Představitel rady Národní domobrany František Krejča komentuje brutální útok přeshraničních obohacovačů na našeho občana v hlavním městě.

„Před několika dny byl v Praze třemi muži surově a bezdůvodně napaden mladý muž; po brutálním útoku zůstal ležet v bezvědomí a musel být převezen do nemocnice. Podle policie se možná jednalo o turisty, kteří k nám zavítali tak říkajíc „na skok“ a možná již zase odjeli nebo se přesunuli jinam, kde třeba udělají něco podobného. Útok provedli mladíci původu nečeského, ba neevropského – jak evidentně vyplývá ze záběrů průmyslové kamery, která celou scénu zachytila. Jinými slovy, šlo o případ multikulturního „obohacení“, k jakému už měsíce a roky běžně dochází v západní Evropě v souvislosti s tzv. migrační krizí.


Pražský případ byl proveden se stejnou lehkostí a samozřejmostí, s jakou takové věci na Západě provádějí mladíci z islámského prostředí, kteří přišli buďto se současnou migrační vlnou nebo vyrůstají v západoevropských společnostech ve třetí nebo dokonce ve čtvrté generaci. Tyto generace jsou podle tvrzení neomarxistických a trockistických obhájců multi-kulturalismu „dobře integrované“, což dokazuje, že průvodním projevem „integrace“ je bestiální agresivita a že tudíž rozhodně není o co stát. V těchto konfliktech se ukazuje pravá podstata multi-kulturalismu a multi-etnicity. Nejde o konstruktivní, pospolité soužití národů, ras a kultur, ale jde o projekt záměrně chybný, špatný a nealizovatelný, jehož jediným výsledkem mají být jen krvavé konflikty a střety. To rozhodně není žádoucí pro běžné obyvatele evropských zemí. Ale násilné a krvavé střety jsou kýženým cílem nadnárodních elit, které si od konfliktů mezi národy, rasami a náboženskými ideologiemi slibují vytvoření dramatického chaosu, jehož jediným možným východiskem budou války, nastolení Nového světového řádu a vznik nové totality. Dosažení tohoto cíle si kromě ekonomických krizí a mezinárodního napětí zajišťují také systematickou migrací z Afriky a z Asie do Evropy. V západoevropských zemích se jim to už daří.

Pražský případ ukazuje, že to začíná také u nás. „Migranti tady nejsou, takže se u nás nic takového jako v západní Evropě dít nemůže“, opakuje mainstream tvrdošíjně. Oficiálně tady nejsou a vlastně k nám vůbec nechtějí! Ale přitom už není v naší zemi žádné větší město, ve kterém by je nebylo možno potkat. Nešťastník, který se náhodou stane jejich cílem, může dopadnout daleko hůře než jak skončil muž v Praze – mladíci exotického vzezření se nemusí spokojit s jediným tvrdým úderem do obličeje. Mohou svoji oběť na zemi třeba dokopat k smrti, ženy mohou jen znásilnit nebo třeba i zabít.

Takových případů se už na Západě stalo více než dost a staly se proto, že migranti vědí, že si to mohou dovolit! A už vědí, že si to budou moci dovolit také u nás. I zde budou přibývat podobné kriminální činy – loupeže, útoky, znásilnění, agrese spojená s úmrtím oběti. Byla na místě policie? Nebyla, protože skutečně nemůže být všude. Na místě ovšem byla kamera. Pomohla? V některých jiných (pohříchu však méně závažných případech) pomáhá – zkuste třeba ukrást v supermarketu rohlík, zaparkovat na nesprávném místě, možná dokonce jen přejít ulici mimo přechod. Budete dostiženi raz dva, coby dup, jinak řečeno – v cuku letu. Pražský případ byl ovšem uveden do sdělovacích prostředků až po cca pěti dnech, tedy po dostatečně dlouhé době, kdy dotyční turisté měli čas odejet po dobře vykonané práci.

Není zde vhodná snaha o laciné body jalovou kritikou policie – ta dělá, co dostane nařízeno. Je ale vhodné, ba naprosto nezbytné všimnout si, co dělají ti, kteří mají úkolovat policii v zájmu ochrany občanů téhle země. V těchto dnech česká vláda odsouhlasila plán verbovat do řad Policie ČR muslimy. Jak jinak, že!? Vždyť oni tady nejsou, nebudou a ani sem nechtějí – takže je jasné, že Policie ČR se bez nich neobejde. Už dříve byly připraveny zákony pro jejich snadné usídlování. A teď proti občanům této země dostanou mocný a pádný nástroj – policejní pravomoce, včetně obušků, slzného plynu, projektilů gumových a možná i negumových.

Napadení muže muslimskými mladíky a nábor muslimů do Policie ČR jsou dvě různé události, které spolu zdánlivě nesouvisejí – ale opravdu jen zdánlivě! Režim občanům ČR ukazuje, co je čeká a jak se budou věci řešit. Logické by bylo říci, že sice nebyla na místě policie, ale pokud by tam byl někdo s legálně drženou zbraní, mohl útočníky zastavit – buďto včas ještě před útokem nebo ihned poté, aby jim zabránil v útěku. Ale z řad establishmentu nic takového nezazní!

Přívrženci a podpůrci myšlenky domobranectví naprosto správně upozorní, že samotná přítomnost hlídky Národní domobrany v ulicích a na náměstích by byla pro takové a podobné zhovadilé jedince dostatečně odstrašujícím prvkem. Ale pro havloidní, multi-kulti sluníčkové žvanily nemůže domobrana být legálním nástrojem občanské kolektivní sebeobrany; oni mají ze sebevědomého, aktivního vlastenecky uvažujícího občana hrůzu! Režim zaprodává občany nadnárodním elitám a republiku podstrkuje Německu – lidé z vlády se jezdí mazlit se sudeťáky a už teď u nás německá policie a německá armáda mohou operovat kdekoli a podle svého uvážení. Zkrátka a dobře, režim věci vidí takto – republiku doširoka otevřít pro ilegální migranty, protože si to přeje Brusel a Berlín, kvóty statečně odmítnout, ale požadované množství migrantů přivézt; zemi zatáhnout do cizích válek a přírodní bohatství nechat rozkrást.

Proč tomu tak je a na základě čeho se tak rozhodlo, to občany zajímat nemusí, protože oni o poměrech v této zemi nerozhodují. A v tom mají lidé režimu pravdu – vědí, že mohou pro svůj prospěch lokajsky panáčkovat před elitami, i když to bude pro tuto zem sebevíc nevýhodné. Dosavadní situace v zemi potvrzuje, že obyvatelstvo si více váží akcí se zbožím podřadné kvality v supermarketech než zajištění stability a prosperity republiky a vlastního bezpečí. Lidové pořekadlo praví – Kdo chce kam, pomozme mu tam. My se ale nemusíme ptát – Kam?! Kam kráčíme a kde skončí naše putování? Ve světle naší stávající reality by to bylo vskutku pošetilé, vždyť odpověď je nasnadě – My už „tam“ vlastně jsme!“

Sdílet.

O autorovi

František Krejča