Politiku „více azimutů“ hájil prezident Zeman často ve svých projevech. Odvolával se na to, že podobnou politiku razil francouzský prezident Charles de Gaulle. „Razil politiku všech azimutů, což neznamenalo nic jiného než to, že při zachování všech spojeneckých závazků je zapotřebí udržovat přátelské a zejména ekonomické styky prakticky se všemi zeměmi. Minimálně se všemi velkými zeměmi.“

Změna pravidel

Pro Evropu ve 20. století byla stanovena pravidla po I. světové válce na mírové konferenci ve Versailles v roce 1919, po II. světové válce se pravidla v Evropě dodržovala na základě konference v Jaltě v roce 1944, pravidla byla lehce upravena na konferenci v Helsinkách v roce 1978.

Sjednocením Německa a rozpadem SSSR přestala platit Jalta, rozpadem Jugoslávie a Československa přestaly platit zbytky Versailles, vyhlášením nezávislosti Kosova přestala platit i pravidla z Helsinek (neměnnost hranic v Evropě silou), následovala krátká válka Gruzie s Ruskem o Jižní Osetii a nakonec anexe Krymu Ruskem.

V současné době to vypadá, že platí právo silnějšího. Proto se mi jeví jako velice zajímavý nedávný návrh Michaila Gorbačova, aby se u kulatého stolu sešly USA, Rusko a EU a projednaly, co dál. Nějaká pravidla by měla býti stanovena. Eskalace napětí totiž může vést i k náhodnému vyvolání velkého konfliktu.

Euroatlantické demokracie, včetně Japonska, v průběhu dvacátého století a na samém počátku 21. století kontrolovaly pětasedmdesát procent světového bohatství. Nyní, poprvé v moderní době, tyto demokracie představují již méně než polovinu světového bohatství, asi osmačtyřicet procent, a tento podíl se neustále snižuje. Ani ne proto, že by se náš růst snižoval, i když EU vyvolává zvláštní obavy a Japonsko ještě více.

V USA se ekonomika poměrně stabilizovala na úrovni 20 až 23 % světového HDP. Společně s ostatními se ovšem jedná o sestupný trend. A sestupný díky pandemii opravdu je.

Podle MMF, SB a Goldman Sachs dojde k zásadním změnám v nejbližší době. Čína bude největší ekonomikou světa do roku 2027, ne-li dříve. Dnešní „rozvíjející se“ země BRICS dosáhnou ekonomické úrovně G7 do roku 2032.

Tyto projekce naznačují, že v průběhu desetiletí budeme žít ve světě se třemi světovými měnami – USD, euro a jüan. Kyvadlo světového vývoje je v pohybu na opačnou stranu a rozdílné projekce se shodují v tom, že tento vývoj je nevyhnutelný a nezvratitelný.

Takže budeme muset co nejdříve zahájit dialog s nově vznikajícími mocnostmi o pravidlech, kterými se budeme řídit v 21. století…

Státy BRICSu tvoří přibližně 26,6 % územní plochy všech zemí a žije v nich 42,2 % obyvatelstva planety. V r. 2010 jejich celkový HDP činil 18,48 bilionů USD. Hospodářsky nejsilnější (v přepočtu na obyvatele) je zatím Rusko, v absolutních číslech ale vede Čína, jež je vůbec považována za nejsilnějšího člena skupiny. Právě překvapivé přizvání Jižní Afriky (v prosinci 2010) – když by více vyhovovaly Turecko, Indonésie, Mexiko či Jižní Korea – je dílem především Číny, která si chce utvrdit svůj sílící vliv v Africe.

 

Politiku více azimutů můžeme samozřejmě odmítat a dnes skutečně srdnatě odmítáme. Boříme sochy sovětských osvoboditelů, přejmenováváme ulice, stavíme pomníky vlasovcům. Tímto počínáním ničíme vazby, které exprezident Václav Klaus a nynější prezident ČR Miloš Zeman s oběma velmocemi navázali.

Jak Rusko, tak Čína k nám měli historicky vytvořený silný vztah. Pan Petr Hájek tuto pravdu zmínil ve své poslední knize. U Ruska je to pochopitelné, jde o slovanský superstát, na nějž se odvolávají již obrozenci při snaze o obnovení českého státu. U Číny pak je to zcela unikátní: mnoho lidí, kteří jsou dnes na významných místech, u nás v dobách socialismu studovalo a vytvořilo si k nám pevné vazby.

Čínský prezident na počest svého českého protějšku uspořádal státní večeři. Ani to není zcela běžné.

Představitelé Západních států se předhánějí v tom, kdo bude s Čínou a Ruskem obchodovat ve velkém, jen naše Pátá kolona se snaží o vypnutí vztahů s Ruskem a Čínou zrovna v době, kdy „vypnutí ekonomiky“, kvůli korona-krizi, přineslo ČR obrovské ekonomické ztráty.

Je to pátá kolona, která systematicky narušuje Zemanovu politiku všech azimutů a narušuje ekonomickou spolupráci s významnými mocnostmi.

 

Přitom by stačilo hájit politiku „více azimutů“. Například Německo společně s Ruskem dokončují projekt plynovodu Nord Stream 2 a to i přes sankce USA. Možná i na nás vyjde levnější plyn místo drahého zkapalněného plynu, který měl být přepravován po moři z USA.

Jak jsem napsal, Německo s Ruskem dokončují projekt Nord Stream 2 a to přes sankce USA. Víme, že desítky západních států se připojí k čínské globální iniciativě nové Hedvábné stezky.

Ovšem pokud naše pátá kolona bude jako doposud úspěšně rozvracet vztahy s velmocemi, které mají přímý vliv na světové dění, pak opět zůstaneme v oné malé pro- bruselské ohrádce a budeme trpělivě čekat na dotace, které nikdy nebudeme schopni splatit my ani naše děti, vnučky ani vnuci. Zato budeme onou malou probruselskou montovničkou, šikovných českých lidiček, které sice každý potřebuje, ale za jejíž služby nemusí sahat hluboko do vlastní kapsy pro peníze.

Autor: Emil Kalabus

 

Sdílet.

O autorovi

admin