Zrcadlo týdne 6. – 12.8. 2018

0

Na domácím hřišti oscilovalo několik témat, nicméně neblahou zprávou číslo jedna je smrt tří českých vojáků v Afghánistánu a tato informace vzbudila mezi politiky i domácím obyvatelstvem – na sociálních sítích obzvláště – tvrdou polemiku, ve které nebyla nouze ani o invektivy a nálepkování, přičemž by stačilo opravdu málo, aby byly ty ostré názorové hrany hned v úvodu vyhlazeny na přijatelnou mez – stačí vložit tři slova do úvodu jakékoliv polemiky: „Dle mého názoru…“ Začít blog nadpisem „Když stoka promluví“ je přímo pozvánka k zuřivé konfrontaci. Tři čeští vojáci zahynuli 5. srpna zhruba ve 3.50 našeho času nedaleko základny Bagrám útokem sebevražedného atentátníka a ve společnosti vyvolala tato událost diskusi především o smyslu zahraničních misí a s tím i nepřímo otázku obrany země, přičemž tou hlavní otázkou, jež momentálně leží na stole je – za čí zájmy bojuje česká armáda v zahraničí, konkrétně v Afghánistánu, Mali a dalších zemích. Jako špatný vtip ve stylu ukrajinských vládních představitelů lze vnímat slova náčelníka generálního štábu A. Opaty, že chce nalézt komplice atentátníka, přičemž „…Budeme chtít vědět, kdo tu vestu sestrojil, kdo to řídil a kdo sebevraha rekrutoval, tak abychom dosáhli toho, že nikdo v Afghánistánu nebude beztrestně zabíjet naše vojáky.“ Nějak pozapomněl, že Afghánistán není českou kolonií a vojáci, jež zde konají svou dobrovolnou službu musí počítat i s ozbrojenou konfrontací – jinak by si to mohl leckdo splést s letním zahraničním rekreačním střediskem, kdež se dá vydělat docela zajímavý peníz. Proti slovům A. Opaty se silně ohradil expert v otázkách obrany J. Štefec a další reakce budou zřejmě následovat.

Předvolební kampaň již vypukla plnou silou a oddělit jednotlivé ingredience tohoto guláše je čím dál složitější. Exministr I. David, jež kandiduje za Okamurovu SPD je v hledáčku „tradičních stran“ a špínou se rozhodně nešetří, k čemuž zdatně přispívá i „naše“ Česká televize. O senátorský post se uchází i neúspěšný kandidát na prezidentský stolec J. Drahoš a protistranou je jeho bývalá kolegyně E. Syková, která již měla s J. Drahošem co do činění. Špína se na politickou scénu valí i z uměleckých kruhů, byť hovořit v některých případech o umění je opravdu velká nadsázka – jako v případě politické písně J. Hutky, k němuž se přiřadil i T. Klus a zdá se, že seznam není konečný, přičemž slovní úhony se dostalo i K. Gottovi. Velmi zajímavé informace v předvolebním šílenství přináší Aeronet ve spolupráci se Svobodným vysílačem CS v článku o vazbách tzv. „neziskovek“ na současné politické dění, čímž se znovu otevírá diskuse nad termínem „demokracie“, diskuse nad Českou televizí a v současné době i nad Českým rozhlasem, jenž se nedávno vytasil svou rozhlasovou četbou pro děti s velice neobvyklým slovníkem.

Horké léto přináší v plné nahotě a poněkud ve stínu migrační krize i dlouhodobě neřešenou otázku místních etnických menšin protěžovaných v posledních letech tak zvanou „pozitivní diskriminací“, načež je třeba si uvědomit, že diskriminace zůstává stále diskriminací ať už je pozitivní nebo negativní. Událost v Dubí, při níž tekla krev, nastoluje znovu otázku nestrannosti Policie ČR a soudních orgánů, zda by již nebylo na čase opustit jakékoliv zvýhodňování menšin obecně a soudit rovným dílem všechny osoby bez ohledu na etnicitu, než vezmou spravedlnost do svých rukou sami občané.

Jedním z horkých témat, zvláště letošního horkého léta, se stává pitná voda, jejíž nedostatek je již zjevný a ruku na srdce – mnozí obyvatelé (nejen) české kotliny se stále chovají tak, jako by byly zdroje neomezené. Vláda proto přichází s novinkou a připravuje novelu vodního zákona, v němž by umožnila v případě extrémního sucha nařídit šťastnějším majitelům vodních zdrojů podělit se s ostatními. Jinak to vidí Ministerstvo zemědělství, které upřesnilo, že nepůjde o zabírání soukromých vodních zdrojů, nýbrž jen o kontrolu v období sucha, zda nepoužíváte vodu k zalévání, k napouštění bazénu apod. Jaká bude skutečnost ukáže čas, nicméně platba za vodní zdroje pro všechny bez výjimky je na spadnutí.

