Představitel rady Národní domobrany František Krejča se zamýšlí nad legendou svatého Jiří a připomíná paralelu jeho boje se zlem s dnešní politickou situací v Evropě.
„Už bezmála tisíc let se v Evropě slaví 24. dubna, svátek svatého Jiří, mučedníka a drakobijce. Příběh vypráví, jak se u jakéhosi města usídlil drak, který ničil a zabíjel všechno živé a lidé, aby přežili, mu pravidelně museli přivádět oběť. Los určil, kdo to má být. Jednoho dne los padl na královskou dceru. Když byla princezna vedena k dračí sluji, objevil se tam udatný voják, jménem Jiří, který právě projížděl kolem. Nedbal nebezpečí, které mu od nestvůry hrozilo, svedl s drakem boj, zvítězil a princeznu zachránil.
Okamžik jeho vítězství byl od té doby nesčíslněkrát zachycen a zpodobněn v malbě, sochařství, v písních, legendách, pověstech a pohádkách. K oné události došlo ovšem v době, kdy v římské říši vrcholilo pronásledování křesťanů a tak, když se udatný Jiří veřejně přiznal, že také patří mezi křesťany, byl bez ohledu na své drakobijecké zásluhy na přímý rozkaz císaře zatčen, krutě mučen a následně pak popraven. Protože zemřel mučednickou smrtí pro víru, byl křesťany prohlášen za svatého.
Církevní legendy o jeho „životě a díle“ vznikaly v klášterech tehdejší Byzantské říše a už v 5. století existoval jeho kult a úcta k němu. O rozšíření jeho kultu se zasloužili především příslušníci byzantské vojenské šlechty – sv. Jiří byl voják a šlechtic a v byzantské říši bylo samozřejmostí, že za křesťanskou víru, za císaře a za říši bojují šlechtici; koho jiného by si tedy mohli vybrat za svého patrona a pomocníka? Do evropských zemí přinesli kult sv. Jiří šlechtici a rytíři, kteří se účastnili křížových výprav. Také pro ně se stal ochráncem a pomocníkem. Ve 13. století byla v západní Evropě sepsána latinská verze jeho legendy; ta byla inspiračním zdrojem lidové pohádky známé ve všech evropských zemích, ve které princ nebo selský synek zabije draka, vysvobodí princeznu a stane se králem. Sv. Jiří je jedním ze čtrnácti svatých pomocníků, je patronem několika evropských zemí a měst a ochráncem mnoha řemesel. Je také patronem skautů.
Kdo zná staré řecké mýty, tomu neunikne podoba legendy a báje o Perseovi, který zabije mořskou obludu a zachrání krásnou Andromedu. Příběh o Sv. Jiřím a drakovi má ale zřejmě ještě daleko starší předkřesťanské kořeny a mnoho historiků zastává názor, že jde o křesťanskou verzi příběhu ze starých indoevropských kultů. Drak je v křesťanském pojetí alegorií pohanství a mimokřesťanských náboženství. A přesně takto nahlíželi na svatojiřskou legendu jak byzantští rytíři, tak křižáci ve Svaté zemi. Drak byl symbolem islámského nebezpečí a arabského a perského tlaku, kterému museli Byzantinci po staletí čelit; dokonce ve východoevropském pravoslaví se pád Konstantinopole a zánik Byzantské říše vyjadřoval podobenstvím města, dobytého a obsazeného draky. Sv. Jiří se těšil bezprostředním projevům úcty a vděčnosti také na Pyrenejském poloostrově. Rytíři ze severošpanělských křesťanských státečků ho v období reconquisty jako svého ochránce a pomocníka také znali a uctívali. Měli k tomu dostatečný důvod!
Na počátku sedmého století se muslimům podařilo vojensky se uchytit na jižním pobřeží Pyrenejského poloostrova a během necelého století ho ovládli prakticky celý, s výjimkou úzkého pobřežního pásu na severu poloostrova, kde se udržely zbytky křesťanské kultury a civilizace. Je smutnou paralelou s naší celoevropskou současností, že se na Pyrenejský poloostrov také dostali vlastně jen díky nesvornosti a liknavosti tehdejších tamních křesťanských vládců. Od přelomu sedmého a osmého století se zvolna, s vynaložením nezměrného úsilí a jen krok za krokem, rytířům ze severu podařilo v průběhu několika staletí zatlačit islám nazpět až k jižnímu pobřeží. A teprve na sklonku 15. století byl islám na Pyrenejském poloostrově definitivně poražen.
Po celá ta staletí byla legenda o sv. Jiří pro španělské rytíře a jejich boj inspirací a vzpruhou! Naprosto čisté symbolické vyjádření má tato legenda ve Švédsku. Ve středověku se pro švédské rytíře a vojenskou šlechtu stal obraz zachráněné panensky čisté a nevinné princezny symbolem Švédského království a drak symbolem nepřátelské armády, která švédskou zemi ohrožuje. Popravdě, symbol princezny jako alegorie země je vlastně možno chápat celoevropsky – vždyť sama Evropa má svoje jméno od princezny, kterou starořecké mýty a báje znaly pod jménem Európé.
Při pohledu na současné Švédsko musíme doufat, že se snad Švédům podaří opět prozřít a vidět symboly své země, pochopit svoji historii a nezbytnost zachránit „princeznu“ – svoji zemi. Snad to dokáží vlastními silami, ačkoli pro ně jistě bude posilou také připomínka sv. Jiří, ochránce a pomocníka bojovníků, kteří stojí proti temným silám zla. A stejně tak by to měli chápat všichni Evropané – včetně nás. Princezna, to je samotná Evropa. Lokajové elit, kteří to s námi, původními bílými Evropany, nemyslí dobře, se snaží tvrdit, že náš kontinent je už starý, vyžilý, že potřebujeme čerstvou krev z exotických dálav, jinak tady vyhyneme a nebude nám mít kdo vydělávat na důchody! Ale opak je pravdou a bez ohledu na jejich hloupé lži je Evropa stále jako mladá a krásná dívka, která teprve stojí na prahu ženství. Evropská civilizace má před sebou ještě dobrou budoucnost, svěží jako jarní příroda, pokud ovšem si jí sami Evropané nenechají rozvrátit a zničit.
Pobídkou k pevnému a odvážnému postoji při ochraně jejich zemí by pro ně měl být také tento svátek! Sv. Jiří se postavil drakovi, aby zachránil princeznu a stejně tak se původní bílí, křesťanští Evropané musí postavit zlu a zběsilé, nenávistné agresivitě, aby zachránili Evropu.“
