Zrcadlo týdne 9. – 15.9. 2019

0

Polovina září vnáší do tuzemské i mezinárodní politiky spoustu dynamických procesů i událostí a z těch domácích dominovalo v tomto týdnu pražské téma památníku I.S. Koněva. Krom aktivních zastánců, kteří strhávali plachtu na lešení okolo památníku a demonstrovali proti odstranění maršálovy sochy, našel kovový I.S. Koněv zastánce i u jiných organizací i jednotlivců působících na zdejší společenské scéně a celkem logicky i v samotném Rusku – včetně jeho dcery, která v prvním emotivním projevu nabídla převoz do Ruska, následně svá slova odvolala. Poněkud ostře se vyjádřila ruská administrativa, která jen přilila hořlavinu do ohně protiruské hysterie zdejších neoliberálních svazáků. Spor o sochu vyvrcholil v zastupitelstvu městské části Praha 6, kdež proběhlo hlasování o přemístění monumentu a na témže místě má údajně vzniknout nový „památník osvobození Prahy“. Není těžké uhodnout, jak bude nový památník koncipován – nejspíše bude věnován občanům pražského květnového povstání (nic proti tomu) a taktéž Vlasovcům, jež v posledních dnech války „procitli“ a zatímco celou dobu bojovali po boku hitlerovské armády, v těchto květnových dnech roku 1945 se obrátili proti ustupujícím Němcům ve snaze zachránit si holé životy. Celá tahanice o památník má několik rovin: předně se nelze divit úvahám, že „vyzdobení“ památníku (ne)známými vandaly má možná na svědomí sám starosta O. Kolář a to už jen z pohledu čistě racionálního – zatímco kamerové záznamy vandalů i jejich identitu tají a omlouvá, stejné záznamy okamžitě použil proti „strhávačům“ plachty. Jinou věcí zůstává, že současná protiruská hysterie je uměle vyvolávána nejen u nás, ale de facto v celé Evropě i USA a svědčí to jen o jasně nastupující liberální doktríně. Z jiného úhlu pohledu je chování některých pražských radnic včetně našeho „zamini“ plus ministra kultury L. Zaorálka (o něm bude ještě řeč) podobno stádu slonů v mezinárodním porcelánu – poškozené vztahy s Ruskem a Čínou se budou jen těžko zpětně narovnávat a pánové Kolář, Hřib, Petříček i Zaorálek by měli povinně brát lekce diplomacie; zatímco Francie, USA i část Německa začíná své vztahy k oběma velmocem měnit, uvedení pánové ve svém „pupkovitém“ vidění světa nevidí dále než na hranice své (ne)volitelnosti v následujících volbách. Je jisté, že liberálně demokratický teror bude utahovat šrouby občanským svobodám a nastává doba mohutného přepisování dějin – stačí si přečíst názory K. Schwarzenberga či vyřvávání „Chvilkařů“.

Následně se Soukup zajímal, zda by neměl chuť do sporu zasáhnout, aby se urovnal. „To ale není žádný spor, je to jen výkřik, myslím, že se za ním slehne zem,“ domníval se prezident v tu chvíli ještě netušíc, že kontroverzní pomník maršála Koněva se nejspíše nakonec přestěhuje na jiné důstojné místo. Ve čtvrtek o tom po šestihodinové debatě rozhodli zastupitelé Prahy 6. „Jestliže se socha odveze, je to ostuda. Ať byl Koněv, jaký byl, byl to symbol vojáků, kteří padli při osvobození Prahy a osvobození Československa,“ uzavřel Zeman toto téma. Sochu Koněva v pražské Bubenči by měl nahradit památník osvobození Prahy.
Prezident ČR M. Zeman, PL

Jméno novopečeného ministra kultury L. Zaorálka již bylo zmíněno a tentýž se „proslavil“ po svém nástupu do funkce tím, že anuloval všechny kroky svého předchůdce a v tomto týdnu ještě ostře zaútočil na čínského velvyslance ohledně rušení koncertů českých hudebních těles, přičemž čínská strana tvrdí, že chyba je na české straně. L. Zaorálek přitom používá „tradiční“ rétoriku řka, že Čína se v očích české veřejnosti těmito kroky kompromituje, přičemž vůbec nebere v potaz vměšování pražského primátora Z. Hřiba do svrchovanosti Číny. Tandem Zaorálek/Petříček (oba ČSSD) jen potvrzuje varovná slova pozorovatelů politických poměrů v naší zemi, že ČSSD je ve vládě skutečným problémem a ČSSD samotná je jasně metamorfovanou partají sloužící novému liberálnímu fašistickému dogmatu.

