Představitel rady Národní domobrany František Krejča o několikanásobném ohrožení, kterému naše republiky nyní čelí.
„Zkušenost učí, že vážné problémy nechodí samotné. Jsou záležitosti, které spolu zdánlivě nesouvisejí, ale jdou ruku v ruce. Všichni to známe; každý jsme si v životě prošli obdobím, kdy se na nás jako z udělání naráz sesypala celá řada potíží a problémů. V životě národů a států to mohou být krize, války, epidemie, přírodní katastrofy, sociálních otřesy… Možností je mnoho, ale výsledkem takové souhry je vždy jedině pořádný malér. Jak to tak vypadá, naše republika se právě nachází v takovém několikanásobném ohrožení. Jsme v problémech, které vypadají, že spolu nesouvisejí a jsou řešitelné nezávisle na sobě. Jen tak namátkou – migrační vlna, neloajální vztah našich politických elit k vlastní zemi, otázka Benešových dekretů… Skutečně to na první pohled nemá mnoho společného. Benešovy dekrety jsou odbytou záležitostí, migrační vlna se stále tváří, že nás možná obejde a přirozené sklony našeho establishmentu ke kolaboraci s kýmkoli jsou konstantní… Ale pokud vše nahlédneme zevrubně, potom vzájemná těsná vnitřní souvislost doslova bije do očí!
Kupříkladu dekrety! Jsou spojeny s koncem války a pro většinu z nás je těžké představit si, že mají dnes ještě nějaký význam. Čas od času nás profesionální Sudetoněmci přesvědčovali, že jejich požadavky na odškodnění a návrat stále trvají, ale chlácholivé proslovy našich publicistů a politiků nás uklidnily, že tomu v Německu nikdo váhu nepřikládá, že „je potřeba dívat se do budoucnosti“ a že oni by sem stejně nešli. To už známe zpaměti. Sudetští Němci? Ti by „sem stejně nešli“. Migranti? Ti také by „sem stejně nešli“… Ale věci se dávají do pohybu! Před nedávnem se premiér Sobotka vrátil z Německa a národu sdělil, že je potřeba hledat u Sudetských Němců pomoc s migrací. Podrobnosti neupřesnil. Sudetoněmeckých dnů se letos oficiálně účastnil člen vlády, ministr Hermann, pochvaloval si přijetí, jakého se mu dostalo a národu oznámil, že už bylo na čase, aby z naší strany někdo konečně tento krok učinil. Podrobnosti neupřesnil. Před několika týdny byl v Plzni kongres sudetoněmeckého Landsmanschaftu. Vzhledem k tomu, jaké postoje profesionální sudeťáci vůči naší zemi dlouhodobě zastávají, je to provokace, ale když Sobotka a Hermann v současné době naznačili, že tohle je v pořádku, tak proč ne!? Mezi kolaboranty a sudetofily z (ne)českých řad, se tam také předvedli zástupci české divize Panevropské unie, strážci a dědicové odkazu Mikuláše Coudenhove-Calergiho. Kdosi z nich uvedl, že je potřeba pracovat pro vznik nové Evropy. Podrobnosti neupřesnil. Coudenhove-Calergi ve svých dílech opěval novou Evropu, nový svět, který – nastojte, dobří lidé – vznikne poté, kdy příliv migrace z Asie a Afriky do Evropy a mísení s původním bílým evropským obyvatelstvem přivodí zánik původních evropských národů a národních států a dá vzniknout nové rase v barvě mléčné čokolády.
Kdo chce, má možnost Kalergiho knihy číst; jsou na internetu on-line. Ovšem v němčině a tak se zde také naskýtá otázka, zda-li by pro poučení p.t. ctěného občanstva, jakož i školních dítek, neměla Panevropská unie zajistit a zafinancovat jejich překlad a knižní vydání? Ale důvtipnému a bystrému pozorovateli jistě ledacos, byť ve zjednodušených konturách, naznačí nedávno Českou televizí prezenovaná pohádka o princezně Sněhurce, černém princi a jejich světle hnědých dětičkách.
Ano, lze to přijmout jako populárně pojatý a intelektuálně nenáročný úvod do Kalergiho ideí, jen s tím drobným rozdílem, že dotyčný to nelíčí tak idylicky a ve svých knihách píše zcela nezastřeně o nové barevné evropské rase, dostatečně tupé a dostatečně pracovité. Dotyčná nová, nahnědlá a tupá rasa je vedena a řízena panským národem, novou elitou, kterážto je v jeho vizích představována výkvětem židovského lidu. Dnes je ovšem potřebné, vhodné a terminologicky přesné spíše hovořit o sionistech, protože je rozdíl mezi židovstvím a sionismem, mezi antisemitismem a antisionismem; přeci jen to není totéž. Že ale jinak všechno funguje způsobem, který by starého Kalergiho potěšil, to je zcela patrné při sledování migrace do Evropy a ušlechtilého úsilí těch, kteří jí ze všech sil otevírají dveře dokořán. A ve světle učení Kalergiho jest nám zbytečno tázati se – Kdože jsou ti otvírači, vítači a přijímatelé!?
A Benešovy dekrety? Právě o ně jde. V souvislosti s tím vším totiž pro obyvatele českých zemí nabývají mimořádně závažného významu slova B. Posselta, předáka Landsmanschaftu, který v Plzni se zanícením hovořil o zájmu, jaký sudetoněmecký problém vzbuzuje mezi migranty v Německu, o společném údělu běženců, který migranti a sudeťáci sdílejí a dokonce o čemsi, co nepochybně brzy vznikne a co by bylo možno charakterizovat jako „islámské sudetství“ nebo snad „sudetský islamismus“…(?!) Ani on podrobnosti neupřesnil. Ale je tak těžké domyslet, o co jde?
Je tolik nereálná a absurdní představa, že by německá vláda mohla vyzvat českou vládu k odškodnění sudetských Němců, že by české a moravské pohraničí opět bylo jejich a že by do tohoto prostoru bylo přesunuto množství migrantů z Německa? Všichni by byli spokojeni (v něm. orig. – zufrieden); německá vláda by si získala podporu vděčných sudeťáků, ti by měli příjem z pronájmu poznovu nabytých nemovitostí v našem pohraničí, migranti by dostali nový, velký prostor s množstvím slouhů a žen k volnému použití a našemu establishmentu by za jeho ochotu jistě bylo také štědře nasypáno do korýtek. A netřeba se obávat, že snad jen my bychom přišli zkrátka. Také pro nás by z toho všeho byl užitek a sice – poučení, že za blbost se platí! Vždy, stále a pořád! Protože pokud včas nepochopíme význam a smysl Benešových dekretů a nebudeme hájit jejich nedotknutelnost a platnost, potom nás opravdu nečeká nic jiného než daň z blbosti. Byť jen nepatrný náznak něčeho takového by znamenal naprostý rozvrat naší republiky. Je to představa absurdní, hrůzná, nikoli však nemožná. Chceme to!?”
