Zrcadlo týdne 5. – 11.8. 2019

0

Horký červencový týden – minimálně v politické rovině – přináší velké množství událostí, které lze bez nadsázky označit jako svým způsobem přelomové a které zároveň svědčí o značně urychlených společenských procesech. Na domácím poli (stejně jako na mezinárodním) zaujaly politické kruhy události v Moskvě, kdež se konaly demonstrace namířené proti moskevské komunální administrativě, přičemž demonstrace měly jasný charakter standardní „barevné“ revoluce a byly hnány opozičním (dá-li se toto slovo v tomto případě použít) politikem A. Navalným, jež pyká za své machinace s financemi a vycítil příležitost. Ruská policie nepovolené demonstrace tvrdě srazila na pevnou zem, načež se okamžitě ozvali všichni zastánci těch „pravých“ hodnot a zcela podle zásady dvojího metru Rusko, jakožto nového třídního nepřítele tvrdě kritizovali a oháněli se lidskými právy. Pozadu nezůstalo ani naše „zamini“ (pro jistotu uvádím, že jde o pojem převzatý z britského sitcomu Jistě pane ministře a Jistě pane premiére – mimochodem tento seriál je neuvěřitelně aktuální i dnes) a šéf tohoto odboru T. Petříček podal oficiální diplomatický protest, načež ruská strana zcela logicky a ve stejném duchu odpověděla:

Podle ruské ambasády je české hodnocení zásahu proti demonstrantům jednostranné. „Nezaznamenali jsme v této souvislosti tolik ‚ráznou‘ reakci českého Ministerstva zahraničí na zacházení místních úřadů s demonstranty v USA, Velké Británii či Francii,“ uvádí velvyslanectví.
Parlamentní listy

Zajímavou „novinkou“ je americké „nevměšování se“ do vnitřních záležitostí Ruska a jen těžko si lze představit, co by se dělo, pokud by se ve stejném duchu chovala ruská ambasáda ve Washingtonu:

Ruské ministerstvo zahraničí předvolalo amerického diplomata, aby mu vyjádřilo protest v souvislosti s tím, že americká ambasáda v Moskvě na svých stránkách uvádí časy, místa, podrobné programy a trasy pochodů a konání opozičních demonstrací…
T. Spencerová, FB

Společenská atmosféra začíná již nějakou dobu notně houstnout i v našich dosud poklidných konzervativnějších končinách a události se navzájem prolínají – s moskevskými událostmi se samozřejmě spojuje i náš prezident M. Zeman, jemuž kritikové vyčítají snahu o přátelské vztahy Ruska a ČR (včetně Číny) a již nějakou dobu se vůči němu vede nenávistná kampaň podporovaná politiky z tzv. „demobloku“ i pražskou havlérkou, přičemž někteří politikové, jako např. M. Benda (ODS) se netají tím, že přímá volba hlavy státu byla chybou – dle jeho „demokratické“ vize bychom asi měli zrušit volby úplně. Na prezidenta Zemana se háže v poslední době veškerá společenská kejda a naprosto „úžasná“ jsou slova přední pražské „sluníčkářky“ O. Sommerové, že většina společnosti prý nemá zdravý rozum(!) – pokud tohle není případ pro Dr. Chocholouška… Velmi zajímavá – z jistého úhlu pohledu – byla i demonstrace několika stovek účastníků na Hradčanském náměstí proti současné hlavě státu, zvláště zaujal transparent jedné z účastnic, na němž sdělovala, že nejsme ruskou ani čínskou kolonií – měla pravdu, ale pravděpodobně jí upadla spodní část nápisu, na kterém bylo zároveň uvedeno, že jsme kolonií německou a americkou. Podobné mítinky, svolávané různými „neziskovkami“ a operující různými „hodnotami“ již začínají být úsměvné. A jak již to v životě bývá, na světlo světa se díky proudu času dostávají i zajímavé informace o pozadí různých událostí, což bojovníky za ty správné „hodnoty“ občas notně rozpálí doběla – zvláště týkají-li se informace nedotknutelného Velkého Listopadu 1989, jehož kulatiny se neúprosně blíží. Mezitím se v české kotlince ničí kanceláře politických oponentů, jíme podřadné potraviny, neustále stoupají ceny energií a stavíme nesmyslné památníky za statisíce (lidem, kteří si úctu rozhodně zaslouží).

