povstalecké zóny Luhansko a Doněcko, proti této zprávě však vystoupili někteří zástupci Zelenského partaje a začali ji popírat – v každém případě se v této zemi něco děje a bude velmi zajímavé pozorovat další události.

Prvořadou zprávou ze Spojených států je proces odvolávání současného prezidenta D. Trumpa, který již otevřeně kráčí proti neoliberální globální elitě, což potvrzuje jeho projev na půdě OSN, načež důvody k odvolání prezidenta jsou prakticky bez důkazů a postavené na éteru, což sám dotyčný označil spíše za státní převrat a daleko od pravdy jistě nebude. Spíše jako (zoufalé) gesto vypadá zavedení dalších sankcí vůči Rusku i opatření vůči Číně, avšak zde jsou spíše pochyby, zda samotné Spojené státy neublíží spíše samy sobě a WTO otevřela cestu k dalšímu obchodnímu konfliktu a to tentokrát s EU, přičemž zde již utrpí minimálně obě strany a nic to nezmění na tom, že USA jsou na konci s finančním dechem i zahraniční politikou.

Souboj o Trumpův impíčment pokračuje… jakmile se Trump optal šéfky Sněmovny reprezentantů Pelosiové, zda hodlá vůbec nechat sněmovnu o svém rozhodnutí hlasovat, odpověděla, že prý to není nutné… místo toho dostal předvolání ke slyšení Bílý dům i viceprezident Pence, aby se dál našlehávala atmosféra „Trumpových zločinů na Ukrajině“… šéf zpravodajského výboru sněmovny, demokratický Adam Schiff, dostal od jinak spřáteleného Washington Postu hned čtyři „Pinochia“ za to, že veřejně lhal také o tom, že se s předstihem nesetkal s agentem CIA, jehož falešné a z druhé ruky „doložené“ prohlášení posloužilo Pelosiové k nastartování celého toho chaosu… a vzhledem k tomu, že první agent CIA ve svém úkolu ve výsledku spíše propadl, chystá se prý podat „svědectví“ další agent CIA, jehož údajně mnohem důvěryhodnější slova by prý mohla zvýšit důvěryhodnost i toho prvního agenta CIA… svým způsobem neuvěřitelné… nová ukrajinská vláda prý přešetří kauzy spojené s těžební firmou Burisma, z níž podle všeho Bidenův syn Hunter dostával velké peníze výměnou za to, že Biden senior prosazoval americké půjčky Kyjevu… ale kauz je přes tucet, ne všechny se týkají Huntera, některé byly odloženy, jiné ne… chaos…
T. Spencerová, FB

Situace na Blízkém východě se dá charakterizovat jako chaotická – ruský prezident V. Putin se zastal Íránu ve věci údajného útoku na ropné rafinerie v Saudské Arábii, syrské vedení země tvrdě odpovědělo na slova amerického ministra zahraničí M. Pompea ohledně údajných chemických útoků a celkovou situaci ve zkratce vystihla T. Spencerová:

V trojúhelníku nedůvěry to eskaluje… Řecko podepsalo vojenskou dohodu s USA, načež Athény vyzvaly Ankaru, aby převzala odpovědnost za migranty mířící do Řecka, zatímco Washington oficiálně zopakoval kyperskou/řeckou námitku vůči „ilegálnímu“ a „nepřijatelnému“ tureckému průzkumu plynových zdrojů v pobřežních vodách u turecké, severní části Kypru… uražené Turecko obratem ruky zatklo pět německých občanů údajně napojených na Kurdy, načež ale Erdogan nejenže zopakoval svou pohrůžku útokem proti kurdským regionům na severovýchodě Sýrie, ale navíc zdůraznil, že dlouho odkládaný útok začne okamžitě… no budiž, během 48 hodin… na hranicích se (už zase) hromadí turecká armáda, na syrské straně se k oblastem bojů přesouvají proturečtí džihádisté, kteří se kvůli tomu „sjednocují“, ale vzápětí (už zase) bojují mezi sebou… Kurdové pro případ turecké invaze slibují „plnohodnotnou válku“ a přesouvají své oddíly k oblastem předpokládaných bojů také… USA, které mají v oblasti své vojáky, často u kurdských oddílů, u nichž působí především jako svého druhu „živé štíty“ proti tureckému útoku, navenek zaraženě mlží… Řecko, Turecko, sporné ostrovy, migrace, nárok na zemní plyn, USA, Kurdové, okupace Sýrie… vše v jednom zamotaném uzlu… v rámci NATO… blíží se dokonalá bouře?… fascinující…
T. Spencerová, FB

