Představitel rady Národní domobrany František Krejča o proběhlém plzeňském jednání sudetoněmeckých činitelů s naší pátou kolonou: „Chtěli zpět do Říše, do své staré domoviny, tak ať tam jsou šťastni!”
„V minulých dnech proběhlo v Plzni jednání sudetoněmeckých činitelů a jejich přátel z Čech. Jako vždy zazněly tytéž požadavky – chtějí omluvu a odškodnění. Češi jim ukřivdili a nemají žádnou snahu to napravit! A my můžeme jen žasnout nad jejich špatnou pamětí.
Oni si už nepamatují, že dějiny se odvíjely jinak než jak to oni dnes vykládají!? Historie nezačala květnem roku 1945! Dokonce nezačala ani před válkou. Jejich předkové sem přišli před sedmi sty lety na pozvání českých panovníků. Území, které osídlili, bylo a je součástí českého státu. Ano, žili zde, pracovali a tu zem zúrodnili. A pořád to byla součást českého státu. Po staletí se ale v Čechách uplatňoval silný vliv Německa, Němci se v Čechách cítili být privilegovanou vrstvou a český stát téměř pokládali za svůj majetek. Už koncem 19. století snovali politikové české německé menšiny plány na vystěhování Čechů z téhle země.
Rozpad Habsburské říše a vznik republiky byl pro české Němce zklamáním, ale když k moci v Německu nastoupil Hitler, zavanul pro ně svěží vánek nadějí na zúčtování s čs. státem. Za pomoci německé armády vznikl ve 30. letech Freikorps, pro záškodnické akce v českém pohraničí. Velitelem byl K. Henlein a vojenskými poradci ve štábu byli zástupci Wehrmachtu a jednotek SS a SA. Od 19. do 26. září 1938 provedl Freikorps na 300 záškodnických akcí a přepadů, 110 lidí zavraždil, 50 lidí těžce zranil a 2.029 občanů ČSR odvlekl do Německa. Příliv členů do Freikorpsu byl tak velký, že Henlein musel jeho početní stav omezit na 40.000 mužů! To skutečně o loajalitě k ČSR nesvědčí.
Sudetští Němci vyměnili demokracii v ČSR za Hitlerův nacistický režim a učinili tak sami a dobrovolně. Mají hlavní podíl na rozbití Československé republiky a nikdy se tím netajili! V březnu 1938 si K. Henlein od Hitlera v Berlíně vyslechl jasný pokyn – Při jednání s československou vládou musí Sudetoněmecká strana předkládat požadavky pro čs. vládu NEPŘIJATELNÉ! A Henlein to dělal. Když v roce 1941 hodnotil Henlein činnost SdP v bývalém Československu a její zásluhu na jeho rozbití, řekl – Historie vynese jednoho dne svůj soud, že sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.“ A na tyhle svoje zásluhy by dnes chtěli zapomínat?
Ve volbách v roce 1938, které se konaly před odtržením Sudet, získala SdP 90 % všech hlasů občanů německé národnosti. Po odtržení Sudet a jejich připojení k Říši se tu konaly dodatečné volby do říšského sněmu – a pro NSDAP (a Hitlera) dalo hlas 98,9 % voličů! V roce 1938 byla SdP třetí nejsilnější fašistickou stranou v Evropě (po NSDAP a italské Národní fašistické straně). Po obsazení Sudet byl zájem sudetských Němců o členství v NSDAP obrovský – vstoupila do ní více jak 1/3 členů SdP. NSDAP žádosti o členství dokonce odmítala, aby masa nově příchozích členů SdP nenarušila její ideovou jednotu. Sudetská župa měla v celoříšském průměru druhou nejpočetnější členskou základnu NSDAP v celém Německu, hned po Sasku.
Sudetští Němci pomáhali Hitlerovi rozpoutat válku a Hitler celé Německo a je také zavlekl do tragédie. Čtvrt miliónu mužů ze Sudet padlo na frontách druhé světové války – sklidili úrodu, kterou pomáhali zasít. Během Postupimské konference v roce 1945 bylo konstatováno, že na vzniku války nese plnou vinu Německo a že „německý lid pyká za strašlivé zločiny, jichž se dopustil pod vedením lidí, které v době jejich úspěchů otevřeně schvaloval a slepě poslouchal“. A to se plně a bezvýhradně týká také tehdejších postojů a snah sudetských Němců. Když v roce 1946 byli v Norimberku souzeni nacističtí váleční zločinci, bylo zdůrazněno, že německý národ sám nese vinu na tom, jak snadno se nacistům podařilo likvidovat v Německu demokracii a rozpoutat válku. A v průběhu řízení byly také předloženy dokumenty, které prokázaly, že Henleinova sudetoněmecká strana byla jen nástrojem nacistického režimu; byla řízena z Berlína a z německého vyslanectví v Praze. Dokonce i veřejné projevy jejích vůdců byly upravovány německými úřady!
