DOBYTČÁKEM S LOGEM 4. ŘÍŠE ROVNOU DO KONCENTRÁKU JMÉNEM NWO!

0

Představitel Národní domobrany Marek Obrtel o občanské odvaze, větší účasti na správě veřejných věcí a o tom, že ZLU je třeba se odhodlaně a organizovaně postavit na odpor.

„Představte si situaci. Venku je zima a vy sedíte v dobytčáku speciálního vlaku, který míří do vyhlazovacího tábora. Dveře jsou zavřeny, pak je ještě přijde někdo zamknout, pak přidá plombu na zámek. Ven můžete vidět jen malým průzorem okénka v horní části vagonu a postupně se stmívá… Jedete pro vás naprosto neznámou krajinou, na schůdcích a plošinách jsou slyšet cizojazyčné hlasy dozorců a dovnitř vagónu občas vnikne kouř z jejich cigaret. Na zastávkách se bachaři vymění, místa těch původních zaujmou noví a vše pokračuje ve stejném duchu. Po čase ale zjistíte, že byste se z vagónu mohli dostat ven a že existují krátké okamžiky nebo výjimečné situace, kdy byste z něj mohli vyskočit a zmizet ve tmě. Ano, je tu velká míra rizika, že se zabijete nárazem o sloup, pádem na násep, spadnete pod vlak a nebo vás strážný zastřelí na útěku, ale šance, že uprchnete a znovu získáte svobodu existuje, byť se s každým ujetým kilometrem se zmenšuje. Když se to nepodaří, nebudete si alespoň vyčítat, že jste to nezkusili. Pokud se nepokusíte utéct, s největší pravděpodobností zemřete v koncentráku.

My všichni dnes sedíme v dobytčáku s logem Čtvrté říše a řítíme se po globalizačních kolejích. Ta dráha se zdá vcelku pohodlná, ve vagónech je dokonce místy teplo, občas přinesou i kafe, zahraje hudba, z amplionu neustále zaznívá melodický hlas, který se vám snaží vysvětlit, že po jiných kolejích jet nemůžete, že jen tyto jsou jediné možné. Bachaři se sem tam usmějí, ale bez zájmu, bez účasti, jen tak, aby se neřeklo. Problém je v tom, že cílovou stanicí tohoto vlaku je koncentrák NWO nebo FEMA. A důvod je prostý. My, lidé, jsme systémům, které vyrostly na naší krvi a potu, jednoduše nepohodlní. Máme svůj názor, snažíme se dávat si věci do souvislostí, odmítáme globalizaci, nechceme dát svou zemi zadarmo, nehodláme vymývat mozky vlastním dětem nebo dovolit jiným, aby jim je vymývali a dělali z nich duševní mrzáky nebo devianty, kterým je v pěstounských rodinách homosexuálů nebo transsexuálů (možno ověřit např. na skandinávských modelech juvenilní justice) vštěpováno, že není jisté, zda jsou chlapečky nebo holčičkami! Jsme nepohodlní, je nás mnoho a máme jít z cesty těm globálním „elitám“, které se rozhodly zotročit zbytky lidstva, které bude mít „štěstí“ a přežije jimi připravované válečné běsnění a destrukci celých kontinentů. Zbytky, které budou zdegenerovány nejen geneticky, vlivem nepřirozeného míšení, ale i psychicky a duchovně vlivem výchovy, ideologie, juvenilní justice a dalších systémových nástrojů.

Zatímco pokračuje zdánlivě poklidná atmosféra našeho každodenního života (pivo zatím teče, v supermarketech je dostatek zboží) a naše mysl je zaměstnávána uměle vytvářenými tématy, v tichosti, bez možnosti zásahu veřejnosti, jsou v EU schvalovány dokumenty a zákony, které jednou provždy ovlivní život nejen nás, obyvatel Evropy, ale i celého světa. Nekonečná nařízení, směrnice a zákony, které rozbíjejí tradiční rodinu, útočí proti vlasteneckému cítění a dále rozkládají již tak zchátralé sebevědomí evropských národů. Je všemožně podporován vulgární liberální ekonomismus, individualismus utápějící se v bezbřehém egoismu a samoúčelném materialismu, vulgární hédonismus a sexismus, jsou povzbuzovány psychické a fyzické deviace, vše co vede ke zničení evropských národů a bílé rasy. Z evropské civilizace se stal kombajn kosící výdobytky otrocké práce většiny populace ve prospěch „elitního“ jednoho procenta, jehož pohádkový život přesahuje naše nejfantastičtější představy o možném blahobytu.

Máme pouze jedinou možnost. Dejme svým pevným občanským postojem a odvážným jednáním najevo, že se nedáme zotročit, že nebudeme nevolníky necelého jednoho procenta světových „elit“. Postavme se otevřeně, odhodlaně a organizovaně na odpor všemu tomu zlu! Svým tlakem na zákonodárné a výkonné orgány státu docilme toho, aby se ti, kteří byli námi zvoleni, složili své sliby a jsou také námi placeni a nám se mají zodpovídat, začali chovat tak, jak se na zaměstnance svého národa sluší a patří. Většinově jsou zatím jen posádkou a doprovodným personálem vlaku EU, který po kolejích globalizace plnou parou směřuje do koncentráku NWO.

Jednou z možností, jak se aktivně podílet na společenské změně, je i participace v Národní domobraně. Uvědomělý, odhodlaný, odvážný a samostatně myslící domobranec, každý jeden z těch, kteří se k nám dnes a denně připojují, je základním stavebním kamenem našeho nového, bezpečnějšího a spravedlivějšího domova. Bez něj a dalších odvážných občanů vlak EU, který veze své cestující na smrt, nezastavíme.“

O autorovi

Marek Obrtel