Zrcadlo týdne 9. – 15.12. 2019

0

Další prosincový týden nám pokročil vpřed ke konci roku a na politické scéně je stále nebývale rušno a to zvláště skrze „Chvilkaře“, kteří nevzdali boj o změnu politického parketu. Hlavním terčem je nyní premiér A. Babiš, jenž dle „demobloku“ a malé části uličního davu není hoden nejvyššího vládního křesla, neboť jej provází nejasnosti okolo jeho firmy Agrofert – toho času dle platného zákona ve svěřeneckém fondu. Nejasnosti i nadále panují okolo Babišova Čapího hnízda, přičemž tuto kauzu znovu otevřel státní zástupce P. Zeman – tři a půl roku stará kauza se tedy bude znovu projednávat, krom toho A. Babiš čelí podezření ze střetu zájmů a novou krev do opozičních žil nalila zpráva evropských auditorů, která ovšem není zveřejnitelná a navíc ani nejde o konečnou zprávu natož o rozsudek. Přesto „demoblok“ a její uliční parta „Chvilkařů“ okamžitě využila prostor a všichni svorně vyrazili do pražských ulic. Na celé tohle divadlo se lze podívat z několika úhlů – předně už sotva mohou předsedové „demobloku“ zapírat angažovanost a propojení s „Chvilkařskou“ neziskovkou, neboť se mnozí sami na protestech podíleli. Z tohoto pohledu nejde o nic jiného, než o nestrávení výsledků voleb a jakousi naivní snahu o vyvolání voleb předčasných , načež tato cesta by tak jako tak byla ještě dlouhá a průzkumy volebních preferencí jasně naznačují, že hnutí ANO je jasným favoritem, zatímco strany opoziční balancují – až na výjimky – okolo propustnosti do parlamentních lavic. Jiným pohledem může být, že A. Babiš skutečně nemá důvod odstupovat, byť si o některých jeho krocích můžeme myslet své. Co však řev ulice skutečně způsobil, to je spíše nárůst procentních bodů pro hnutí ANO a občané – pozorovatelé již s těmito politickými machinacemi začínají ztrácet trpělivost. Úterní happening pod taktovkou „Milionu chvilek pro demokracii“ tak skončil jako ty ostatní – vykřičenými hlasivkami, letákovou kampaní na hlavním pražském nádraží a celkovým nezájmem, čemuž se ostatně nelze v předvánočním shonu divit.

Stále zřetelněji se však ukazuje – a to především díky „Chvilkařům“, jaké nebezpečí pro skutečnou demokracii mohou v budoucnu být neziskové organizace (NGO) s politickým zaměřením – v tomto ohledu stojí společnost skutečně na scestí, neboť ve skutečnosti jde o dva rozdílné společenské systémy. Úvahy nad skupinou dobrovolníků v neziskových organizacích berou poměrně za své, jelikož zvláště organizace s politickým zaměřením jsou zpravidla vedeny placenými lídry a tudíž profesionály a pohled na financování ukazuje, že ideově pouze plní přání svých sponzorů, nezřídka zahraničních. Jistým varováním je i působení ve školských zařízeních.

V čem naše země srovnala krok s tzv. vyspělými demokraciemi, to je teror psychicky nemocných lidí a v tomto týdnu otřásla celou Českou republikou událost v ostravské fakultní nemocnici, kdež zahynulo pod nelegálně drženou střelnou zbraní sedm osob a několik jich bylo zraněných. Událost, jež dosud nemá v naší zemi obdobu, okamžitě proběhla i politickou rovinou, načež na sociálních sítích i v médiích se okamžitě strhla lavina reakcí. Základní fakta jsou ovšem známá – vrahem byl psychicky labilní i fyzicky trpící muž, který v čekárně nemocnice vzal sebou na onen svět další oběti a to nelegálně drženou střelnou zbraní. Tohoto faktu ihned využili odpůrci zbraní, aniž by vzali v potaz, že zbraň pachatel držel nelegálně – tento nebetyčný populismus obratně využívala i média hlavního proudu a to zcela v souladu se snahou EU o postupné omezování legálně držených zbraní. Mnohem méně se však diskutovalo o tom, kde vůbec vzal pachatel zbraň a otázky by měly směřovat především na naše vnitřní bezpečnostní složky včetně BIS, která se soustředí spíše na honbu za virtuálními ruskými agenty, ovšem méně na informace o nelegálním podsvětí prodejců zbraní na černém trhu a na bezpečnost v českých ulicích obecně. Namísto konkrétních bezpečnostních opatření však Hamáčkovo ministerstvo vymýšlí jen další restriktivní nástroje vůči bezúhonným občanům.

