Májové dny přinášely do naší vlasti vždy velké oživení a letos tomu nebylo jinak, ba naopak – příval domácích i zahraničních událostí v prvním květnovém týdnu zasáhl českou krajinu silou uragánu a jak je již mnoho let i desetiletí tradicí, v ulicích se ocitly tisíce lidí v průvodech, o jejichž cílech se mnohdy dá jen těžce spekulovat. K takovým průvodům a srocením patřil například protest proti premiérovi A. Babišovi, nově dosazené ministryni M. Benešové a prezidentovi M. Zemanovi, přičemž nově jmenovaná ministryně je zřejmě jen zástupným prostředkem k ovlivnění nejvyšších pozic v českých hvozdech za pomocí mimovládní organizace Milion chvilek pro demokracii, kterážto celé představení organizovala. O podstatě těchto demonstrací a jejich účastnících jsme již informovali v minulém týdnu, nový náboj dodal do celé debaty okolo protestů komentátor známého proglobalistického serveru Forum24 J. Jandourek řka, že „…proti Benešové je potřeba demonstrovat dřív, než něco provede…“ Z pohledu této logiky by ovšem nikdy nevznikla žádná vláda na světě a pakliže otočíme smysl této věty proti jejímu autorovi, můžeme konstatovat, že Forum24 je lepší zrušit dříve, než něco nekalého vyvede.
Společenská kauza, kterážto rezonuje s neztenčenou silou, je rozhodnutí Ústavního soudu ve věci ostravského hotelu Brion, jehož majitel podmiňuje poskytování svých služeb podepsáním politické deklarace. Pomineme-li „vítače“ tohoto rozhodnutí z řad politiků, k zastáncům verdiktu se přidal například L. Žák tvrdíce, že jde o právo odmítnout poskytnout komukoliv své služby. Jeho argumenty jsou z mého pohledu naprosto liché a propletení politiky s obchodem zavání novou totalitou (což není v současné době zase tak nic neočekávaného), neboť na základě mého politického přesvědčení mne může například odmítnout dodavatel energií, vody, tepla… Příkladů bych našel přehršel. A že již přilétají první „vlaštovky“ se přesvědčil předseda Národní demokracie A. Bartoš (jakkoliv s jeho politickými názory nemusím souhlasit) a další budou jistě přibývat. Obávám se, že bezprecedentní rozhodnutí Ústavního soudu je dalším krokem ke skutečné totalitě dalece přesahující období mezi roky 1948 – 1989, neboť ani tehdejší režim nepodmiňoval nákup zboží a služeb podepsanou proklamací o loajalitě k vnitrostátním či zahraničním politickým událostem.
V májových dnech se tradičně po celé Evropě slaví vítězství nad německým hitlerovským fašismem, jenž v závěru první poloviny minulého století zpustošil evropský kontinent a jak to již v naší dnešní společenské zpolitizované atmosféře chodí, faktů mnoho nezaznělo, zato politicky laděnými proklamacemi na tu či onu stranu by se dalo vytapetovat sídliště. Překrucování minulosti se zvolna stává národním sportem zejména u výřečných politických person a je velmi těžké komentovat myšlenkové pochody jednotlivých řečníků – rozumnější občané si připomněli svátek osvobození mimo doslech politických partají a mnozí z nich se přidali k již tradičnímu pochodu „Nesmrtelného pluku“, jenž má mezinárodní dosah a rok od roku přidává na síle. Noční můrou „pražsko-kavárenských“ kruhů se pravidelně stávají „Noční vlci“, kteří ani letos neporušili tradici a jízdou po evropských městech uctili památku padlých (nejen) ruských vojáků, což se mnohde neobešlo bez verbálních výronů hrstky protiruských aktivistů. Stejný povyk vyvolala návštěva prezidenta M. Zemana a některých dalších současných či bývalých politiků na ruském velvyslanectví v Praze v souvislosti s výročím konce druhé světové války (v ruském podání jde o Velkou vlasteneckou válku), na níž naše hlava státu poděkovala za přínos Rudé armády na osvobození ČSR, načež historii spojil se současnou islamistickou ideologií a „sluníčkářům“ všeho druhu zvedl patřičně krevní tlak.