Ve Spojených státech se ke slovu dostal – již notně stár – válečný jestřáb a šedá eminence americké zahraniční politiky H. Kissinger, jež s chladnou kalkulací radí D. Trumpovi zmírnit napětí s Ruskem a vrazit klín mezi Rusko a Čínu, což by konečně nebyl jediný klín použitý v zahraniční politice, nicméně V. Putin je šachový velmistr i na poli mezinárodních vztahů a dá se jen těžko předpokládat, že si bude vyrábět nepřátele těsně za svým plotem, byť rusko-čínské vztahy nejsou právě ve stádiu novomanželských líbánek, ovšem D. Trump svojí celní a sankční politikou vůči Rusku a Číně utahuje lano jejich spojenectví. Konečně – poslední sankce uvalené na Ruskou federaci kvůli údajnému zapojení Ruska v případu Skripal považují i samotní ruští činitelé za drakonické, MMF navrhuje osvědčenou „klasiku“ – vzdejte to a my vám i obyvatelstvu zajistíme sladký život. Jak by vypadala praxe není tak těžké odhadnout. Posun v postoji Ruska k nekonečným obviněním a sankcím je evidentní – skončila doba pokusů o zlepšení vztahů a nastupuje „doba zrcadel“ – jak ty na mě, tak já na tebe.

Diplomatická práce D. Trumpa, i přes všechna optimistická prohlášení, dostává značné trhliny například v severokorejském jaderném odzbrojení, neboť USA se stále nedokáží chovat jako partner, nýbrž jako ten, jenž diktuje podmínky, tedy diktátor. Tento tlak působí přesně opačně než si USA představovaly, sbližuje Severní Koreu s Íránem. Americký prezident je rovněž příčinou „hvězdné války“ v domácích vodách, neboť jeho odpůrci poničili hvězdu se jménem D. Trumpa na Chodníku slávy na Hollywood Boulevard a radnice se zabývá myšlenkou o jejím úplném odstranění, což se nelíbilo Trumpovo zastáncům, kteří vytvořili hvězdy nové a dokonce několik. Tyto žabomyší války ovšem nedokáží překrýt fakt, že senátní Demokraté připravují v rámci boje proti ruským dezinformacím převzít kontrolu nad digitálními médii včetně internetu, k čemuž už ostatně již dochází a pocítil to i známý novinář, moderátor a známá tvář alternativních médií (byť ne zcela bez chyb) Alex Jones, jemuž byly zablokovány informační kanály společnostmi Google, Facebook, You Tube, Spotify, Apple… A. Jones ostatně není mezi jedinými postiženými a abychom my, Evropané, nebyli ochuzeni o požitek cenzury, rychle se blíží doba využití těchto „amerických zkušeností“ i u nás – osobně bych tipoval, že první kroky budou učiněny již do konce tohoto roku.

„Od chvíle, kdy korporátní „sociální sítě“ zcenzurovaly a zavřely spousty kanálů velkého konspirátora Alexe Jonese, vyskočila sledovanost jeho Infowars o 5,6 milionu lidí… sakra!…“
T. Spencerová, zatím ještě na FB

Jako zpráva z jiného světa působí informace o nominaci bývalého amerického prezidenta B. Obamy na lidskoprávní cenu Roberta F. Kennedyho – toho Obamy, jenž stihl již po dvou týdnech sezení v prezidentském křesle získat Nobelovu cenu za mír aniž stačil prozkoumat šuplata v oválné pracovně. Zdá se, že přichází doba inovovat známé pořekadlo o Rusku a upřesnit formulaci: „V Americe? Tam je všechno možné…“ V naprostém kontrastu se sběrem různých medailí v mimorealitní bublině žijících politiků je tvrzení kandidátky do Kongresu Spojených států A. Ocasio-Cortezové:

„Zvyšuje se počet amerických seniorů, kteří vyhlašují osobní bankrot… říká se jim „baby boomers“… oproti roku 1991 jich krachuje trojnásobek… průměrný dluh je 17 390 dolarů… celkově americké domácnosti dluží 13,15 bilionu dolarů, což je nejvíc v celých dějinách USA… bankrot vyhlašují i tisíce firem… USA si mohou dovolit „časově neomezené války, ale nikoli zdravotní péči pro všechny občany,“ připomíná do toho mizení střední třídy vycházející hvězda „demokratické levice“, kandidátka do Kongresu Alexandria Ocasio-Cortezová…
T. Spencerová, FB

