Infocentrum Národní domobrany komentuje nejnovější pokus mediálních klaunů o dehonestaci domobranecké myšlenky.
„Posedlost mediálních klaunů Národních domobranou dosáhla svého pomyslného okurkového vrcholu upoceným článkem zveřejněným toto úterý na protinárodním portálu Aktuálně.cz patřícím do mediální skupiny Economia havlisty Zdeňka Bakaly (http://zpravy.aktualne.cz/…/r~bcac4096581111e6a4100025900fe…).
Zatímco ještě včera byla Národní domobrana zlověstně rostoucí a nebezpečnou paramilitaristickou organizací, jejíž ozbrojení členové se nerušeně proháněli po lesích a představovali konkurenci ozbrojeným složkám státu, dnes má být virtuálním subjektem v rozkladu reprezentovaným nechopnými lídry a zmítaným nedostatkem nově příchozích. Již podruhé během krátké doby jsme se museli zasmát tomu, jak se brigádníci z filosofických fakult potácejí od jednoho extrému k druhému. Plně to odpovídá jejich černobílému vidění světa a čím dál nervóznějším příkazům, které dostávají od svých chlebodárců.
Jejich poslední mediální výron má být založen na zaručených informacích získaných zevnitř. Metrosexuální redaktůrci dali hlavy dohromady, vyplnili Kontaktní formuláře, obdrželi první kontakty, netrpělivě a nešikovně začali některé domobrance a skupiny obvolávat. A není náhodou, že to bylo v Bakalově plátku. Vlastizrádném plátku. A protože uzávěrka tlačila, střípky získaných nepodstatných informací narychlo poslepovali a vytvořili nejnovější, tentokrát zaručeně kompletní a pravdivý obraz celé Národní domobrany.
Ano, úroveň jednotlivých skupin Národní domobrany se liší. Bylo by velmi zvláštní, kdyby tomu bylo jinak. Skupiny jsou tvořeny domobranci různých schopností, různého stupně motivace a operují v odlišných místních podmínkách. Některé jsou aktivnější, jiné pasivnější. Některé jsou k nově příchozím domobrancům přirozeně nedůvěřivé, některé jsou sdílnější a jeví o ně zájem. Některé o sobě dávají veřejně vědět prostřednictvím sociálních sítí, jiné o žádnou publicitu nestojí. Některé vyřizují došlé e-maily pravidelně, jiné na ně reagují sporadicky. Některé se scházejí v terénu, některé zatím v zakouřených salóncích. Některé podnikají preventivní opatření pro zajištění bezpečnosti svých rodin a obcí již nyní, jiné se zmobilizují až během krizové situace. Některé budou početně sílit, jiné zaniknou nebo se přetransformují ve skupiny jiné. Nic zvláštního, nic nepřirozeného. Jen mediální klauni posedlí hledáním nedokonalostí, které vidí u všech ostatních, ale nikdy u sebe, se mohou předstíraně divit nečemu tak naprosto samozřejmému.
Modus operandi systémových médií je stále stejný a stále zoufale nudný – spontánní iniciativy občanů nejdříve naprosto ignorují a snaží se tak zabránit tomu, aby se o nich širší veřejnost vůbec dozvěděla. Tuto fázi má Národní domobrana již za sebou. Ve druhé fázi začnou pištět a varovat před imaginární hrozbou. Když ani tento přístup nezabere, účelově vyberou fragmenty, zveličí je, zasadí do absurdního kontextu a pokusí se celou věc vylíčit jako pochybný, neperspektivní projekt. Tato fáze právě nyní probíhá.