Stejnou silou udeřila slova prezidenta M. Zemana při návštěvě Bělehradu do řad sluníčkářských liberálů kdež pronesl, že Česká republika by měla zvážit „oduznání“ Kosova. Faktem je, že v minulých týdnech stáhlo svůj souhlas s uznáním Kosova africké Togo a spousta dalších zemí včetně Slovenska jej nikdy neuznalo. Prezident M. Zeman, jakkoliv k němu můžeme mít kritické připomínky, nikdy nehovoří do větru a jeho úvaha má reálný základ – při faktickém uznávání Kosova došlo k formálním nesrovnalostem a je tedy otázkou, zda je vůbec „de iure“ Českou republikou uznáno jako samostatná země. Po Zemanových slovech ihned naskočily všem liberálním „demokratům“ včetně obhájcům těch pravých a nefalšovaných hodnot alergické vyrážky a ostře se do prezidenta pustili. Stejnou notu ovšem s prezidentem nenašel ani premiér A. Babiš a nejhlasitější reakce přicházely zejména od tradičních ochránců euroatlantických vazeb „na věčné časy a nikdy jinak“ včetně již výše zmíněné ČSSD – až na některé výjimky. Zastání našel prezident naopak u pragmatičtější části politické reprezentace i politologů. V Bělehradě se mimo jiné setkal i s režisérem E. Kusturicou, kterého hodlá vyznamenat a celkově je prezidentův poměr k Srbsku dlouhodobě pozitivní, naopak ke Kosovu je značně kritický. Pro dokreslení událostí v souvislosti s Kosovem doporučuji shlédnout snímek „Uloupené Kosovo“ – k nalezení stále i na serveru You Tube (než jej smažou).

V roce 1999 ozbrojená konfrontace mezi albánskými separatisty z Kosovské osvobozenecké armády a srbskou armádou a policií vedla k bombardování Jugoslávie (v té době sestávající ze Srbska a Černé Hory) silami NATO. 17. února 2008 kosovsko-albánské struktury v Prištině jednostranně vyhlásily nezávislost na Srbsku. Kosovo není uznáno Srbskem, Ruskem, Čínou, Izraelem, Íránem, Španělskem, Řeckem a řadou dalších států.
Sputnik.cz

Dopady Zemanových slov ohledně Kosova na sebe nenechaly dlouho čekat – v Praze se konalo setkání premiérů zemí V4 včetně zemí západního Balkánu, přičemž zástupci Kosova na protest nedorazili. Samotné setkání nepřineslo žádné překvapivé výsledky, snad nejzajímavější slova padla od maďarského premiéra V. Orbána, jenž pronesl, že jeho země bere Českou republiku jako vzor, kterého by chtěl dosáhnout (je otázka v čem). Vzhledem k zástupcům Balkánu se v tomto duchu formovalo i závěrečné prohlášení, které překvapuje snad až eurohujerskou rétorikou a jistou schizofrenií – alespoň vzhledem k tomu, že vedení EU prosazuje násilnou migraci a v podstatě degraduje národní státy na jednolitou masu typizovaného Evropana. Stejně „pohyblivý“ je v podstatě postoj premiéra A. Babiše, jenž na jedné straně jasně podporuje EU, na straně druhé chce bránit nelegální migraci a odmítá vidět, že tu již mnozí jsou. Premiér si ovšem tento týden mohl udělat nový zářez na své politické pažbě, neboť proti němu bylo zastaveno stíhání ve věci Čapího hnízda, což znatelně otřáslo opozicí i „Chvilkaři“. Kauza, která se táhla po tři roky jako nepříjemný zápach Babišovy kariéry tak končí, závan zápachu se však v zemi zdejší bude ještě nějakou dobu větrat a opozice včetně „Chvilkařů“ bude jistě hledat další munici pro svůj boj. Z ostatních zpráv soudobého politického jeviště stojí ještě za to si připomenout, že před soud možná zamíří někdejší premiér B. Sobotka a M. Urban za kauzu OKD o níž se hovoří i v připravovaném filmu „Vysoká hra“ režiséra a expolitika J. Svobody.