Politická scéna se otřásala i v rovině jednotlivých partají, do vlasů si vjeli někteří členové TOP-09 a Pirátů za asistence ostatních stran tzv. „demobloku“, dusno je i na pražských radnicích a na scénu opět vystoupil starosta Řeporyjí P. Novotný, jehož psychicky labilní duše zřejmě nemá dno a jeho ambice se pnou do nekonečných výšin. Je až zoufale neskutečné, že jeho plánům na radnici se nedokáže postavit prakticky nikdo (až na čestné výjimky) a veřejnoprávní média – stejně jako jeho stranický šéf P. Fiala – mu skvěle asistují a dělají ideologické křoví. Pomník Vlasovcům tak prošel zastupitelstvem a zbývá jen doufat, že na jeho rubu bude i Novotného jméno, neboť historická fakta jsou neúprosná, na Olšanských hřbitovech již těmto padlým vojákům monument stojí a za fasádou nového pomníku se skrývá pouze Novotného exhibicionismus ve stylu bulvárního plátku, ve kterém kdysi působil, s příchutí módního antiruského populismu a v mlhavém pozadí se míhají i Benešovy dekrety. Skutečnou tragédií je podpora Novotného z celého spektra stejně postižených jedinců, na druhou stranu lze doufat, že voliči jeho činy patřičně ocení u voleb a odešle celou partaj do politického nenávratna.

V oblasti cenzury a ohlupování národa se ledy nikterak nepohnuly, spíše stále více zamrzá svoboda slova a přibývá témat, o kterých se mluví jen šeptem. Na domácím poli hraje stále na první housle Česká televize se svým „objektivním“ zpravodajstvím, do jejichž pořadů se již nedostávají žádné osoby s protichůdným názorem, načež sama ČT se snaží skrze tajnou frontu influencerů pozdvihnout své pošramocené jméno u části veřejnosti a značné problémy mají Kavčí hory i s rozpočtem, jejíž podstatnou část zajišťují zákonem nařízení plátci. Studený vítr cenzury vane především z Bruselu, který se snaží očividné problémy se svojí stále těsnější integrací členských zemí ve stylu „S Bruselem na věčné časy a nikdy jinak“ řešit omezováním svobody slova pod pláštíkem tzv. „nenávistných projevů“ a to i s mohutnou pomocí zdejších politických partají zahrnutých především v tzv. „demobloku“ včetně vládní ČSSD. Ve Francii již pokročili stylem „kupředu levá“ a zřídí samostatný úřad. Velmi zajímavou historickou paralelu použil slovenský politik L. Blaha, jenž v poslední době tvrdě vystupuje proti neoliberální diktatuře:

„Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu: Desítkám tisíc našich občanů je znemožněno pracovat v jejich oboru jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objektem nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se, stávají se prakticky obětí apartheidu. Statisícům dalších občanů je odepírána ‚svoboda od strachu‘, protože jsou nuceni žít v trvalém nebezpečí, že projeví-li své názory, ztratí pracovní a jiné možnosti.“
Text Charty 77, Sputnik.cz

Ani na poli LGBT agendy neutichá boj a na přetřes přišla opět Istanbulská úmluva, se kterou bohužel souhlasí jak premiér A. Babiš, tak i prezident M. Zeman, přičemž za líbivou fasádou boje proti domácímu násilí se bohužel skrývá i nechutná ideologická masáž dětí ve školských institucích, přičemž úmluva je zcela v rozporu s mezinárodní Úmluvou o právech dítěte a přinese i spoustu dalších „novinek“, které mohou kohokoliv dostat před soudní porotu mžikem oka – a to doslovně:

Dále článek 40. Istanbulské úmluvy klasifikuje jako trestný čin vtip, poklonu, dvojsmysl nebo dokonce pouhý dotek, kde přímo uvádí, že “Smluvní strany přijmou nezbytná legislativní nebo jiná opatření k zajištění, aby jakákoli forma nežádoucího verbálního, neverbálního nebo fyzického jednání sexuální povahy, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby, zejména při vytváření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážejícího prostředí, podléhala trestním nebo jiným právním sankcím.”
Zvědavec.org

V rovině ekonomické vypadá závěr roku v naší zemi zdejší nevesele, neboť průmyslová produkce zcela viditelně stagnuje, na trhu práce se rovněž žádné změny nedějí a stavební produkce mírně klesá. Mnozí pesimisté předpokládají naší zemi kolaps, ale snad nebude tak zle – prozatím výroba elektřiny meziročně klesla a inflace se díky zrychlenému růstu spotřebitelských cen dostala mimo toleranční pásmo. Vláda nás však ujišťuje, že má vše pod kontrolou a tvrdý pád nehrozí. Povzbudivá data jsou z oblasti natality, kdež počet živě narozených dětí překonal počet zemřelých – méně povzbudivá zpráva ovšem je, že za zvýšenou porodností stojí především cizinci. Debata se opět rozhořela nad přijetím eura do našich domácností i podniků, znovu se ozývají varovné hlasy nad zrušením hotovosti a ekonomické dopady bude mít současná ekologická hysterie, z čehož budou opět profitovat především USA, Čína a další ekonomiky, které se k ekologii obecně staví mnohem pragmatičtěji, než „zelená“ Evropa, která si touto ideologií podřeže vlastní větev, na které sedí.

Bruselská říše se svou administrativou zasahuje do českých poměrů stále větší měrou, posledním „kouskem“ eurosvazu bylo zamítnutí žaloby ohledně zbraňové směrnice a je otázkou, zda toto rozhodnutí půjde ještě změnit, případně zda se v této věci dá ještě co dělat. Jinou záležitostí, jež zvolna prosakuje do mediálních vod, jsou Benešovy dekrety a zdá se, že půjde o další kolo masáže – ovšem tentokrát spíše o ránu do týla českého státu jako takového, neboť zrušením této české právní normy by všichni potomci německých občanů sídlících na území dnešní ČR mohli požádat o restituce a tato země by ekonomicky okamžitě padla na kolena. V této souvislosti lze lehce odhalit osoby, které mají na takovém konci republiky osobní či hmotný zájem a je třeba je tvrdě zařadit do škatulky národních kolaborantů. V Německu na chvíli zůstaneme – zde totiž stále probíhá boj o dostavbu plynovodu Nord Stream 2, které se zcela logicky z ekonomického hlediska nelíbí krachujícím Spojeným státům, jež hrozí sankcemi. Naproti tomu se Polsko netají ambicemi stát se plynovou mocností Evropy, přičemž tento sen je více než naivní – přeprava amerického kapalného plynu (beztak nakupovaného z Ruska a jen přeúčtovaného) nemůže zajistit v žádném případě celkovou evropskou poptávku a to nehledě na cenu, která bude mnohem vyšší než z potrubí Nord Stream 2.

Mimořádnou zprávou tohoto týdne byly výsledky předčasných voleb ve Velké Británii, které zcela ovládla Konzervativní strana B. Johnsona, což vedlo k šoku v neoliberálních a probruselských kruzích (obzvláštní podívanou připravila naše ČT – kyselé tváře redaktorů šly jen těžko zakrýt). B. Johnson tak dostal od voličů jasný mandát k opuštění Evropské unie, byť se výše zmíněné kruhy snažily své obecenstvo přesvědčit o tom, že pokud by proběhlo referendum, dopadly by výsledky pro Brexit opačně. Zástupce vítězné strany oznámil odchod země z EU na konec měsíce ledna a opozice tomuto kroku již sotva zabrání, neboť Konzervativci získali nadpoloviční většinu křesel v parlamentu. Potíže mohou nastat v případě Skotska a Severního Irska a i přes obrovskou výhru v politickém klání čeká B. Johnsona krom Brexitu i spoustu práce na problémech současné Británie – především islamizace země a obchodní vztahy se zeměmi EU i světem. Co to udělá s morálkou některých zemí EU bude zajímavé sledovat.