Ekonomická stránka naší zemičky je neúprosně spjata s okolním světem a dopady na naši životní úroveň se již začínají rýsovat, aniž bychom se o to přímo přičinili my sami. Ze sousedního Německa k nám neúprosně směřuje vlna ekošílenství ve formě nové uhlíkové daně a současného boje proti spalovacím motorům a vůbec všemu, co produkuje oxidy uhlíku. Již v minulých blocích jsme předeslali, že jde jen o nové „třískání“ peněz z daňových poplatníků do kapes korporací a nyní začíná onen proces startovat. I přes varovná čísla německé ekonomiky němečtí podnikatelé v české kotlině volají po nových pracovních silách do svých montoven a vláda schválila vyšší kvóty pro zahraniční dělníky. Je třeba očekávat, že „ekologická“ auta na baterie nepůjdou zavést ze dne na den a půjde se nejspíše cestou postupného zvyšování pohonných hmot. Dalším ekonomickým nástrojem z dílny zelených ideologů má být omezení spotřeby masa a zde opět fouká z Německa – co to v praxi bude znamenat je lehké domyslet a jistě není všem těmto nápadům zdaleka konec. Ekonomicky dusno bylo – celkem předpokládaně – i na vládní úrovni, kdež pokračovaly tanečky ČSSD o finance do svých resortů. Šéf ČSSD J. Hamáček již nějakou dobu chodí po ostří Babišovy trpělivosti a jak se zdá, tak zároveň odolává silnému volání z bažin „demobloku“, který slibuje – i přes ideovou rozdílnost – nějakou formu spolupráce; na druhé straně ČSSD již dávno není klasickou partají hájící sociální zájmy svých voličů a asimilace s „demoblokem“ by byla naprosto bezproblémová.

Cenzura září jako stálice na společenském nebi, přičemž synonymem k tomuto slovu se stává Facebook, jenž nalákal miliony uživatelů do své pavoučí sociální sítě a nyní je „svým“ způsobem vychovává. Obětí je již několik – vzpomeňme na A. Jonese, kterého cenzura doslova odřízla od světa a v posledních dnech i týdnech v tomto ohledu zakouší britský novinář T. Robinson, kterého se Facebook snaží úplně vymazat a uživatelům, jenž nejsou lhostejní k jeho osudu a použijí jeho jméno v diskusi, zablokuje účet. Námitky některých obhájců, že jde o soukromou společnost jsou poněkud liché, neboť i soukromá společnost musí dodržovat zákony té dané země a v naší zemi je – byť jak se zdá pouze formálně – zakotvena svoboda projevu v Ústavě ČR. Situace není růžová ani na mediálním poli obecně – práce novinářů již není jen o tom informovat své čtenáře, nýbrž je vychovávat (jak mi kdysi sdělil osobně J. Šídlo z MF Dnes). Čím se tedy liší dnešní média od bývalého Rudého práva je mi jaksi záhadou. Česká televize, jejíž zavádějící zpravodajství si platíme všichni, doslova exceluje a avizovaný soutěžní pořad na téma „fake news“ již vyvolává společenskou odezvu – nehledě na další připravované pořady. Stejně jako bývalý režim se i ten současný, liberální, snaží svou ideologii šířit skrze naše nejmenší a celkově vzato, v některých zemích na západ od nás se již o některých věcech musí bavit jen šeptem. Přišla dokonce po několika málo desetiletích doba, kdy poslouchat některé hudební skupiny je jaksi společensky „out“ a organizátorům se vyhrožuje fyzickým násilím, což je neskutečný paradox, neboť globalistická dílna cenzorních nápadů údajně bojuje právě proti nenávisti v projevu.

Se stejnou vehemencí se na světlo světa prodírá agenda se zkratkou LGBT, za níž se skrývají různé menšinové skupinky a které se zároveň stávají součástí novodobé politické korektnosti. Nejlépe je to snad znát na různých pochodech s duhovými vlajkami v čele – tam se předvádí politická reprezentace nebo přinejmenším vyjadřuje podporu, přestože tato nová společenská „norma“ vede lidstvo k propasti a hlasití propagátoři této pseudohumanity a falešných lidských práv neváhají většinovou společnost patřičně nálepkovat. I v tomto případě lze jasně vypozorovat pozvolné podsouvání nových „normalit“ do společenského podvědomí, přičemž i tato oblast je pouze jedním z článků širší celospolečenské změny, jež nás v budoucnu tak jako tak dohoní a nastane tvrdé účtování – nehledě na rozpory v náboženských ideologiích včetně islámu, který se do Evropy paralelně sune a jednou v tomto směru nastane nutně konflikt. Různé „Pride“ dostaveníčka (zhusta i za peníze daňových plátců), jež v posledních málo letech ovládly většinu evropských metropolí, nejsou ničím jiným, než ukřičeným a okázalým pózováním schovávající se za lidská práva a mnohdy připomínající vydírání. Můžeme si být jisti, že nejde o jediný společenský posun v rozporu se zdravým selským rozumem a potažmo i přírodou – svědčí o tom již nyní množství různých – prozatím drobných – událostí.