Cenzura si našla ve zdejším podnebí své místo jakožto údajný boj proti dezinformacím (rozuměj jiným názorům nelahodícím liberálním dogmatikům), předsudečné nenávisti (dvojí metr je zde více než zřejmý) a dalším „chuťovkám“, přičemž nejvíce aktivní jsou v tomto ohledu média a sociální sítě – zejména Česká televize a Facebook. Není proto divu, že ČT naráží na neochotu některých politiků se s jejími redaktory jakkoli vybavovat a „fake news“ z dílny ČT (za peníze všech, kdož vlastní TV přijímač aniž by ČT vůbec sledovali) lze v přímém přenosu vysledovat prakticky každý den. Facebook se již stává synonymem pro cenzuru a toto médium začíná již vadit i jisté části mezinárodního politického spektra, načež se jeho majitel dostává do soudních síní, nicméně politické zadání liberálních kruhů je třeba plnit a stejně jako ČT se uživatelé mohou setkat s blokováním svého účtu, aniž by tušili proč. Stále více se ukazuje, že Facebook ovlivňuje blokacemi i politické dění v některých zemích a sám se prohlašuje za správce všech „správných“ názorů.

O nic lépe na tom není ani propaganda LGBT, kdež se překrucují a ohýbají vědecká zjištění ve stylu Hitlerovy nacionálně socialistické doktríny předválečných let a oživuje se myšlenka na rasovou jednotu – na rozdíl od führerovy teze je však propagován nikoli árijský typ, ale člověk s tmavou pokožkou. Mezi „normality“ této agendy se řadí i homosexualita, načež vědecké studie potvrzují, že není vrozená, jak tvrdí ukřičené davy v různých „Pride“ pochodech, jež se společenskou tolerancí mají sotva co společného. Overtonovo okno se pod tlakem neoliberálních světových špiček nadále otevírá – zcela veřejně se již diskutuje o kanibalismu, jež se spojuje s údajným pokrokem v klimatickém šílenství. Na informacích o poklesu IQ v evropském měřítku asi něco bude, jinak bychom jako společnost těžko řešili takové hlouposti jako genderově „rovné“ ženské příjmení či genderově neutrální školní uniformy. Škoda jen, že většinová společnost je prozatím spíše pasivní a myslí si svoje…

Ekonomická křivka EU se nepochybně již pohybuje směrem k jihu, růst eurozóny výrazně zpomalil a nastávající světovou recesi může předpovídat i výnosová křivka krátkodobých a dlouhodobých výnosů dluhopisů. V zemi České prozatím nejsou ekonomické potíže příliš vidět, nezaměstnanost je stále na mizivé úrovni – byť pohled pod ekonomická data nutně nemusí vyvolávat pocit nadšení, bydlení zdražuje, doprava zlevnila. Vlnu odporu však vyvolala diskuse na úrovni ministrů o zvyšování věku odchodu do důchodu – poněkud jinak to však vidí R. Valenčík. Tlak inflace je zřetelný zejména ve zdražování bydlení a cenách energií a česká koruna se po intervencích dosud nevzpamatovala. Perličkou jsou potíže společnosti Google ve Francii, která se snaží o dohodu kvůli vyšetřování daní.