Jinou souvislost s prezidentem M. Zemanem a jeho nedávnou návštěvou v Číně prožívá náš přední hokejista J. Jágr, jež nyní čelí mediální masáži za účast této země po prezidentově boku. Nejsem schopen se ani na okamžik vcítit do jeho kůže, nicméně z jeho vyjádření na Instagramu musím smeknout a je jasně vidět, že tato hokejová veličina řeší tuto politicky pročpělou kampaň proti jeho osobě s velkým nadhledem. Sport se bohužel stal dalším odvětvím prokvetlém politikou (to ovšem není záležitost jen posledních let) a není překvapující, že v mediální smršti proti J. Jágrovi se ocitla i „naše“ Česká televize, o níž se nyní petičně bojuje, přičemž nespokojených diváků vidících jasně manipulativní zpravodajství a podsouvání novodobých „hodnot“ přibývá.
Poněkud stranou dění v tomto týdnu stála ekonomika naší země, která samozřejmě úzce souvisí s naším členstvím v Evropské unii, o níž se bude v závěru měsíce bojovat ve volbách do EP. Z analýz vyplývá, že naše společnost zatím nebere žádný potaz na zhoršené ekonomické ukazatele v Německu ani u nás a spotřeba domácností bude hlavním tažným koněm našeho ekonomického růstu. Americký novinář žijící pod českou střechou E. Best se zamýšlí nad schůzkou premiéra A. Babiše s představiteli největších českých bank, u nichž má zcela náhodou společnost Agrofert půjčky. S financemi souvisí i poslanecký návrh novely Občanského zákoníku, kterýžto dává v potaz, zda dluhy dětí mladších 15 let nemají přejít na jeho zákonného zástupce a s dětmi je provázána i snaha Starostů a nezávislých (STAN) snížit věk volebního práva do komunálních křesel již od 16 let, nicméně v tom případě by bylo logické, aby si rovněž od 16 let platily tyto děti své dluhy samy a nepřenášely toto břemeno na rodiče. Je evidentní, že snaha některých politických subjektů zatáhnout děti do víru politických bažin je jen politickým kalkulem pro zmírající partaje a Piráty a u nichž jsou zkřížené hnáty s lebkou na černém pozadí pro pubertální mládež stále jen romantickou představou neohroženého Jacka Sparrowa.
Na zdejším politickém nebi se zřejmě rozsvítí další hvězdička (zda to bude supernova ukáže čas), neboť V. Klaus mladší oznámil vznik nového subjektu ve spolupráci s poslankyní Z. Majerovou – Zahradníkovou, která dala vale poslaneckému klubu ODS. Hlavními cíli nového uskupení bude ochrana národních zájmů, což V. Klaus ml. ve svých vystoupeních před mikrofonem Poslanecké sněmovny jasně deklaroval a jistě není na škodu, že vzniká nová strana, jež si bere do štítu ochranu zdejších tradičních hodnot na rozdíl od novodobých „hodnot“ prosazované zejména bruselskou říší a oslabí pozice tzv. „lepšolidí“, jejichž agresivita je až zarážející.
