Událostí číslo jedna se v domácí politice stalo hlasování o důvěře vládě, jež započalo ve středu 11.7. a protáhlo se do pozdních hodin. Teprve nad čtvrtečním ránem 12.7. hlasovalo 105 poslanců ANO, ČSSD a KSČM pro vznik vlády a ta tedy formálně vznikla. Pohled do zpětného zrcátka dosavadních jednání a závěr schůze Poslanecké sněmovny je ovšem trpkou výpovědí politické kultury, selháním diplomacie a důkazem o nedostatku kultivovaných osobností v nejvyšších patrech politického mrakodrapu. Kupříkladu kumulace několika ministerských funkcí vypovídá o nedostatku vhodných kandidátů, opakem by mohla být až příliš násilná snaha protlačit na ministerské křeslo kontroverzního M. Pocheho. Mediální analytici a komentátoři se vesměs shodují na tom, že vláda působí jako nesourodý slepenec, KSČM a ČSSD předpovídají nepříliš růžovou budoucnost v příštích volbách a pesimističtější komentáře hovoří i o předčasných volbách v Lomikarově termínu – do roka a do dne. Proslovy jednotlivých politiků, jež předcházely hlasování jsou samostatnou kapitolou a je škoda, že se přímý přenos neodehrál v závěru roku – ČT mohla ušetřit za výrobu Silvestrovského kabaretu. Výjimku tvořila snad jedině Okamurova SPD a jediný poslanec za ODS – V. Klaus mladší, který čím dál jasněji hraje ve své rodné straně jen „tahače“ volebních procent a jen z tohoto důvodu jsou jeho názory vedením trpěny, soudě tak z postoje jeho stranické kolegyně M. Němcové, kterážto je vnitřně již naprosto ideově vyprázdněná. Slavnostní korunku tomu nasadili protestující před budovou PS ve Sněmovní ulici, kdež podle zákona neměli co dělat a laxnost Policie ČR by měla být rozhodně šetřena. „Plíživou totalitou“ se strašilo i v Českých Budějovicích a je téměř jisté, že další dějství protivládních kampaní budou následovat.
Zatímco se v porodních bolestech tvořila vláda, život v českých luzích i hájích šel svým tempem dál. Na stole opět leží zákon o manželství homosexuálů, Český rozhlas pustil do éteru pořad pro malé děti, nad kterým by se červenal studem i dospělý člověk po dvaadvacáté hodině. Bývalý policejní prezident S. Novotný hovoří o současných poměrech tvrdě a bez pozlátka, za což ho občas cenzurují a různí udavači pracují na plný výkon. Bavorští sousedé se nás snaží jemně upozornit, že přes naši zelenou hranici k nim přicházejí migranti, což nově usedlý ministr J. Hamáček popírá a na severozápad od metropole zatím v tichosti vyrůstá nová muslimská čtvrť.
V zahraničních událostech je věnována velká pozornost připravované schůzce V. Putina s D. Trumpem v Helsinkách, z čehož mají obavy mnozí politikové, vlády i země. Nervozita vyvěrá i z vedení NATO a nejistotou oplývají zejména státy, které vsadily na protiruskou kartu, neboť v médiích se objevují spekulace o uznání ruského Krymu, což by těžce neslo například vedení Ukrajiny. Nezbývá nic jiného, než si počkat na oficiální závěry po tomto setkání.
Ostře sledovaným se stal summit NATO, jež začal ve středu 11.7. v Bruselu a jemuž víceméně vévodil D. Trump. Dá-li se shrnout výsledek jednání, pak tím nejdůležitějším bodem je Trumpův požadavek na zvýšení příspěvku na obranu na 4% HDP té které členské země NATO. Pro velkou část členů NATO nejsou ani původní 2% reálná, z 29 zemí splňuje tento požadavek pouhých 5. Dá se předpokládat, že požadavek na zvýšení nákladů je jen další obchodní tah D. Trumpa, neboť za tyto peníze by se nakupovaly americké zbraňové systémy a pro USA by šlo o příjemný zdroj příjmů. Americký prezident je nesporně dobrý obchodník, na jedné straně nechává evropské státy hrát protiruskou písničku a nepodložený strach z Ruska poté využívá ve prospěch své země přičemž sám s Ruskem čile obchoduje a evropské státy nutí do sankcí. Zpestřením summitu se stal prezident EK Jean-Claude Juncker, jenž pro svou nejistou chůzi potřeboval oporu bodyguardů i přítomných státníků (mimo jiné i P. Porošenka) a soudě dle jeho veselosti a potřebě každého obejmout a líbat (viz starší záznamy na YT), dá se předpokládat nějaké to promile v krvi, což ale rezolutně popřel mluvčí EK slovy o „bolestivém záchvatu ischiasu“, nicméně bolest ve tváři J.C. Junckera rozhodně vidět na záznamu není. Americký prezident D. Trump se Junckerovi raději vyhnul a není divu, že se k EU chová občas přezíravě. Naše „bojovníky“ za opravdovou demokracii zase zaujal fakt, že prezident M. Zeman si nechal při proslovech přistavit židli a neustále se snaží poukazovat na jeho špatný zdravotní stav, na což ostře zareagoval mluvčí J. Ovčáček.
