„Na cestě životem je potřeba hledět kupředu a také ohlédnout se; bývá to smutné, veselé, poučné, ale nikdy ne marné. Nejinak je tomu u příležitosti uplynulého výročí 17. listopadu. Co při tomto ohlédnutí spatříme? Nejen celkem tristní stav české neparlamentní vlastenecky orientované opozice, ale také záblesky naděje. Stejně jako loni, také letos oslavy proběhly na několika místech a dlouho očekávané a žádané sjednocení všech (vlasteneckých) aktivit se bohužel neuskutečnilo. Jednotlivá seskupení pořádala oddělené akce a oslavy 17. listopadu vypadaly podle toho. Ale ten den se týká všech vlastenecky uvažujících občanů a je nezbytné, aby se prezentovala také Národní domobrana; jsme iniciativou, která je připravena ke spolupráci s každým, s kým máme společné nejdůležitější programové zásady, stojíme mimo strany a nad ideovými skupinami a máme proto kontakt se všemi. To jsme prokázali také 17. listopadu. Na všech vlasteneckých akcích byli domobranci Národní domobrany přítomni a všude její zástupci vystoupili s projevem.
Ovšem na rozdíl od loňského roku, kdy se na závěr oslav účastníci spojili v jediný průvod, mohutný a mnohatisícový, byl závěrečný letošní pochod jen jeho chabým odleskem; jednalo se pouze o několik set lidí. Nebyla to chyba pořadatelů, vina policie či úřadů a snad ani tak nešlo o neschopnost jednotlivých lídrů domlouvat se na společném postupu, protože ty snahy tu evidentně byly. Doba prostě ještě není zralá na to, abychom si všichni uvědomili v jaké jsme situaci, navzdory závažnosti problémů, které na nás čekají. Česká společnost si opravdu asi bude muset „hrábnout“ na dno, aby se konečně vzpamatovala. Přesto je potřeba vidět hlavně pozitiva – byla cenná účast každého, kdo se rozhodl přijít, každý z pořadatelů a organizátorů vynaložil mnoho upřímného úsilí a námahy, aby se jeho věc podařila a na všech shromážděních dohromady zaznělo mnoho podnětných slov. To všechno se do budoucna zúročí.
V souvislosti se sjednocujícím závěrečným průvodem nazvaným “Za lidskou svobodu a skutečnou demokracii”, jehož spolupořadatelem Národní domobrana byla, se objevil moment rušivý a žertovný zároveň. Průvod si vybrali slouhové multi–kulti elit jako příležitost k provokacím – nasadili „levicové aktivisty“ neboli smažky, které měly za úkol průvod blokovat a bránit mu v cestě po nahlášené trase. Záminka byla vskutku hloupá a průhledná – smažky měly předstírat, že chtějí průvodu zabránit v cestě do Josefova, tzv. Židovského města! Ti hloupější a méně charakterní mezi nimi svoji nezákonnou obstrukci dokonce označili za „boj o Židovské město“! S varovným pokřikem si dokonce pospíšili představitelé Pražské židovské obce a někteří pražští zastupitelé. Ti všichni ale byli zcela „mimo mísu“– organizátory židovští spoluobčané ani Josefov absolutně nezajímali. Cílem pochodu bylo Betlémské náměstí, kde byl na závěr oslav 17. listopadu zdůrazněn symbolický význam Mistra Jana z Husi. Trasa pochodu byla vybrána jako nejlogičtější a nejkratší možná spojující Letenské sady a Betlémskou kapli a navíc se tomu, co je někdy za centrum Josefova označováno, cíleně vyhnula.
Vždy, když se náš národ dostával do těžké situace, utíkal se o radu k moudrosti generací našich předků a našich myslitelů, mezi kterými právě Mistr Jan mimořádně vyniká. A stále nám má co říci. Když uherský král Zikmund napadl České království a aby oslabil krále Václava, nechal svoje vojska ničit a drancovat zemi, byl to Mistr jan, kdo vyzval šlechtu, měšťany i lid k obraně – Každý pes i had brání svoje doupě. Jsou snad Češi horší než pes? Jsou horší než had? Musíme se bránit! Ve všech dobách kritických pro náš národ platí – musíme bránit sami sebe, své blízké, svoji vlast! Musíme bránit Pravdu před lží mocných! Super omnia vincit veritas, Pravda vítězí nad vším – a stojí nad vším; nad lží elit, nad zradou vlastizrádců, nad našimi pochybnostmi a slabostmi, nad naší malověrností. To svým současníkům říkal Mistr Jan a tomu musíme umět naslouchat i my v této složité době. Takový byl smysl a cíl pochodu!
Ale možnost nechat se vidět v podobě ubližovaných obětí je pro některé pražské sionisty přespříliš lákavá. Mnohé opravdu nasvědčovalo tomu, že dav „aktivistů“ byl účelově sehnán a instruován a není zase tak těžké uhádnout, kým. Tlupa smažek se několikrát pokusila průvodu blokovat cestu a nebylo náhodné, že vždy průvodu ponechala jen jediný volný směr – k tzv. Židovskému městu. Díky disciplinovanému přístupu členů Národní domobrany tito „aktivisté“ nepochodili a naopak veřejně předvedli, čím ve své podstatě opravdu jsou – bandou zfetovaných zastydlých puberťáků, promísenou poťouchlými hlupáky. Jako spolupořadatel závěrečného průvodu může Národní domobrana být právem hrdá na rozvážné, klidné vystupování svých členů. Národní domobranu nebylo možno přehlédnout. Uznání a dík patří všem domobrancům, kteří nelitovali čas, peníze ani námahu, aby se účastnili akcí vlastenecky orientovaných seskupení.
Náš podíl na oslavách 17. listopadu 2016 je jedním z příkladů, jak se bude Národní domobrana do budoucna prezentovat – jako iniciativa občanů vlastenecky smýšlejících, disciplinovaných a zodpovědných, kteří jsou připravení bránit své domovy a svoji vlast a mají v úctě kulturní a historické tradice svého národa. V nadcházející době se zaměříme na budování domobraneckých skupin v dalších obcích a městech, na vytváření struktur vedení a metodického řízení a na přípravu a výcvik domobranců. Nezbývá než si přát hodně zdaru.”
pplk. v.z., MUDr. Marek Obrtel
Nela Lisková
por. v.v., PhDr. František Krejča