Volby do evropských struktur se nezadržitelně blíží a s nimi propuká i jasná nervozita sahající od nejvyšších pater bruselského vedení až po poslance současného Evropského parlamentu a zvláště v českých zemích je tento třes patrný, neboť plat europoslance v české měně je slušně vydělaná částka za zvedání ruky v bruselském koloseu (poslanec v EP ani jiné pravomoci v podstatě nemá – buď hlasuje pro nebo proti návrhu). Napětí současného evropsko-unijního vedení je v podstatě pochopitelné – po celé jeho říši se formuje silná opozice a předvolební průzkumy pro něj nejsou vůbec optimistické; Ve Francii předběhla M. Le Penová partaj současného prezidenta E. Macrona, v Itálii jasně vede Salviniho Liga Severu, Maďarsko si stále s V. Orbánem vede svůj kurz a v Dánsku se do parlamentu dostala protiislámská strana. Složitější situace je ve Španělsku, kdež po parlamentních volbách sice vyhrála současná levice, ovšem jen s minimálním náskokem před opozicí a katalánský expremiér C. Puigdemont se nakonec evropských voleb rovněž zúčastní. Do víru voleb jde i „brexitová“ Británie, kdež jasně vede strana předního euroskeptika N. Faragea. Naproti tomu zastánci současné bruselské říše vedou tvrdou kampaň v níž své oponenty častují různými nálepkami a z nichž narážky na inteligenci voličů ještě nejsou těmi nejtvrdšími. Česká proevropská scéna (TOP-09 a STAN) vyrobila klip parodující Pelíšky, ovšem s pochopením ani nápaditostí příliš u publika nezabodovala, podobný nápad vznikl u našich východních sousedů, ovšem klip se zdejšími osobnostmi vyvolal ještě větší rozpaky, neboť jedna z tváří klipu R. Stanke (Za slušné Slovensko) způsobil v opilosti dopravní nehodu, přičemž se tento politický aktivista ještě nedávno pasoval do role „nejslušnějšího občana“. Svéráznou kampaň zahájil i stejně svérázný současný europoslanec J. Štětina a nasadil svou oblíbenou protiruskou notu, což je poněkud mimo kurs s ohledem na to, jakým problémům současná EU vzdoruje. Častým argumentem zastánců současné bruselské administrativy je, že se nyní máme v celé historii nejlépe a zejména se vyzdvihuje dotační politika a údajný ekonomický přínos. Neformální summit Evropské rady v rumunském Sibiu varoval před novou „železnou oponou“ a náš premiér A. Babiš vystoupil s poněkud nic neříkajícím projevem v němž použil svou „hadovitou“ taktiku chytré horákyně. Důvody oponentů evropského současného superbloku (podtrhuji slovo „současného“) jsou poměrně zásadní a v českém i slovenském prostoru v tomto a minulých týdnech rezonovalo obzvláště téma dvojí kvality potravin. Faktem je, že evropská směrnice řešící kvalitu potravin v zemích EU a na které si v minulých měsících naše eurokomisařka V. Jourová „(ne)udělala“ jméno, umožňuje v rámci jednotlivých států jakousi „místní úpravu“, nicméně premiér A. Babiš – jak je již jeho zvykem – halasně proklamoval zákonnou úpravu, ovšem jeho zdržovací taktika v tomto směru vyvolává mnoho otazníků. Ekonomická prosperita a „výhodnost“ našeho členství v EU (a týká se to i dalších postsocialistických zemí) je poněkud zavádějící ve světle vyvážení kapitálu do zahraničí z čehož těží zejména Německo a Francie, protitlak k bruselské administrativě vytváří nepochybně i vnucená a řízená migrační politika, čím dále větší utahování šroubů svobody rozhodování o osudu své země a další novodobé vymoženosti včetně LGBT, inkluze na školách a mnoha dalších plánovaných výdobytků moderní doby. Snad nejzávažnějším argumentem hovořícím o odchodu z EU (nebo alespoň o jeho razantním předělu) je samotná a mnohdy záměrně nepřehledná byrokratická struktura, která má ovšem k demokratickému rozhodování notně daleko a zejména její naprosto utopistická vize jediného superstátu s centrálním řízením, jednotnou mluvou, kulturou, jednotně myslícím euroobčanem, jednou měnou… Právě v těchto májových dnech si připomínáme jeden takový pokus o násilné vytvoření evropského superstátu a obávám se, že ani tento druhý pokus nebude úspěšný. Ovšem propaganda o světlých zítřcích v náručí EU jede dál, předvolební kampaň občas nevyjde jak měla, občas má alespoň humorný šmrnc a na nás voličích zůstává rozhodnutí – jít/nejít k eurovolbám, reformovat EU/odejít z EU…
Májové dny byly zajímavé i v zemi východně od Beskyd a za zprávu týdne považuji udělení ceny „Evropská osobnost roku“ nově zvolené slovenské prezidentce Z. Čaputové, čímž se udělování různých cen naprosto degraduje na lacinou brož. Z. Čaputová, neznámá persona až do prezidentských voleb, která ještě ani nesedí na prezidentském stolci, obdržela cenu za „mimořádné úspěchy v oblasti politiky, obchodu a inovací“ (z nichž v podstatě ani jeden parametr nesplňuje – snad až na ten „úspěch“ v politice díky Sörosovým penězotokům a skvělé PR práci) a předběhla tak i amerického prezidenta B. Obamu s jeho Nobelovou cenou, který byl alespoň v křesle lídra Spojených států oficiálně korunován. Podobně orientovanou „brož“ udělily Sörosovy fondy v rámci Novinářské ceny za rok 2018 i s podobně trapným nádechem. Vzato ovšem z jiného úhlu pohledu, vypovídají obě události o jasných křečích globálních hráčů a „udělování cen“ není nic jiného, než podplácení ega oceňovaných. I v zemi slovenských bratří probíhaly oslavy osvobození od hitlerovského jha, jež se (ani zde) neobešlo bez protiruských scén a rovněž „Noční vlci“ projížděli občas notně hustou atmosférou.