Okolo migrace se sice v médiích hlavního proudu víceméně mlčí, avšak kvas v míšení původního obyvatelstva s novými dobyvateli probíhá prakticky po celé Evropě a bohužel se začíná dotýkat i našich zemí. Poté, co se čtyři evropské země dohodly na přerozdělování migrantů (o nás bez nás), přišly i první reakce vlády – A. Babiš (a tradičně i SPD) proti tomuto plánu tvrdě vystoupil a doufejme, že svůj postoj myslí vážně, neboť situace začíná být poměrně vážná. Sousední Německo na svých hranicích s Českou republikou posiluje kontroly, zatímco česká strana se zatím tváří, že se jí to netýká – nehledě na nedostatek personálu. Přitom dostupné informace ze sousedního Německa jsou samy o sobě více než děsivé – brutálních násilných činů přibývá, žadatelů o azyl, jež jsou na sociálních dávkách rovněž a většina zdejších politiků zcela ignoruje přání svých voličů. Brutální případ konvertovaného vyznavače islámu pracujícího na policejní stanici ve Francii otřásl celou zemí, přičemž je až neuvěřitelné, jakým způsobem o činu informovala naše média. Velké dusno začíná být i v Řecku, zejména na ostrově Lesbos a pláč zdejšího premiéra, spolu s obviněními na adresu zemí odmítajících importovat migranty je sice hezký, ale na nesprávném místě – obrátit by se měl spíše na bruselské vedení s otázkou, proč Frontex nejen že nehlídá vnější hranice EU, ale ještě dováží nové azylanty. Situace není nijak oslnivá ani v Itálii, kdež nově stmelená koalice společnými silami otevřela brány migrace dokořán a zbývá jen doufat, že v následujících volbách se vrátí nekompromisní M. Salvini a definitivně je zavře stejně, jako to udělal maďarský premiér V. Orbán. Smutné je, že koupení ultralevicoví aktivisté dosud nepochopili svou roli užitečných idiotů.

Papež jmenoval dalších třináct kardinálů, kteří podle Reuter´s sdílejí jeho vize „sociální spravedlnosti, práv migrantů a dialogu s islámem“… deset z nich je mladších 80 let, a tak mají právo volit budoucího papeže… František už vyměnil přes polovinu ze 128 kardinálů, čímž si posiluje možnost, že jeho politika bude pokračovat i v osobě jeho následníka…
T. Spencerová, FB

Klimatická horečka, jež zachvátila celý svět a jež je pouhou součástí boje globálních liberálních elit, v podstatě vstupuje do dalšího levelu a notně přitvrzuje – v české kotlince má klimatická korektnost již první oběť a tou je J. Matýs, dětský psychiatr a člen (nyní již bývalý) několika významných funkcí ve svém oboru, jenž pod nátlakem klimaaktivistů na své pozice rezignoval. Důvodem rezignace a neskutečného nátlaku je přitom v podstatě popis diagnózy současné ikony všech klima šílenců G. Thunbergové:

„Když se podíváte na její umělou mimiku, přehnanou gestikulaci, nacvičené úšklebky, lpění na stejných slovech a větách, intonacích… Všimněte si, jak málem brečí, a pak se to okamžitě srovná. To je typické pro autismus. Stejně tak, když se zaposloucháte do řeči. Typické pro autisty je, že jsou schopni ocitovat celé pasáže o čemkoliv, co je jejich téma. Třeba z pohádkové knihy celé kapitoly. Ale je to jen plochá intonace. Bez emocí,“ zaznělo v daném rozhovoru z úst psychiatra.

Proti uměle vytvořené klimatické doktríně, jež nebyla v historii jediná a v níž byla zneužita G. Thunbergová, se však čím dál silněji ozývá hlas rozumu, který ovšem chybí té části populace, která se vesměs zabývá politikou (tam jde jen o ekonomické zájmy, sběr politických bodů a falešná gesta) a závazky se sypou z rukávu aniž by se přemýšlelo o tom, zda jsou vůbec reálné. Vyrojilo se zároveň i spektrum různých teorií a návodů, kterak pomoci v boji proti údajnému globálnímu oteplování – prstem se ukázalo na domácí hospodářská zvířata, podporu lokálních potravin a na světlo světa se dostaly i teorie vyloženě psychicky narušených jedinců, kteří káží nerodit děti či je dokonce pojídat a o kanibalismu se začíná otevřeně hovořit. Naštěstí i mezi skutečnými politiky a zejména vědci nepadly pohádky o klimatické apokalypse na úrodnou půdu a dá se předpokládat, že ani tuto hru nebude většina soudného obyvatelstva hrát a vezmou ochranu životního prostředí především rozumem – hlavně konkrétními plány a podporou smysluplných projektů i prací jednotlivců.

Z ostatních zpráv:

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...