Sýrie se v jistém smyslu stává příkladem na mezinárodním poli, neboť i přes obrovské tlaky, dezinformační kampaň téměř celého světa a zásahu mezinárodních sil v čele s USA bojujícím „proti terorismu“ dokázala se silným spojencem v zádech odolat a přestože ji čeká ještě nemálo úsilí v diplomatické či vojenské oblasti při obnově země, je téměř jisté, že éra dobývání zemí založené na vykonstruovaných a vylhaných základech (Libye, Irák) končí. Co ale nekončí jsou války vedené za účelem získání přírodních zdrojů (Rusko) a finančních výhod (typicky tzv. petrodolar), případně vydržování kolonií jakožto levné pracovní síly, přičemž samotný termín „kolonie“ je třeba chápat v dnešní době v poněkud jiném kontextu (viz video v „Ostatních zprávách“, které doporučuji shlédnout až do konce).

Poměrně stranou zájmu médií probíhá několikaletý konflikt v Jemenu a určit jaká hra se zde hraje, kolik hráčů sedí u stolu a jaké karty a komu jsou rozdány, by zabralo nemálo času a mnoho analýz. Ze střípků válečných událostí vyskočila tento týden zpráva o náletu saudsko-arabských sil na civilní autobus, načež mezi desítkami obětí byly zejména děti a tento neskutečně krutý incident se odrazil i v mezinárodní rovině. Americká armáda podporující Saudy se od celého incidentu distancovala a vyjádřila „znepokojení“. Paradoxem doby a zároveň logickým vyústěním posledních válečných let je žádost Jemenu o pomoc směrem k Rusku, nepochybně zapůsobil syrský scénář – podobnou žádost obdrželo Rusko i od Libye a v nedávné době i od Iráku, kdež ovšem drží pevně opratě Spojené státy.

Zprávy z Britských ostrovů nabývají na stále větší pochmurnosti. Dobrou zprávou je, že na svobodu byl propuštěn novinář T. Robinson, jenž se snaží ve svém novodobém boji upozornit na migrační politiku své země a zejména šíření islámu s migrací spojenou. Tím ovšem dobré zprávy končí. Ve videu T. Robinson popisuje své zážitky z vězení, ovšem mnohem větší pozornost by se měla věnovat společenské atmosféře ve Velké Británii – ze slov T. Robinsona je zřejmé, že svoboda slova je v jeho zemi jen iluzí a celá společnost je infikována multikulturní doktrínou v míře, která hraničí se sebezničením. V tomto týdnu „zazářil“ i bývalý ministr zahraničí B. Johnson svým výrokem o ženách v burkách, které dle něho vypadají jako poštovní schránky a nadělil si – samozřejmě – problémy s „aktivisty“, jež se obrátí na komisi pro lidská práva a to přesto, že v podstatě hájil  nošení burek na veřejnosti.

Ukrajinské pláně pod „silným“ vedením Porošenkova štábu nedoznává žádných velkých změn, země se zvolna vylidňuje v důsledku neschopné a ideologicky silně prodchnuté vlády, přičemž sám P. Porošenko vypouští čas od času bublinky optimismu, nemajících ovšem dlouhou životnost, neboť ekonomické ukazatele jsou neúprosné. Život – zejména v pohraničních oblastech – je boj o přežití.

Slovenskou politickou scénou ještě rezonuje návštěva poslance P. Marčeka na Krymu, což nelibě nesou některé partaje, jež si vetkly do svých programových cílů nekonečnou zášť vůči Rusku a situace je v tomto směru prakticky totožná s atmosférou v našich politických vodách. Poslanec P. Marček si ovšem – když už nic jiného – zcela oprávněně zaslouží obdiv za odvahu jít proti proudu, neboť původně se k jeho cestě přihlásili i jiní poslanci, načež následovala z jejich strany řada výmluv, tudíž cestu na Krym absolvoval z politiků jediný. Z jiného úhlu pojala cestu skupina slovenských podnikatelů, jež P. Marčeka doprovázela a prosta od neproduktivní politiky, skupina obchodníků zcela pragmaticky hodnotila možnou spolupráci s místním podnikatelským prostředím.