Evropská unie si v tomto týdnu schválila eurokomisaře, jež budou bdít nad blahem euroobčanů, přičemž jednu z pozic obdržela i staronová komisařka V. Jourová, jejíž oko bude dohlížet nad evropskými hodnotami – ať už si pod tímto pojmem představujeme cokoliv. Dá se předpokládat, že bude i nadále tlačit tvrdou cenzuru, kterou v minulém křesle komisařky prosazovala, aby jí svěřené hodnoty nebyly špiněny kdejakou kritikou. Jmenování Jourové přivítali zvláště kovaní eurohujeři včetně hlásné trouby všech eurohodnot – ČT, opozice však již tolik nejásala a kritikové všeho druhu mohou očekávat utažení cenzurní oprátky. Nadšeni nejsou ani ekonomové a kritika na V. Jourovou se snáší i za její neumětelství ve vyjednávání. Jisté je, že EU obdržela z českých řad osobu věrnou dvanácti žlutým hvězdám na modrém poli, nikoli však hráče, který bude kopat za svoji zemi. Poměrně napjaté vztahy mezi špičkami EU zavládly ohledně migrace, neboť se zdá, že nová předsedkyně U. von der Leyenová má k migraci méně nadšený přístup než odcházející J.C. Juncker a kritiku sklidila i od neomarxistické evropské levice.

V minulém týdnu si Slovensko volilo předsedu Nejvyššího soudu ze čtveřice kandidátů, z nichž jedním byl i Š. Harabin, načež po slovech prezidentky Z. Čaputové, že některého z kandidátů prošlého sítem výběru nemusí automaticky jmenovat do úřadu (jasná narážka na Š. Harabina), tento formálně oznámil, že z kandidatury odstupuje, nicméně své prohlášení fakticky písemně nepotvrdil, tudíž komise rozhodovala i o jeho jméně. Soudní rada však nedospěla k žádnému výsledku a volba se bude opakovat. Sama prezidentka Z. Čaputová i přes svoji rétoriku o bezkonfliktnosti sbírá i negativní body – tvrdě reagoval na její slova o „velmi jasných mezích svobody projevu“ předseda Senátu ČR J. Kubera i právní experti. Svým způsobem je eurohujerská slovenská prezidentka na stejné linii jako česká komisařka V. Jourová.

Politická situace v Itálii je sice vítězstvím pro staronového premiéra G. Conteho, nicméně jasnou prohrou pro Evropu jako celek, neboť se dalo předpokládat, že nově slepená vláda otevře hráze migrace a k tomu skutečně i došlo. Je nasnadě, že spokojená může být především A. Merkelová i vedení EU, pod jejíž direktivou nyní italská vláda poslušně plní rozkazy. Zvláště nepříjemná situace to může být (a pravděpodobně i bude) pro země střední Evropy, které migranty doposud odmítaly (alespoň formálně), neboť G. Conte hodlá násilím a pod pohrůžkami přerozdělovat utečence výhradně do těchto zemí a plátcem nákladů mají být právě země V4.

Po tom, čo vyšehradské štáty Maďarsko, Poľsko, Česká republika a Slovensko doposiaľ odmietli „rozdeľovanie utečencov“, majú tieto štáty podľa vôle Conteho onedlho načrieť „hlboko“ do svojich vreciek. Všetky štyri štáty doteraz odmietali európsky mechanizmus pre rozdeľovanie utečencov. Neprijali ani prisťahovalcov, ktorí prišli utečeneckými loďami do Talianska alebo na Maltu. Ako informujú noviny „Bild“, Conte už predstavil svoj zámer budúcej predsedníčke Komisie EÚ Ursule von der Leyenovej (CDU) ako časť plánovaného prechodného riešenia k rozdeľovaniu takzvaných „utečencov“ v EÚ. V pláne sa tiež predpokladá, že krajinám ochotným prijať migrantov sa migranti pridelia podľa rozdeľovacieho kľúča.
Hlavné správy.sk

Británie i nadále řeší Brexit a to i poté, co britská královna Alžběta II. podepsala zákon, kterým v podstatě vylučuje odchod země bez dohody s EU. B. Johnson však stále vymýšlí přijatelné řešení, jeho mantinely jsou však čím dál užší a termín konce října se zdá být v tomto ohledu dost nepravděpodobný. Brexit však podnítil separatistické tendence a o samostatnosti nyní uvažuje i Wales.