Francií opět vládly protesty Žlutých vest, byť již notně oslabeny nízkou účastí, přesto policie mnohde použila slzný plyn a v této souvislosti si všímá M. Kechlibar ve svém článku i faktu, že Francie se zadlužuje nejrychlejším tempem v Evropě a domnívá se, že Francie ani Itálie již nedokáží žít jinak než nad své skutečné poměry. Vláda mezitím vyhlásila soutěž o nejlepší projekt na přestavbu zdejšího vypáleného svatostánku a média zaujala především belgický návrh architekta V. Calba, což v praxi znamená, že obnova Notre Dame do původních dispozic je zřejmě pasé.
Ačkoli soud jejich žalobu zamítl, přesto dokázali francouzští aktivisté zablokovat nakládku francouzských zbraní na saúdskou nákladní loď v Le Havre a Saúdové odpluli bez zbraní… aktivisté argumentovali, že prodej zbraní Saúdům odporuje konvencím OSN, neboť míří k zabíjení civilistů v Jemenu… je to další ostuda pro Macrona a jeho schopnost „řídit“ zemi…
Francie zkritizovala Írán za to, že odstupuje od jaderné dohody, kterou USA vypověděly před rokem a nyní hromadami sankcí a zákazů donutily Írán přestat dodržovat i dvě ze sedmi jejích ustanovení… prý je to ze strany Teheránu „špatná reakce“, prý by měl naopak prokázat „politickou dospělost“… fascinující… ta Macronova Francie… mezitím pokračovaly, byť v nižších počtech, demonstrace „žlutých vest“ i srážky s policií…
T. Spencerová, FB
Velmi bouřlivý vývoj ve svém komentáři předpovídá J. Bašta Ukrajině a prozatím situace vypadá tak, že nebude dalece od pravdy. Kongres USA jasně naznačil, kdo je na ukrajinských pláních pánem a stanovil čtyři body pro nového lídra země, přičemž všechny body se týkají Ruska. V tomto ohledu je zřejmé, že V. Zelenskyj Spojené státy nezklame, neboť přislíbil dosavadní protiruský kurs a stačil nazvat účastníky „Nesmrtelného pluku“ maškarami. Někteří vojenští „experti“ jdou ještě dál a navrhují rozmístit na rusko-ukrajinské hranici jaderné miny, což vypovídá snad jen o tom, že v této části světa se rozum nenachází. Vztahy novopečeného prezidenta s původním a dosud tam sedícím P. Porošenkem začínají gradovat a ten momentálně žije ve velké nejistotě, neboť dojde-li na „krájení chleba“ a zkoumání Porošenkovy minulosti, bude v západní Evropě o jednoho migranta více.