Na 99% sudetských Němců volilo nacistickou stranu a přes půl miliónu jich do NSDAP dobrovolně vstoupilo. Nacista je ideový stoupenec Hitlerovy Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) – ta odmítá rovnoprávný vztah německého národa a neněmeckých etnik a stojí na principu nadřazenosti árijské rasy nad všemi ostatními, méněcennými rasami. Sudetští Němci byli Hitlerovou pátou kolonou v ČSR a pomohli jí Hitlerovi zničit. Prý byla také jejich domovem a jejich vlastí. Ale pokud Československo skutečně považovali za svůj domov, potom měli svůj domov společně s námi proti Hitlerovi hájit. To my jsme snad požadovali oddělení pohraničí a jeho připojení k Říši, rozbití republiky, její obsazení wehrmachtem, vytvoření protektorátu a smrt statisíců našich spoluobčanů!?
Neustále se ohánějí křivdami, které na nich Češi v době po válce spáchali. Ano, dělo se mnohé, co se dít nemělo. Dělo se tak ale po válce, kterou oni pomáhali rozpoutat a která pro nás měla znamenat vyhlazení. Dělo se tak v době, kdy jsme procitali z hrozného snu. Nebo snad chtějí sudetští Němci popírat existenci plánů a projektů na totální likvidaci českého národa? Tyhle plány existovaly, oni to věděli a během války to svými postoji podporovali.
Je směšné jejich demagogické tvrzení, že E. Beneš vnutil mocnostem svoji nenávistnou vizi „vylikvidování“ Sudetských Němců. Tehdy nešlo pouze o Němce z ČSR. Německé menšiny byly v té době ve většině zemí Evropy a ze všech těchto zemí byly odsunuty; jednalo se asi o 16 miliónů lidí. Takovou moc E. Beneš skutečně neměl. Češi odsun nerozhodli, ale přijali a provedli rozhodnutí mocností. Kdyby Němce soudili jako vlastizrádce; znamenalo by to statisíce trestů smrti. Ale namísto toho je odsunuli. Amerika, Británie, Francie a Sovětský svaz by to nedovolily, pokud by s odsunem nesouhlasily. Ale mocnosti souhlasily. A jasně řekly, že německé menšiny musí odejít ze všech zemí, ve kterých žily a ve kterých byly zdrojem napětí.
Landsmanschaftu se nelíbí pojem odsun a opakují, že to bylo vyhnání? Nebyli odsunuti, ale vyhnáni? Dobře, s tím můžeme souhlasit – právem byli zbaveni možnosti žít v naší zemi a právem byli vyhnáni. A tím pro nás tahle věc skončila. Chtěli „zpět do Říše, do své staré domoviny, tak ať tam jsou šťastni. Nemáme potřebu se s profesionálními Sudetoněmci z Landsmanschaftu a s jejich pohůnky z ČR donekonečna dohadovat o usmiřování! Proč? My jsme s nimi smířeni už od roku 1945 a pokud oni nebudou neustále problémy vyvolávat, my s nimi problémy mít nebudeme. A kdo z nich cítí v sobě silné pouto k místům, kde žili jeho předkové, může si požádat o české občanství, naučit se náš jazyk a žít tady s námi.
Chtějí odškodnění a ČR může Sudetské Němce odškodnit, ale až se Landsmanschaft zasadí o to, aby Německo odškodnilo Českou a Slovenskou republiku za válečné škody, které dalece převyšují hodnotu majetku po Sudetských Němcích. Při poválečných jednáních s Německem bylo stanoveno, že poměr škod a náhrad je (v předválečných čs. korunách) 300 miliard za sudetoněmecký majetek a 360 miliard za válečné škody. Ten rozdíl nebyl doposud vyrovnán a Německo se – také díky Landsmanschaftu – o nic takového ani nesnaží. Landmanschaft sám od majetkových požadavků neodstoupil a tvrdit něco jiného je lež.
Letos se v Plzni opět prokázalo, že Landsmanschaft má mezi námi svoje přátele, se kterými si poklepává na rameno, se kterými řeční a se kterými problematizuje česko-německé vztahy a poškozuje ČR v zahraničí. My tyhle jejich přátele známe, víme, co jsou zač – a věru, za svoje dílo si Landsmanschaft nic jiného než takové přátele skutečně nezaslouží!”