Ve světě migračních toků v tomto horkém létě probíhá obvyklý kvas různých názorových proudů a událostí, jež je v mnoha zemích starého kontinentu řešena různě, přičemž dochází i k jasným posunům ve vnímání tohoto novodobého problému. Jedním z vynikajících pořadů naší České televize (bez ironie) patřil bezesporu rozhovor D. Drtinové(!) s universitním profesorem a spisovatelem B. Warnerem o islámu, v němž moderátorku s přehledem rozdrtil věcnou argumentací (mimochodem z původního zdroje bylo video rychle odstraněno, doporučuji si toto video stáhnout – buďte rychlejší než cenzoři). O slovech profesora B. Warnera není třeba pochybovat, neboť příkladů máme každý týden více než dost, na povrch společenského povědomí ale vyplují pouze torza a to díky politické korektnosti a dnešnímu pseudohumánnímu pohledu na žadatele o azyl. Ve hře jsou samozřejmě i peníze a komentáře o novodobém otroctví v západní Evropě rozhodně nejsou přehnané. Pohledy jednotlivých zemí evropského poloostrova rozhodně nejsou statické a zvolna dochází k posunům ve vnímání: Zatímco vedení EU v zásadě stojí na místě a přešlapuje, španělské úřady po prvotním nadšeném vítání azylantů ochladly ve vstřícnosti, švédské obyvatelstvo již naplno procitá (je jen otázkou, zda již není pozdě), Řecko se nyní potýká s loupežnými gangy mající původ v uprchlických centrech. Nedávno medializovaný případ mladé švédské „humanistky“, jež přikovala letadlo s úředně vyhoštěným migrantem k zemi dokud „chudák“ azylant nevystoupil, má zajímavou dohru – dvaapadesátiletý Afghánec byl několikrát řešen a odsouzen za domácí násilné činy. Se zvětšující se mírou tolerance vůči migrantům roste i jejich „chuť“ – mladý zběhlík žádá rakušany, aby v souladu s křesťanskými hodnotami(!) byli běženci vpuštěni do jejich domovů – dobrá výzva pro “vítače”. Těžké časy nastávají francouzům – muslimská komunita z předměstí se spojuje se členy ISIS a kriminálníky, jež právě opouštějí francouzské věznice. Italský postoj k řízené mohutné migraci je již dostatečně známý, nicméně ministr vnitra M. Salvini bojuje i na dalších frontách novodobého šílenství a obnovuje tradiční pojetí rodičovství. Jak již bylo výše psáno, komplexní řešení ze strany „jednotné“ EU není v dohledné době na dohled, nějakou představu má německý ministr pro hospodářskou spolupráci a rozvoj G. Müller jenž navrhuje pustit africkou zemědělskou výrobu na evropský trh bez cel a v podstatě i bez evropských norem, čímž by se zajistily v Africe tisíce pracovních míst a opatření by zmírnilo migrační proudy. Obávám se, že jeho řešení má drobný nedostatek a tím je slovo „práce“. Ani v českých luzích a hájích není o dobré rady nouze – lze-li za dobrou radu počítat pseudohumanistické sražení podpatků a přijímat bez odporu toto kulturní obohacení a novou krev, jak například navrhuje T. Halík. Přidanou hodnotu celému tématu dodal i Babišův mediální konglomerát a v deníku iDnes běží vpravdě goebbelsovská propaganda o muslimech na což ironicky zareagoval T. Vyoral, jenž právě – dle jeho slov – procitl a zjistil, že až dosud byl „pomýlený“. Mimochodem – nepřipadá vám to slovo poněkud povědomé?

Ostatní zprávy:

„Dosud nedotknutelný americký GM koncern Monsanto byl v USA v rámci průlomového verdiktu odsouzen k vyplacení skoro 290 milionů dolarů odškodného farmáři, který si při používání (i u nás dobře známého) přípravku na hubení plevele Roundup uhnal rakovinu…“
T. Spencerová, FB

  • Svět neustále něco nového objevuje – nejstarší sýr nalezený v Egyptě, hrob v Rusku starší než egyptské pyramidy, původní mexická civilizace.
  • Smutné čtení o některých „západních hodnotách“.
  • S. Seagal v roli nového zástupce ruského ministerstva zahraničí pro vztahy mezi USA a Ruskem a reakce washingtonských bažin a jejich médií.
  • Letadlo NATO vypustilo údajně omylem raketu vzduch – vzduch v blízkosti ruských hranic, hra s ohněm pokračuje.
  • Američtí divocí koně zažívají v současné době nehezké časy.
  • Ohlédnutí za Prague Pride – přiživily se politické strany i firmy.
  • Video z roku 2014, které stojí za to shlédnout: V první části se dozvíte, odkud pochází evropské bohatství, druhá část popisuje šokující období éry prezidenta Jelcina. Upozornění pro rusofobní osoby: Video vám může způsobit zdravotní komplikace neboť je převzato z ruských zdrojů.
  • Pro odlehčení – když se manželka ptá, co vlastně v práci děláte a vy ji vezmete na exkurzi.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...