Představitel rady Národní domobrany František Krejča komentuje nezbytnost vytváření domobraneckých skupin v momentu ohrožení: „Stávající establishment nedostal mandát k tomu, aby otevřel migrační invazi cestu do země a aby zbavoval české občany základních práv a svobod!”
„Účast představitelů rady Národní domobrany a také domobranců na demonstraci Společně za vystoupení z EU! konané v sobotu 19. září 2016, povzbudila tvůrčího ducha mainstreamu a v pražském deníku po delší době opět probleskla zmínka o Národní domobraně. Prorežimní odborníci si notují, že domobranu a národní gardy rozhodně nepotřebujeme, jsou nebezpečné, musí být hlídány a stát sám zabezpečí ochranu občanů. Ano, to by měl, je to jeho povinnost. Ale je opravdu schopen a ochoten tak činit?
Je už více než dost jasných signálů, že se s ničím takovým nepočítá. Policie prostě nedostane příkaz občany chránit, stejně jako je tomu v ostatních částech EU. Jinými slovy je tím řečeno, že občané nemají právo na obranu, na zajištění své bezpečnosti a pokud se režim rozhodl rušit občanská práva a demokratické principy, potom tomu nikdo nesmí odpírat.
Podle nich v demokratické společnosti nemá něco takového jako domobrana místo. Ale co Švýcarsko? Švýcarský model přímé demokracie a miliční systém armády, to je cíl, ke kterému Národní domobrana směřuje. Co Izrael, který nám neustále předkládají jako obdivuhodný vzor naprosté dokonalosti! Tam přeci také platí princip aktivní schopnost kolektivní sebeobrany občanů. Nebo SS (Spojené státy) a jejich Národní garda?! Národní domobrana respektuje zákony ČR – na rozdíl od současného establishmentu, který svými postoji a rozhodnutími zákony této země popírá – a nedělá nic, co by bylo za hranou zákona a totéž plným právem požaduje od režimu!
Snahy elit za každou cenu přitáhnout do Evropy miliony migrantů, jsou už nezastřené. Řeči o ubohých běžencích utichly; s naprostou samozřejmostí nás teď média krmí nehorázným žvaněním o právu na migraci, o nezbytnosti každoročně přijímat milióny migrantů, o naší povinnosti se jim přizpůsobovat. Dokonce, to my, Evropané, se máme integrovat do jejich myšlenkových a kulturních struktur a přijímat jejich hodnoty. Tohle je pojetí práva a demokracie nadnárodních elit a jejich lokajů v národních vládách (včetně té naší). A od nich máme očekávat zajištění bezpečí, klidu a stability v naší zemi? Od nich!? Kde budou, až bude docházet ke konfliktům, šikanování a fyzickým útokům, k napadání a znásilňování, k loupežím? Oni přiběhnou chránit před útoky vlastními těly nás, naše spoluobčany, naše ženy, dcery, naše děti? Z evropských zemí zaplavených migrační vlnou máme dost příkladů o takovém chování ubohých běženečků. A nikdo nemůže pochybovat o tom, že tohle bude také u nás co nevidět třeskutou realitou.
Oni budou ochraňovat naše děti, které režim hodlá předhazovat jako kořist násilnickým bandám ve školách a na ulicích? Vždyť je dost zkušeností, jak stát chránil občany před konfllikty a násilím, které vyvolávali naši nepřizpůsobiví spoluobčané. Cožpak jim lze ještě věřit!? Vykládají, že u nás migranti nejsou (jsou jich tady tisíce a potkáváme je denně), ale přestože tady nejsou a nebudou k nám chtít, na jejich integraci se vydávají miliardy, stejně jako na veškeré myslitelné formy péče o ně. Jakým právem si dovolují tvrdit, že si „musíme zvyknout na to, že se svět mění a život bez terorismu už nás nečeká“!? Vždyť to oni k nám nebezpečí terorismu pomáhají tahat! Není síla, která by mohla migrační vlnu zastavit? Ale na zastrašování a kriminalizaci projevů nesouhlasu s jejich lokajskou politikou, na to síla je. Stávající establishment nedostal mandát k tomu, aby otevřel migrační invazi cestu do země a aby zbavoval české občany základních práv a svobod. Tento režim je ve své podstatě nelegitimní a k moci se dostal na základě lží, podvodů a manipulací; (viz událost se „zabitým“ studentem v listopadu 89, kterou její tvůrci ze struktur „lidskoprávních“ a estébáckých zosnovali a připravili společnou rukou nerozdílnou).
Je ale potřebné kriticky pohlédnout také do vlastních řad. Jak směšně alibistické jsou snahy některých „sympatizantů“ domobrany – být „nepolitický“, tedy nevyčnívat, neangažovat se, nebýt vidět, nezadat si, prostě – neudělat si u režimu zle. Těmto opatrníkům je potřeba říci, že odbojáři za protektorátu se také nechodili ptát na ředitelství gestapa, co ještě smějí a co už ne. Připadá někomu přirovnání k protektorátu a gestapu jako silná káva!? Věru, že tento režim se nebude zanedlouho příliš odlišovat od protektorátních poměrů. Za co se v protektorátu střílelo, za to se zatím „pouze“ soudí a zavírá; viz příklad za mnohé – trest za tykadla namalovaná politikovi na volebním plakátu. Kdo zná starý český film Vyšší princip, chápe o čem je řeč.
Národní domobrana je prý proruská, protože se zajímá o dění na Donbasu. Národní domobrana se zajímá ale také o dění na Kosovu! Obě tyto země jsou ukázkou zhovadilé politiky NATO a EU. Co nás čeká, pokud si sami aktivně nezajistíme svoje bezpečí? Odpovědí je Kosovo. EU-NATO ho ukradlo Srbům a jako kus syrového masa předhodilo těm samým, kteří se nyní ženou do Evropy z Afriky a arabských zemí. (Kolik bylo Srbů na Kosovu a Metochiji dříve a kolik jich tam živých zbylo nyní!) Co nás čeká, pokud budeme ustupovat aroganci protidemokratického režimu? Příkladem je Donbas, kde lidé bojují o svůj život a o svoje domovy s kyjevskou neofašistickou vládou, která je jen pouhým nástrojem EU-NATO, stejně jako současná česká vláda.
Prorežimní odborníci se zkrátka „mýlí“ a Národní domobrana je nezbytná! A to nejen jako obranný prvek společnosti, ale také jako stabilizující faktor. Neparlamentní opoziční scéna je roztříštěná, nedokáže čelit ničivého vlivu režimu a pro společnost je jednotící prvek nezbytný. A Národní domobrana může tuto funkci plnit. Není spojena se žádnou politickou stranou či hnutím; nepatří žádné vlivové skupině. Je nadstranická (nikoli ale nepolitická). Spolupracuje s každým, s kým se shoduje v základních principech – vystoupení z EU, ukončení členství v NATO, ochrana občanských práv a demokratických principů, zajištění klidu a bezpečí občanů, neúčast země v cizích útočných válkách, obnovení hospodářské prosperity země a zajištění obrany státu silnou a bojeschopnou armádou. Národní domobrana chce stát, který bude v dobrých vztazích s každým, bude spolupracovat se všemi a bude schopen bránit se komukoli.”