Berlínský chlapecký Katedrální sbor, jehož historie trvá už 554 let, je aktuálně žalován pro porušování ústavy, protože „genderově diskriminuje“ devítiletou dívenku tím, že ji odmítá přijmout do svých řad… to školská atletická konference v americkém státě Connecticut povolila středoškolské sportovní soutěže, v nichž si účastníci „na základě svého subjektivního pocitu“ mohou vybrat, v jakém druhu sportu budou soutěžit a s kým… a tak všechny dívčí sprinty vyhrávají biologičtí kluci… mladé atletky si stěžují… FBI zahajuje vyšetřování… fascinující…

Na druhé straně:

Za jasné vítězství feminismu (a současně i všech šmírujících „milovníků ňader“) lze považovat rozhodnutí barcelonského magistrátu povolit ženámna všech městských koupalištích a bazénech být nahoře bez… protože by prý bylo sexistické, kdyby ženy „nahoře bez“ být nesměly…
T. Spencerová,FB

Evropsko-unijní blok se po zvolení nové šéfky EK vydává směrem k utužení moci, načež původní linii posouvá opět o úroveň výše – ať již se to týká migrace, kde se oprašuje starý nápad s kvótami, nebo zesíleného tlaku na „neposlušné“ státy. Novinkou, která by utužila bruselskou byrokracii je záměr EK přejít v sociální oblasti z jednomyslného na většinové hlasování, což by například umožnilo odhlasovat jednotnou výši sociálních dávek pro migranty po celé EU nehledíce na sílu měny v jednotlivých zemích – v našich krajích bychom se mohli dočkat toho, že migranti by měsíčně mohli pobírat několik desítek tisíc korun aniž by hnuli brvou, zatímco našinci by dřeli sotva za polovinu a lze rovněž očekávat, že sociální oblast by nebyla jedinou s většinovým hlasováním. Slabost našeho premiéra A. Babiše netkví jen v jeho „otočce“, kterou předvedl v oblasti klimatického šílenství, nýbrž i v tlaku prosadit V. Jourovou zpět na místo eurokomisařky, která otevřeně vyzývá k cenzuře. O budoucnosti EU hodně napoví události okolo Brexitu.

Jednotlivé země EU samozřejmě řeší v rámci svých (prozatím) fungujících národních zájmech své záležitosti, Slovensko utrácí své finance v nákupech vojenské techniky, přičemž původní idea slovenské armády měla být taková, že výroba transportérů měla proběhnout doma, čímž by se posílila domácí industriální sféra – výsledky ovšem budí rozpaky a zatím armáda obdržela od ministra obrany devět terénních Tatrovek a dříve nakoupené americké vrtulníky staršího typu Black Hawk doposud nejsou vyzbrojené a ministerstvo výzbroj zatím jen plánuje. Slovenská média hlavního proudu dávají velký prostor bývalému prezidentovi A. Kiskovi, jenž nehodlá opustit prkna politického jeviště a založil svou vlastní partaj, zatímco současná hlava státu Z. Čaputová začíná sbírat ocenění od svých globalistických chlebodárců.

Německo, kterému momentálně vládne tvrdá cenzura i autocenzura a do médií začínají prosakovat varování zahraničním turistům, má čím dál častější třenice se svým americkým „přítelem“, jenž stupňuje své požadavky na financování své armády „dočasně“ umístěné v Německu; velvyslanec R. Grenell však poněkud podceňuje mínění veřejnosti, které jej posílá do… své vlasti i s její jadernou výzbrojí.