Trumpův právník Giuliani nepojede do Kyjeva, jak tvrdila americká média, protože budoucí prezident Zelenský je „obklíčen nepřáteli prezidenta Trumpa, v některých případech nepřáteli Spojených států a v jednom případě byl už dotyčný odsouzen za to, že se prostřednictvím pomoci Demokratické straně vměšoval do amerických voleb v roce 2016“ … oním jedním usvědčeným je poslanec Leščenko… za takových okolností nemá setkání se Zelenským smysl a mohli by jej prý řidit ti, kdo by chtěli akci sabotovat, míní Giuliani, který měl podle médií po Zelenském chtít informace o ukrajinském podílu na Russiagate, respektive o tom, jaké informace kyjevští dodali týmu Hillary Clintonové k boji proti Trumpovi… portál Strana s odvoláním na zdroje ministerstva zahraničí USA tvrdí, že pod pojmem „nepřátelé USA“ Giuliani (s spol) vidí především osoby, které řídila (aktuálně už odvolaná) americká ambasadorka: eurooptimisty, pravidelné příjemce grantů a aktivisty pod „správou“ George Sorose, kteří v roce 2016 stáli proti Trumpovi a bránili jeho zvolení… „Nyní část z nich přešla do Zelenského týmu a tato Sorosova ptáčata se Bílému domu nelíbí, a proto může být zrušení Giulianiho cesty bráno jako signál, aby si Zelenský pročistil svůj tým a nebránil vyšetřování někdejšího viceprezidenta Bidena a ukrajinského vměšování do amerických voleb…“… ukrajinský velvyslanec při Radě Evropy už varuje, že udržení americké podpory je pro Ukrajinu kriticky důležitý problém a proto bude muset Zelenský kráčet po laně a přijímat složitá rozhodnutí, neboť vše směřuje k tomu, že bude naplno vtažen do amerického vnitropolitického boje…
Zelenského poradce pro vojenské otázky konstatuje, že směřování na vstup Ukrajiny do NATO bude zachováno, stejně jako postoj nového prezidenta k válce s Ruskem… Porošenko se mezitím pochlubil, že za jeho prezidentování se ukrajinská armáda stala jednou z nejsilnějších v Evropě… fascinující…
Mezinárodní humanitární organizace Global Medical Aid obvinila jednoho z Porošenkových poradců z toho, že ukradl 20 milionů hřiven… Porošenko stihl tajně povýšit jednoho z vedoucích činitelů tajné služby na generála… a převelet velvyslance při OSN, což je velevýznamný diplomatický post, z New Yorku na Jamajku… Zelenského tým slibuje, že celé to nynější personální zemětřesení pečlivě přezkoumá… a Zelenský žádá parlament, aby stanovil datum inaugurace na 19. května a pomohl tak zachránit Ukrajinu před Porošenkem, který je prý „jako turista v egyptském hotelu, bere všechno“…
T. Spencerová, FB
Spojené státy vedou v současné době obchodní válku s Čínou, kterážto vypukla plnou silou, když prezident D. Trump uvalil na čínské zboží další várku celních opatření v naději, že výroba se vrátí na americké území, čímž ovšem notně zamíchal kartami všech zemí závislých na dolaru (včetně naší zemičky) a tím pádem zřejmě urychlí úprk mnoha zemí od této měny, což již nabírá zřetelné obrysy. Vzhledem k zadlužení USA a jasně vznikající opozici vůči americké měně tak vzniká mnohem větší riziko globálního konfliktu – USA již nemohou pomoci své ekonomice jinak, než zabíráním (okupováním) nových území bohatých na přírodní zdroje a zvýšeným tlakem hraničícím s vydíráním na své „spojence“. V tomto kontextu jsou potom události v současném světě naprosto logické – nehorázný mezinárodní nátlak na Rusko, ropná pole ve Venezuele, tlak na zrušení plynovodu Nord Stream 2 a dodávky kapalného plynu z USA, levné čínské zboží, Írán, Kuba, Nikaragua… Vzato z druhé strany hrají USA vabank, jež jim ovšem nemůže vyjít a tak zatím jen napínají své svaly a předvádí své vojenské síly po celém světě, přičemž je již zjevné, že evropští lídři vědí „která bije“ a zvolna couvají z neochvějného spojenectví s USA – Německo, Francie a nově i Rakousko nehodlají ustoupit z projektu Nord Stream 2, Čína kontruje a zavádí protiopatření, Rusko si vede svoji politiku bez ohledu na sankce, Írán odpovídá na výhrůžky stejně tvrdě…
Takže shrnuto: Jakkoli úděsná je představa, že pro prospěch jednoho sektoru americké ekonomiky se někomu zjevilo nezbytné učinit z Ruska toho nejdivočejšího agresora, přece jen pro někoho může být tato uměle vytvořená představa užitečná. A to právě pro lidi, jež jsou v komplexu zaměstnaní. Jsou jich statisíce a možná i miliony a jedině jim by konstrukce o hodné Americe a zlém Rusku, jakkoli zvrácená a nepravdivá, mohla v existenčním smyslu vyhovovat. Ale přenesme se k nám. Pro koho u nás, pro jakou vrstvu našich lidí je prospěšné představovat Rusko jako obludu, která se na nás chystá vrhnout a trhat. Cožpak i u nás existuje nějaký vojenskobezpečnostní komplex, zaměstávající statisíce lidí, který potřebuje neexistující ruskou hrozbu k tomu, aby rostl a vzkvétal?