Slovenskem se převalila vlna vášní na jehož začátku figuroval hudební Pohoda Festival 2018. Už výběr hudebních interpretů naznačoval, že půjde spíše o „Politickou píseň“ než o sluchové zážitky, o to více, že se festivalu zúčastnil sám prezident A. Kiska, jenž s účastníky debatoval téměř hodinu a mezi hudebníky, jež se střídali na pódiu, byla i kontroverzní „disidentská“ skupina Pussy Riot, kterážto dostála svému jménu. Slovenský prezident A. Kiska, kritizovaný tamější opozicí za daňové podvody a patřící k té části politického spektra kterých u nás zoveme „sluníčkáři“ pronesl před davem svých stoupenců větu, kteroužto pamětníci slyšeli naposledy v roce 1948: „Je potřeba převzít moc.“ Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat.
Britské ostrovy se neustále zmítají ve varu svých problémů. Staronová kauza Novičok žije dále svým životem, přičemž žena, otrávená naposledy touto látkou v Amesbury svůj boj se životem prohrála. Jestliže nad kauzou Skripalových vládlo mnoho otazníků, násobně více jich ční nad otravou v Amesbury a pomyslná ruka ukazující na obviněného – na Rusko – si už není tak jistá, neboť i obyčejný občan, nemající potuchy o politických šarvátkách mezi národy zde cítí pachuť dezinformací.
„Již minule jsme probírali otravu dalších dvou Britů v Salisbury. Prý novičokem. Jedna žena od té doby zemřela, přičemž se objevují podivné informace – že její partner, také otrávený, šacoval popelnice. Máme si tedy myslet, že se hrabal v popelnici, vyhrabal novičok a otrávil sebe i jí? Zní to šíleně, ale toto naznačovala britská média…
Ona „jedna žena“, jak jsem zahlédla někde v britských médiích, přespávala v útulku pro bezdomovce, z čehož vyvozuji, že ani její partner neměl střechu nad hlavou. A tahle dvojka, která žila, jak žila, se měla stát terčem dalšího ruského útoku na britské půdě? Fakt sranda. Není bez zajímavosti, že když měl v pondělí britský ministr vnitra v parlamentu vyprávět novinky o případu, bylo na něj zvědavých jen asi 40 z celkem 650 poslanců… A Scotland Yard se prý bude sice snažit, ale dopředu tak nějak zpochybňuje, že by uměl najít pojítko mezi Skřípaly 1 a Skřípaly 2, i když politická objednávka je víc než jasná…
Celé je to ještě bizarnější než v prvním případě, ale pojítkem je absence jakýchkoli důkazů, které jsou nahrazovány razantními prohlášeními britských politiků ukazujícími na Rusko. Už je to nuda. Faktem ale zůstává, že tam někde někdo asi opravdu pobíhá a tráví lidi. Nebo aspoň firma, která měla zlikvidovat nebezpečný odpad, ušetřila a vysypala nějaký sajrajt kde se dalo. Třeba se to jednou vyšetří…“
T. Spencerová pro PL
Problémem, se kterým se Británie v současnosti potýká nejvíce se nazývá Brexit a její důsledky. T. Mayová, zastánkyně tzv. „měkkého“ Brexitu se tvrdě střetla se zastánci „tvrdého“ Brexitu B. Johnsonem a D. Davisem, čehož výsledkem byly jejich rezignace. Britská premiérka se snaží udržet některé výsady plynoucí z bývalého členství v EU, zejména obchodní vazby (ovšem nikoli svobodu pohybu) přičemž EU se jednání v tomto směru nebrání a bude zajímavé sledovat její závěry, neboť budou jakýmsi precedentem pro další země, jež by uvažovaly o odchodu z unie. Naproti tomu některé výroky britské premiérky jsou v rozporu s jejími vlastními slovy vyřčené v minulosti, tudíž i zde bude radno vyčkat konkrétních kroků. I nadále je na ostrovech vedena politika genderové poslušnosti a multikulturní rozmanitosti a je nyní o trošku jasnější, proč se znásilňování sune z trestné činnosti do činnosti takřka běžné a nepostižitelné – nová stínová ministryně proti diskriminaci N. Sahová k tomu totiž sama vybízí.