Americká diplomacie se rozjíždí… Richard Grenell, velvyslanec v Německu, který pravidelně vyvolává nelibost hostitelské země nejrůznějšími požadavky, aktuálně pohrozil stažením amerických vojáků, protože je prý pro USA „urážlivé“ držet své jednotky v Německu, zatímco Němci své „obchodní přebytky utrácejí na místní programy“… “jako by na zavolanou” se přidala americká velvyslankyně v Polsku Georgette Mosbacherová, podle níž by se taky mohlo stát, že USA přesunou své vojáky právě do Polska… „Rádi bychom uvítali americké vojáky stěhující se z Německa do Polska,“… mimochodem, „kdo my?“…fascinující… Německo důsledně odmítá navyšovat své zbrojní výdaje na Washingtonem požadovaná dvě procenta HDP a USA mu za to pravidelně hrozí… nicméně, nová pohrůžka může Němcům poněkud zlepšit náladu, neboť loňský rozsáhlý průzkum ukázal, že většina německých voličů nejenže odmítá navyšování zbrojních výdajů, ale současně navíc chce, aby američtí vojáci z Německa odešli úplně… tak že by?
T. Spencerová, FB

Itálie, jež v současné době vede perný legislativní boj s pašeráky migrantů na Apeninský poloostrov, zároveň v tomto týdnu překvapila jistou formou vládní krize, jejíž formální záminkou bylo hlasování o projektu vysokorychlostní železnice Turín – Lyon a o níž dvě vládní strany hlasovaly rozdílně. Konfliktů ve vládní koalici bylo vícero a M. Salvini v tuto chvíli vsadil na svou popularitu i volební preference své strany a nasměroval vládní rozkoly k novým volbám. Francií opět proudí Žluté vesty (doufejme, že zásahy proti nim bude ostře sledován našimi ochránci „hodnot“ včetně „zamini“ a při dopadu první rány policejního obušku na záda demonstranta půjde na francouzskou ambasádu ostře laděný diplomatický protest) a na Britských ostrovech se nadále novým premiérem B. Johnsonem horečně připravuje Brexit, přičemž EU se tváří jako skála a jakákoliv dohoda není na pořadu dne.

Zprávičky z Ukrajiny stále připomíná dětský krasohled plný střípků, přičemž i malé pootočení mění náhled na situaci v této zemi, která je zřejmě pro mnoho občanů natolik zoufalá, že přijímají jiné občanství. Nový ukrajinský lídr V. Zelenskyj je doposud velmi nečitelným a tomu odpovídá i postoj nejen Ruska, ale i USA potažmo valné části tzv. Západu – snad s výjimkou pravověrných rusofobů. Mnohem čitelnější P. Porošenko však v této chvíli bojuje o svou kůži a faktem je, že pomajdanovská doba je definitivně minulostí, což ovšem naopak přináší do společnosti spousty nereálných až zoufalých nápadů.

Mlčení lídrů Německa, Francie a Ruska k Zelenského návrhu, aby se po nedávné smrti čtyř ukrajinských vojáků na Donbasu urychleně sešel „normandský formát“, podle ukrajinského Glavredu značí, že už ani Západ se o situaci nechce bavit, dokud Kyjev nepřijde s konkrétními návrhy na řešení války… Zelenský mezitím krymským Tatarům slibuje autonomii na Krymu…
T. Spencerová, FB

Spojenými státy otřásly v tomto týdnu události v Texasu a Ohiu, jež vyvolaly mnoho reakcí i ve světě a zejména debatu o legálním držení zbraní, kterážto se ovšem mnohdy vede spíše v ideologické rovině, aniž by se braly v potaz skutečnosti, proč mohlo dojít k těmto brutálním incidentům. Opoziční síly vůči D. Trumpovi jej samozřejmě okamžitě obvinily z odpovědnosti, nicméně incident se mohl odehrát za jakéhokoliv prezidenta USA (a také se takové události stávaly) a samotný D. Trump v první reakci přislíbil v takových případech razantnější postup před soudy. Oba případy střelby do náhodných civilistů v Texasu i Daytonu ve státě Ohio však mají rozdílné motivy a americké vyšetřovací orgány nevylučují další možné útoky.

