Dne 8. až 13. března 1943 v bitvě u Sokolova byl v SSSR poprvé do skutečných bojů nasazen v sestavě sovětské 62. gardové střelecké divize i 1. československý samostatný polní prapor o síle 954 osob (vel. pplk.. Ludvík Svoboda)
Naši právě dorazili z Buzuluku. Vybudovat obranu nebyl čas, bylo třeba zastavit nebo zpomalit postup Němců na Charkov . Boje probíhaly v těžkém zimním období, linie obrany ČS jednotky se opírala o bezvýznamnou říčku Mža, která nebyla protitankovou překážkou, a boj naší jednotky probíhal v otevřeném terénu v úseku obrany širokém asi 7 km.
Již 7. března došlo k prolomení sovětské obrany na jiném úseku fronty. Během německého útoku proti našemu praporu bylo přerušeno spojení a nepronikl rozkaz k ústupu, za tok Mža.
V čem spočívalo hrdinství Čechoslováků
Přestože se jednalo u celé jednotky o první “křest ohněm“ vojáci statečně bránili svoji linii, neustoupili, nezačali utíkat, ale způsobili nepříteli značné ztráty a na svém úseku ho zastavili. Němci tam zaznamenali 300 až 400 padlých a raněných (podle jiného zdroje československý prapor pobil 486 jejich samopalníků a vyřadil 19 tanků ze šedesáti), dvě samohybná děla a čtyři až šest obrněných vozidel. To bylo zaplaceno vlastními ztrátami 86 až 112 padlých, 114 až 180 raněných a 20 až 30 nezvěstných a zajatých, převážně těžce raněných, které Němci humanitárně později po obsazení Charkova postříleli.
Padlý velitel roty, npor Otakar Jaroš, byl posmrtně povýšen na kapitána a jako první cizinec obdržel titul hrdiny Sovětského svazu.
Dnešní pohled na dějiny tento boj samozřejmě znehodnocuje a zkresluje. Dělá z něho v první řadě komunistickou propagandistickou akci. Tomu ale jednoznačně odporuje poměr ztrát na bojišti nováčků proti zkušeným bojovníkům, kde nešlo historické divadlo, ale o zmaření skutečného útoku Němců – po Stalingradu v podstatě jejich poslední významné ofenzívy, kdy ještě vůbec postoupili.
mjr.v.v,Vladimír Esentier, člen KC ND
