Naléhavé poselství generací našich předků, kteří nás nabádají ke stejné odvaze v boji se zlem! Představitel rady Národní domobrany František Krejča se zamýšlí nad dnešním svátkem Svatého Jiří a legendou a podobenstvím věčného boje dobra proti zlu.
„Pokud si v paměti vybavíme obrázek rytíře na koni, který bojuje s drakem, tak víme o koho jde a stejně tak nás k tomu přivede pohádka o princi nebo selském chasníkovi, který zabíjí draka. Jak umělecká vyobrazení, tak lidové pohádky mají svůj původ v legendách a mýtech, za kterými se musíme vydat do dávných časů a dalekých krahů – až do oblasti Východního Středomoří a do doby rozpadu Říše římské a počátků křesťanství. Jde o mimořádně závažný kulturně historický fenomén, který je společným dědictvím celé Evropy a který nabývá opět na významu v současné době, kdy jsou bytostně ohroženy samotné základy evropské kultury. Původ tohoto svátku je dávný, ale jeho smysl je aktuální. Je to naléhavé poselství generací našich předků, kteří nás nabádají ke stejné odvaze v boji se zlem, jaké byli schopni oni sami v těžkých dobách našeho kontinentu.
Zhruba od konce čtvrtého století našeho letopočtu se na území Byzantské říše (někdejší Východořímské) traduje legenda o statečném bojovníkovi s drakem. Byzanc byla křesťanská a proto také dotyčný bojovník, o kterém legenda vypráví, byl křesťan. Ale tajný křesťan, protože děj legendy se odehrává v době přelomu třetího a čtvrtého století, kdy bylo v Římské říši křesťanství zakázané a pronásledované. Trestalo se smrtí a křesťané měli proč svoji víru tajit. Římská říše byla v otázkách náboženství velmi velkorysá, každý mohl uctívat zcela volně jakékoli bohy, ale pod tou podmínkou, že bude, kromě svých bohů, uctívat jako boha také římského císaře, protože císař byl živoucím bohem na trůnu! A to bylo naprosto nepřijatelné pro ty, kteří věří pouze v jediného Boha – pro židy a samozřejmě pro křesťany.
Legenda praví, že jednou projížděl dotyčný bojovník, který byl důstojníkem římské armády, s vojenským posláním jakousi krajinou, někde v Malé Asii. Krajina byla poničená, pole spálená, lesy vyvrácené, domy rozbořené, nikde zvěř a ve městě zasmušilí, vyděšení lidé. Voják se dozvěděl, že do kraje přilétl drak, který hubí vše. Aby ho vždy na nějaký čas uspokojili, dovedou mu lidé pravidelně někoho ke sluji, aby ho sežral. Kdo bude drakovi předhozen, o tom se losovalo a právě dnes padl los na královskou dceru. Byla mladá, krásná, něžná, k prostým lidem byla laskavá a milá a všichni jí milovali. Když dívka rozechvělá hrůzou stála před slují, ze které odporný drak vylézal, bojovník se rozhodl zasáhnout. Tento přenádherný zjev by měl nyní drak dostat k volnému použití?! Ne! Tasil meč, draka přemohl a dívku tak zachránil. Princezna vložila drakovi na šíji svůj pás a drak za ní šel jako beránek až do města, kde ho bojovník předvedl davům a pak ho zabil.
Připomíná to pohádku o drakovi a princezně, protože tato středověká legenda byla inspirací pro formování lidových pohádek po celé Evropě. Ovšem jejím hrdinou nebyl selský synek nebo princ, tak jak je tomu v pohádkách, ale křesťanský rytíř jménem Georgios! Je to jméno původně řecké, protože ve východním Středomoří se od dob antiky až do pádu říše Byzantské hovořilo a psalo řecky, ale nemělo by nás mást, že jména Georgios a Jiří nejsou sobě navzájem příliš podobná. Řecké jméno Georgios se skrze překlady legendy do latiny a ostatních národních jazyků pozvolna měnilo, ale v době, kdy se kult svatého Jiří, tedy svatého Georgia, šířil z řeckojazyčné Byzance do Evropy, nejenže v mnoha zemích nebyla znalost řečtiny, ale nebyla dokonce samozřejmostí ani znalost písma a čtení. A tam, kde se užívala latinská abeceda, bylo pro mnoho tehdejších vzdělanců tvrdým oříškem číst správně řecké písmeno G, gama.