Japonsko, Uruguay a Venezuela (nebo i Amnesty International) v uplynulých dnech varovaly před cestami do USA, kde jim prý kvůli častému masovému střílení hrozí nebezpečí, načež Trump avízuje odvetné kroky: „Pod mým vedením jsme země, která velmi reaguje. Když nám někdo na státní úrovni ubližuje, uděláme mu totéž…“  Hollywoodské studio Universal se mezitím rozhodlo stáhnout „satirický“ snímek The Hunt, který měl jít do kin na konci září, a který popisuje, jak skupinka „elitních liberálů“ ze sportu loví „zavrženíhodné“ trumpisty… po nedávném dalším hromadném zabíjení v El Pasu a Daytonu by prý film nedělal dobrotu…
T. Spencerová, FB

Co se týče zbraní, dohru má i zrušená smlouva INF, po jejímž vyprchání platnosti USA oznámily rozmístění nových raket v Asii, na což logicky zareagovala Čína a ani v Evropě nejsou názory na toto téma zcela konzistentní; Ruská odpověď je stále stejná, ovšem někteří „odborníci“ vidí nutnost rozmístění raket na evropském kontinentu, přestože právě Německo od americké vojenské doktríny dává zvolna ruce pryč a ubývá zemí, které se hrnou do amerických vojenských dobrodružstvích po světě. V tomto směru je zajímavé, jak rychle (zejména u nás) vychladly venezuelské události, byť USA vyhrožují, že prezidenta N. Madura odstraní za každou cenu, přičemž lídr této země se v této souvislosti obrátil na OSN, Venezuela spolupracuje s Čínou i Ruskem sankce nesankce a západní média obecně tuto zemi černí ze všech stran. Jiná válka probíhá na obchodní úrovni s Čínou, načež ovšem tato asijská země ještě nevytáhla všechny své trumfy a již nyní jsou citelně znát důsledky této hry a to nejen v samotných Spojených státech. Velmi podivnou událostí (jak se to ovšem vezme) byla údajná sebevražda J. Epsteina, miliardáře, jenž byl zatčen kvůli zneužívání a obchodování s dětmi.

„Předpokládaná“ sebevražda miliardáře a pedofila Jeffreyho Epsteina, který byl nalezen ve své cele, „šokovala“ ministra spravedlnosti Barra, který nařídil vyšetřování… a své vyšetřování už vede i FBI… z reakcí amerických médií se zdá, že „sebevraždě“ věří málokdo
T. Spencerová, FB

Do popředí světových událostí se opět dostává Sýrie, kdež opět začíná „hořet“ půda a to zejména kvůli zájmům jednotlivých válčících stran bez ohledu na skutečné vlastníky země – Sýrii. Ozbrojenci podporovaní USA zvýšili svoji činnost a vzduchem létaly rakety, co se týče samotné politiky USA v tomto regionu záměr je poměrně jasný – vytvořit jakési nárazníkové pásmo, aby se US Army alespoň drápkem zachytily v tomto prostoru – tento návrh ovšem logicky tvrdě narazil ve vedení Sýrie a její ozbrojené síly pokračují v bojích. Svou hru si zde rozehrálo i Turecko, které rovněž volá po koridoru – kvůli uprchlíkům. Bude velmi zajímavé sledovat další vývoj v Sýrii, neboť doba odkrytí karet jednotlivých hráčů se rychle blíží.

Syrská armáda se pomalu prokousává do kajdistického Idlíbu… Turecko opakovaně zdůrazňuje nezbytnost vytvoření „mírového koridoru“, jímž by se na severovýchod Sýrie mohli vracet syrští uprchlíci… libanonské úřady mezitím dál ničí tábory syrských uprchlíků, aby urychlily jejich návrat do vlasti… v obou zemích bylo „ve špičce“ dohromady asi pět milionů syrských uprchlíků…
T. Spencerová, FB

Napětí trvá i nadále okolo Íránu a zadržování lodí s naftou íránskými silami se stává v poslední době tradicí. Čím dál více se ukazuje, že dobýt silou tuto zemi bude jen sotva možné – jak již bylo výše uvedeno, Spojené státy nemohou pro tyto své šílené plány sehnat dobrovolníky, kteří by se nechali pro zájmy USA dobrovolně zabít a mezi některými spojenci již dochází k nevrlým reakcím.