www.nwoo.orgWashington Post tvrdí, že je Trump stále frustrovanější z toho, co se děje ve Venezuele, a vinu dává poradcům v čele s Boltonem, kteří mu prý lhali o tom, jaké má lídr opozice Guaidó naděje na úspěch, a že prý bude stačit týden demonstrací, aby byl Maduro svržen… Trump prý v soukromí označil venezuelského Madura za „tvrďáka“, přičemž vyjádřil obavy, že ho chce Bolton „zatáhnout do války“… Bolton prý odvádí „dobrou práci“, míní Trump, ale je třeba ho občas držet na uzdě a jeho postoje vyvažovat… je to týž Bolton, který eskaluje americký tlak proti Íránu… Trump po několika dnech vojenského i slovního zvyšování napětí nyní vyzývá „teheránské“, aby „mu zavolali“, že spolu prý mohou dojednat „dobrou a férovou“ dohodu, která v důsledku vylepší ekonomickou situaci Íránu drceného haldami amerických sankcí… prezident USA tvrdí, že nechce válku, jen to, aby Írán neměl možnost vyvíjet jaderné zbraně… což zaručovala „obamovská“ dohoda z roku 2015, kterou Trump před rokem vypověděl a k jejímuž porušení nyní dotlačil i „teheránské“… nicméně, znamená to, že se pozice Trumpova poradce pro národní bezpečnost Boltona začíná otřásat, nebo s ním Trump jen hraje na zlého a dobrého poldu?… mimochodem, nadcházející cesta ministra zahraničí Pompea do Ruska se koná na americkou žádost…
T. Spencerová, FB
Po nezdařeném puči samozvaného údajného lídra země J. Guaida (skrytého na španělské ambasádě) za pomoci amerických loutkovodičů, začíná se nastupovat na další „level“, jenž ovšem nemá tak jednoznačnou podporu amerického establishmentu a do situace se vložil i V. Putin, jehož slova – jak se zdá – učinila na D. Trumpa jistý dojem. Připočteme-li větší Trumpovu obezřetnost vůči válečným jestřábům J. Boltonovi, svému ministru zahraničí M. Pompeovi a poměrně slabé podpoře obyvatelstva Venezuely směrem k J. Guaidovi, jeví se hra o Venezuelu z pohledu USA poměrně složitější, než se zdála být na začátku, tudíž přichází osvědčený recept zastrašování a obnažené svaly ve formě vojenské přítomnosti ve venezuelských vodách plus sankce, které se poněkud již míjí účinkem. Situace v samotné zemi má do růžové zahrady notně daleko, nicméně v případě, že N. Maduro ustojí americký nátlak, bude to pro USA z hlediska „prestiže“ jen další hřebíček do rakve dominance nad světem.