The Independent radí Britům, kteří po brexitovém triumfu Johnsonových konzervativců chtějí v panice uprchnout ze země, aby nejprve zašli na úřady a řádně se odhlásili ze sociálních, penzijních a dalších systémů… fascinující…
T. Spencerová, FB

Ukrajina se i nadále zmítá ve složitých problémech, byť zde došlo k zajímavým událostem, které by mohly mít vliv na další vývoj. Tou událostí byl summit Normandské čtyřky, na němž se osobně setkal ruský prezident V. Putin s lídrem Ukrajiny V. Zelenským, nicméně i přes diplomatickou odpověď médiím ze strany V. Putina bylo cítit, že do konečného vyřešení ukrajinských potíží bude ještě hodně dlouhá cesta, nehledě na horkou domácí půdu V. Zelenského, který čelí různým názorovým proudům a především ultranacionalistům. Do ukrajinských událostí v posledních časech zasahuje i oligarcha I. Kolomojský, jenž přemýšlí ovšem více v rovině ekonomické a hájí své zájmy – v pohledu na Rusko tentokrát otočil a vyzývá ke spolupráci. Nutno podotknout, že jeho úvahy mají reálná základ – Spojené státy se snaží v rámci své tradice Ukrajinu spíše rabovat a geopoliticky využívat a Evropská unie ze své podpory tamnímu režimu zvolna couvá.

Spojené státy vedou stále svůj boj na ekonomickém poli s Čínou a v tomto ohledu se zdá, že obě strany neustále taktizují. Trumpova vize návratu amerických firem na domácí půdu bere poněkud za své, obchodní dohoda s Čínou je prozatím v nedohlednu a země se navzájem označují za hrozby pro svět. Americká ekonomika obecně se viditelně sune k těžkým potížím, přesto vládne sankční politika, která je ovšem zbraní se dvěma ostřími – například vůči Turecku, které nakoupilo ruské systémy S-400, přičemž je zjevné, že i sankce mají svoji omezenou účinnost. Problémy čekají USA i na syrském bojišti, kdež se místní vláda chystá převzít kontrolu i nad územím okupovaným americkou armádou, není však zřejmé, jakým způsobem toho chce dosáhnout.

Ke dvěma whistleblowerům, kteří veřejně zpochybnili oficiální závěry OPCW ohledně „Asadova chemického útoku“ loni v Dúmě, se připojilo už celkem dvacet inspektorů OPCW, kteří vedení organizace viní z potlačování pravdy a manipulace s důkazy…
T. Spencerová, FB

Migrační otázka je i nadále horkým tématem a ještě dlouho bude, neboť řízený přesun převážně afrického obyvatelstva do Evropy stále roste a v zemích, které se ohnuly před katastrofickou vizí OSN, která si pochvaluje, kterak „obohatila“ zdejší kontinent, je již situace zoufalá. Itálie po vlastním odstřelu M. Salviniho otevřela své brány a do země se denně přisouvá nový kontingent afrických hledačů ráje a to se vším všudy, zprávy z Francie nejsou o nic optimističtější, problémy se hlásí ze severu kontinentu – Norsko se již výrazně demograficky mění, obdobně je na tom Dánsko, Švédsko je již za hranou své původní kultury a nastává čas afrických klanů. Hrdá země bývalého Albionu zažívá islámskou metamorfózu v reálném čase za podpory státních úřadů a centrum evropské říše diktuje Belgii přijmout děti islámských bojovníků. Německo se snaží udávat tón migrantské politiky, přičemž i tato země je již na pokraji vlastní existence jak se zdá, úřady již zcela rezignovaly na důsledné dodržování pravidel. V našem českém prostoru se dosud řeší případ somálské studentky, přičemž dodržování nastavených pravidel i zde hraje svou roli – o to více, že pravidla porušuje i ombudsmanka A. Šabatová. Může se na první pohled zdát, že jde o zcela banální případ, ovšem ve světle taktiky „vaření žáby“ ze strany zastánců a vnucovatelů migrační politiky jde jen o další drobný krůček (stejně jako v případě „sirotků“) k celkové islamizaci Evropy.