Německým politickým prostorem probíhá i nadále kvas vnitrostátních i mezinárodních událostí. Německá kancléřka A. Merkelová bude mít další vrásku na obličeji viditelnou i přes její dokonalý make-up, neboť průzkumy veřejného mínění ukazují na pokles její rodné partaje CDU/CSU a její současný koaliční partner SPD se zvolna propadá na třetí příčku, přičemž tu druhou obsazuje AfD, což znamená jediné – při takto rozložených silách by koalice CDU/CSU + SPD neměla většinu ve Spolkovém sněmu. Pesimističtější komentáře hovoří přímo o její politické smrti. Německá administrativa je rovněž pod velkým tlakem USA, které ji chtějí „přesvědčit“ o prospěšnosti sankcí vůči Íránu a požaduje blokaci všech íránských financí uložených v německých bankách. Je to další „tržná“ rána ve vztazích ke Spojeným státům a německý obchod se zvolna obrací k východnímu směru, především k Číně a zrušení sankcí proti Rusku se zdají být jen otázkou času.
Velkým tlustým hřebíkem do rakve politické kariéry německé kancléřky A. Merkelové je nesporně její otevřená politika směrem k migračním tokům, jež se stékají z mnoha důvodů právě v Německu, byť tato lidská řeka okořeněná muslimským náboženstvím má neblahý dosah po celé Evropě. Pokus o regulaci skončil neúspěchem a současná situace naznačuje, že několik zemí EU se migraci zatím dokázalo ubránit (obecně země V4), v některých už pochopili stav věcí a tvrdě ji začínají řešit (Itálie) a jiné už jsou za hranicí řešitelnosti humánními prostředky (Británie, Švédsko, zřejmě i Německo). Každodenní události z evropských „bojišť“ jasně ukazují, že azylanti naočkovaní islámskou ideologií nejsou ochotni přijmout pravidla zemí do nichž vstupují a jasně se ukazuje, že v drtivé většině případů jde o hledání evropského El Dorada, načež jim některé země EU včetně samotného vedení zdatně vypomáhají svojí tolerancí k trestním činům jež konají a štědrou sociální politikou, určenou pro původní obyvatelstvo.
Další střípky z politického života:
— americký ministr zahraničí Mike Pompeo při své nynější návštěvě Afghánistánu: jeho letoun přistál na americké (a původně ještě sovětské) základně v Bagrámu, odtud byl malým letadlem převezen do americké zabezpečené zóny na letišti v Kábulu, odtud pokračoval armádním vrtulníkem na těžce opevněnou US ambasádu ve městě a odtud v konvoji obrněných vozidel několik set metrů do paláce afghánského prezidenta… aneb, bezpečnost a stabilita v osmnáctém roce „demokratizace“ Afghánistánu.
— Trump je absencí „úspěchu“ v Afghánistánu rozladěn a chce do několika měsíců dostat na stůl novou, konečně sakra „vítěznou“ strategii… a ne, na odsun vojáků se nehraje… Británie mezitím vyhověla US požadavku a zdvojnásobí počet svých vojáků v Afghánistánu, aniž by kdo věděl, k čemu že to bude dobré…
— v Islámábádu se mezitím sešli šéfové tajných služeb Pákistánu, Ruska, Číny a Íránu, aby bez USA a v klidu sladili spolupráci v boji proti Daeši v Afghánistánu…
T. Spencerová, FB
- Seznam značek světových výrobců, kteří podporují LGBT aneb politika v obchodě.
- Skutečné „dobytí“ Rakky v Sýrii spojeneckými silami, novodobé Drážďany?
- Kdopak asi vyzbrojoval „povstalce“? Nálezy zbraní v provincii Dara´a a v Allepu.
- Severní Korea a kdopak to hází klacky pod nohy vyjednávání o míru na poloostrově?
- Sexuální obtěžování v centru Moskvy a trauma televizní hlasatelky – opravdu „hnus“…
- Genderové šílenství už i na srazu motorkářů Harley Davidson.
- Už jste někdy slyšeli o mezislovanském jazyku? Univerzální slovanština má budoucnost.
- Důchodový systém u nás jako dvojitý tunel a odírání rodin s dětmi – odborník hovoří o financích.
- Ochrana státních hranic jako minulost? Na to zapomeňte, Ústavní soud hovoří jasně.
- Léto na televizních obrazovkách – Chalupáři jasně vedou i přes nelibost novodobých cenzorů.
- Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila oficiálně bůček za stejně nebezpečný nositel karcinogenů jako kouření tabáku. Tak pozor na závislost.
Hezké léto bez zbytečných komplikací…
“Fakt mě nezajímá, kdo dělal tu kanalizaci, ale zajímá mě, kdo dělal ten plot…”