Ukrajina před blížící se zimou akutně řeší dodávky plynu do země, nicméně zcela nediplomatická jednání kyjevského vedení vedou spíše ke konfrontacím a jediným úspěchem je rozsudek Soudního dvora EU, který vyhověl Polsku ohledně plynovodu OPAL, což pro Ukrajinu znamená, že ruský Gazprom momentálně nemůže přerušit tranzit plynu přes její území. Za velmi zlý signál považují někteří analytici čím dál častější schůzky mezi V. Zelenským a oligarchou I. Kolomojským, přičemž jeden jako druhý sní svůj sen o návratu Krymu.

Militantní politika USA nabrala poněkud volnějšího tempa poté, co D. Trump uvolnil ze své funkce jednoho z válečných jestřábů J. Boltona, což spolu s mírnější rétorikou směrem k Íránu způsobilo pokles cen ropy a zvýšily se šance na novou dohodu o strategických zbraních. Nové americké jaderné bomby údajně vykazují závady, ovšem v Evropě je stále ještě dost těch starších a zrušení smlouvy INF pouze vede k tomu, že evropský kontinent se stává opět potencionálním bojištěm v případném novém konfliktu. Rusko se prozatím k nové situaci staví zdrženlivě a prohlašuje, že neumístí své rakety v Evropě, pokud tak neučiní druhá strana. D. Trump zároveň odpískal financování svých základen, což se mimo jiné dotkne i plánovaných investic na Slovensku. Poněkud úsměvná byla kritika amerického ministra obrany směrem k Rusku, že by se Rusko mělo chovat „normálně“ a že by mělo „sdílet západní hodnoty“ – odpověděl jeho ruský protějšek S. Šojgu i ministr zahraničí S. Lavrov a jejich odpovědi se asi líbit nebudou. Ekonomická válka s Čínou se rovněž dostává do fáze zmírnění, byť každá strana si ústupky vykládá po svém – faktem zůstává, že obchodní válka již měla naběhnuto na světové potíže a i D. Trump již možná narazil na meze své sankční politiky – nehledě na spousty domácích problémů. V tomto týdnu proběhly v USA i vzpomínkové akce na události 11. září roku 2001 – v minulém díle jsme poukázali na novou studii a závěry těchto událostí – zajímavé ovšem je, jak s touto informací naložila světová média: bylo ticho jako v kostele. O skutečný průběh událostí již evidentně není zájem.

Změna nastala i v americké politice na Blízkém východě – připravovaná smlouva s Talibánem vzala za své a USA naopak pokračují v nekonečné afghánské válce, přičemž Talibán se pokouší o jednání v Moskvě. Ruský prezident V. Putin se sešel s izraelským premiérem B. Netanjahuem v Soči, přičemž ještě před schůzkou zaznělo z ruské strany varování před anexí území na západním břehu Jordánu a totéž varování dorazilo i z Bruselu. V Sýrii se již oslavuje skutečný konec války, byť na jejím území ještě zůstávají armády, které zde nemají mandát prodlévat – zejména snaha USA o zachycení drápkem na syrském záhumenku je evidentní.

Jemenští rebelové údajně s využitím deseti dronů, které odpalovaly křídlaté raketyzaútočili na saúdská ropná zařízení Abkajk a Churajs, přičemž Abkajk je největším provozem svého druhu na světě a nachází se jen pár desítek kilometrů od sídla saúdského ropného konglomerátu v Dahránu… požáry jsou už údajně uhašeny, nicméně Saúdové podle všeho museli prudce, až o polovinu omezit ropnou produkci… řeč je až o pěti milionech barelů ropy, což je zhruba pět procent světové denní produkce, s příslušnými dopady… USA už jsou připravené vrhnout na trh zásoby ropy pro mimořádné příležitosti, i když i to nějakou dobu potrvá… „Slibujeme saúdskému režimu, že naše budoucí operace budou ještě větší a bolestivější, a to dokud bude trvat saúdská agrese a okupace,“ konstatují rebelští Houtíové vcelku srozumitelně… tím spíš v situaci, kdy Saúdové očividně nemají adekvátní obranu svých ropných zařízení, neboť asi nikdy nepočítali, že by jejich válka proti Jemenu mohla přijít až k nim a navíc tak hluboko… korunní princ MbS si okamžitě telefonoval s Trumpem, nicméně o ukončení pět let trvající agrese proti Jemenu se nejspíš nemluvilo, protože první vyjádřil „odhodlání a schopnost“ bojovat a druhý mu podle všeho nabídl urychlené dodávky systémů protiraketové obrany za adekvátní miliardy… Trumpův Pompeo do toho znovu dokázal, že žádných Boltonů ve skutečnosti netřeba, neboť nejprve zpochybnil, že by drony přiletěly z Jemenu, a vzápětí vyzval mezinárodní společenství, aby „veřejně a jednotně odsoudilo íránské útoky“… fascinující… agrese proti Jemenu běží v každém případě dál a za všechno může Irán… fascinující… před pár dny se přitom tvrdilo, že USA začaly s rebely vyjednávat… je otázkou, co všechno budou Houtíhové u Saúdů muset zničit, aby… cynik by řekl, že to “ze strany” ze všeho nejvíc vypadá na řízenou „sebevraždu saúdského režimu Jemenem“…
T. Spencerová, FB