Provázanost světové politiky s agendou LGBT, migrací a světem financí má i nová doktrína zažehnutá v současné době psychicky postiženou a jistými kruhy zneužitou dívkou G. Thunbergovou, která dostává nové obrysy zelené totality. Vyhlášené politické závazky mají mnohdy do reality a možností člověka a vědy velmi daleko, nicméně tradiční ekonomiku je patrně třeba znovu nakopnout, neboť je zjevné, že model tržního kapitalismu má své meze. To tak úplně neplatí o ekonomice v rámci Evropské unie se svými dotačními injekcemi a v podstatě socialistickým plánováním, kdež sny o skutečném tržním prostředí berou za své, nicméně nové vedení EU se k zelené politice hrdě hlásí a nehledí na ekonomické dopady na obyvatelstvo, natož na reálnost celé vize, přičemž negativní dopady na životní prostředí (alespoň co se elektromobilů týče) budou dle současných zkušeností horší, než současný stav. V centru pozornosti je logicky i energetika, neboť stávající uhelné elektrárny jsou cílem tvrdých protestů, ovšem zelení fanatici již odmítají diskutovat o náhradách za ty zrušené – brání jim v tom zelená clona před očima a zejména nízké vzdělání. V tomto ohledu si Česká republika vymínila rozvoj jaderné energetiky, jiná forma ve zdejších končinách ani nepřichází v úvahu. Celá taškařice se zeleným klima šílenstvím je našimi úřady již oficiálně vyčíslena a bude opravdu zajímavé sledovat, do čí kapes se peníze nakonec dostanou a jaké společenské dopady bude nová klimatická doktrína mít.

Dvoutýdenní klimatický summit OSN v Madridu měl původně skončit už v pátek, ale byl prodlužován až do nedělního rána, aby se mohl pochlubit alespoň nějakým závazným výsledkem… podle všeho se tak ale nestalo… spousta slov, nic moc hmatatelného…  Greta výsledek summitu předjímala, a tak na shromáždění v italském Turíně pohrozila, že bude potřeba „postavit politiky ke zdi“… ale třeba tím myslela i něco jiného…
T. Spencerová, FB

 

Poslední odstavec dnešního Týdeníčku patří mimořádně sportu, neboť na mediální povrch vyplula špína házená na ruské sportovce skrze organizaci WADA (Antidopingová světová organizace), kterážto evidentně plní politická zadání. Organizace WADA vydala na další čtyři léta zákaz účasti ruských sportovců na sportovním kolbišti, přičemž argumentovala manipulací s údaji Moskevské antidopingové laboratoře v minulosti. Zcela zásadní ránu těmto samozvaným soudcům uštědřil Nejvyšší soud Švýcarska, který zamítl odvolání Mezinárodního olympijského výboru v této věci, čímž fakticky potvrdil nevinu ruských sportovců – v praxi to tedy znamená, že jednotliví sportovci by měli obdržet zpět medaile z Olympijských her v Soči 2014 a zákaz vystupovat pod národní vlajkou byl protizákonný. Jak se s tímto rozsudkem v praxi naloží, bude skutečně zajímavé sledovat.


Tabulka testů WADA z roku 2014…

Z ostatních zpráv:

  • Rozšíření šelfu v Arktidě ve prospěch Ruska byl vědci potvrzen.
  • Na ISS se porouchala americká toaleta – stejně jako v seriálu „Teorie velkého třesku“?
  • Na pořadu dne je opět zákon o zákazu paramilitárních skupin.
  • Akademie věd ČR zřizuje česko-německou platformu pro výzkum dějin a kultury. Není těch německých aktivit až příliš?
  • Psí příběh se šťastným koncem.

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...