V našem případě je příznačné, že Bakalovi klauni – při omezené intelektuální výbavě a ideologické zaslepenosti – vůbec nezaregistrovali, že Národní domobrana žádnou formální organizací s pevnou hierarchickou strukturou není. Pravděpodobně si Brožuru Národní domobrany ani nepřečetli, natož aby věnovali pozornost jednotlivým formulacím. I proto, jako zaseklá deska, stále mluví o “organizaci”, “vedení” a “členské základně”. Nedochází jim, že Národní domobrana je především nespoutanou a mocnou MYŠLENKOU, jejíž čas nadešel. Neuchopitelné, horizontální a vysoce autonomní projekty, mezi které patří i Národní domobrana, těmto individuím způsobují doslova infarktové stavy. Jestli je něco skutečnou noční můrou architektů moci posedlých totální kontrolou společnosti, pak je to právě jakýkoliv projev její decentralizace. I s ohledem na ně byla iniciativa od samého počátku a pro nejbližší období koncipována právě takto.
Pro Radu je propagace domobranectví jako takového nepochybně neskonale důležitější než jeho možné variantní formy. Rada je momentální tváří iniciativy, jejím veřejným tribunem a motivátorem. Je plně nahradidelná a má vypracovány mechanismy vlastní kontinuity. Není ale Národní domobranou jako takovou. Tou se staly tisíce individuálně působících nebo skupinově sdružených domobranců se svými představami a vlastní, systémem nekontrolovanou a naprosto neodhadnutelnou budoucí iniciativou. A další tisíce či desetisíce příznivců se myšlenkou Národní domobrany v tyto měsíce nechávají inspirovat, aniž by zatím podnikli konkrétní kroky.
Mediální klauni a jejich majitelé si pravděpodobně neuvědomují, že Národní domobrana je již natolik územně rozšířena a zároveň decentralizována, že i kdyby její Rada veřejnosti nesdělila již ani slovo, domobranecká myšlenka by i nadále žila vlastním životem, regionálně by se multiplikovala a materializovala v nejrůznějších formách – striktně organizovaných i zcela neformálních. Myšlenky týkající se nejefektivnějších způsobů ochrany těch nejbližších jsou jako proud dravé řeky hledající nové řečiště ve vyprahlé krajině. Ve světle této reality jsou pokusy vlastizrádného systému celý proces nějak zastavit naprosto zbytečné. Za situace, kdy systém selhává v plnění svých nejdůležitějších povinností a vystavuje naše občany existenčnímu ohrožení, jemu sloužící média již dále nemohou přirozenou a naprosto čistou myšlenku na obranu vlastních rodin a domovů mediálně vytěsnit a trvale potlačit. Pod tíhou narůstajících bezpečnostních rizik se státem podporovaná domobrana v té či oné formě dříve či později stane v České republice skutečností. A velkou měrou k tomu přispěje právě Národní domobrana. Stane se partnerem nového, spravedlivějšího systému a státu, jeho poslední bezpečnostní rezervou. Stane se spoluochráncem skutečné demokracie, zákonnosti, občanských svobod, majetku, zdraví a života, stane se spolugarantem přežití našeho národa v nadcházejících těžkých dobách.
Dobře víme, že stávající systém a média v jeho službách by Národní domobraně NIKDY nevěnovali tolik pozornosti, kdyby si nebyli vědomi jejího potenciálu. Vždy platilo a nadále platí, že intenzita mediálních útoků všech vlastizrádných režimů na státotvorné iniciativy občanů je přímo úměrná významu těchto iniciativ. Z tohoto hlediska je vše na dobré cestě a přesně tak, jak má být.
Národ se teprve probouzí a budování Národní domobrany je během na dlouhou trať. V této chvíli je Národní domobrana přesně taková, jakou si ji jednotliví domobranci a jejich skupiny ve svých obcích sami udělali. Vše probíhá tím nejlepším způsobem v souladu s reálnou mravností a etikou všech účastníků procesu. Bez příkazů shora, z touhy po obraně vlastních domovů. Z pevné vůle a radosti z překonávání překážek, všem mediálním klaunům a jejich majitelům navzdory. Taková domobrana má pro národ a jeho stát tu nejvyšší cenu, taková jistě obstojí a svoji domovinu ubrání!”