Soudobý řízený přesun převážně afrického obyvatelstva na evropský kontinent a kriminalita s nimi spojená má v tomto týdnu ještě dozvuky zejména v Německu, kde jistý švýcarský „vzor“ integrace bez varování shodil pod jedoucí vlak maminku s dítětem a případ se samozřejmě odrazil i do našich končin. Německo si prodělává skutečnou transformaci původních obyvatel v nesourodou multikulturní společnost plnou náboženského fanatismu a násilí, přičemž oficiální místa včetně představitelů bruselské říše tuto sebevraždu podporují, kritiky umlčují a pro migranty platí jiná pravidla u soudů. Zato mohou migranti navštěvovat výchovné kursy, kde se dozvědí jaký je rozdíl mezi sexem a znásilněním – dovedu si představit, že na přednáškách se dveře netrhnou. Násilí v Německu přitom roste téměř geometrickou řadou a brzy se objeví i u nás – o tom není sporu. Bohužel, první vlaštovičky tohoto typu již přilétly a přestože první vlaštovka ještě jaro nedělá, můžeme očekávat zakrátko celé hejno. Na rozdíl od milých vlaštoviček však nové hejno nebude tak milým hostem. Naše politická reprezentace se v tomto ohledu zatím příliš nepředvedla a rozhodně nemá razanci Orbánovského typu či Salvinistické Itálie, tragédií ovšem je, že v případě volebního vítězství současné opozice budou migrační stavidla otevřena naplno. Podobná situace jako u našeho německého souseda panuje i ve Francii a kriminalita běženců již nahání hrůzu i ve Španělsku. Pašování nelegálních afričanů a asiatů do Evropy je přitom jasně prokázaným faktem a že jde o dobrý byznys ukazuje nová vlna, která míří do Mexika. Smutnou kapitolu píše sama křesťanská vrchnost, která by měla v případném boji proti islámské doktríně na své straně i mnoho ateistů. Paradoxně tak nastává situace, kdy mnoho německých občanů přesídluje do české kotliny relativně málo zasaženou migrační vlnou a do sousedního Polska přichází zvýšené množství žádostí od švédských „uprchlíků“. Je zajímavé se podívat, kterak proti muslimské ideologii válčí taková Indie…

Klimatická doktrína ovládla svět, tentýž svět přestal komunikovat s vědci a tvoří si vlastní fakta postavená na dohadech, přičemž v pozadí jsou – jak jinak – peníze a zisky korporací, které se neštítí žádných forem k dosažení svého. Vytvoření falešných proroků není v dnešní informačně-technologické době žádným velkým uměním, konečně ani v minulosti to zase tak velký problém nebyl a následovníky si najde každá ideologie. Tak jako tak se klimatičtí alarmisté neustále zesměšňují sami, neboť na nic neřešící žvatlání o klimatu se slétají soukromými letadly a místo snahy o skutečné zlepšení životního prostředí, které skutečně trpí, přispívají svým dílem ke zvyšování oxidů dusíku více, než automobilová doprava jednoho velkého města. Ke skutečnému pochopení problematiky klimatu bychom ale potřebovali vzdělané děti, které se ovšem zásluhou novodobé tolerantní výuky poflakují na náměstích. Ani česká politická vrchnost není výjimkou v klimatickém snění a zdejší občan, jež dosud vládne selským rozumem musí kroutit hlavou nad činy a výroky některých person toho času na vládních postech:

Nemůžeme se proto divit, že přišel na další nápad jak se zviditelnit a setkal se s koordinátory pátečních stávek kvůli klimatu, kterým vyjádřil podporu. Tito studenti včetně pana ministra by si měli uvědomit hlavně to, jaký je rozdíl mezi klimatem a počasím. To je zásadní bod, protože většina těchto děcek bere klima jako to, že je horko. Viz rozhovor na ČT24. Kdyby tato děcka místo stávkování udělala něco užitečného a zasadila jeden strom týdně, tak by se Česko aspoň zazelenalo. Těžko si však představit, že zvednou zadek od počítačů a začnou dělat něco vlastníma rukama, stejně jako ministr Petříček nevymyslí nic progresivního vlastní hlavou.
V. Ustyanovič, PL

Z ostatních zpráv:

  • Nové informace o „čističi“ Karlova mostu budí emoce.
  • Setkání vlastenců vyvolává emoce u „sluníček“ a části politického spektra.
  • Slovenští branci pod přísným dohledem Policie SR.
  • Protesty v Hongkongu a policejní zásah.
  • V září vyjdou memoáry E. Snowdena – nový bestseller na obzoru.
  • Německý detektiv nabízí nové důkazy o letu MH-17.
  • Banka BRICS omezuje dolar.
  • Vědci viní MMF z chudoby a nerovnosti po celém světě.
  • Vědecké varování před účinky sítí 5G
  • Pravá forma rasismu v JAR.
  • D. Tusk si rýpl do Ruska, V. Putin mu dal KO (video).
  • Fascinující koníček jistého archeologa ohromuje…

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...