Nejspíš ve snaze ukázat, že „nadšení“ ke svržení režimu ve Venezuele nepolevuje ani po čtyřech měsících, uvalují USA na beztak už zavalenou Venezuelu další sankce, tentokrát konkrétně na beztak už sankcionované tamní ozbrojené síly a tajné služby… Maduro mezitím označil za „zrádce“ bývalého šéfa tajné služby, který se minulý týden přidal k nezdařenému vojenskému puči a nyní se skrývá neznámo kde… neprezident/prezident Guaidó už asi chápe, že „jeho Venezuelanů, kteří mu rozumějí“, není tolik, kolik by k ovládnutí moci v zemi potřeboval, a tak už přiznává, že by „pravděpodobně přijal“ americkou nabídku k vojenské invazi do jeho vlasti… venezuelské námořnictvo vytlačilo ze svých výsostných vod válečné plavidlo americké pobřežní stráže USCGC James…
T. Spencerová, FB
Situace s údajnými uprchlíky v Evropě a jejich problémy v hostitelských zemích je stále napjatá, přičemž A. Merkelová, která jakožto jedna z prvních političek otevřela svou náruč přílivu cizinců trvá i nadále na tom, že otevření hranic EU nebylo chybou a to přesto, že v Německu je díky náporu cizinců sociální systém téměř u dna a kriminalita běženců dosahuje rekordních výšin. Díky nástupu islámských zvyků nových obyvatel dochází k pokřivení evropských norem a pravidel, přičemž cizinci mající dvě a více manželek a tomu odpovídající počet dětí většinou nepracují a hostují na štědrém systému sociálních dávek. Zároveň v Německu dochází k migraci akademicky vzdělaných původních obyvatel do jiných zemí – zejména lékaři nacházejí nový domov ve Švýcarsku. Co to časem napáchá se zdejší společností je snadné domyslet. Problémů ve střetu s islámskou ideologií je celá škála, nicméně tato agresivní forma náboženství dává jasně najevo po celém světě, jak si představuje svoji dominanci a k velkému nepochopení původního obyvatelstva mnohých evropských zemí jejich expanzi podporuje mnoho vedoucích činitelů jednotlivých zemí včetně nejvyššího představitele křesťanství. Ideologie Evropě cizí tak dostává mnoho výsad a zastání, o kterých si mohou občané jen zdát a to vše v rámci falešné solidarity s údajně trpícími běženci, jež v Evropě hledají pouze zlatou bonanzu, kterou ve svých původních zemích jen těžko naleznou. Tento účet však bude muset někdo zaplatit a to nejen penězi, ale naprostou ztrátou svobody, kultury, své víry a patrně v mnohých případech i svými životy.
Světem se rovněž rozlévá nová vlna klimaticko-alarmistického šílenství, které má jen pramálo společného s racionální ochranou zemského ovzduší a přírodou celkově. Spousta občanů v dobré víře opět vesměs sedla na lep různým byznysmanům, pro něž je údajná klimatická hrozba dobrou šancí ke zlepšení svých rozpočtů nehledě na žáky a studenty škol, jejichž ikona – švédská dívenka Greta Thunbergová trpící Aspergerovým syndromem – přišla vhod jako důvod ke zpříjemnění pátečních absencí ve výuce. Jen málokterý politik měl odvahu pojmenovat věci drsně tak, jak jsou – ostatní se vezou na vlně populismu případně se staženými zadky drží „lajnu“. Přes clonu politického balamucení se na světlo světa dostávají jen stěží analýzy odpovídající skutečnosti a z logického pohledu nemají různě křičící studenti i dospělí s předem připravenými hesly pověšené na dřevěných(!) násadách pražádný vliv na zlepšení životního prostoru. To by totiž každý účastník této divadelní scény musel začít především u sebe – například zapojením se do každoročního úklidu okolí vodních toků, měst i svých obcí, kdež se (kupodivu?) sejde vždy jen pár desítek jedinců, o nichž média nevědí a ani vědět nechtějí, neboť nemají žádnou PR reklamu a jde jim o skutečné zlepšení životního prostředí. Chtějí-li účastníci těchto protestů pojmout skutečný boj o své životní prostředí, mohou začít například v oblasti mikrovlnného záření z různých wifi a telekomunikačních zářičů, neboť to je přímo ohrožuje na zdraví, případně v oblasti používání prostředků typu Roundup, které nás všechny rovněž přímo ohrožuje.
Z ostatních zpráv:
- J. Assangeho zřejmě mučí za pomocí drog a chemických látek.
- Každoroční vojenská přehlídka v Moskvě obrazem (video).
- Projev V. Putina na vojenské přehlídce ke dni vítězství v Moskvě.
- Nová ruská zbraň elektrotechnického rušení.
- Facebook ohrožuje demokracii – slova jednoho ze zakladatelů této sociální sítě.
- Ani v dnešní době si v naší zemi nemůže nikdo být jistý svým majetkem.
- Falešná solidarita M. Šojdrové aneb boj o sirotky až do konce.
- Trocha českého humoru z internetových sítí…
- … a ještě malá humorná povídka – pro šťouraly: Podobnosti jsou čistě náhodné.