A tak nepřekvapí, že v zemích, kde užívaná abeceda pochází z řecké alfabety, se místní tvar jména správně odvíjí od řeckého Georgios, například Grigorij u východních Slovanů, zatímco v některých zemích západní Evropy se písmeno gama v tomto jméně prostě tváří jako J! Je tomu tak nejen v germánských, ale také v západoslovanských jazycích. Do střední Evropy přicházelo toto jméno přes latinskou verzi Georgius, ta se v němčině změnila do podoby Jürgen a z ní přešla do češtiny ve tvaru Jiří. (To mají stejně také Poláci se svojí variantou Jerzy.)
Po staletí je Sv. Jiří ve výtvarném umění vyobrazován jako jezdec ve stříbrném brnění, který sedě na věrném koni, svádí boj s ohyzdnou nestvůrou. Jeho legenda a kult se do Evropy dostaly z oblasti východního křesťanství zásluhou účastníků křižáckých výprav do Svaté země. V Byzanci byl kult Sv. Georgia (Jiří) uctíván hlavně příslušníky vojenské šlechty. Každé vrstvě obyvatel říše příslušela určitá činnost, která pro ty ostatní nebyla dostupná nebo naopak nebyla pro ni důstojná. Rolník se nedostal k vojenské kariéře a šlechtic-rytíř by se nikdy nesnížil k práci na poli nebo v řemeslnické dílně. Vojenská služba, boj, válka; to přináleželo vojenské šlechtě. Z ní pocházeli válečníci, kteří chránili byzantskou říši, křesťanskou víru, obyvatelstvo, ale samozřejmě také její bohatství a mocenské postavení. A věru, že měli proti komu – po staletí trvaly války s národy Kavkazu, s Peršany, s Araby… Své nepřátele si byzantská šlechta personifikovala podobou draka a jako Sv. Jiří před drakem chránil princeznu, oni před drakem-pohanstvím bránili říši a víru. Sv. Jiří byl jejich patronem a pomocníkem. Evropské rytířstvo bylo tímto symbolem nadšeno a rovněž ho začalo zhruba od 11. století uctívat jako svého ochránce.
Jeho kult je vytvořen silnou mytologizující a legendistickou tradicí. Jde vlastně o symbolické vyjádření odvahy, stejně jako je drak symbolem pohanství, nečistého hříchu a zla. Ale středověk o jeho životě a díle nepochyboval – je to statečný, čestný rytíř a bojovník. Pro skutky a činy popsané v legendách je také přijímán jako ochránce mnoha živností a řemesel – rolníků, sedlářů, řemenářů, bednářů, kolářů, vápeníků, kovářů, lukostřelců, mečířů, vojáků, koní a jejich chovatelů. Chrání lidi před draky, ještěry a hady, chrání před malomocenstvím, morem, leprou a – syfilisem. Pro svůj urozený původ a rytířství je patronem šlechty a je patronem téměř dvaceti zemí. Jeho význam pro lidi je tudíž obrovský a ještě to není vše! Je také symbolem příchodu jara, zahnání sil zimy a vzrůstu nové úrody. To je vyjádřeno ve významu jeho jména, protože Georgios totiž řecky znamená – rolník.
Legenda je také zajímavá z hlediska dějin literatury a teorie mýtů; nic nevzniká jen tak z ničeho a stejné je to také zde – kdo zná starořecké mýty a báje, tomu neunikde podobnost legendy o Sv. Jiří a pověstí o Perseovi a Andromedě, kde dcera krále má být obětována mořskému netvorovi, kterého Perseus zabije a dívku vysvobodí. Také zde je ale jádrem příběhu souboj sil jara a zimy.
Pak je zde výklad hlubinně psychologický, podle kterého je to příběh o každém z nás, jsme to my sami! Rytíř je naše osobnost. Drak je symbolem negativních emocí v nás – vztek, nenávist, zloba… Kůň je naše tělo, se kterým musíme umět být v souladu stejně jako jezdec je v souladu se svým koněm. A princezna? To je naše duše, kterou před zlem a nenávistí máme uchránit a zachovat stejně čistou a nevinnou, jaká byla, když jsme se narodili.
A v neposlední řadě je Sv. Jiří mimořádně důležitý pro světové skautské hnutí; je patronem skautů, kteří si ho za tímto účelem vybrali pro jeho odvahu, čest a ochotu pomáhat slabším a den Sv. Jiří je jejich celosvětovým svátkem.”