Jak již bylo výše zmíněno, politika EU vstřícná k migraci zároveň vyhrožuje členským zemím zejména bývalého východního bloku například vyloučením ze Schengenského prostoru či finančními postihy, což již samo o sobě vypovídá o povaze bruselské říše i o jejich aktérech. Negativních příkladů této zhoubné doktríny je každý týden dost a dost, ale plán je plán a ten se musí splnit. Pohled na islamizované Švédsko plného násilí musí každému soudnému člověku napovědět, jak asi bude vypadat Evropa při dokořán otevřených dveřích pro novodobé kolonizátory s naprosto netolerantním náboženstvím za nějaké to desetiletí, studie z Norska hovoří jasnou řečí. Itálie se s novým vedením země rozhodla pro národní sebevraždu, Německo se stává se svou promigrační politikou nebezpečným sousedem a ani situace v našich zemích nepřetéká optimismem – poté, co je politickými (j)elitami popírána holá skutečnost, při policejní razii v Praze bylo zatčeno 104 afrických dealerů drog – kdepak se tedy asi vzali? Stabilní hrází v boji proti národní genocidě se dosud stalo Maďarsko, doufejme však, že nebude osamoceno a Pyrrhovo vítězství italského premiéra Conteho bude opět nahrazeno vládou zásadového M. Salviniho.

Migranti jsou zatím prokazatelně ve statisících v zemích západní a severní Evropy, tedy v zemích, které jsou stejně jako ČR součástí EU. Mezi nimi prakticky žádné skutečné hranice s překážkami k překonání nejsou. Vše dospělo do situace, že nejprve jsme zrušili hranice mezi členskými zeměmi uvnitř EU (pod záminkou volného pohybu osob v rámci EU) a nyní již fakticky neexistují ani vnější hranice EU. Tak, jako obvykle jsme byli i tentokrát jako evropští občané podvedeni.
www.zvedavec.org

Se stejnou vehemencí pokračuje klimatická horečka ne nepodobná té zlaté na Aljašce, jen místo zlata se budou některým korporacím sypat penízky díky lidské hlouposti a upevní se tak vliv superbohatých. Prozatím služebníčci novodobé ideologie odhodili mozek a vymýšlejí stále větší absurdnosti – ani zde neplatí žádné argumenty a věda se stává naprosto zbytečnou záležitostí snad s výjimkou pseudovědců typu švédského profesora M. Söderlunda, jež navrhuje v zájmu zachování zdravého klimatu jíst lidské maso. Pro mnoho odvětví bude klimatická hysterie konečnou, neboť splnit vize stanovené bruselskou byrokracií je z pohledu logiky nemožnou záležitostí – mnohem logičtější se jeví plán na adaptování člověka na případné klimatické změny a důslednou ochranu životního prostředí. To by ovšem vyžadovalo rozum na úrovni vlád…

Z ostatních zpráv:

O autorovi

Jiří Štrajt

Čím hlouběji poznávám svět, tím pestřejší a barevnější jej vnímám. V tomhle světě neexistuje jednoduchá událost, každá má svoji hloubku a příčinu. A jít až k meritu věci, to je můj svět...